Nightlybird´s YJ Night pub

Kdyby starý Lórenc navštívil DK v minulých dnech, netvrdil by rozhodně, že "život není cirkus". Celá ta eskapáda měla jediný přínosný efekt - ukázala, že jsme schopni o knize diskutovat. Škoda jenom , že obdobně bouřlivé diskuze (ale věcné!!!) neprobíhají o knihách, které by si to třeba spíš zasloužily. Ale třeba se k tomu časem dopracujeme. Na druhou stranu jsem rád, že když se tady podívám na úvodní stránku, vidím tam zase plno komentářů na plno knih a to je myslím dobře.

Nightlybirde, Proust mi taky nějak nesedí, Musila bych s ním rozhodně nesrovnávala. Kdybych o Muži bez vlastnosté měla ještě něco psát, byly by to samé superlativy, a to by pak mohlo znít nedůvěryhodně. :-) Takže si to nechám až na komentář. Dřív jsem měla pocit, že to je kniha "suchá". Teď mám pocit přesně opačný. Jestli se do něj pustíš, určitě dej vědět, hodně by mě zajímalo, jak na tebe tohle dílo zapůsobí.
A ještě něco k té bouřlivé diskuzi: na mě ten mejdan, co si tady někdo uspořádal, působí hodně naivně a trapně, ani se mi nechce věřit, že by to byla autorka, dospělá to a snad i soudná osoba. Spíš bych to viděla na mladší pubertální sestru, která jí fandí (i když zase nevím, nakolik by to bylo možné psychologicky), nebo by to mohla být maminka, která sedí doma a hledá způsob, jak zviditelnit svoji úžasnou dcerunku. Té mamince bych to ještě nejspíš odpustila, jinak je to ten nejprofláklejší a nejhloupější způsob, jak využít internetové anonymity. Mě to od četby té knihy spíš odrazuje. Když se mi něco moc podbízí a vnucuje, spíš mě to odrazuje. Takže ji určitě v nejbližších letech dobrovolně číst nebudu.

Dell - to nebylo o srovnávání, spíš jen o pocitech a o averzi. Stane se mi občas , že absolutně bezdůvodně pojmu k nějakému autoru doslova odpor, nesouvisí to s žánrem, prostě s ničím, většinou to s časem přejde. Jinak jsem se na Musila docela po té ukázce namlsal, chystám se příští týden do knihovny - mají tam Muže, Povídky a Chovance. S určitostí něco přitáhnu a dám pak vědět. Dnes jsem se těšil s Cornwelem, zítra se chystám konečně na Cavovu Oslici. Jen stručně k tomu, cos označila jako mejdan - je to ta nejhorší varianta, která tě napadla. Mladá, nepochybně chytrá, možná i talentovaná, nepochybně ale nevyzrálá. Vzpomněl jsem si, co mi před zhruba půlstoletím říkal jeden spolupracovník, bývalý seržán Legion etrangere : " Miléj zlatej, chytréj se můžeš narodit, moudréj se staneš ale až s léty. Ne každýmu se to ale povede!". Byl to takový přírodní filozof bez vzdělání, měl ale prorajzovanou celou severní Afriku, kus Asie a Jižní Ameriky a několik "rekreačních zařízení" v Čechách. Mluvil tuším pěti jazyky (a učil mne nadávat v řadě dalších), už bude nejspíš po smrti, občas si na něj ale vzpomenu i když si už nepamatuji ani jeho jméno. Možná je ale lepší nosit některé lidi v srdci, než v paměti.
Na dobrou noc a hezký den všem
pár veršů přírodovědce, který je dozajista psal v zamženém parku na zežloutlý list jinanu dvoulaločného

V trolejbuse
tmavožluté krychličky smrti,

modré krychličky smrti.

Bageta kavárenské zahrádky.
Jen dvě zatáčky k tobě;
mezi nimi nekonečno.

V krajině, kterou opustila sova,
s psem na rtech,
mé vousy němě salutují Belmondovi:
přimhouření rtů:
samota s balkónem.

Nikdo na tebe nezvoní.
A kdo ví,
že v lesích tančíš?
Strom po stromu
učím se tvé jméno.

Jen tak do prázdnoty tady vložím kousek Sovího zpěvu :


Od dětství nás učili zacházet s technikou.
Definovat své pocity.
Spoléhat se na tým.
Racionálně řešit veškeré problémy.
Nikdo nám neřekl,
že nejlepší způsob, jak osušit slzy,
je slíbat je,
že nejjistější metoda, jak se zbavit strachu,
je prožít ho,
že jediná možnost, jak se dostat dál,
je vydat se na cestu.
Naučili jsme se klást otázky.
Zapomněli jsme hledat odpovědi.

