Nightlybird´s YJ Night pub

Souhlas, už jsem i přemýšlela o tom, jestli by nebylo dobré mít tady možnost odfiltrovat si komentáře některých takto (popř. i jinak) postižených jedinců.

Dell, pistálka, smetyl a možná řada dalších - odpověď leží v podstatě v Musilově citátu ze včerejška a mohu jen dodat, že proti blbosti lidské je minimum možností obrany (tedy legální a zákonné).

Cítím vnitřní potřebu se k své poslední promluvě vrátit. Všiml jsem si zajímavého fenoménu tady na DK. Veškeré diskuse jsou tady poněkud ospalé – jakmile se objeví pocit ohrožení ctihodnosti DK, případně jiné nekalosti či nepatřičnosti, vášně rázem vzplanou. Možná je to dobře, svědčí to o skutečnosti, že DK bereme jako „vlastní“, někdy je to oprávněné, jindy ale jde o zbytečný rozruch a necháváme se strhnout takřka k hysterii. Typická je v tomto směru kausa Sabinka. Protože jsem si de facto i já smočil zobák, myslím si, že by bylo dobré celou záležitost uzavřít. Tak si tedy dovolím presentovat několik svých názorů :
Sabinka není poblblík a dement – je to prostě holka, která ráda čte a dokonce si dovolila přečtené okomentovat. Netvrdím, že si zvolila zrovna nejlepší způsob – na druhou stranu (když jsem se podíval na její profil) si ale odpustila „tapetování“ jednoho komentáře u více knih a za jeden komentář jsem jí dal palec, protože se mi líbil. Na druhou stranu nemohu ale souhlasit s herdekfilkem (i když chápu pohnutky jeho rozevláté svobodomyslné anarchistické duše). Nechci rozvádět filozofické úvahy o svobodě – nepovažuji to za své pískoviště – na druhou stranu, jestliže vidím, že někdo každým okamžikem šlápne do psího exkrementu, naruším jeho svobodnou volbu a instinktivně zařvu : Bacha, hovno!! - i když ten člověk nejde zrovna ke mně na návštěvu. A to jsme mohli udělat – nejlépe nějaká mamina s obdobně mladým potomkem poradit Sabince co tak asi v jejím věku číst a případně jak napsat komentář k přečtené knize, aby se ostatním líbil a měl nějaký smysl. A nemusí to být zrovna vědecký traktát ani recenze. Komentář to je vyjádření osobních pocitů z četby té které knihy, pokud je tam něco zajímavého o knize navíc, dobře, nemusí to ale být doslova recenze ani literární kritika – jsme přece jen normální čtenáři ( i když si několika jedinci nejsem tak docela jistý).
Pokud bychom udělali tohle, vyhli bychom se nápadům na jakési kastování zavánějící až jakousi formou cenzury. Lidi bděte, neblbněte – to si mám na starý křídla hledat nový strom k zahnízdění? To snad ne, proboha.

Taky bych ještě něco dodala.
Na tomhle poplachu mi nejvíc vadí vlastně to, že se tady někteří tak otírají o děti a na zasloužilé maniaky si nikdo nedovolí.
Nightlybirde, i když v zásadě s tvým pojetím svobody, aspoň jak ve zkratce píšeš, souhlasím, nevidím důvod, proč takovýmto komentátorům psát a usměrňovat je.
Sama jsem napsala pár komentářů, které nejsou nic světaborného a až mi někdo začne psát, jak to mám dělat, asi je všechny vymažu a už žádný další nenapíšu. A to ne z urážlivosti, ale prostě proto, že se tady nebudu cítit natolik doma, abych se angažovala.
Uvažovala jsem o tom, jestli by nestálo za to mít pár zásad pro psaní komentářů, ale stejně jsem se dostala kruhem zpět. Těm nejhorším by se tím stejně nijak nezabránilo. A to, co sem vkládají děti a mladí čtenáři, mi nijak nevadí, protože, jak už jsem psala, myslím, že jim takové způsoby vyhovují a pro jejich vrstevníky mají určitě hodnotu. To, že my chceme psát jinak, není jejich problém. A většina z nich z toho bez úhony vyroste. Chtějí prostě napsat víc, než se dá říct slovy a hledají pro to různé způsoby, třeba hraní s písmenky.

přítel mi poslal své básně a pozoruhodně se strefil do mého současného stavu. Podělím se s vámi i když by se na mne asi zlobil.

