Nightlybird´s YJ Night pub

Nightlybirde, já jsem to pochopila, ale reagovala jsem spíš obecně na téma než přímo na tvá slova. Kvůli vatě jsem nebyla schopná číst třeba Svět podle Garpa, je to tak mnohomluvné, vybarvuje tam věci, které si čtenář podle mého má vykreslovat sám, nenechává ani milimetr prostoru pro vlastní obrazotvornost a říká mnoha slovy to, co člověk pochopí po první větě. Rozhodně to pokládám za případ, kdy by méně znamenalo více.
S-readere, právě ten Ajvaz mě hodně zajímá, četla jsem starší knihy a zajímalo by mě, jestli se jeho tvorba někam posunula (určitě ano), a hlavně kam.

s- reader - jó ruština, tu nám pěkně zhnusili. Jak jsem dělal debordelizaci knihovny, taky jsem narazil na Čechova a Puškina a přiznám se, že jsem váhal, jestli je nemám vyřadit (letmým nakouknutím jsem totiž zjistil, že mi už samotná azbuka dělá mírný problém - špatně se mi čte a navíc "moi slovar je vyebannaja") a nechal jsem je jen z jakési nostalgie. Dobře, že ses zmínil o Sindibádovi - chystám se do knihovny a mám plánovaného i Ajvaze - pokud by jich měli víc, po Sindibádovi bych určitě sáhl, zlákal by mne název. Pokud jde o tlustopisy, ještě poznámka - já nemohu aplikovat tvoji metodu, kterou jsi kdysi zmínil, tedy číst každou 5. stránku. Mně to úplně rozhodí systém čtení. Když čtu normálně, tak to vypadá jako bych jen pomalu listoval, když ale vypnu vnímací sekvenci čtení, tak opravdu jenom listuji a vnímání čteného se mi automaticky nezapne. Ono se to blbě vysvětluje. Já prostě musím číst všechno, nebo nečíst. Proto mne stovky stránek blábolů tak míchají. Dočetl jsem vychvalovaného Malého vetřelce Watersové (vychvaloval jej i King) a hned jsem si musel spravit chuť starými Amisovými Egyptology. Je radost, když autor řekne to, co chce na jedné stránce a nepotřebuje jich na to 25. To čtení jinak odsypává.
Dell - s tou obrazotvorností bych s tebou tak úplně nesouhlasil. Já sice používám jinou terminologii, odhaduji ale, že máme v podstatě na mysli oba totéž a já za sebe musím konstatovat, že čeho je moc, toho je příliš. Dělá mi někdy problém některé autory číst, čtené ve mně nastartuje myšlenkové procesy, které mohou být rušivé až negativní a hlavně běží to mimo moji kontrolu. Jediná výhoda tohoto jevu je, že podle toho mohu určovat kvalitu autora, tuctovky mne nechávají v klidu. Tys mne ale oslovila Gilbertem, nachystal jsem si jej na dnešní den, teď se jen kouknu na kousek Shakabpových Dějin Tibetu a jdu spát.
Dnes to bude bez veršů, nic mne nenapadá. --0--

Dell: O Michalu Ajvazovi by se více slušelo hovořit na intelektuálně inspirativním místě a nad šálkem dobré kávy nebo raději se sklenkou dobrého vína. Slušelo by se při tom použít rozmáchlých gest, hledět svému protějšku upřeně do očí a hlavně mít v očích ten fanatický intelektuálský lesk, kterým na okamžik přesvědčíš kohokoliv, že bez četby Ajvazových knih je jeho život plytký a zbytečný. Délku hovoru – monologu - pak odhaduji na hodinu až dvě.
Rozmáchlá gesta i fanatický lesk v očích si budeš muset přimyslet a hodinový monolog se pokusím vtěsnat do několika vět. Zcela pominu jeho dílo ne-beletristické. Mám ho sice plnou knihovnu, ale objektivně uznávám, že ke čtení moc není. Je sice pravda, že jsem v něm našel občas nějakou perlu, která mě posunula trochu dále, ale jen za cenu velkých obětí. Takže zbývá beletrie: i přesto, že vydal několik propracovaných románů, mám na mysli Cestu na jih a Prázdné ulice, pořád považuji za nejlepší co napsal Bílé mravence z Tyrkysového orla a Druhé město. Nemám pocit, že by se někam výrazně posunul, způsob vypravování, příběhy, které jsou obsaženy v jiných příbězích, věci a symboly, které v sobě skrývají jiné věci a jiné symboly, to vše je stále stejné. Způsob, který je inspirovaný románem Když jedné zimní noci cestující Itala Calvina (doporučuji k přečtení, obdivuje ho nejen Ajvaz, ale i Umberto Eco). Jediné, na čem výrazně popracoval, je rozsah. Musím přiznat, že i přes svou rozsáhlost drží Cesta na jih dobře pohromadě, je kompaktní a neztrácí dech tak, jak jsem měl pocit někde uprostřed Prázdných ulic.
Sindibádův dům a Snování nepatří k beletrii, jsou to úvahy, které provádí spolu s Ivanem M. Havlem jednak o snech, jednak o epizodních situacích. Úvahy, které se rozplývají do jiných témat a které se snaží hledat drobné nuance běžných věcí a jevů (světočára života hrníčku, záhyby sukně…). Význam těchto knih je poněkud pochybný.
nightlybird - jsem rád, že jsem tě od Sindibáda zachránil, byl by to další důvod k znechucení. Doufám, že budeš mít v knihovně šťastnou ruku.

