Nightlybird´s YJ Night pub

Ha, tak si sešítek s nostalgií v duši zase pročítám a hle, i ten Vilík se tam našel.

William Shakespeare, Láska

Svízelná zášti, láskou svízelnější!
Ty rvavá lásko! Záští milostné!
Ty cokoli, jež z ničeho se rodíš!
Tragická hříčko! Těžkopádný vánku!
Obludná změti krásných přeludů!
Ledový ohni! Olověné pírko!
Churavé zdraví! Bědný spánku! Vše,
a přece nic. Toť láska, kterou cítím,
cit nelaskavý, který nenávidím.

Co takhle trochu dekadence (aby tady nebylo jen lyrické povrkávání) :

ACH, JAK JE KRÁTKÁ POUŤ POUPÁTEK K OHRYZKŮM...
všem ženám, – jablkům, žehnám Pax vobiscum
a dál se točí svět, theatrum Dei
a dívky s pláčem jdou, ještě se smějí

Jak od nich alespoň zrakem se odpoutat
když ani v myšlenkách nemám klid od poupat...
a dál se točí svět, theatrum mundi
a dál se točí svět okolo kundy

Nu, sic je většina záznamů depresivních, tak se tam najde i pár takových, které mají k "lyrickému povrkávání" daleko. Třeba takový Morgenstern a jeho roztomilá báseň Problém

Kámen si letěl dál a dál,
ač neměl křídla, nemával.
Nu, přejme mu to, ámen.
Přesto však, jaký div se stal,
že může létat kámen!

Nightlybird, ty se nepřipojíš k tvorbě "Příběhu na pokračování"?

Nemám nic jistého,
jen pravidelnost deště
a ticho mé pulzující paměti.



(Jiří Valoch, Karlova Studánka 2006)

Alix - ne nepřipojím. Mám dozajista řadu negativních vlastností a zlozvyků a nic lidského mi není cizí. Grafománie k nim ale nepatří - její minimální potřebu si kompenzuji psaním komentářů, tak mohu vyjádřit svůj názor či pohled. U toho kolektivního projektu (který ale nijak neodsuzuji a je mi jasné, že může právě svojí bezbřehostí mnohé bavit) bych byl nucen reagovat na podněty jiných a to já jaksi nerad - asi nejsem ten správný týmový hráč.
elfos - s posledním veršem mám také občas svoji zkušenost, i když jde spíš o oněmělou než pulzující paměť.
Dell - tak mne konečně někdo vyhmátl. Že mne ale zrovna ty takhle veřejně odhalíš, to mne ani ve snu nenapadlo. Ano, palce to je prostě moje. A nejen palce. Nic s tím ale nenadělám, je to nejspíš dáno geneticky nebo snad věkem, co já vím. Lepší ale už asi nebudu.

Nightlybirde, nemohla jsem se udržet. Když už nic, aspoň jsem pobavila sama sebe.
Méně zábavné už je, že můj počítač už téměř překročil hranice použitelnosti. Takže moje aktivita na DK (aspoň ta viditelná kromě diskuze a komentářů) je a ještě nějakou dobu bude zcela minimální.

Listovala jsem si Verši Oldřicha Mikuláška a zjistila jsem zajímavé věci. Můj kdysi velmi oblíbený autor mi připadal nějaký jiný. Nevím, jestli je to jen mým momentálním rozpoložením, ale připadalo mi to místy až skoro smyslné nebo aspoň příliš fyzické.
Naopak mě zase nadchla hra s jazykem, obrazy, slova, barvy, a některé básně se mi zdají pořád stejně průzračné jako kdysi.

SAMOVZNÍCENÍ
Ticho jako po chorálu o mši
spí o polednách v tůni.
A jak své boky ryby obrací
ke slunci, k té skvoucí monstranci,
rozezní se zlatě i stín olší...
A všechno u sebe je:
růže u růže v své vůni,
nebesa v své blankytnosti,
kamej matná u kameje,
třpytem vysílená z lesku,
žal v slze, slza na výsluní,
briliant hoře v suchém třesku,
poušť každým zrnkem písku v poušti,
blesk ve své sečné dráze blesku,
když mračnům hustým žilou pouští
a dech můj zprahlý v dechu tvém
v své horké nenasycenosti
být s dechem tvým v tom jediném
jak tento každý verš v své básni
a báseň v jediném zas gestu,
když ve mně zapomene se
a zasní
jak v lese strom, strom ve svém lese
a jenom les, les nepohne se,
na chvilku všemi stromy šťastný
v svém nevymytitelném stesku.