Tu zemi znám
má v sobě otištěnou krajinu
dýmějového moru

Procházím se už desítky let
Tam a zpět
Tam a zpět
v prostoru fatální bezmoci
stále ohraničen prázdnotou

Uchopit ten plíživý stín
zvednout poslední okoralost
vyzvrátit nestravitelný blín
zapomenout sny a bezbřehou zlost
v uších slyším bolestný vzlyk
být sám a nebýt sebou
kde je pomoc tišivým dotykem
i v poledne mne nohy zebou

Měsíc se táhne oblohou
bezradný ranec slepoty
hvězdy mi nikdy nezáří
jen v duši kroky temnoty
Procházím se už desítky let
jsem stále stráž
zlomený shnilý vodní květ
I smrt mě obchází jako nedoručitelné psaní

Dell – proboha, neměl jsem v nejmenším na mysli někoho usměrňovat, to snad ani nejde (jak jsem předtím řekl, jsme až na pár výjimek vesměs jen normální čtenáři). Spíš jen v obecné rovině poradit – pokud by o to někdo pochopitelně stál. A vůbec nejde o světobornost komentářů. Je jasné, že se každému některý povede víc, některý míň. Proto je podle mne „žebříčkování“ tak, jak tady funguje, značně zavádějící, proto jsem si vytvořil vlastní TOP komentátorů a především jejich komentáře čtu – ostatní vezmu jen tak letem světem. A mohu jen doufat, že tvůj výkřik o mazaní byl jen momentálním úletem a že jej nemyslíš vážně. A až ti bude někdo nařizovat jak a co máš komentovat, tak mi to prosím přepošli, zasmějeme se tomu oba.
Jinak ti mohu zcela důvěrně sdělit, že mne asi brzy bude mít několik lidí plné zuby – začal jsem se věnovat diskusím k různým knihám. Zatím jen nepříliš drsně – přece jen jsem poetický a citlivý pták a tak moc neklovu – jen tak načechrávám.
Knihomoli – nemyslím si, že by se tvůj přítel zlobil, že jsi plody jeho nitra vydala v plen bandě nepochybně záhadných existencí, které nejenže čtou knihy, ale dokonce se sdružují v jakémsi klanu či čem. Pokud by si toho vůbec povšiml, zjistil by jedině to, že se ocitl sice v značně různorodé, přesto však docela dobré společnosti autorů. A to by mu mohlo udělat jedině radost, ne?
A poslední verš té ukázky mi silně připomíná, že i já bych měl pomalu začít čekat na toho pošťáka (OP a tady mi to podepište).

Nightlybirde, ne, nebudu nic mazat (možná až bude čas něco upravím, to by nepochybně stálo za to), myslela jsem to tak, že je těžké najít ten pravý způsob upozornění, zvláště pokud se lidi aspoň trošku neznají. A pokud ten způsob nesedne, může to mít úplně jiný dopad, než by člověk chtěl.
Knihomoli, myslím, že by přítel mohl mít i radost, že si jeho verše přečte více knihomolů než jeden. A rozhodně třeba i v místní soutěži (pokud nějaká literární ještě bude) bych takové verše uvítala.
A aby se to smutné rozpoložení trošku zmírnilo, k popřemýšlení o čase a jeho plynutí kousíček od Jana Balabána:

"Čísel je nekonečné množství," řekl a nakreslil prstem na
peřinu ležatou osmičku.
"A co to znamená?"
"To znamená, že za tím posledním číslem v řadě je vždycky ještě jedno."
"A za ním ještě jedno," doplnila ho dcera.
"A tak pořád dál," přitakal otec.
Dítě se usmálo. Katka byla spokojena, protože pochopila, že ten malinký vlásek času, který jim ještě spolu zbývá, bude stejně dlouhý jako všechny časy na světě.

Tak takto se knihy určitě přestěhovat nedají: http://www.youtube.com/watch?v=EKvNqe8cKU4

elfos - díky, docela jsem se pobavil.Když se člověk na něco takového kouká, je to docela psinézní, spíš vlastně kočkoidní. Realita je ale přesně nebo obdobně taková, jenom to není taková sranda jako se Simonovým kočičákem, jak jsem se měl mnohokrát možnost přesvědčit na vlastní kůži.

To jsem moc ráda. Ano, ta přesnost výrazu/myšlení/chování mě na tom fascinuje a líbí se mi - a věřím i že to není pokaždé až taková legrace.... Přesto, nedokázala bych se na ně (na ně na kočky i na ně na to zvíře jedno) zlobit.