termitlada: v tom případě je potřeba vážit si dvojnásobně toho, že jsi mezi nás zavítal. Doufám, že mezi nás zavítáš častěji a dáš si s námi nejednu sklenku. Podporovat vlastní názor neznamená někomu ubližovat, samozřejmě záleží na tom, jakým způsobem tak člověk činí.

Termite, vítej mezi námi. Mnohem radši se směju něčemu než někomu a každý názor pokládám za přínos do diskuze, i kdybych s ním zrovna nesouhlasila. Se svou čtecí úchylkou jsi myslím na správném místě, řekla bych mezi svými. :-)
Nightlybirde, s tou obrazotvorností se mi to těžko popisuje, samozřejmě vše má své meze, ale když to přeženu, málokdy je nutné vědět, v jakém úhlu stála židle a kolik cm ubrusu přečnívalo. Určitě se najdou situace, kdy je vhodné to zmínit, ale ... Mám vlastně hodně ráda popisy, nevím,
jak popsat tu hranici, za kterou už je to jen kecání.
S-readere, Tyrkysový orel se mi hodně líbil, i když některé pasáže jsou dost naivní. Ale bez toho by to nebyl Ajvaz. Tyrkysového orla jsem četla souběžně s Harníčkovým Masem, byl to zvláštní kontrast, díky tomu mi obě knihy jaksi víc utkvěly v paměti i s mnoha detaily, které bych jinak asi postupně ztrácela.
Začínám pociťovat abstinenční příznaky, potřeba nějakého NOVÉHO DOBRÉHO románu se stupňuje a není už dlouho naplněna, i když ve starých dobrých vodách je pořád co lovit.
Stále louskám Bellowova Hendersona, nějak to zadrhlo, tak přibírám pořád další knížky, teď je to Cave a nevím, co bude dál. Asi se vydám na sever.

A ještě kousek poezie:

NENAROZENÉ SESTŘE

Po svahu mlčení jak lehký stín
jsi přešla bez podob a neviděná.
Na němých lukách plno kopretin,
neslyším v nářku trav však tvého jména.

Ptal bych se myček, u mlčících řek
košilky pannám při měsíci perou.
Ale ty nejsi, z žádných studánek
šalebné krve se ti nedoberou.

V němotě všeho tvář tvou vymáhám
a pro tvůj dech se skláním do jasmínu.
Ach sestro, bojím se a jsem tak sám,
kdy také já nastoupím na loď stínů?

Dojdu-li za soumraku na nocleh
a jako cizinec tam budu stát,
uslyším píseň tvou na druhý břeh
a spatřím u přívozu bílý šat?

Ó kdybys přišla mi tam sama vstříc,
spanilá tak, že by mi záviděli,
voňavá po přeludech z makovic,
po pannách země, žních a po jeteli!

