Nightlybird´s YJ Night pub

Nightlybirde, omluv netřeba; také se mi takové procházky mění v úlet... tento text napsal Wernisch, když mu bylo 16.

Radost udělalo. Tady na Veselé mají řadu Skácelových novoročenek...

Komentáře patří k mé oblíbené četbě (tady na webu, pochopitelně). Dovídám se z nich o knihách, které jsem nečetl a jak ty, které jsem četl, působily na jiné čtenáře. Některé komentáře se mi líbí, jiné zase ne. Jsou ale i takové, u kterých mne doslova jímá závist. Patří mezi ně často uváděné"... přečetl / tla jsem knihu jedním dechem..." . Řadím se sám mezi svižné čtenáře, teď ale moje hrdost dostala řádnou ťafku. Zkoušel jsem to a naprosto jsem pohořel, jsem totální břídil. Zvládnu tak nanejvýš okolo 40 stran, pak se musím nutně nadechnout, protože se dusím a modrám a je mi houby platné, že ještě nepříliš dávno patřilo mezi mé koníčky volné potápění. A to nemluvím o tom, že se musím tak soustředit na nelapání po dechu, že si s přečteného pamatuji kulový. Sakra, jak vy to lidi děláte ?

To, že to nedokážeš, muže mít několik důvodů:
a) chybí přirozený talent, to se už dohnat nedá, jediná možnost je se s tím smířit
b) chybí cvik, to je lepší varianta, poctivým tréningem lze lecos dohnat. Ale varuji před přetrénováním...
c) špatný výběr literatury, musíš se pustiti do takových bestsellerů jako je Dan Brown a jiní

Jinak všechny zdravím po mé delší zdejší nepřítomnosti.

Nebo si vybrat knihy, které berou dech, to je nakonec výsledek stejný, ale dá se během četby lapáním doplňovat kyslík aspoň v menších dávkách.

Určitě se jinak čte, když je člověk mladý, má otevřený mozek a nemá ho zasviněný prožitým životem, nemocí a únavou.

Zasvinění životem nám umožňuje chápat v knihách více věcí a jinak, hlouběji je prožít. Přiznám se však, že preferuji býti mladým teletem a nedělat si starosti s tím, jakým životní marast se na mě ještě usadí, sladký stav nevědomosti. Naštěstí není člověk postavený před nutnost volby.

s - reader- měla jsem na mysli rychlost a otevřenost, s jakou člověk v mládí přistupuje k četbě. přečetla jsem tisíce knížek, myslím, že to mohu, alespoň v mém případě a v případě mých přátel a vrstevníků v už nějak zhodnotit.

Nestačím koukat, co se našlo dobráků, kteří mi chtějí poradit. Dobře mi tak, nemám být závistivý. A když už závidím, TAK MÁM DRŽET HUBU. Jinak máte samozřejmě všichni pravdu. Je dozajista příjemné být mlád a zdravý jako řípa, tělo neponičené kořalkou, cigáry a exotickými sexuálními praktikami, mysl čistou jak nepopsaný list, mozek otevřený všemu tomu novému a fantastickému co mne obklopuje. To se to vskutku asi dá číst jedním dechem. Obávám se ale, jestli to není natolik namáhavé a vyčerpávající, že už nezbude dost kyslíku pro mozkovou činnost zvanou myšlení. Tak se asi budu držet dál svého motta a dál si budu zasviňovat mysl svým neskutečně nemožným způsobem nejen čtení ale i žití.
Ostatně na tu chvíli co to budu ještě provozovat ani nemá smysl měnit zvyky.Takže

Tak jsem to slyšel zpívat v písni Nechme tak
Nechme jak zpívá píseň Dokažme
Vzít za úzkost jak za kliku a vejít

Začal jsem číst Skácela - Básně I - no, číst. Číst jak je mým zvykem. Listuji sem tam knihou a čekám, co mne osloví. Co zarezonuje s mojí momentální náladou a vyvolá mi v hlavě pocit, jako bych zdáli slyšel zpívat píseň. Zajímavé je, že ten pocit často vyvolá i báseň prostá rýmů a psaná volným veršem. A tohle není o melodii, to je o myšlenkách :

Tak jsem se nad světem trápil,
až jsem si začal vymýšlet přísloví.

Jsou dlouhé pravdy a jsou pravdy krátké .

A nepřijde-li trest vzápětí,
musíš si vinu odžít životem.

A nikdo neodčiní čin.

A nikdo nedokáže složit písničku
pro slepé děvčátko a ptáka bez křídel.