Elfos, právě proto, že realita je mnohem méně vtipná, je příjemné to trošku odlehčit. :-) To stěhování mi připomnělo balení snad stovek balíků, archy balicího papíru, snad už mě to víckrát nepotká. :-)
Elfos, prosím tě, nečetla jsi náhodou Rukopis od B. Grögerové? V oblasti poezie jsi pro mě člověkem velmi důvěryhodným, a tak by mě zajímal tvůj názor. Zatím jsem tuto knížku nečetla, ale právě mi přišla poštou a už se na ni chystám.
Nightlybirde, nemáš tam něco podobně výstižného a pádného, jako byl ten citát od Šaldy? Moc se mi to líbilo, hodně jsem o tom přemýšlela a je překvapivé, kolik se toho v takovém krátkém výroku ukrývá.

Kristina Houserová

MODLITBA HŘÍBĚTE

Když se tráva v jarním slunku zelená
a kopytům je do skoku,
proč mi, Bože, musí strach
srdce ochromit?
Uháním
a vítr mi hřívu splétá.
Uháním
a štěstí běží o závod.
Uháním
a klopýtám o svou radost.
A přece neuniknu z vězení svých vyplašených očí,
které stejně nezachytí
neklid rozptýlený po světě.
Bože,
když se mezi stébly začne plížit noc,
vyslyš moje naříkavé ržání
a dej,
ať zaplane ve tmě jasná hvězda,
která můj strach zaplaší.
Amen.

Už se sice dávno nemodlím, kdybych se ale stal hříbětem, tohle bych si tohle možná za soumraku přeříkával. Nejspíš to ale nehrozí, kdybych se stal koněm, byl bych asi starý kůň (lepší starý kůň než starý vůl).

Text příspěvku byl upraven 17.10.11 v 23:22

Tedy,nikdy jsem básně nečetl,ale tohle mě dostalo...včetně supr dovětku na závěr.Děkuju.

Text příspěvku byl upraven 18.10.11 v 18:44

Nightlybirde, díky za tvé poetické příspěvky, díky tobě se znovu sblížím s poezií. Přidávám jednu báseň, která mě oslovila, když jsem rozum brala.

Křižovatky
Petra Těmínová

Není tak těžké sedět u klavíru
a etudy hrát v ústraní.
Není tak těžké udržet si víru,
když nikdo nám v tom nebrání.
Není tak těžké být si jistý,
když jistotu smíš z prsu sát.
Není tak těžké zůstat čistý,
když neměl ses kde umazat.

Dell, děkuji. Nepovažuji se za znalce poesie, je toho ještě tolik, co neznám a nečetla jsem.... jsem jenom člověk, který poesii miluje. Rukopis Bohumily Grögerové jsem k své lítosti nečetla - musím to napravit. Ale trochu jsem se po něm rozhlédla a zjistila názory dalších lidí, a jsem přesvědčená, že tě Rukopis nezklame ani trochu a jeho četba bude zážitkem. Stejně tak jsem přesvědčená, že i další knihy této naší básnířky stojí za přečtení.
Takže, krásné čtení :-) .... a budu moc ráda, když se s námi pak o dojmy z poesie B. G. podělíš.

Dell - Rozsudek jsem zatím nečetl, přidal jsem ale recenzi z blogu, koukni se.

Text příspěvku byl upraven 23.10.11 v 15:17

OTEVŘI DOBRÉ SVÉ OČl

Sny se mi ztratily kdesi.
Zavolej, vrátí se zas.
Takhle jen šumějí lesy,
až do morku zebe mne mráz.

Tesknota na mne padla,
kdo jí jen k srdci dal klíč?
Kytice kvítí zvadla
a ovečky dávno jsou pryč.

Zlé sny mne trápily v noci.
Těžký mrak na pelest sed.
Otevři dobré své oči
a za ruku zase mne veď

po cestách, kde kvetou zvonky,
kde člověk jak slunce je jasný.
Utrhni zelené stonky
a staň se sama mou básní.

(Pilař – Divoké keře) - malý příspěvek ke Dni poezie (když už má být).

Dell - koukám, že ses přidala. Jen víc a houšť a větší kapky.

Text příspěvku byl upraven 27.10.11 v 00:02

Elfos, díky, já jsem si říkala, že bych ráda nějaký názor od člověka, kterého znám, i když jen přes tyhle stránky, prostě mi to říká víc, když vím, kdo je autorem názoru. Zatím jsem se nezačetla, v poslední době jaksi nejsem pánem svého času, spíše on vládne mně.
Nightlybirde, díky moc za krásnou báseň, nějak přesně zapadla do mého rozpoložení a čím míň stíhám listovat v knihách, tím více mě těší, když ten výběr udělá někdo za mě třeba zrovna tady. :-)
A k těm komentářům - studnice moudrosti s. W. je zřejmě nevyčerpatelná a tryská z ní pramen moc silný na to, aby se dal něčím zastavit. Jsou ale chvíle, kdy prostě nemůžu neříct si svoje, jen si nejsem jistá, jestli S. w. vůbec něco čte. Jelikož většinu knih, které komentoval, evidentně ani nedržel v ruce, nevím, jestli mrhá svým vzácným časem na čtení našich příspěvků.