Vezmu to popořádku, ale rafinovaně odzadu:
termit - nevadí, že ti trochu zkracuji nick - jsem jednak líný a jednak je to zvyk. Je pěkné, že ses nám tady tak hezky představil. Tedy řekl nám, jak sám sebe vidíš. A nemusíš nám nijak fandit, nejsme fotbalový klub, jen pár vzdálených přátel, kteří si čas od času povídají o knížkách, o životě a tak různě - nevidím žádný důvod, proč by ses nemohl připojit (pokud to to jinošský ostych dovolí - toho by ses snad už v takřka Kristových letech mohl zbavit, ne ?). Pokud jde o tvé proklamované názory, nemůžu ti je ani schvalovat, ani vyvracet - počkám si na ně a hin se hukáže...
Dell - díky, žes mne zaskočila a navíc hezky. Já jsem měl v mozkovně nějaký zkrat, vyskakovaly mi jednotlivé verše, spíš útržky básní a ani když jsem zalistoval ve svých análech, tak mne nic neoslovilo. Na druhou stranu s Krysařem to nebyl dobrý tah - Sokratova smrt ve mně nastartovala asociace trochu morbidní a neměl jsem pak dobrou noc. S Hendersonem jsi mi zase připomněla knihu, kterou jsem četl kdysi - francouzský průmyslník odejde od rodiny a majetku do Amazonie a léta tam žije s jakýmsi kmenem, pak se na chvíli vrátí do civilizace, napíše knihu, vydá ji a ... vrátí se zpět do pralesa. Dokonce o něm byl natočený dokument v TV (později). Neřeknu ti autora ani titul, bylo to ale čtivější a autentičtější, než celý Bellow.
Jinak zápasím s Dějinami Tibetu - je to strašně zajímavé, ale šíleně nezáživně psané - a chystám se na Ajvaze. Nic jsem od něj zatím nečetl, mám jenom Tiché labyrinty a tam jsou jenom doprovodné texty k hruškovým fotkám, které jsou sice poetické až snové (stejně jako ty fotky), holt to ale není dost písmen na vytvoření názoru. To ale až příští týden, knihovna má zavřeno.Zatím jsem si nachystal Fühmannova Promethea. Ještě názor na NIcka - mám ho taky na seznamu (čteš oslici nebo zajdu?) - ať trochu tuším, do čeho jdu.
reader - pane kolego jsem doslova unesen, vy jste se úplně rozvášnil a o Ajvazovi mluvíte jako básník o své první a osudové lásce. Ani Goethe by to lépe nesvedl. Úplně vidím, jak vaše krhavé, četbou zdevAstované oko září silou laseru. Já ti ho, starý brachu, nebudu ani moci břitkým jazykem pohanět, pokud usoudím, že je to k nečtení a že se Ajvaz jen slovně exhibuje. Asi budu muset v takovém případě lhát (tzv. milosrdná lež). Necháme se ale oba překvapit.
A nice night:
Tím podzim zdá se mluvit: zbarveným
divokým vírem pršícího listí.
Nějakým smutkem hlasu zbaveným,
umíš-li tajně čísti.

Znáš srdce mého ticho klamavé?
Nelže, ba není ironické.
Nuž, sáhni si naň: jak je krvavé.
A smutné jak a lidské. --0--

nightlybird : příteli, klidně si na Ajvaze plivejte, já to ustojím. Vím, že můj literární vkus je malinko zvrhlý, ale zbytek schopnosti objektivního posouzení ve mě zůstal. Mohl bych sice v případě vašeho odsouzení nebohého literáta bránit tím, že je to jen pro nás, kteří mu rozumíme, ale bylo by to nefér kopnutí, se kterým bych stejně vnitřně nesouhlasil. Proto bez obav! pusťte se třeba i do sžíravé kritiky.
Já se pořád točím v kolečku české literatury a nemohu se z něj dostat. Pořád mám pocit, že si ještě musím přečíst to a tamto a světová literatura je pro mě přechodně naprosto časově nedostupná. Teď jsem sehnal ještě jednoho Řezníčka, který mi chyběl a také jeden z románů Vladimíra Poštulky - ten člověk, kdyby nenapsal nějaké stupidní kuchařky, mohl být výraznější jako pachatel románů, rozhodně mají hlavu i patu a mají co říct.
Dell: pokud se týká místní naivnosti Ajvazova díla, naprosto souhlasím, je to jeho styl, kterým dokáže vybočit z průměru a zaujmout, přiznám se ovšem, že mi to někdy vadí. V souvislosti s tvou potřebou nového dobrého románu a s mou posedlostí současným českým románem se zeptám, zda jsi četla něco z novějších děl třeba Jáchyma Topola nebo Jiřího Kratochvila. Podobně jako Ajvaz je to celý svět fantaskního románu, objektivně kvalitnější.