Hluboká pravda paní Ivo. A nejhorší je na tom skutečnost, že přibývá těch, kteří už neumí ani to, ani ono.

Není tu prázdno, Noční letče. Jsou tu uši naslouchající, oči vidící, vnímající. Nejedny..
*

Pravda jsou tu nejedny uši i oči. Někdy se ráno probudím, jako třeba dnes s náladou pod psa. Obyčejně mě ji dokážou pozvednout přátelé z DB. Dnes poděkuji nightlybird - ovi za ukázku z románu Soví zpěv. Nevím proč, ale docela mě to i dojalo. To určitě ta depka Chystám se knížku si přečíst. Už se těším. A nightlybird - ovi děkuji.

Už jsem tady párkrát v komentářích narazil na terminus technicus "červená knihovna". Měli jsme tady před časem debatu o braku v literatuře, o okrajové literatuře, o maskultu - nevybavím si už přesně, jestli byla řeč i o ČK. Z různých poznámek právě při komentování knih ve mně vznikl dojem, že je tímhle pojmem označovaná naprosto, nebo poněkud jiná, kategorie knih, než jaké za červenou knihovnu označovala moje generace, nebo chcete-li generace dříve narozených. Tím pádem mi v pohledu na knihy vzniká tak trochu chaos - mohl by mi někdo objasnit, co za červenou knihovnu považují čtenáři narození po osmdesátých létech ?
Nerad bych se dočkal obdoby babylonského zmatení jazyků.

Nightlybird: Červená knihovna se nemění, akorát modernizuje podle situace. Jinak je to pořád to samé. On ji miluje, ona ho nemiluje, případně ona ho miluje a on ji nemiluje, občas k sobě hlavní dvojice cítí dokonce alergii, občas se milují oba, ale musí překonat mnohá protivenství i intriky nějakého zloducha a na konci se vezmou. Nepsaným pravidlem je, že jsou oba krásní a inteligentní i když se většinou chovají jako idioti. Celý chudý příběh se samozřejmě odehrává na pozadí nádherných exteriérů i interiérů. Sexuální scény, které nesmí chybět, jsou popsány způsobem, který tě ubije víc, než vlastní příběh. Hemží se to tam různým ovocem /jahůdky, třešničky, broskvičky/ a mořskými potvorami /škebličky, mušličky/. Pokud vůbec vydržíš do konce, s hrůzou zjistíš, že existuje ještě x-dalších dílů, kde se děje stejné "nic", jako v knize, kterou se ti snad podařilo bez újmy na zdraví přečíst.

Díky Alix - vidím, že se nic podstatného nezměnilo. Ubyl sociální aspekt (ona chudá, on bohatý), přibyl nadpřirozený (ona člověk, on potvor). Neboj, nehodlám nic podobného číst. Nečetl jsem obdobné nesmyslnosti v letech telecích, nebudu s tím začínat na stará kolena. Můj zájem byl jen akademický.
Jinak jsem v komentářích narazil na další zajímavost. Řada čtenářů čte knihy, které je absolutně nebaví a pak se o nich otřesně vyjadřuje. Chápu, že pokud je někdo zvyklý číst akční fantasy, Kulhánka, komiksy, atp. může u čtení třeba Nerudy nebo jiného starého autora usnout nudou. Co ale nepochopím, PROČ takovou knihu vůbec vezme do ruky? To mi připadá naprosto scestné - asi jako by se matematický analfabet hodlal potěšit knihou popisující Maxwellovy rovnice. Vskutku zajímavý úkaz.

Nightlybird: Odpovím na tvou druhou otázku, ale jsou to jen mé důvody, nevím, jaké mají jiní čtenáři. Mám tu asi čtyři knihy, které se mi nelíbí a jejich čtení bylo pro mne utrpením. První bylo " Stmívání ", které jsem přečetla ze zvědavosti, když se kolem knihy rozpoutal blázinec během pořadu Kniha mého srdce. Tak jsem chtěla vědět, jaký je to literární klenot. Pochopila jsem, že další díly opravdu nejsou vhodné pro můj duševní klid. Další dva skvosty byly " Divoká Jasmína" a " Drahoušek Jasmína ", ty jsem fakt přečíst musela, půjčila mi je kamarádka a nadšeně se pořád ptala, kam už jsem došla a jak se mi to líbí. Bylo mi trapné jí říct pravdu, tak jsem to přetrpěla. A poslední je Monarcha Absint, který jsem doslova odhodila po 20 stránkách, abych se nepoblila. Obyčejně ale, pokud mne kniha nezaujme, odložím, nedočtu a už se k ní nevracím.