Dell - Mikulášek je už pořád stejný, to ty se měníš. Takový je už žití běh, s tím nic nenaděláš., s tím se jen musíš naučit žít. Věř, že vím, o čem mluvím.

Kousek z Borgese:
Zálibně prolenošuji důvěru a tak jdu a lemuji svůj život,
Jdu pomalu jako ten,kdo přichází z takové dálky,
že nedoufá, že dojde,

Připadal bych si jako naprostý poblblík, kdybych vysedával v prázdné knajpě a trpěl samomluvou, takže udělám to, co udělala už přede mnou řada náhodných kolemjdoucích či štamgastů - odejdu do .... pryč a nechám dveře otevřené dokořán. Možná se tady někdo schová před náhlou přeprškou, možná sem vítr zažene barevné podzimní listí, útržek papíru se zajímavou myšlenkou, možná ....

Mám nějaké nepsavé období. Přinutila jsem se konečně napsat komentář k Totemu vlka, měla jsem pocit, že to této knize jaksi dlužím.
A probírala jsem se komentáři a hodnocením u knih, které bych si ráda přečetla a zarazilo mě, jak málo lidí tady hodnotí a komentuje moderní literaturu. Nic proti sci-fi, detektivce a podobným žánrům, taky si v nich ráda počtu, ale přecejen mě překvapil ten nepoměr.

Tak jsem tady nakoukla v naději, že získám nějakou inspiraci, ale vidím, že máme zřejmě nějaké období určité apatie? Věřím, že je to jen přechodné a v nejbližší době se tady opět rozhoří vášnivé diskuze! Takže, dveře nechat dokořán!

Nedalo mi to, taky jsem nakoukl. Zahlédl jsem někde ve výloze knihu o Hemingwayovi a jeho honu na ponorky a to mne přimělo se zase po letech na něj podívat. Při té příležitosti jsem zaregistroval, že se docela dost množí duplicitní vkládání knih.
Lidičky, to je takový problém se podívat, jestli v DK už vydání knihy, kterou chci vkládat, v DK vloženo není? Jednak se tím moderátorům přidělává práce a taky se zkresluje statistika.
A Papá mi připomněl Johna Donne, tak z něj kousek přidám :
Chytej padající hvězdu,
zkus obtěžkat mandragoru,
vzkaž, kde zašlé roky vezmu,
proč má ďábel koňskou nohu,
uč mne znát zpěv mořských panen, trpké zášti dusit plamen,
ať vím,
kdy smím
věřit větru s dobrým svědomím.

A Rok krysy taky není vůbec špatná knížka. A do hospody jako stvořená. A jako stvořená na podporu splínu.
Něco z těch méně smutných:

Vedle chrámu sv. Petra a Pavla
žil Jenda Šimáček
Řezník a hospodský
hospodský a řezník
Už je na pravdě Boží
když vzpomínám na něho
chlupy na hrudi se mi ježí
a kdykoli stavím se v jeho
hospodě v Nové Říši,
uvědomuju si, že
Jan žije již v jiné říši,
do níž já dlouho se nedostanu
Kdykoli po ránu vstanu a
pomyslím na nebeský Jeruzalém
v němž Jenda žije,
což bezpečně vím,
vím, že leta předlouhá
strávím v Očistci
Dobře mi tak.
Nijak zvlášť mě to netrápí.
Co zasloužil jsem si,
to si odtrpím.

Leč přesto mrzí mne,
Jendu Šimáčka
leta předlouhá
neuvidím.

Je tady smutno, koukám. Nighltlybird, pro tvou hloubavou duši jsem něco našla. Po několika letech jsem konečně sehnala dávno ztracenou knihu, "Zkazky o šesteru cest osudu". Dovolíš, že zacituji část verše?