*


I tento svět má svoje noci
a je jich mnoho

Jsou však rána
kdy hlasy ptáků něžně skřípou
jak střemchou otvíraná brána

A dny jsou
laskavé jsou dny
dny bez plotů a samá vrátka

kdy děti
malá podzimňátka
sbírají v trávě kaštany


*


To je z Básní II.
Kaštany už se krásně probouzejí, a dva loňské pod polštářem nesměle a tiše zkoušejí přivolat dobré sny.

I když mě oslovují různí básníci a mnohé básně, pořád znovu a znovu se přesvědčuju o tom, že Skácel je pro mě to nejvíc opravdové, je mi nejbližší. Knihy jeho básní, které mám doma, čtu prakticky pořád, taky takovým podivným způsobem, (poezii nedovedu číst od první k poslední stránce ani při prvním čtení).

Dell - jsem neobyčejně potěšen, že se tady našel aspoň částečně podobný excentrik (tedy pokud jde o technologii čtení) a z radosti dám do placu
(nejen Skácelem živ je člověk) :
Madrigal
Mollový déšť křižuje řeku
a do tvých vlasů vbíjí rzivý pláč
rákosím věří slunce na útěku
/ikona sladká - kolem hlavy fáč/
kutálí vlastní promoklý stín
o paní dešťů zbav mě mojich vin !
--0--

„v noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

S odstupem času se vracím k jednomu ze svých ztřeštěných nápadů. Když jsem vymýšlel jakým systémem doplnit neúplné údaje, neměl jsem nejmenší tušení, jaká je to úmorná záležitost. Ono je opravdu něco jiného doplnit údaje k autorovi nebo knize, která je důvěrně známá a blízká, případně spáchat jednorázové "detektivní pátrání" a něco jiného brát autora za autorem, jak je přináší abeceda - to je doslova ubíjející a navíc už nezbývá čas, aby člověk spáchal něco, co jej třeba osobně baví. A to nemluvím o pocitu bezvýchodnosti, o pocitu že se ocitám v roli jedné ze slavných literárních postav a že se marně snažím bojovat s větrnými mlýny (prezentovanými lidskou leností nebo hňupstvím). Takže teď nechám na chvíli nádeničiny a budu se jen chvíli bavit.

Nehleděl jsem si poslední dobou kšeftu a podle toho to tady vypadá. No nic, udělám ještě pokus to trochu oživit a uvidím. Protože jsem se už dnes vykecal jinde, přidám jen kousek ze starého G.A.

Lidi všech druhů zná má lyra
Nerovnají se svým osudům
Matným jak listí které zmírá
Oči jsou špatně zhaslý žár a šum
Srdce jak dveře nedovírá
--0--

Nightlybirde, zrovna včera jsem měla rozepsaný příspěvek, ale nakonec jsem ho smazala. A vlastně nevím, jestli dělám dobře, když se k tomu vrátím. Šlo mi o to, jakým způsobem se tady diskutuje nad některými knihami. Sice by bylo asi divné, kdyby se tento na internetu oblíbený styl zrovna těmto stránkám zcela vyhnul, přesto mě to docela zarazilo.
Na jednom webu kdysi někdo navrhoval, že by se pro programové bojovníky mohla založit samostatná diskuze, kde by se porvali mezi sebou a nestříleli do davu. Ale to by právě už nebyla ta správná zábavička. No nic.
Díky za kousek poezie.

Doufám, že to tady nechceš zamknout, Noční letče.... nerada bych si narazila nos o zavřené dveře, až sem zase přijdu nakouknout. Bývám tady často, jen nejsem slyšet (a vidět)....

Pokud jde o tvou systematickou "nádeničinu", máš už dlouho můj velký obdiv. Dělám něco podobného, ale chaoticky a nepravidelně, prostě jak mi to přijde pod ruku nebo jak přijde nálada. A nevnímám to jako boj s větrnými mlýny.... podle mne každý kousek spraveného či doplněného je dobrý, mám z toho radost. Tobě veliké díky za všechno, co tu děláš.

A jelikož tady kousek vedle mírně sepsuli Jaroslava Seiferta, tak




Jarní rondeaux


Utkána z modrošedých par
je půlnoc, když se k jaru chýlí.
Už nechodí do bílé vily
básníci mrtví z dávných jar

a přioděni do čamar,
dnes už jen stín či přízrak bílý.
Utkána z modrošedých par
je půlnoc, když se k jaru chýlí.

