Nightlybird´s YJ Night pub

Alix - blbost, každý má co nabídnout (i když o tom třeba ani sám neví). A pokud jde o Rebeku - četla jsi nepozorně - vkládám text :
"O chvílu budeme pred hotelom. Zhladúvala som si rukavice v bočnom vrecku auta. Přitom som nahmatala tenků knižočku ktorá podia formátu mohla byť iba zbierkou básní. Keď auto zastavovalo pred vchodom do hotela, ukradomky som pozrela na titul.
„Móžete si tú knižku zobrať a prečítať," povedal pán de Winter, a teraz, keď sme sa z prechádzky vrátili a Manderley bol opáť stovky kilometrov daleko, znel jeho hlas bezmyšlenkovite a lahostajne.
Bola som rada, že mi požičal tú knižku, a stískala som ju spolu s rukavicamí. Po dnešnom dni som potrebovala mať niečo od neho."
Já mám prostě novou hračku a tak si jako každý kluk hraju (odešla mi tiskárna a tak jsem si koupil novou se scanerem) - proto ten text vkládám. Jinak jsem nezjistil o jakou knížku a od koho šlo, narazil jsem ale zase na jiné zajímavé věci - třeba se mi budou někdy hodit. A nebo ne a upadnou v zapomnění, jako spousta jiných.

Text příspěvku byl upraven 30.10.11 v 14:50

Nightlybird: Chacháá! Ty jsi nepozorníček! Rebeca byla ta mrtvá, u druhé manželky, která příběh vypráví, se její jméno ani jednou neobjeví. A když nastávající mladá manželka otevře knihu na první stránce, vidí tam věnování - Maxovi Rebeka. Je to pár odstavečků za tou básní. Napřed přečetla báseň, pak uviděla věnování. Ale nic ve zlém...

Alix - máš úplně pravdu. Buším si fajfkou o leb, až lítaj uhlíky. Soustředil jsem se na hledání autorství těch veršů, aniž bych si Rebeku znovu po létech aspoň zběžně pročetl a podle toho to dopadlo. Jak je vidět, proti blbosti není člověk chráněn v žádném věku. I když jsme měli vlastně pravdu oba.
A pokud tě Rebeka zaujala, zkus si přečíst Janu Eyrovou - je tam náznak podobnosti námětu ( i když si nemyslím, že by Dafné opisovala) a aspoň budeš mít možnost porovnání stylu.

Text příspěvku byl upraven 31.10.11 v 16:56

Tato DK není jen souborem souborem dat - je především (pokud jí to dovolíme) inspirací, připomíná nám zapomenuté a upozorňuje na nové autory a jejich knihy - letos měl jeden takový pán současně dvojí výročí - narození a úmrtí - a nedá mi, abych tady nevložil jeho opravdu poslední báseň :
Akhari kavita

„Jsem ztracen uprostřed svých narozenin.
Chci své přátele, jejich dotek,
se Země poslední láskou.
Přijmu poslední životní oběť.
Přijmu poslední lidské požehnání.
Dnes je můj měšec prázdný.
Dal jsem zcela všechno,
co jsem dát musel.
Na oplátku jsem leccos dostal,
trochu lásky, trochu odpuštění,
což vezmu s sebou, až vstoupím na loď,
která směřuje ke slavnosti konce beze slov.“

Se smutkem (i zděšením, zezačátku.. pak už jen se smutkem) jsem přečetla soutěžní NEpohádku, která se dostala jakýmsi.... pominutím smyslů hlasujících? Nevím.. Prostě, která se dostala vysoko na první místo. Není mým zvykem být takhle příkrá, ale musím konstatovat, že z Verrrunky nikdy nebude Vypravěčka, jak dokazuje její Smolíček Pacholíček trochu jinak. Uchýlila jsem se sem - díky, Noční letče, za toto místo.... - se silnou potřebou stít se dočista.. a do čista, po té "četbě".......... a nevím, řízením jakých sil (ale řekla bych, že pohádkových nejspíš) tu na mě čekal Akhari kavita.... za což děkuji, moc. Už je mi trochu líp.. Tohle je dechdárné....

