Nightlybird´s YJ Night pub

Lomax - tys mi dal. Jako vyznání lásky pro náctileté stydlíny je to skvělý nápad, ale ... Se Šrámkem musím zvolat "trápím se trápím,...." Mám totiž neodbytný pocit, že jsem to (nebo něco podobného) někde zahlédl a za živého boha si nemohu vzpomenout kde, kdy, atp.
A nejhorší na tom je, že netuším, jestli je to projev stařecké demence nebo vlivem MMP. A že se mi to honí dookola hlavou jako poškrábané LP.

Já to četl někde na webu. Okopíroval jsem si to a tak nějak mi to zůstalo v hlavě. Je to pro náctileté,naivní,ale já ti nevím,mám to prostě rád (na rozdíl od Šrámka :-)

Neodolal jsem Herdekfilkovu mámení. Tedy ne tak docela. Jeho promluva o slovech ceny zlata mne sice nezmámila (kdepak mi bude za třicet let konec), ale projevila se v plné míře moje zvědavost. Kdo jste bez viny hoďte kamenem. Osobně si ale myslím, že zvědavost a lenost (obecně označované za vlastnosti nedosti chvályhodné) jsou vlastně hnacím motorem naší civilizace.
Takže jsem nakoukl ke Kačurovi. Z letmého pohledu mohu soudit, že se s Herdekem hledali, až se našli (jeden za 18, druhý za 20 beze dvou). A vlivem Kačurovy promluvy o Fieldovi, na jednom ze čtvrtků, jsem si vzpomněl na Divoké víno a tak jsem odlétl a zase po čase jsem v něm jen tak namátkově zalistoval. Narazil jsem na řeči pana XY a ty mne tak potěšily, že jsem tady jednu z jeho promluv vložil. Má tak trochu politický nádech, omlouvám se. Byly tam i jiné, zcela apolitické. Žel bohu, byly ale tak trochu lechtivé a tak jsem volil menší zlo.
„Proč musí globalizace ovládnout svět?“
pravil XY při přátelské debatě.
„Aby blbost konečně a neodvolatelně zvítězila
nad zdravým rozumem, který škodí podnikání.“

Však také jeho mámení je neodolatelné (a naše zvědavost taky). Vůbec se ti nedivím.

Omlouvám se, ale Lomax mi připomněl, básničku, co jsem tady už docela dávno napsala.

Na koho dievča myslíš?
Na vás.
Vie o tom mamka?
Vie.
Koĺko máš rokov?
Dvanásť.
No tak ma bozkaj!
Nie!
Prečo?
Som ešte mladá.
Nikto tu nie je.
A ak je?
Neľúbiš ma?
Nie, mám vás rada.
No tak ma bozkaj.
Nie!

Netuším ale, kdo ji napsal. Možná Vojtech Mihálik, ale fakt nevím.

Alix - tušíš nejspíš dobře. A podle stylu bych soudil, že je i autorem textu, který tady vkládal Lomax a asi je to ze sbírky, která je i tady : http://www.databazeknih.cz/knihy/trpky-17812
Vyšla na Slovensku a tak by k ní mohl někdo ze slovenských uživatelů doplnit údaje (kterých je u ní poskrovnu) a hlavně - pokud to někdo četl - potvrdit autorství. Přiznám se, že já sám jsem ji nečetl. On u nás totiž nijak moc nevycházel, mám dojem, že snad jen jedna knížka v Sýsově překladu. Musím konstatovat, že mi nijak k srdci nepřirostl, jeho verše mi přišly jaksi prvoplánové a navíc mi vadila jeho ... angažovanost? A tak jsem před kvanty času na Mihálika jen narazil a ty jsi mi to v podstatě připomněla - takže díky (hlava má konečně klid).

Nightlybird - ano, Lomaxova básnička mi připadala hodně podobná te mé, ale jinak o Mihálikovi skoro nic nevím. Tu básničku si pamatuji už roky, protože se mi prostě líbí a vím, že je z knihy Antológia slovenskej l´úbostnej poézie. Knihu už samozřejmě nemám, četla jsem ji v pubertě, takže netuším, kam se poděla. Zajímavé je, že z celé antologie si pamatuji jen tu jednu jedinou básničku.

V rámci vyváženosti a jako protiváhu veršům z posledního období jsem se rozhodl vypustit zde tygra :

Blake : Tygr
Tygře, tygře planoucí,
Lesem černým za noci,
Čí ruka nesmrtelná
Stvořila krásu tak děsivou?

Kde oheň tvých očí plál?
U nebe či v jícnu skal?
Kdo na křídlech dal se v let
A trouf si pro něj doletět?

Čípak um a čí síla
Srdce tvé oživila?
A když to srdce začlo bít,
Kdo nebál se je uchopit?

Kdo do pece tvůj mozek dal?
A kladivem tě vykoval?
Na kovadlinu když tě nes,
Kdo nepocítil hrůzný děs?