Na střeše leží světla cár,
to svítí měsíc opozdilý,
když jdu tu já, a kroků pár
spíš ty, pro kterou srdce šílí.
Utkána z modrošedých par
je půlnoc, když se k jaru chýlí.

..

nightlybird - Ou, náhodně sem nakouknu a hle, 15.04.2011 v 18:09:00 se zde objevila jedna z mých nejoblíbenějších básní od Skácela. Její přečtení mě opět velice potěšilo. Děkuji za připomenutí.

Chtěl jsem také přispět básní. Bohužel mám zde okolo stolu strašlivý bordel a malý modrý sešítek sloužící mi k zachycení zajímavých či krásných veršů se nachází čert ví kde. Snad tedy neurazí ukázka z Jarryho Ubu Spoutaný. Nalezeno ve velice vtipné Antologii černého humoru, které tímto dělám menší neplacenou reklamu:

TŘI SVOBODNÍ LIDÉ: Jsme svobodní lidé a tady je náš kaprál. - Ať žije svoboda, svoboda, svoboda! Jsme svobodní. - Nezapomínejme, že naše povinnost je být svobodní. Jděme pomaleji, sic bychom přišli včas. Svoboda je nikdy nepřijít na naše cvičení ve svobodě včas - nikdy, nikdy! Buďme společně neposlušní... Vlastně společně ne! Ráz, dva, tři! První bude neposlušný na ráz, druhý na dvě, třetí na tři a je to. Vynajděme si každý jiné tempo, i když je to náramně nepohodlné. Kaprála svobodných lidí budeme neposlouchat individuálně!

KAPRÁL: Nastoupit! (Svobodní lidé se rozptýlí) Vy, svobodný člověče číslo tři, máte tři dny kasárníka, protože jste se postavil s číslem dvě do řady. Teorie učí: buďte svobodní! Individuální cvičení v neposlušnosti - teď! Slepá a neúnavná nedisciplinovanost je největší síla svobodných lidí. K poctě... zbraň!

TŘI SVOBODNÍ LIDÉ: Mluvme v útvaru. Buďme neposlušní. První na ráz, druhý na dva, třetí na tři. Ráz, dva, tři!

KAPRÁL: Tempo! Číslo jedna, měl jste položit zbraň na zem a číslo dvě zvednout ji pažbou vzhůru. Číslo tři, měl jste ji odhodit šest kroků dozadu a svým chováním dát najevo, že jste pro naprostou svobodu. Rozchod! Ráz, dva, tři!

(Svobodní lidé se seřadí a odcházejí nestejným krokem)

Strougy, jsem i docela ráda, že se ten sešitek někam schoval, tahle ukázka je skvělá.

... je po půlnoci, když se k létu chýlí - abych trochu parafrázoval a v této noční hodině, když jsem dočetl Blattyho Exorcistu a provedl konfrontaci čteného se závěry Kafkových experimentů (mám na mysli Břéťu, nikoliv Frantíka - ten mi k srdci moc nepřirostl, máme rozdílný názor na život) se musím ještě - než pokrčím staré krhavé oko - vyrovnat se skutečností, že prý je zbytečná ztráta času číst vícekrát jednu a tu samou knihu. Hovnajs!!! - jak by řekl král UBU. Při každém čtení - nepochybně projev faktoru času - vnímáte úplně jiné věci. A jak je vidět i různí lidé vidí čtené v rozlišné perspektivě - proto je dobré mít nějaký prostor, zrcadlo, které vám umožní vidět čtené z jiného úhlu. Díky Strougy, té pasáže jsem si fakticky nikdy nevšiml ( nebo mi nijak neutkvěla v paměti ta druhá scéna 1.jednání a to mne ani neomlouvá skleróza a jakási obecná nechuť k divadelním hrám). Pochopitelně - platí to jenom o knihách, které mají co říct. Jsou knihy, které by ani při stonásobném čtení nevyvolaly byť jen náznak impulzu v neurální síti.
Co takhle trocha letmé dekadence :
Zamženým oknem hledím ke hřbitovu nahoru
počítám v duchu, kolik mi tak ještě zbývá
poslední list se snesl na dvůr z mého javoru…
jdu ke sklepu, ach bože: už jen čtyři piva

a dodávám
a pak prý že je život veselý
mládí i pivo
obé v prdeli
(snad se na mne J.H.K nebude zlobit)

"Na co máš tolik knih, když většinu z nich přečteš jen jednou!" slýchám občas.
Většinu z nich jsem přečtla PROZATÍM několikrát. A doufám - pokud mi oči dovolí - že ještě několikrát mám před sebou.