Dell - pokud jde o našeho velmistra, mám naprosto stejný názor a jsem hluboce přesvědčen, že ho názory nějakých nýmandů nezajímají. Přesto se člověk občas neudrží, i když ví, že je to výkřik do prázdnoty. Ono to asi bude opravdu tak, jak to odhadl v jednom z komentářů Herdekfilek. A protože pana W.nemůžeme zabít, musíme ty jeho bohapusté kydy přežít.
A abych ti to usnadnil, přidám (malou) Bohunku, snad si ji oblíbíš (když máš ty problémy s časem):

získala jsem darem den života navíc
ohromující ochromující pocit
ten den jsem v kalendáři nenašla
co si s ním počít?
věřila jsem že spím
můj gauč byl však ustlaný
čas stál
čekal čím ho naplním
byl to danajský dar

Moc krásné....

Skoro se stydím tady vůbec něco napsat, protože se musím přiznat, že nečtu poezii jen pro samu poezii, spíš ji vždycky najdu v knihách jako část příběhu. Ale zkusím to zase. Po letech jsem zase začala číst Rebeku od Daphne du Maurier.

Bežala som za ním celé dni a noci
bežala som pred ním pod oblúkmi vekov
bežala som cez labyrinty svojich myšlienok
a skryla som sa pred ním v plač a smiech.

Mimochodem, Nightlybird, tvoje "Motlitba hříběte", je úžasná a líbí se mi moc i to, co napsala verbula.

Alix - podle slovenštiny vidím, že máme stejnou Rebeku a stejně jako jsou tebou citované verše anonymní (z ošůchané knižečky - a nejmenované - kterou dal Rebece pan Winter), tak jsou vesměs anonymní verše, které tady porůznu vkládám. Tvoje poslední věta může totiž vzbudit chybný dojem, že jsem jejich autorem a to bych opravdu nerad. Pokud neuvádím autora, tak to není způsobeno snahou si jeho verše "přivlastnit", ale jen mojí mizernou pamětí. A u Modlidby autorka uvedená je - dokonce jsem ji kontaktoval.
A jinak nevidím důvod, proč by ses měla stydět. Když jsem tuhle krčmu před časem otvíral, byla myšlena jako irský pub, kam si každý kdo jde kolem může zaskočil na jedno a kus řeči - nikoliv jako výlučný klub literárních estétů či snobů.

Nightlybird: Děkuji, je to od tebe milé, já jen, že když tady čtu příspěvky, mám dojem, že jaksi přispět nemám čím, protože poezie mne opustila tak nějak v pubertálním věku, ale připouštím, že občas mne nějaké ty verše vezmou za srdce.

Nightlybirde, krásná báseň, velká motivace. Díky moc.
Dala jsem se do čtení Kožmínovy knihy o Skácelovi a jsem nadšená, od začátku je vidět, jak měl Zdeněk Kožmín Skácela rád, což dělá z knihy něco víc, i když samozřejmě věcné informace jsou zásadní. Ale prostě bez tohoto osobního vkladu by to asi nebylo úplně vono.
Alix, jen doufám, že to tady nepůsobí dojmem uzavřené společnosti, do které se nikomu moc nechce. Mám radost pokaždé, když se tady do diskuze zapojí víc lidí a nemusí to být příspěvek zrovna poetický, i když to určitě taky vždycky potěší.
Osobně se ráda vracím třeba k jednomu příspěvku od S-readera (škoda, že už sem nechodí), ve kterém sem napsal kus návodu ke své sekačce. Když se potřebuju zasmát, tohle zabere vždycky.

Dell a Nightlybird: Určitě na mne tady nikdo nepůsobí jako snob, nedejbože uzavřená společnost. Vaše příspěvky tady čtu pokaždé mezi prvními, ale jak už jsem se přiznala, občas mám pocit, že nemám co nabídnout, ale to je má chyba, ne vaše. Musím tedy přehodnotit způsob svého myšlení a vycházet z toho, že dobrý pokec a kus nezávazného žvandání, nemůže nikdy škodit.
Nightlybird, knížečku, ze které jsem citovala, dala Rebeca panu de Winter, ne naopak. To mne vždycky mátlo, proč mu dávala TAKOVOU knížku, když byla taková, jaká byla?