Když hvězdy seslaly houf střel,
Pláč deště vesmír pozastřel,
Zda usmál se nad dílem svým?
Beránka tvůrce byl tvůrcem tvým?

Tygře, tygře planoucí,
Lesem černým za noci,
Čí ruka nesmrtelná
Tvou hrůznou krásu stvořila?

Osobnost autora, básníka, výtvarníka a mystika je bezesporu zajímavá a snad se s ní ještě stihnu blíž seznámit. Autora překladu neznám, budí to ve mně dojem někoho ze starší generace, jistě budou i překlady modernější (nebo módnější?).

Jeden z modernějších překladů "Tygra" byl použit jako text písně"Tygře , tygře " od skupiny Půlnoc. Autor překladu je uveden Skalický.Tuším že jejich CD vyšlo v roce 1990.

Tygře, tygře, ohnivou
září svítíš lesní tmou!
Kdo ten nesmrtelný byl,
že z ní tvůj souměr sestrojil?

V kterých hlubinách či nebesích
hořel oheň očí tvých?
Kdo opovážil v let se dát,
rukou tam ten oheň brát?

Kdo v tvém srdci svalů sval
uměním a silou spjal?
Čí mocná ruka mohla vzít
srdce, když se jalo bít?

Kým byl mozek vykován,
v kterou pec byl potom dán?
Jeho hrůzy strašlivé,
kdo je sevřel v pěsti své?

A když hvězdy vrhaly střely,
kdo spokojen byl s dílem svým?
Je snad tvůrce beránků
i stvořitelem tvým?

Tygře, tygře, ohnivou
září svítíš lesní tmou!
Kdo ten nesmrtelný byl,
že z ní tvůj souměr sestrojil?

Text příspěvku byl upraven 09.11.12 v 21:49

Marwin - díky za typ. I když vím, že je řada básní zhudebněna a otextována jako písně, zrovna u téhle mne to nenapadlo a na YT jsem se nekouk. Když jsi mne popostrčil tímhle směrem, našel jsem další překlady a přiznám se, že se mi líbily víc, než ten, který jsem původně vložil.
I když po pravdě řečeno, optimální by asi bylo poskládat báseň ze slok z různých překladů - to by bylo panečku zvěrstvo, to by se Blake asi v hrobě obracel. Celá akce měla jen jednu vadu krásy, všechny překlady, které se mi dostaly do ruky, zůstaly anonymní, autory jsem nezjistil.

Nahlédla jsem zas jednou do programu, tož sem jdu hned vylepit plagát: Ivan Martin Jirous bude dnes na ČT2, ve 22.25 hodin. Tuším, že to bude stát za podívání.
A mimochodem, před ním ještě máme možnost pokusit se vyřešit Vraždu v salonním coupé. Ve 20:55, též na ČT2.

Neplavil jsem se po mořích a přece sedím v lodi
nade mnou nebe, ve mně hřích
- dva věrní lodivodi..

(Ivan Martin Jirous)

Pěkné to bylo. A smutné. A jeho žena J. má v sobě krásný úsměv. Či jak to říct..

Kní! Moc děkuji za dokument o Reynkovi! Uvařím si bílou kávu a hnedle si ho pustím.

Do háje, Magora jsem prokoučoval, zase se mi jednou averze k TV nevyplatila. Tak jenom doufám, že to budou mít někde v archivu a že se mi to podaří najít. Je to stejně děs, jak ten čas letí a že je to už rok, co Magor odešel.
Tak aspoň dík za link na Reynka, už se těším, že si na něj najdu klidnou chvilku

kní - dokument jsem neviděl, takže těžko soudit. Jen osobní názor - Věrka mi vždycky připadala nejvíc "Magorová" ze všech tří (oficiálních) Jirousových žen. Mohu se ale pochopitelně mýlit.

Ano, bylo to takové chvíli do vesela, chvílemi smutné, ale ne beznadějné. Mně při tom bylo smutno (a je doteď, pořád to nemůžu dostat z hlavy) z těch roků strávených v kriminále, a z hlubokých šrámů, které to nechalo na duši. A z pár dalších věcí (vlastně s tím asi souvisejících), které tu nechci psát. Ale děti jsou skvělé, líbilo se mi, s jakým jasem o něm mluvily jeho dvě dcery. I Juliana, o jejím úsměvu jsem už psala.

A víš to zcela přesně a správně, kní, opravdu se mi dokument o Reynkovi líbí moc. Už jsem ho viděla nejmíň třikrát. A pokaždé potěšil, a pokaždé se při něm těším i drobnostmi, jako jsou třeba dřevěná prkna podlahy na chodbě domu nebo čtyři kaktusy vedle vyprávějícího Reynkova syna a pátý v pozadí. A k mým nejoblíbenějším (koukacím, povídání je zrovna v tu chvíli neveselé) se okamžitě zařadila pasáž mezi 44:22 a 45:48 minutou. Krásné to je, celé, to asi ani jinak nejde, Bohuslav Reynek je opravdu výjimečný, vzácný člověk, dýchá to z každého záběru a slova.