Jeden velký rozdíl tam přece jen vidím. Červená knihovna, pokud mohu soudit podle jediného románu Červené knihovny po babičce (a nejspíš i po prababičce), byla poetická, a taková.... čistá, dětsky naivní. Dnešní romány pro ženy, jako jsou harlekýnky a spol. - Červenou knihovnou bych je nenazvala -, jsou úplně jiné. Autoři útočí na mysl čtenářek co to dá a hlavní "hrdinové" taky, pokud se zrovna nezabývají podezíráním, jak je jejich protějšek cynický, důvěry nehodný a neschopný pravé lásky, což je, myslím si, jev, který se v minulosti taky nevyskytoval (zato korespondující s tím, jak to hodně lidí dnes vnímá i ve skutečnosti) - tam byl padouch padouchovitý a milovaný muž bezvýhradně a vzdor všem protivenstvím milovaný. Ta čistota a naivita.... nebo.. NĚCO, co neumím dost dobře pojmenovat.. z těch příběhů zmizelo.
Toť můj dojem.... pravda, podložený jen nepatrným počtem přečtených knih na toto téma.. na prstech ruky by se daly spočítat.

Červená knihovna našich babiček musela být naivní, dnes už by to nešlo! Proto jsem napsala, že se ČK modernizuje. V každém případě je to vymývání mozků a nemyslím si, že by mi to něco dalo.

Nighltlybird: Trošku se ostýchám a nejsem si jistá, jestli to tady vůbec patří, ale kdysi jsem četla Antologii slovenské milostné poezie a pořád si pamatuji jednu věc. Je krátká, je v ní všechno, co má být, tak ji tady zkusím napsat.

Na koho dievča myslíš?
Na vás!
Vie o tom mamka?
Vie.
Koĺko máš rokov?
Dvanásť.
No tak ma bozkaj!
Nie!
Prečo?
Som ešte mladá!
Nikto tu nie je!
A ak je?
Neľúbiš ma?
Nie, mám vás rada!
No tak ma bozkaj!
Nie!

Na posledních příspěvcích je vidět, jak se život, přesněji řečeno životní styl nebo nahlížení na život v posledních 100 let změnil (třeba je to vidět na něčem tak okrajovém a v podstatě bezpředmětném, jako je ČK) .Od jakési až dětské naivity k vymývání mozků. Nebo ještě drastičtěji na kontrastu veršů, které tady vložila Alix a zprávy o 13leté, která úspěšně natočila čtyři pornofilmy. Někdy se ptám, co se to vlastně se světem děje, když vidím, jak se lidé ohánějící se akademickými tituly vyjadřují třeba o knihách, tvořících základ světového a národního písemnictví způsobem poněkud fekálním, co způsobilo spoustu změn v pohledu na životní hodnoty značného procenta populace. Mám pocit jako by si lidé přestali vážit nejen věcí a toho všeho, co je obklopuje včetně ostatních lidí, ale i sami sebe. Je to snad cena za pokrok - pokud tohle vůbec pokrok je, pokud to není úpadek, předzvěst zhroucení téhle civilizace, která postupně začala stavět věci nad myšlenky, materiální hodnoty nad ideje. Nebo to jen vidím černě a je to jen přechodný mráček na obloze. Rád bych tomu věřil, jist si ale rozhodně nejsem.

Tak mě napadlo, když to čtu, jestli tehdejším současníkům připadla Červená knihovna naivní, nebo je to jen náš dnešní, změněný (pokřivený?) pohled....

Jinak souhlas veliký. Lidi se mění, a k horšímu. Jak jsem řekla už mockrát.. něco z nich mizí....

Červená knihovna byla naivní i v době svého vzniku, ale když jsem tady někde před nedávnem psala, že nemám ráda americké knihy a amer. způsob života, prože je povrchní a falešný, tak nám se je podařilo v rekordním čase dohnat. A bude hůř.

jediné co je tady pravda o červené knihovně je část příspěvku od elfos "je to jen náš dnešní, změněný (pokřivený?) pohled...."
........žádná naivita !!! ale součást života té doby...........

červená knihovna = sny o šťastném životě, naivní - tehdy i teď

hodně špatné rovnítko..... kdybys napsala, že se jedná o sentimentální četbu pro ženy - určitě bych s tebou souhlasil. V meziválečném období nešlo v ČK jen o milostný vztah, končící happyendem, ale především o mezilidské vztahy. ČK v meziválečné době nebyla vůbec chápána jako brak, ale měla svůj význam jak zábavný, tak výchovný - to, že se jedná o určitý stereotyp skoro všech románů ČK je otázka jiná. V době pozdější psali vynikající psavci taky stereotyp /výtečný remargue - láska,stejná nemoc,smrt/...a jiní........ zbyl mi matce kufr skoro všech ČK -- měla bys vidět v jaké frekvenci se půjčuje ČK v dnešní době, kdy jsou pro nás romány ČK třeba i naivní - taková Maryna Radoměrská a její román Světlo jeho očí .... tento román nemá do dnešní doby vůbec žádnou chybu.........