Vkládám další postřehy ze svého mdlého života. Tak třeba kniha je pro mne víc jak televize. Ovšem srovnání knihy a počítače, musím promyslet. Co nakonec zvítězí ? Doufám že zdravý rozum. Vždyť se přece nemusím dělit. Ponechám si tedy obě možnosti. Hurá zase jsem zvítězil sám nad sebou.

Nightlybirde, Sokratovou smrtí ta pravá úchylárna teprve začíná. Líbí se mi na tom jedna věc. I když je tam pár brutálních scén, není na nich kniha postavená, základním prvkem je celkový tón, kterým je deník psán, ten sloh nevýrazného a anetického týpka. To jsou pro mě ty pravé knihy na dobrou noc.
Od Nicka jsem si vzala jako první Oslici. Už se těším na zítřejší delší cestování, možná to zvládnu dočíst celé.
Poezie mi tu začíná chybět, za tu krátkou dobu jsem si na ni stihla zvyknout.
S-readere, od uvedených autorů jsem četla jen starší věci, je fakt, že českou literaturu jsem v poslední době trochu zanedbávala. Možná zkusím tu Denemarkovou.
Jinak jsem z našich ženských autorek poslední doby dost zmatená, nevím, jak přicházejí ke svým oceněním a chvále. Nebo se to ostatním opravdu tak líbí? Já to většinou nemůžui číst. Možná už mám v české ženy i jakousi nedůvěru, Legátová a Hodrová rozhodně patří z mého pohledu k tomu dobrému, tak třeba mou skepsi Denemarková prolomí.
A na sever si asi zajdu nikoliv pro velký román, ale pro něco na odlehčení a rozptýlení podzimní skleslosti, přečtu si dlouho odkládaný Autobus sebevrahů.
Termite, televize mi nijak nechybí, i když na dobrý film se občas ráda podívám a přiznávám, že při mých domácích povinnostech sjíždím i kriminálky. Ale nijak na nich nevisím. Počítač potřebuju k práci a vlastně přes něj i hodně čtu, těžko bych se bez něj z praktických důvodů obešla a chyběl by mi i internet. Ale kdybych stála nad propastí a musela volit mezi počítačem a knihami, je jasné, kdo by vyhrál. Nebudu se uchylovat k velkým slovům, takže stručně řečeno: žít bez knih bych opravdu nechtěla.

Jsem tu jen na skok. Nevím jak dalece a rádi využíváte slevy, ale na www.slevomat.cz je akce na knihy nakladatelství Triton http://www.slevomat.cz/cs/sleva/305-knihy-dle-vaseho-vyberu-v-hodnote-300-kc-od-nakladatelstvi-triton . Myslím, že před Vánoci a pro čtenáře to je celkem využitelné. Dobrou noc

Zvláštní, vložilo mi to jen odkaz a přiložený text zmizel. Nevím, jak rádi a jestli vůbec využíváte podobné slevy (já osobně jsem to teď zkusila poprvé), ale řekla jsem si, že by nebylo špatné se s vámi o to podělit. Zde mezi čtenáři a milovníky knih určitě pomůže, hlavně před Vánoci :)