Jo, je to jako s knihami. K některým se člověk vrací a pročítá stále znovu (a stále něco nachází), jako k lidem, nebo k dokumentům - tenhle k nim patří. Neokouká se.

Když je tady řeč o Reynkovi, tak musím tak trochu revidovat názor a omluvit se mu. Kdysi jsem mu tady vyčítal (do jisté míry) jeho víru a říkal jsem něco v tom smyslu, že je to intimní, osobní záležitost, která by se neměla příliš veřejně ventilovat. Teď si myslím, že se to nedá vždy a všude paušalizovat. Když jsem jej líp "poznal" (prostřednictvím jeho díla i zprostředkovaně), myslím si, že u něj víra tvořila jakési záchranné lano, které mu umožňovalo přežít tu mizerii reálného socializmu a že se to muselo v jeho tvorbě zákonitě projevit. A že se tím vyrovnával se svou petrkovskou samotou. On přece nebyl vždycky nějaký poustevnický typ. V mladších letech přece patřil k partě spisovatelů, která se zformovala okolo Floriánovy Staré říše. A že tam byly zajímavé postavy...
kní - ani já nejsem magoroznalec (a je mi líto, pokud to tak vyznělo). Jsem jen ... pamětník(?).

Teď právě si říkám, kolikrát se mi už stalo, že se mi - během i chůzí času - poupravil názor na nějakého člověka k horšímu (!) tím, co jsem se o něm dozvěděla nebo ho více poznala. A jak je krásné (a míň časté), když se poznáním a časem názor na někoho zlepší. Mám radost.

Opravdu, letí to... Pípl mi tehdy mobil, „Dneska umřel Magor“...

K Reynkovi mám zvláštní vztah – mám ho moc rád jako tvůrce, překladatele, člověka; můj přítel z nejmilejších, Úplňkopravec, při své návštěvě Petrkova (kam jsem se já zatím nedostal) utrhl na záchodě splachovadlo; mám odtud kámen; mám doma takovouto radost: http://fnrsknmer.rajce.idnes.cz/nastenka#Rtyazuby.jpg (dá se zvětšit); mám moc rád knížku „Kdo chodí tmami“; z brněnské zoo, kde jsem pracoval, mu básník Karel Křepelka dovezl kamerunské kozy...

kní: o Schikanederovi se mi nedávno zdálo, že mu Pijoan věnoval 8,5 svazků z Dějin umění. A jestli můžu – ona by to neřekla, je to bytost kouzelná – elfos je s malým „e“, to jenom tak mimochodem, není to výtka!

kawan-kawan sayang - s Kubou Schikanederem jste mne dostali. Nezdálo se mi o něm, to ne. Ale i když jsem se víckrát zmínil o své averzi k podzimu (na rozdíl od něj), přesto ve mně jeho obrazy vyvolávají jakousi dobrou i když melancholickou náladu. Pod jejím vlivem jsem před léty podoben turistovi s bedekrem bloumal po Starém Městě s Vlčkovou monografií z Malé galerie v ruce a hledal zákoutí z jeho obrazů. Představte si, že jsem jich opravdu pár našel (aspoň jsem si to tenkrát myslel - snad nebylo přání otcem myšlenky). A taky jsem objevil pár hospod, o kterých jsem do té doby neměl tušení, což byl v té době před třicítkou let vítaný bonus (a navíc jsem se nemusel cítit jako kolosální pako).

Tak dokument na ČT mi unikl, ale v neděli byl na Vltavě pořad sestavený z Magorových dopisů, taky mi až v tu chvíli došlo, jak je to už dlouho ...

kní – to není grafický list (doteď mne mrzí, že jsem si jeden před lety nekoupil v antikvariátě), „jen“ předsádka knížky.

Mám totiž vzácného přítele, archiváře v Litomyšli, kterýž jest nejen slunečním paprskem Farsistánu, ale také předním znalcem moderního českého umění, s nímž jsem se o té výstavě, na které jsem nebyl, protože nechodím daleko od domu, bavil. Ale byla na ní zdejší báječná uživatelka Amaranta. Dědeček měl J. S. v čekárně (byl doktor). Včera jsem právě myslel na Arbor vitae, protože jsem četl jimi vydaného Bubera; dnes jsou cenově poněkud výš.

Jestli jste někdo rusista, u nás na ulici je hospoda U Gogola.

To jsem rád, že nejsem sám, kdo voní ke knihám (je nás hodně). Ale je skvělé, že tu knihu budeš mít. Já takto sedával v Academii v Brně na náměstí Svobody.

Výstřižky jsou báječné: letos jsem porůznu po šuplících našel fotky kosmonautů, úmrtí K. U. Černěnka a zvolení Gorbačova, a mimozemšťany v SSSR – dodnes si pamatuju, jak jsme si o tom vyprávěli ve škole!

Text příspěvku byl upraven 16.11.12 v 00:10