Znám jednu věc,
vzbuzuje dobrou náladu, lahodí patru,
zavlažíš-li jí hrdlo,
žárem ti rozpálí líce
a duše na perutích se vznáší.
Její jméno je víno,
rozličné názvy dali mu lidé,
jeho sláva nad kov je trvalejší.

Jím poctíš vzácného hosta,
jím zavděčíš se otci i strýci,
při něm strávíš dobrou hodinku s přítelem,
když kolena dotýkají se kolen v družném rozhovoru.

Když poháry cinknou o sebe, mužem a ženou stane se nevěsta a ženich,
vínem, jak na udičku chytíš případný verš
a starost zameteš jak koštětem.
Do vrat když vchází pan Kvas,
v náruč mu padne básník zasmušilý
a vítá ho jak zlatou orchidej.
Do tiché vesničky opilství
utíká chudák starostmi sklíčený,
jak dlužník do džungle před daní výběrčím.

Proto jsem nechal dveře dokořán, co kdyby šel někdo kolem v deštivém a soumračném dni a chtěl třeba spočnout a ulevit tělu či duši.
A vzhledem k tomu, co se zde poslední dobou děje, bych tady očekával spíš exkrement v rohu za pípou než verše opěvující jiskrný pozdrav prosluněných strání.
Než zmizím do soumračné noci, ještě malá poznámka k minulým dějům, jak mi ji vyjevila kvapem se vetšící paměť :
"S hloupostí i bohové marně bojují." (snad Schiller) - když ne báseň, aspoň slovo básníka.

Nightlybird, vstoupila jsem za teplého večera a začínám pociťovat depresi!
" Říká se, že noc je dlouhá jako rok,
mně se však rok jeví kratším než jediná hlídka.
Než uplyne třetí hlídka, jako by tři léta přešla,
tak kvapem blíží se stáří."

Opětně cituji z knihy "Zkazky o šesteru cest osudu" od Pchu-Sung-Linga ze sedmnáctého století.

Tak to nezavírej a pojď si povídat!

Alix - ano i za letního večera se mohou vkrádat do mysli chmury a nemusí to mít kolikrát ani nějakou konkretní příčinu. Je ale třeba si uvědomit, že stáří je především stav mysli a smířit se s realitou, že je začasté doprovázeno chátráním těla a skutečností, že se prostor kolem nás pomalu ale jistě vyprazdňuje. Přátele mizí, knihy ale zůstávají. Nic není lepšího na blížící se podzimní plískanice, kdy se s dešťovými kapkami a listím stromů snáší do duše i teskné smutky, než vyhnat plíživé stesky listováním v těch oblíbených - ať už jsou v nich slova moudrých, nebo jen tak třesky-plesky.

Nightlybird: Ano, stáří je opravdu především stav mysli, o tom jsem hluboce přesvědčena. Znám dvacetileté starce i sedmdesátileté rozverné staříky. Čas je neúprosný a obzvlášť my, ženy, ho občas proklínáme nevybíravými slovy. Ovšem optimismus je dar boží a dá se s ním leccos přežít. A protože jsem čistokrevný optimista, většinou vidím svět v barvách celkem příjemných. A oblíbená kniha v ruce je ta pravá náplast na občas bolavou duši.

Narazil jsem v jednom starém čísle Tvaru na krásný Šaldův citát a mám vnitřní potřebu se s vámi o něj podělit :
F. X. Šalda: Jen kurvy se musí líbit, básně ne.
Nejsem si jist, jak to Šalda myslel, je to ale rozhodně k zamyšlení.

Malé zamyšlení nad komentáři. Bylo tady okolo komentářů - jejich hodnocení - docela dost dusno. Svůj názor na "fejsbůkové" palcování jsem už vícekrát řekl. Budiž, používá se tady, tak zmíním svůj přístup = kladně hodnotím komentář ke knize, který je v podstatě totožný s mým názorem a nebo komentář, jehož věcnost sice nemohu hodnotit (knihu jsem nečetl), ale líbí se mi, jak je napsán vtipně a s nadhledem, případně ironií (že, badbass).
O nesmyslných komentářích tady byla taky řeč. Vyřešil jsem to tak, že jsem si vybral své komentátory (rozuměj Oblíbení uživatelé) a sledují jejich výtvory přímo na profilech, aniž bych se musel zabývat komenty, které jsou zkratkou anotace nebo výkřiky bez informační hodnoty. Sice mi tak může nějaký dobrý utéct... to už je ale daň za rychlost. A na závěr - vůbec nezáleží na počtu komentářů a počtu "palců", které získaly - z mého pohledu je důležité, že i přes svoji subjektivnost mi něco podstatného sdělují. A to je skutečnost, kterou žádné žebříčky nedokáží postihnout.