Andrys - nic si z mizení příspěvků nedělej, je to jev který se tady čas od času přihodí, hlavně že ses vůbec ukázala - nepřeháněj to tolik s tím abstinováním, vždyť virtuální kocovina je přece skvělá. A dík za typ, někomu snad přijde vhod.
Dell - jsem dostatečně okopán od života ze všech stran, takže mi brutalita v knize těžkou hlavu nedělá a se Sokratem je to jinak.Už jsem to kdysi před časem vysvětloval tuším readrovi - já jsem cosi jako asociační typ čtenáře. Čtu, najednou narazím na slovo, frázi, popis a ty ve mně vyvolají řetězec asociací, vzpomínek, lidí, myšlenek a bůh ví co ještě, které s čteným nemají absolutně žádnou zjevnou spojitost a běží zcela mimo moji kontrolu, po tu dobu přestanu číst a prázdným zrakem čučím do knihy třeba 5 minut, než zase zaberu a čtu dál. Je to asi jako bys četla v kině, najednou zhasnou a začnou promítat nějaký krátký surrealistický film. Zní to dost šíleně, já vím, nic s tím ale nenadělám. Nedělá mi to každá kniha, některé ty interní sekundární vložky jsou libé, jiné nelibé až hnusné. A mezi ty druhé patřily ty, které odstartovala Sokratova smrt - jinak to s Krysařem nic společného nemělo, vystihla jsi jej docela přesně. Ví bůh, kolik takových týpků mezi námi dodnes běhá a běhat bude.
termite - srovnáváš jablka s hruškami. Řekněme, že všechna tři media mohou být zdrojem poznání i zábavy, počítač navíc i komunikace. Nebudu srovnávat kvalitu a výsledný efekt, budu se držet striktně praktických hledisek - knihu mohu číst kdykoliv a kdekoliv, za denního světla i v měsíční noci, v posteli, v koruně stromu, na lodičce volně plynoucí po řece, na vrcholku skalní věže a nepotřebuji k tomu nic - jen knihu a funkční mozek.S těmi druhými je už trochu potíž a ani v bateriích nevidím řešení. Jinak - pokud máš potřebu zápasit sám se sebou - o vítězství můžeš začít mluvit, až začneš míň pozorovat sám sebe a spíš se dívat na svět okolo sebe široce rozevřenýma očima a potom ti třeba přestane vlastní život připadat mdlý.
reader - starouši, jen jsem tě dráždil a v podstatě jsi mne k tomu vyprovokoval svou poetickou tirádou. Malý dotaz - komu fandíš ve fotbale? O Ajvazovi ti něco povím až příští týden.
termit - smysl ranních výkřiků mi poněkud uniká. Přesto se pokusím adekvátně zareagovat : Brambory žeru, na medaile seru, Vychytávky nesnáším stejně jako vychcánky. Díky pasivitě většiny se u nás udrželi komouši 40 let u koryta a pasivní přístup má i vůl v jařmu táhnoucí pluh. Jakýkoliv slogan je jenom zkratka pro duševně zkrácené. Nesnáším slogany. Jediné slogany, které jsem ve svém pubu ochoten tolerovat jsou pouze následující tři : Kibic, drž tlamajznu, sic tě po ní majznu! Odysseus je Bůh a Joyce je jeho prorok! Yates je Ir! A stavět logiku proti rozumu mi připadá stejně tak nelogické jako nerozumné. Když se ráno vzbudíš, běž se umýt studenou vodou, je to zdravé, pak si dej kafe s kapkou whisky a cigárem, je to nezdravé, ale příjemné a pak přijď pokecat do putyky s přáteli o knihách a o životě.
pro usínání :

Můj dům dle mého přání:
bude tam moudrá paní,
kočka nad knihami bude bdít,
přátelé bez ustání,
bez nich bych nemohl žít.

a u knihy To okno je malé je jako komentář vložena od elfose báseň (zřejmě Mirka Fišmeistra), malá ale milá. --0--

Pravdu díš, Birde.... Hm, nenapadlo mě, že by to mohlo být viděno takhle. Málem jsem ten komentář smazala a vložila znovu, jasnější, se jménem autora básně, ale neudělám to, takhle je to zvláštní, zvláštně pěkné. Není to matoucí příliš, a trochu zapřemýšlet neuškodí nikdy. A připomnělo mi to jeden okamžik nad knihou Prométheus, u níž jsem navíc před chvílí schvalovala drobnou úpravu - už ho k ní jdu připsat (na ten okamžik si vzpomenu pokaždé, když ji vidím).

A ještě.... Už jsem to říkala, ale děkuji (mimo jiné) za všechny básně tady.. jsem ráda, že tu jsou.

nightlybird: fotbal a jiné davové sporty ignoruji. Byly doby, kdy jsem je nesnášel, ale stal jsem se smířlivějším. Nefandím tedy nikomu.
Dočetl jsem Sindibádův dům. Ke konci jsem našel několik jasnějších myšlenek, celkově však soudím, že se k těmto myšlenkám dalo dojít i jednodušší cestou. Narazil jsem však na odkaz na knihu Město & Město, kterou Ajvaz považuje za zajímavou. Musím si ji přečíst, vypadá opravdu ujetě.
Dell: Zabloudil jsem do knihkupectví, neměl bych to dělat, vždy něco koupím. Narazil jsem na Morgensternovy Šibeniční písně v překladu Egona Bondyho. Ještě jsem je neprošel důkladně, ale pobavil mě překlad básně Velké lalulá. Zatímco Hiršal se s tím moří a vytváří české novotvary, Bondy celou báseň nechává tak, jak je, pouze ji foneticky upravuje.
Elfos: Chtěl jsem tady napsat kousíček Koubkovy básně/písničky, ale pak jsem zjistil, že když z ní odstraním jeho specifickou interpretaci, zůstane jen říkačka bez kouzla. Jeho texty nemůže interpretovat asi nikdu jiný.

