Nightlybird´s YJ Night pub
Já taky!
A co se týká elfos, ta má Zahradu uloženu u mne v předsíni, kde čeká na to, až nebude náledí a hnusně.
"Důležitá není cesta, ale cíl." Tohle se mi vybavilo, když jsem se tak díval na pokračující diskuzi k DK. Chvíli jsem o tom přemýšlel. Z ryze pragmatického hlediska je ta úvodní věta správná a zcela v intencích současné doby a tedy by se dalo říct, že není co řešit. Logo jako takové jednoznačně definuje cíl tohoto projektu. Každý ví, co je to databáze,zná i pojem kniha a koncovka .cz definuje rámec projektu, který vznikl před takřka 5 lety za účasti zhruba 30 lidí. Netuším, kdo byl duchovním otcem toho nápadu, faktem je, že řada z nich je pořád nějak (?) zapojena i když to jako admin zastřešuje danielson a je tedy výhradně na něm, jak s návrhy naloží a co z nich případně bude akceptovat a jakou cestou bude DK pokračovat. A tady se dostávám k další interpretaci té úvodní věty. Dá se totiž volně přeložit jako "Účel světí prostředky" a to už nezní zdaleka tak filozoficky, cítím v ní chybějící morální rozměr. A o to tady jde. Kní to označila jako tradici, já bych spíš hovořil o jakémsi duchu pospolitosti či přátelství nebo kamarádství. To je totiž to, co tuhle databázi odlišuje od celé řady dalších. Možná mají větší rozsah, víc členů, lepší grafiku. Ale nemají tu atmosféru, kterou vnímám tady. Vím o čem mluvím, prolétal jsem jich celou řadu, včetně těch, které tady byly jako vzor zmiňovány. A to je věc, kterou bychom se měli snažit udržet. Jistě - i tady jako ostatně v každé komunitě - se čas od času najde nějaký idiot, který se snaží ostatní otrávit. Zatím jsme se s tím dokázali vždycky vyrovnat a vypořádat a doufám, že to svedeme teď i v budoucnosti."God Save the Reader!"
I cesta je cíl..........
Juž skoro spím, ale přečtla jsem, Noční letče, a neodolám, a dám sem:
http://www.youtube.com/watch?v=ykU8s-o5oEw
A tvou naději sdílím, velmi. Děkuji za to, co jsi napsal.
Kdo dosáhne cíle, tak aby si hledal další cíl.
V praktických záležitostech dosažení cíle je důležité.
Ale v abstraktních je to často vyloučené, neb vždy je možno něco zlepšovat.
Bez aktuálního stavu mysli což se děje neustále zaručeně vzniká pohnutí. Vše v prostoru je podmíněno vlastním úsudkem. Trvá-li něco déle je třeba zaujmout k tomu postoj. Nevyhýbám se odpovědi sleduji skutečnost. Je nevyzpytatelná. Člověk se stává celým až své cíle dovede k dokonalosti. Během té doby vytváří svou vlastní struktůru své já. Podřídílí se něčemu či jinak vyhodnotí situaci dává šanci kompromisu. Možná tak nejde o cíl v pravém slova smyslu. Jde o to posunout se dál. Cíl jako jednotný zvážíme-li jeho význam je začátkem něčeho nového. Jenže cesta je dlouhá a rozmanitá. Tvůrčí člověk ať si stanoví jakýkoliv cíl, musí k němu také dojít. Nejenom převzít skutečnou cílovou metu.
Diferenciace češství
Vypadá to, že všechno souvisí se vším. Ač skutečnost je pestrá body na skórování nejsou. V mém pojetí moderní doby a bezdrátového spojení dochází k odchylkám snad i zkušenostem, že chápání musí být centrální a výzvy materiální. Aby praktický člověk zařazen mezi lidstvo tzv. pronikl. Zůstatky tvoří ideální konsensus. Styk s veřejností má důležitou formu.