A do noci ještě, jeden z opravdových Vypravěčů.. a ani k tomu nepotřebuje klávesnici a slova....: http://www.youtube.com/watch?v=k38trYKCy-c

elfos - díky za Tommyho, potěšil mne a vyvolal vzpomínky - takovou kytaru jsem kdysi měl, i když jsem na ni pochopitelně nehrál jako on. No a jinak - netrap se pohádkami/nepohádkami. Svět je jaký je, ne taký, jaký bychom chtěli. Lidé měli odjakživa tendenci se něčemu klanět a teď je to momentálně konzum, akce, úspěch a tomu odpovídá i hodnocení nejen téhle soutěže, ale i obecně knih a nejen toho, tvaruje to (nebo spíš deformuje to) uvažování a postoj k životu mnohých. Ne ale všech a ne navždy. Věřím, že zase přijde čas, kdy slova nebudou jen prázdným a bezobsažným zvukem či změtí znaků, že znovu nabudou svého vnitřního významu - byť bude vnímán různými různě.

A tak nějaká slova jen tak přidám :

jsou slova která pomáhají žít
a jsou to obyčejná slova
slovo teplo a slovo důvěra
slova láska spravedlnost a slovo svoboda
slovo dítě a slovo laskavost
a některé názvy plodů a květin
slovo statečnost a slovo objev
slovo bratr a slovo kamarád
a některá jména zemí a vesnic
a některá jména přátel a žen

říkej ta slova třeba tiše šeptem
říkej je stále pokud budeš chtít
přilétnou za mnou
s vlahým nočním větrem
i když jsou prostá pomáhají žít

Moc děkuji........ Moc.

Jelikož jsem nepoučitelná a zvědavá, přečtla jsem několik dalších soutěžních pohádek. Dobře jsem udělala. Ráno je moudřejší večera, taky modřejší večera, a pohádky jsou zase pohádky. Mušketýra z muškátů bych směle přečetla všem skřítkům :-) .. a paulhunter je ANDERSEN - taky dobrý.

A moc doufám, Noční letče, že tvoje víra bude naplněna. Ostatně, jsi moudrý tvor a vidíš dodaleka.... Čímž chci zároveň říct, že si tě moc vážím, a to nejen pro tvůj pohled na svět.

Tak jsem přečetla dvě, ty první, předtím jsem sem chtěla napsat ještě něco k poezii, ale už se mi ani nechce nic psát. I když bezesporu Paulova "pohádka" je dle mého z literárního hlediska opravdu dobrá, spíš než pohádka bych tomu říkala noční můra. Momentálně mám pocit, že se nacháztím asi v úplně jiné dimenzi, než většina lidí tady, takže to asi budu muset nějak vstřebat, zkusím to ještě s nějakou pohádkou a jen doufám, že se tento pocit nebude dále stupňovat.
Je fakt, že pohled nahoru do této diskuze mě aspoň trochu uklidnil.

Já se přidávám k tomu, co napsala elfos v 11:38. Díky nightlybirde - včera jsem na vás myslel, probíraje se irskou literaturou.

Nightlybird, ovládni city, škoda fajfky! Janu Eyrovou jsem kdysi četla, takže si mlhavě vybavuji děj, ale zřejmě mne nijak zvlášť nezaujala, jinak bych cítila potřebu se k ní vrátit. Takže jsem ji ani nedala do přečtených, aspoň doufám. Pohádková soutěž teprve začala, takže se zatím zdržím nějakých zvláštních komentářů a budu vyčkávat, co bude dál.

Louise Labé:

Žiji a hynu, hořím, spaluji se
- nemohu jinak - chladnu, mrazí mne,
pláču štěstím a hledím na svět cize
tak žiji, lehce a tak únavně.

A tak žije řada z nás i dnes, přes časovou propast takřka půlky milénia.

To je krásné.