Proč někdo čte knihu, která ho absolutně nezajímá, to bych ještě pochopit dovedla. Často to bývá povinná četba, které se pak čtenář rád mstí aspoň nějakým řízným komentářem, když už si to nemůže dovolit říct ve škole nahlas. Nechápu ale toto: proč někdo sklouzne tak hluboko, že neshodí knihu, ale sám sebe. Myslím, že není třeba nijak nadprůměrné inteligence k tomu, aby člověku došlo, že problém není v kvalitě díla, ale v tom, že mu nesedí, že mu nerozumí, že s ním nesouhlasí atd. Cenit sama sebe nad proslulé filosofy a bez okolků je spláchnout s prominutím do hajzlíku, to je podle mého názoru hrubý primitivismus.
Nightlybirde, a k tomu vzdělání, myslím, že to souvisí s úpadkem hodnot, o kterých tady byla řeč. Inflace vzdělání je problém, o kterém se sice mluví, proti kterému se ale nic nedělá. Spíš naopak, boj o studenta, potřeba národů předhánět se, kolik procent jejich příslušníků dosáhlo vysokoškolského vzdělání. Bohužel, inteligence v průměru asi neroste, takže je jasné, že akademického titulu dnes může dosáhnout průměrný meziválečný maturant a nadrrůměrný maturant ze šedesátých let.
A mimochodem, nebyla jsem asi deset dní na internetu, vůbec by mi nechyběl, nebýt DK.

Přátelé, děkuji všem, kteří mi pomohli zaplnit mezeru ve vzdělání. Druh literatury, o kterém jste zasvěceně pohovořili, šel mimo mé zájmy - byla to ale spolu s vesnickými (nebo chcete-li rurálními) romány oblíbená četba mé maminky a když jsem tady někde v komentářích na ten pojem narazil (a v knihkupectví viděl vycházet knihy autorek, která mi utkvěla v paměti), rozhodl jsem se svůj zjednodušený pohled poopravit. Asi se to nejlépe povedlo Pajonkovi - mám alespoň ten pocit. Každopádně díky.

Jen tak jsem listoval :
A když jsem viděl Čas ukrutnou rukou rvát
pýchu a nádheru těch dávno zašlých dob,
když vidím věčný kov v otroctví lidských vad
a věže mocné kdys propadlé jako hrob,
a když jsem viděl, jak oceán hltavý
zalévá pevniny a trhá každou hráz,
a jak se jinde z vod noří zase ostrovy,
jak roste ztrátou zisk a ziskem ztráta zas,
ach, když jsem uviděl to kolo věčných změn
a ten let všeho, všech, k zániku blíž a blíž,
nad těmi troskami stanul jsem zamyšlen :
Až přijde, lásko, čas, i ty mne opustíš.
Smrtící myšlenka, a co mi zbývá jiné
krom pláče z úzkosti, že co mám, brzy mine.

To jsou tak nádherné verše,odkud jsi je vydoloval?Četl jsi "Chatrč" od Paula Younga?Myslím že Tobě by se to velmi líbilo.Podle obsahu na přebalu se mi do toho moc nechtělo,ale chytla jsem se a zakousla,bezvadná kniha.Další,která mně uchvátila je od Haruki Murakamiho"Konec světa-Hard-boiled Wonderland,všem doporučuju

Pendergast - jen stručně = ten sonet je přes 400 let starý a jak je vidět, neztratil nic na kráse. Je to jeden ze 154 sonetů stařičkého Vilíka Šejkspírovic, které najdeš zcela jistě v jakékoliv knihovně. Pokud by knihovna byla problém, zkus se porozhlédnout na netu - mám dojem, že jsem je někde zahlédl jako e-book i jako .pdf ke stažení (snad i volně - nejsem si jistý, nevěnoval jsem tomu pozornost). Jinak jsem je viděl při hledání obálky ke svému vydání v řadě antikvariátů - různá vydání za různý peníz.. Měj se.

nightlybird: Shakespeareovy sonety jsou sice krásné, ale když je člověk čte v rámci jedné knihy, tak bohužel po chvíli začnou svojí monotématičností poněkud splývat. Ale v několika případech jsem si říkal, jak by se některé sonety krásně vyjímaly na plakátech v metru na podporu rodičovství, až tak sugestivně dokázaly zapůsobit.

Malý modrý sešítek se konečně našel. Byl ukryt v knihovně mezi mnoha tu méně, tu více zajímavými knihami. A zrak mi zrovna padl na výpisky z Wernische...

byl jednou jeden
jeden nebo druhý
jako kdyby nebyl
a kdyby byl nebyl
bylo by to stejné
jako kdyby byl