Každý ve svém hodnotovém žebříčku sahá pro nějakou tu bankovku, snad proto, aby očistil své ego od strádání a neustálého hladu. Naše duševní arogance je společným, čestným čestvím. Vlastenčení je jako řeka co vtéká do potoka. Vynechejme tedy nějakou tu část z denního programu a na chvíli se zastavme. Co udělá pár vteřin proti věčnosti.
elfos - máš pochopitelně pravdu. Vzpomněl jsem si na knihu, kterou jsem před dávnou dobou četl (tady jsem ji vložil: http://www.databazeknih.cz/knihy/z-chudeho-chlapce-slavnym-moreplavcem-148899) - opravdu jsou jedinci, pro které je sama cesta současně cílem.
VEIL - dalo by se říct, že jsem si naběhl na hrábě nebo vběhl na tenký led. Bude to dáno nejspíš tím, čeho jste si už v minulosti povšiml, tedy mými mizernými vyjadřovacími schopnostmi a chabou slovní zásobou. Když jsem mluvil o cestě a o cíli, neměl jsem na mysli cíl a způsob jeho dosažení z individuálního hlediska, ale spíš skutečnost, že jsme tady dosáhli určitého stavu (který se ale ani jako cíl nedá dost přesně nadefinovat, tím spíše vědomě dost dobře dosáhnout, který se vytvořil jaksi samovolně - asi to bude mít něco společného s teorií strun).
Jinak pokud jde vaše promluvy o individuálních cílech - nelze s nimi nesouhlasit. Jenom bych podotkl, že jsou platné jen v určitém časovém horizontu, platí jakási nepřímá úměrnost - s přibývajícím věkem se cíle zmenšují, zato však konkretizují.
Známý je třeba cíl muže = zplodit potomka, zasadit strom, postavit dům. Maje splněno, dokonce vícekrát, už se nehoním a jen se těším z každodenních drobných radostí.
w3s - vážený, vy mi připomínáte mého přítele Králíka, byl to velký filozof, který přelouskal spisy kdekoho a díky své fotografické paměti a vlastní invenci dokázal vymluvit díru do palice komukoliv. Když čtu vaše lapidární, stručné a úsečné pravdy, úplně ho vidím před sebou, cvalíka s kulatou tvářičkou a modrými očkami nemluvněte, jak se mne u lahve červeného snaží zdrtit velkými životními moudry. To je v podstatě jediný přínos (pro mne). Mám za sebou relativně dlouhý a poměrně komplikovaný život - nedivte se proto, že mne filozofie zajímá asi tak, jako sexuální život chroustů (a o obojím vím asi tak stejně - viz u VEILA hrábě a tenký led). Třeba se ale někdo zastaví a poklábosí s vámi - zahlédl jsem tady na DK pár osob, které by o této tématice mohly mít ponětí a uvítaly pokec o smyslu bytí a tak.
Text příspěvku byl upraven 06.02.13 v 02:04
nightlybird - dobrá věřím, že se ještě někdy potkáme - ta věta není příliš slavná pouze informativní. Dík za pozornost. Jsem spíš zastáncem směru přímého nekonfliktního. Mimo jiné pan Králík mi připadá jako herecká role. Špatné pryč a dobré s námi a nad hvězdami pluje měsíc.
w3s - nepochybně ano, snad i u tématu, které bude zajímat oba . Mimo jiné - kolikrát mi sám život připadá jako jeden velký spektákl se spoustou často bizarních postav a postaviček, nevidím důvod k nim přidávat další. Žádný rozumný ani ztřeštěný mne nenapadá. Vás snad ano ?
Text příspěvku byl upraven 07.02.13 v 01:55
nightlybird - úplně souhlasím. Druhá stránka věci je z jakého pohledu se na to člověk dívá. Parazitujem na vyumělkovatelnosti. Věci mezi sebou si nepůjčujem to je jasné. Člověk nemůže být schránka citů a pudů. Vnímáme obezřetně v souvislostech. Prázdno které vzniká nahrazujem dalším prázdnem. Cíl je přežít a vydobýt si místo. Ovšem troška humoru nikdy nevymizí. :)
HTO - Denisa je nepochybně hračička, nepřekvapuje mne, že tě to zaujalo.