A villonovské, řekl bych, jako tento Constable:

To live in hell and heaven to behold;
To welcome life and die a living death;
To sweat with heat, and yet be freezing cold;
To grasp at stars and lie the earth beneath;
To tread a maze that never shall have end;
To burn in sighs and starve in daily tears;
To climb a hill and never to descend;
Giants to kill, and quake at childish fears;
To pine for food, and watch th' Hesperian tree;
To thirst for drink, and nectar still to draw;
To live accursed, whom men hold blest to be,
And weep those wrongs which never creature saw:
If this be love, if love in these be founded,
My heart is love, for these in it are grounded.

Při mé čtyřleté cestě Finskem jsem se také zamiloval na chvíli do básní. Neodolatelným se mi stal Arvo Salo. Geniální básník. Naprosto. Je škoda, že ho nikdo nepřeložil. Ale stejně by to zhamptali.
Dávám k dobru ukázku.

Ken keksi kulttuurin?
Ken keksi kulttuurin? Sen keksi kansa.
Se joka siitä lauloi lauluissansa
ja kertoi runoissaan, kun mallit luotiin
ja taiteen aineksina talteen tuotiin.
Vain kansan mielikuvitus, sen voima
ja vapaa, eikä vieraan vartioima
ne saattoi luoda, tuoda kansan käyttöön
ja tietoon, tuntemukseen, taitoon, näyttöön.
Ken kielen keksi? Kansa. Kieli rahvaan
on ainut pohja ilmaisuumme vahvaan.
Se keksi puun ja puukon, neulan, kankaan
ja teki äänen tuoheen, toisen lankaan
se muodot loi ja mallit liikunnalleen
ja ihmis-ilmeen muovas maisemalleen.
Vain kansa. Ihminen. Mies maineeton.
Ja tässä kulttuurimme aineet on:
Ne ovat kansan laulu, kansan kieli
ja kansan taide, taito, kansan mieli.
Ne kulttuurista löydät kaikkialta.
Ja niihin kuulukoon myös kansanvalta.
Ne kulttuurista löydät kaikkialta.
Ja niihin kuulukoon myös kansanvalta!

Velmi se omlouvám, že sem píši příspěvěk, který na toto místo vůbec nepatří, ale vidím, že zde přišpívá rekordní počet uživatelů a tak doufám, že můj dotaz nezůstane nevyslyšen. Do diskuze jsem přidal téma - Jakou čtečku elektronických knih koupit a bohužel mi zatím nikdo nepřispěl žádným svým názorem a přitom na databázi tolik lidí často čtečky vyzdvihuje a komentuje.

Skutečně vás prosím o pomoc - vůbec nic o čtečkách a elektronických kníhách nevím a zde je mnoho lidí, jejichž názory jsou hodnotné(třeba zrovna Nightlybird), a kteří o takovýchto vymoženostech jistě hodně slyšeli, nebo to mají odzkoušené.

Napište mi prosím tedy soukromou zprávu nebo přispějte do mnou vytvořené diskuze a pomožte mi a jistě i mnohým dalším s výběrem čtečky, abychom nepořídili drahou hloupost, ale využitelný, cenově přijatelný produkt, který nezklame.
Ještě jednou se moc omlouvám za narušení diskuze a děkuji.

Kvothe: Musím se přiznat, že s čtečkami nemám vůbec žádné zkušenosti, ale myslím, že můžu říct, že jednou z nejlépe hodnocených a nejprodávanějších je čtečka od Amazonu, tedy Amazon Kindle.