Ježto mlčenlivá, používám komentáře v naprosté většině pro úryvky z knih.. Dělím se tak, občas, o to, co mě v nich zaujalo. Jak se mi kniha líbila je poznat z mého hodnocení. Jinak to mám podobně jako ty, Noční letče. Nejde sledovat všechny komentáře, které se na DK objeví. Většinou jimi profrčím, občas se u některého zastavím a opalcuji, dotkne-li se mě nějakým způsobem. A čas od času pročtu nejnovější komentáře svých přátel a dám palec těm, s kterými se ztotožním nebo které se mi líbí, něco mi řeknou.
Není to ideální, uznávám, je to trochu chaotické, závislé na náhodě, ale aspoň tak. Každopádně jsem ráda, že tu ta možnost je. Ten, kdo psal komentář, z palců vidí, že jej někdo četl a že se líbil. A žebříček? Ti, kdo komentují dobře, díky němu vyniknou - zaslouženě. Pokud se tam někdo protlačí (sebeprotlačí) nezaslouženě, je to poznat. Nerozčiluje mě to, nevadí mi to tolik - lidé jsou holt různé. A jsou horší věci na světě. Nakonec, kvalitní komentář rozpozná každý, kdo nahlédne - ať už na žebříček, nebo do profilů lidí.

Především díky všem za krásné literární kousky a za ten skvělý citát, na který se dá nahlížet různám způsobem, přičemž dávám autorovi vždy zapravdu.

Komentáře jsou v poslední době dost oblíbené téma na DK, mám z nich podobný pocit jako Nightlybird a Elfos. Přecejen ale vždycky projedu ty nejnovější, dívám se na jméno komentátora a na název díla (nebo jméno autora), ke kterému se komentář vztahuje. A jelikož čtu jen ty, u kterých je pro mě zajímavé obojí, zbyde jich minimum, někdy nic.
Pak občas nahlížím k uživatelům, jejichž komentování mi přijde zajímavé.
Mám ale jiné kritérium pro zařazování uživatelů do oblíbených. Dávám si tam ty, u kterých mě zajímá hlavně hodnocení. Když potom hledám informace a reakce k některé knize, vidím tam hned jejich hodnocení.
A jelikož je momentálně můj počítač sotva pojízdný, kromě čtení a psaní tady nemůžu provádět téměř nic. Ale brzy se to snad změní. Potom začnu i udělovat nějaké ty palce. Důležitější je pro mě úroveň komentáře než shoda s mým názorem na knihu. Takže podle toho budu i rozdávat body.
Nightlybirde, i když to někdy vypadá, že je tady prázdno, občas jsem tady coby mlčenlivý host, takže nechej určitě otevřeno.

Stále ještě čtu Muže bez vlastností. Tuhle knihu si doslova šetřím a vůbec se netěším na chvíli, kdy ji dočtu. Škoda, že Robert Musil je dodnes tak málo známý a ceněný autor. Ale doufám, že se to změní. Literární vědci tvrdí, že by konečně mohlo. :-)
Tak vám zkusím nabídnout prozměnu kousek prózy:

"Neboť lidská podstata je právě tak snadno schopna lidožroutství jako kritiky čistého rozumu; dovede se stejným přesvědčením a se stejnými vlastnostmi dělat obé, jsou-li pro to vhodné okolnosti, a velmi velkým rozdílům vnějším odpovídají při tom velmi malé rozdíly vnitřní."

Nevím, kde jinde to napsat, ale...
komentář "Jedna z hlavních postav typických pro 20. století na Zemi." k osobě Adolfa Hitlera je nejen zbytečný, ale i docela hloupý. A když nějaký uživatel napíše podobných komentářů dva tisíce, začínám pochybovat o jeho duševním zdraví.