Tady se žije Ajvazem, mně se Oslici zatím dočíst nepovedlo, ale uvádí mě ve zcela jiná rozpoložení než kdysi Ajvaz. Po prvních stránkách jsem věděla, že to bude drsnější kniha, ale tohle předstihuje má očekávání. Je to výborná kniha plná hnusu.
Z knihovny jsem přinesla knížku o Racochejlovi, nějakého Václava Čtvrtka a Mesiáše. Jsem hrozně zvědavá na dvě věci: jednak jestli je ta kniha opravdu tak dobrá, jak se o ní píše, a pokud ano, jestli se ještě dokážu nad knihou bát. To jsou hlavní důpvody zapůjčení téhle knihy. Vlastně mě navnadila Andrys, vzpomněla jsem si na ty krásné děsivé chvíle, když jsem v sedmi letech četla Záhořovo lože a nějak se mi po tom zastesklo. :-)
Nightlybirde, o tvém způsobu čtení vím, i když je jiný než můj, nijak ujeté mi to nepřijde, naopak, svědčí to o tom, jak je čtení úžasná věc, naprosto individuální, která nechává člověku zcela volný prostor k rozjímání, ale i k projevení nejhlubší přirozenosti každého. Ó jé, napsané to vypadá děsně, ale snad to omluvíte. O některých věcech se lépe mluví než píše.
S-readere, s tvými slovy o Koubkovi naprosto souhlasím, ani mě nikdy nenapadlo si jeho texty číst nebo psát, mám je s jeho projevem tak spjaté, že se mi do toho ani nechce. A co Lišky, už ses do nich pustil? Vyvrátíš můj názor? Mám jednu blízkou rodinu, které by se tato kniha asi líbila, zřejmě ji dostanou k vánocům.
Morgenstern a překlady, stále lákavé téma, asi si koupím M. v Čechách. A možná i toho Bondyho.
Elfos, ten nápad s cedulkou se mi líbí. A nechceš také přidat nějakou poezii?
Ode mě zatím nic, snad příště.

Dílčí výsledky jsou minimální, většinou jednostranné, bez překvapujícího účinku.
Poloha je sdělitelná leč fádní. Axiomy ukazují na úplné zpopelnění. Negace bude
vyřešena rozptylem.
Ignoruji vše, protože tak to světu sluší. Vím, že to není etické. Prognóza taky
není příznivá. Vyvozuji důsledky z vlastních pohnutek.
Po rozptylu žádám, zapomeňte na mě.

Děkuji, Dell. Básně tu přidávám do komentářů přímo k jejich autorům a knihám, ze kterých jsou.

To je zajímavé, readere - zkusím si pohledat a poslechnout Koubka na youTube..

Tak se mi přihodilo totéž co andrys - zmizela mi včerejší promluva. Budu se tedy opakovat
s-reader - ten dotaz na fandění neměl se sportem nic společného, byla to jen psychologická sonda, nicméně jsi mne uklidnil. Konečně jsem z knihovny přitáhl Ajvaze - Druhé město - a tak jsem zvědav, co ti k tomu povím. Ještě jsem s tím nezačal, čtu Hawksovu Temnou řeku, kterou chci dorazit, dokud si ještě pamatuji Poutníka. Taky mám další část Werberových Mravenců, tak nevím, kdy na Druhé město vlítnu. Zatím mi je sympatické názvem, připomíná mi mých oblíbených Devět měst.
Dell - Oslici neměli, tak si v klidu počkám, až ji dočteš a poreferuješ. Jinak pokud jde o krásné pobátí se, obávám se, že to asi nepůjde. To je totiž výsada dětských let, také mám z 10 let obdobný a neopakovatelný zážitek z četby a Sterling zas tak děsivý nebude. Nejlepší pocit hrůzy nevyvolá samotná kniha, ale spíš následné a doprovodné efekty, třeba zvuky v temnotě a tak. Anebo špetka mystiky, s tím mám taky dobrý zážitek - ale zase z dětství. Někdy mám pocit, že děti a dospělí jsou dva rozdílné živočišné druhy. Jdu se ponořit do Temné řeky. Asociace - vzpomněl jsem si na staré blues :
Má milá za řekou žije,
já nemám loď.
Ona za řekou žije,
já nemám loď,
neumím vůbec plavat,
musel bych utonout.