Kvothe - zklamu tě, pokud jde o čtečky a jiná technická udělátka jsem naprostý neandrtálec. Zkus se ale obrátit privátní poštou na pajonka - z různých řečí, které jsme tady vedli, jsem získal pocit, že by mohl být dostatečně odborně fundován. Ale to víš.... V hospodě se kolikrát vedou řeči...
Herdekfilek - ty zvíře, tys mi ale dal. Tak především představa potulování se Finskem po tamních lesících se spacákem mne jako starého čundráka uvádí do stavu blaženosti (i když tys vymetal určitě spíš lokály než houštiny) - to jen tak na okraj.
Musel jsem vyřešit hlavně problém, jak naložit s tebou vloženou básní. Už jsem tady kdysi s přítelem s-readerem probíral svou znalost maďarštiny - s finštinou jsem na tom ještě hůř, nejen že ji ani za mák neznám, ani ji nejsem schopen číst a nejsem proto schopen posoudit ani zvukomalebnost toho, co je dle tvého tvrzení báseň.
Přiznám se, že pokud jde o Finy, mám mezery ve vzdělání doslova kolosální - četl jsem sice Kalevalu a Waltariho a pár dalších autorů, básníka ale žádného, natož Saleho. Nicméně by bylo zajímavé - a možná nejen pro mne - kdybys tu báseň volně přebásnil. Nepochybuji, že je v ní ukryto jistě závažné poselství básníka - nerad bych o to pro svou jazykovou tupost přišel. A navíc věřím, že v tvém podání by získala ta báseň nový rozměr, dimenzi, která by potěšila i starého Saleho, tam v Tuonelu, kde momentálně dlí.
HTO - kdes ten sonet vyhrabal. Pokud vím nic od Henriho u nás nevyšlo a abych se přiznal, tak jsem znal jen pár reprodukcí jmenovce Johna a tak jsem rád, žes mi rozšířil obzor. Podobnost pohledu je opravdu pozoruhodná (zejména ten třetí verš) - žili prakticky ve stejné době (i když každý v jiné zemi) a zajímalo by mne, jestli se znali a navzájem se snad ovlivnili.
Nejspíš ale ne a je to shoda náhod - pokud to ovšem není projev kvantové teorie pole ( to bys měl jako odborník jak na to, tak i na ono posoudit spíš ty).

herdefkfilek: Dokázal bys tu báseň z finštiny zhruba přeložit, aby jako neznalec finštiny věděl co v ní je?

Nightlybirde, člověka potěší kromě požitku z poezie i fakt, že nejsou všichni vlažní a odporně bez chuti. Díky.
HTO, tato báseň mě taky potěšila i nepřímo, dala jsem se do obnovy reliktů svých znalostí angličtiny a je pro mě povzbuzující, že se najde i poezie, kterou jsem schopná bez problémů pojmout. Tedy jazykově, to ostatní se vyjadřuje a posuzuje obtížněji.
Ve Finsku jsem pobyla pouze několik dní, ale ty dny stály opravdu za to. Laponské zasněžené pláně, jezero, sobí kožešiny, sáňky, kterým jsme říkali sněžná koloběžka, polární záře a ticho, sníh, sníh a sníh. A večer samozřejmě olut a vodka (to ale ne pro mě) a cigárka a tehdy ještě "do třiceti daleko" ...
Ale finskou poezií jsem dosud zcela nezasažená, tak už se těším na první setkání.
A taky dík za pobavení před pracovním výkonem. :-)
Jo, a to vytížení, v poslední době to u mě funguje tak, že když nejsem vytížená, něco už si najdu, abych zase byla. A taky jsem s tím zatím naprosto spokojená.
Do cizojazyčného koutku jsem chtěla přispět Jeseninem, ale jsem moc líná na to, abych sem sázela azbuku, takže příště, až vylovím z knihovny něco v překladu (na ten se necítím).

Herdekfileku, díky - přečtu si s chutí.

Nightlybirde, o Constablovi jsem se před třemi lety bavil s kamarádkou, tak jsem si na něj vzpomněl. Je-li to shoda náhod, je to opravdu pozoruhodné... Ta Constablova báseň vyšla i česky, v antologii "Škola noci":

Být v pekle živ a na očích mít nebe
těšit se na život, mřít zaživa,
potit se žárem, který přesto zebe,
po hvězdách sahat, když zem pohřbívá,
bludištěm kráčet, které nemá konce,
žhnout vzdechy, v slzách denně umírat,
nahoru šplhat, nikdy nejít z kopce,
zabíjet obry, strachy se však třást,
mřít hlady a strom Hesperidek zřít,
žízní se zalykat a nektar sát,
žít v prokletí a obdivu střed být,
nad tím, co nikdo nezří, naříkat:
Jsou-li zde znaky lásky sneseny,
pak láska má v mém srdci kořeny.