Je to tak, jak říkáš. Není to ztráta času, a při každém čtení se dá nově objevit nebo silněji vnímat vždy něco jiného. Elfos navíc, díky své nehorázně mizerné paměti, mnohdy žasne, co všechno z knihy už zapomněla a co všechno v ní je (a občas je ta četba po letech skoro jako napoprvé)..

A ještě jsem zapomněla říct..... Nejsou jen na několikeré přečtení. Dá se do nich kdykoliv nahlížet a těšit se obrazy slov na jen tak náhodně otevřených stránkách..

Asi hodně záleží právě na tom, co kdo čte. Osobně myslím, že většinu produkce by bylo zbytečné číst víckrát. Ale asi mám štěstí, dostávají se mi často do ruky knížky, které rozhodně stojí za to přečíst poněkolikáté nebo, jak píše Elfos, se k nim průběžně stále vracet.
Nemluvím o knihách poezie (těch dobrých), ty se podle mě přečíst a odstrčit nedají skoro nikdy. Kromě toho mám pár knih, kterými prostě ráda listuju, např. Malý princ, Doupě latinářů, některý ten Charms, Hanč atd. Pak jsou knihy, které nejsem jaksi schopná vzít a přečíst, takže se v nich tak různě probírám, když se mi zachce.
A knihy, které jsem po letech vzala znovu do ruky a prostě zase přečetla.
A teď zrovna prožívám takovou věc, která s tím souvisí. Asi před deseti lety jsem si chtěla přečíst Muže bez vlastností. Viděla jsem jasně, že to je dobrá kniha, ale vůbec jsem na něco takového neměla náladu. Teď jsem ji začala číst a mám pocit, že to je po dlouhé době kniha, která je zásadní pro můj živt. Jako pro mě byl zásadní v osmnácti Dostojevskij, Hrabal, Skácel a mnozí další (ne že by teď už nebyli), cítila jsem, že to nějak silně působí na mou osobnost, vpodstatě totéž prožívám teď při Musilovi. A to jsem si už myslela, že jsem prostě na toto prožívání stará nebo otupělá. A šlo jen o to najít zase to přesně pravé, co je v tento okamžik zásadní.
A abych taky přispěla něčím lepším než jen svými teoriemi, tady je kousíček z této skvělé knihy:

Neboť kdyby se hloupost nepodobala zevnitř k nerozeznání talentu, kdyby se navenek nemohla jevit jako pokrok, genialita, naděje a zlepšení, nikdo by asi nechtěl být hloupý a hloupost by neexistovala. Přinejmenším by bylo velmi snadné ji potírat. Ale má v sobě bohužel něco podmanivého a přirozeného. Když například shledáme, že olejotisk je umělečtější výkon než ručně namalovaný olejový obraz, je v tom také pravda a dá se snadněji dokázat než to, že van Gogh byl veliký umělec. Právě tak je velmi snadné a vděčné být jako dramatik jadrnější než Shakespeare nebo jako vyprávěč harmoničtější než Goethe, a správně volená otřepaná fráze má v sobě vždycky víc lidskosti než nový objev. Neexistuje vlastně žádná významná myšlenka, které by hloupost nedovedla použít, je všestranně pružná a může se obléci do všech šatů pravdy. Pravda má naopak v každé době jen jeden oblek a jednu cestu a je vždycky v nevýhodě.

Dell - Musila jsem nečetl. Měl jsem pocit (nevím proč), že je stylem tak trochu podobný Proustovi, kterého jsem pod vlivem Merleho Malevilu zkoušel kdysi číst a nic moc mne to neoslovilo.
Teď ale - pod vlivem bouřlivých debat o jedné knize - jsem si uvědomil hlubokou pravdivost jeho úvah v tom krátkém úryvku, který jsi tady předestřela. Díky za připomenutí autora, kterého jsem neoprávněně zasklil. Budu to muset napravit.

Život není cirkus (úryvek)
....
zatímco tanečníci cakewalku a karnevaloví vyvolávači
všichni podnapilí jak zákon káže
staví se do plakátových póz
a klopýtají za každým
točícím se kolem
Zatímco kolem manéže dál
rázují znetvoření velbloudi vášně
a my všichni stejní klauni jak Emmett Kelly
stále si vymýšlíme pomyslné scény
a s maskami místo obličejů
dokonce jíme podvrženou Poslední večeři
na skládacích stolech
a posměšně se sami křižujeme
na kříži z pilin
Nakonec ale přece jen spolkneme
tu rovněž pomyslnou svatou hostii
aby naše cirkusové duše
dostaly rozhřešení