Ta řeka širokánská je
mezi mnou a jí.
Řeka širokánská je
mezi mnou a jí,
proč vůbec tak široký,
ty řeky bývají.

Já musím k ní přes tu řeku,
protože ji mám rád.
musím k ní přes tu řeku,
dyť mám ji rád,
protože bez svý milý
bych mrtvéj na zem pad.
--0--

Nightlybirde, máš pravdu, ten pocit se nevrátí, i když by si to člověk někdy přál.
A Mesiáš vypadá spíš na mrtvolkové efekty, takže to asi nebude pro mě to pravé. Možná tak poslouchat to nahrané na dobrou noc, ale číst to asi nebudu.
Jinak co se týče sloganů, zní mi v hlavě jeden, od dočtení Přestřelky se pořád objevuje:
"S rudou Čínou je nás miliarda!"

Trošku veršů jsem si dovolil :-))


Ty se mi snad zdáš.
Tvář, nebo jiná pomlka.
Zachycená do oka.
Zoufale mnou proniká.
Každá slabika je cílem.
Hmatám ruku tvou.
Mdlou, sťatou.
Pod vysoukou horou,
tvých vzpomínek.
Malý pramínek,
co sotva zachytím.
Už vidím,
jak jsi krásná.
Celá spása,
je teď v nás.
Probudíme jaro,
budem nazí.
Plížit se v extázi.
Šťastni.

nightlybird - no to jsem rád, že sem netaháte věci jako fotbal, cítil bych se poněkud nesvůj. Včera jsem vytáhl z knihovny Jana Weisse - Nosič nábytku. Pro připomenutí Weiss je autor Domu o tisíci patrech. Nosič nábytku jsou povídky, kniha je vydaná v roce 1941 a na první straně je cenzurní číslo. Znovu mi to připomnělo diskuzi o tom, jak dnes žijeme v záplavě hodnotných i zcela nehodnotných knih.
Dell: Blijící lišky jsem přečetl, je to velmi nenáročné čtení na jedno odpoledne. Je to samozřejmě jen taková hříčka, kterou si člověk s úsměvem přečte a hřeje jej přitom pocit, je není prase jen on sám. Na druhou stranu mám stále častěji pocit, že jedno odpoledne strávené s úsměvem je nesmírně vzácný zážitek.
Zmínila jsi se o spisovatelkách: s Legátovou a Hodrovou jako s dobrými spisovatelkami souhlasí, přestože je mezi nimi obrovský rozdíl, zajímavá je Hauserová z doby, kdy psala Hostinu mutagenů, naprosto mě zklamala Boučková a některé spisovatelky se až stydím jmenovat, ne že bych je četl. Dobrá je Mika Horáková, její povídky Až pes snese čokoládu a A.Berková v některých knihách.

S-readere, jsem ráda, že jsi vytáhl na světlo spisovatelky, Hodrovou a Legátovou bych nesrovnávala, jen byly v tu chvíli jediné, které mě napadly. Líbila se mi i kniha Daleko od stromu od Brabcovéa určitě by se jich našlo víc, ale v poslední době je to spíš zklamání. Od Boučkové znám jen Budžese, který se mi jako četba v rozhlase líbil, jinak bych ho asi nečetla, Oněgina jsem pak chtěla poslouchat taky, ale nestál za to.
Na závěr:

Ach, paní,
probůh,
rcete aspoň slovíčko,
zda milujete mne,
byť jenom maličko!

Jste poslední, jejž budu míti ráda!

Ach, to jsem rád,
že přijde na mne řada.

Delll: Budžes je Dousková. Měl jsem na mysli Boučkovou (Rok kohouta apod.). Douskovou, přiznám se, jsem nečetl a zatím mě neláká (na veletrhu v Havlbrodě jsem ji potkal osobně a stále mě neláká). Ta Hodrová mě zaujala, je to velmi chytrá paní, ale Románem zasvěcení jsem se jen těžko prokousával.

Jojo, myšlenkové zkraty. Díky za upozornění.