Herdekfilek - tak se ti povedl docela husarský kousek. Myslím, že nebudeš nikdy patřit k těm, kteří kritizují překlady básníků. Starý Arvo nepochybně čučí jako puk na tvůj výtvor. Tahle jeho báseň nepatří zrovna k těm (typem a námětem), nad kterými bych nadšením slintal, přesto ale tvůj překlad je (z mého laického pohledu) hoden obdivu. I když si nejsem jistý, co by překladu posledního čtyřverší - jeho smyslu - řekl sám Salo. A pokud jde o dvě verze překladu, spíš by se mi zamlouvala ta druhá verze - volnější. Jediné, co mi vadí, je skutečnost, že neznaje finštinu, nemohu porovnat zvukomalebnost originálu s překladem. Jó, zvukomalebnost či melodičnost - to je moje.
A jako projev úcty připojuji laponskou zdravici : "Suudella poro alle häntää", nevím sice co to značí , tebe to ale dozajista potěší.
HTO - díky moc za nápovědu. To je věc, která se mi tady na DK líbí. To, že se do jisté míry vzájemně ovlivňujeme a inspirujeme. Tahle skutečnost mne přiměla přečíst znovu řadu knih, na které jsem už řadu let nesáhl a na které jsem už i vlastně pozapomněl a celou řadu jiných, které jsem nikdy nečetl (a asi bych je přehlížel i nadále). Ne ze všech jsem byl pochopitelně na větvi - neoceníme ale sladkost medu, neznaje hořkost soli, asi tak.
No a jak byla řeč o náhodnosti - nebyla to nejspíš ani tak náhoda, jako spíš jakási manýra nebo metoda první poloviny 16.století - to řetězení a spojování kontrastů.
A protože jsem vlastně díky tobě znovuobjevil Školu noci, zapomenutou v hlubinách mého hnízda, neváhám tady přidat Wyata, který navíc za mne vyjadřuje i mé občasné pocity:

Můj boj je skončen, ale nemám klid,
trnu i doufám.Jsem jak led a žhnu.
Nad vítr jsem se vznes - vstát nemohu.
Že nemám nic, svět nechce odpustit.
Pod zámkem kdosi nechává mne hnít,
nevězní ani nedá svobodu;
žít ani mřít, jak chtěl bych, nebudu,
záminkou k smrti chce však posloužit:
Bez očí vidím, bez úst naříkám.
Rád umřel bych a zas se zdravý vidím.
Miluji jinou, sebe nenávidím.
Živím se žalem, ze svých ran smích mám.
Žití i smrt mne ničit začíná,
má radost pak je toho příčina.

Text příspěvku byl upraven 16.11.11 v 01:04

Herdekfilku, ta báseň je teda fakt hustá (nic výstižnějšího mě v tuto chvíli nenapadá). No, a jsi borec, že ses chopil překladu a se ctí to dotáhl do konce. D9ky za rozšíření literárního povědomí.

Trocha melancholie:
V polovině minulého týdne jsem odjela na několikadenní akci, během které jsem nesledovala žádné zprávy. Takže až včera večer jsem se vlastně úplně náhodně dozvěděla o odchodu I. M. Jirouse.
K undergroundu v naší rodině kromě mě nikdo moc netíhne, takže smuteční hodinka s poslechem Plastiků se odkládá na dobu, kdy budu doma sama.
A tak jsem se uchýlila přímo k Magorovi a jeho básním. (Jednu jsem vložila do komentáře, neumím svoje pocity formulovat líp.)
Ale teď si říkám, že si tu melancholii (nebo co) nechám pro sebe a dám sem jednu báseň, při jejíž četbě jsem nemohla nevzpomenout na dalšího mého člověka, určitě ani nemusím psát, koho mám na mysli:

V bělostné říze
biskup Vrana
věří tak jak mu věří strana
než trochu je mi s podivem
že při mši svaté místo křížem
nežehná srpem a kladivem