w3s - Ano, občas je potřebný i nadhled. Jak kdo - a nejen na ní. Věci ? Ani náhodou. Ale myšlenky bychom mohli alespoň vyměňovat. Pokud se tedy nedají dost dobře šlohnout. Nemůže - ale dost často je a je víc nežli je zdrávo. Jen občas, pokud je vůbec jsme schopni pochopit. Z h....a bič neupleteš, pokud upleteš, nezapráskáš. A pokud zapráskáš, zapráskáš sám sebe. Rozhodující je především způsob a cena, kterou musíme zaplatit - i když je spousta těch, kteří to nechají pro jistotu zaplatit ty druhé. Jistě, nevymizí. Hlavně ten, který je na úkor druhých.
nightlybird - šak ještě nehoří :) V kurníku na řádku všechno je v pořádku. Jenom ty zlatý vejce nějak nejdou. S pravdou ven "vývojáři"...tak nějak se člověk tváří když mu kyne těsto :) Filosoficky zabarveno - foceno clonou, negativ a pozitiv na stole s prázdným papírem.
w3s - "prázdný papír" může evokovat myšlenku, nebo snahu ji zachytit a formulovat, může tedy působit inspirativně, prázdná diskuze je jen hraní se slovy a nic pozitivního nepřináší. A dovolím si parafrázovat VV : ”Tento způsob diskuze zdá se mi poněkud nešťastným“, proto s ním končím. Pokud máte vnitřní potřebu se tady realizovat výkřiky ať už bezobsažnými nebo hlubokomyslnými - jak je ctěná libost. Už jsem tady v pubu zhruba před dvěma roky podobného myslitele s jakýmsi broučím (?) nickem měl - s tím vy jste si mohli notovat (!) - a přežil jsem to. Musel jsem se v životě často stýkat s roztodivnými jedinci a vytvořila se mi zřejmě jakási imunita.
HTO, tak jsi mě úplně rozslzel. Skvělé. :-)
Při pročítání diskuze ve mně sílil pocit, že nastal čas zase pro nějakou tu ukázku. A v souvislosti s tématy, jejichž dosah a rozsah nejsem schopna pochopit, jsem vzpomněla na jednu úžasnou knihu. Je to kniha, ve které najdete úplně vše, něco jako ten rádce v povídce od O'Henryho. Jak pečovat o koženkové potahy, co dělat, když je maso tuhé, hrnec zašlý, květina uvadlá, vlasy suché, klíč se nechce otáčet a spousta dalších nezbytných informací. Zde jedna dobrá rada na ukázku:
Napouštění vany vodou je v pozdních nočních hodinách, zejména v domě, kde je více nájemníků, nepříjemné. Přetáhneme-li přes kohoutek starou silonovou punčochu, voda poteče tiše. Voda při natáčení do vany nepůsobí hluk, připevní-li se na kohoutek kus gumové hadice tak, aby dosáhla až na dno vany.
Dell - ta rada je opravdu vynikající, pro mne však nepoužitelná. Kdybych vanu měl (jakože ji nemám, jsa příznivcem sprchování), mohl bych vodu napouštět kdykoliv a ještě u toho ječet jako jistá Viktorie. Jistě je tam ale jistojistě spousta rad obdobných a použitelných pro širokou veřejnost. Musím ti proto vytknout, žes opomněla uvést titul a autora toho zajisté pamlsku (přinejmenším věcného, pokud ne i literárního) a jen doufám, že to nebylo projevem skrblictví, které - jak předpokládám - je tvé povaze zcela cizí.
Jinak musím poděkovat o zmínku o panu Porterovi. Ke své lítosti musím konstatovat, že žádného doma nemám a jeho povídkovou Romanci jsem četl tak dávno, že si z ní nic nepamatuji, jen ten příjemný pocit. Takže si jej musím při nejbližší návštěvě knihovny obnovit a oživit. Přestože v naší famílii nezdomácněl tak, jak jistý Leacock.
Nightlybirde, dokonce i naše DK již tento skvost obsahuje:
http://www.databazeknih.cz/knihy/jak-na-co-cim-v-domacnosti-105819
Kdyby kdokoliv potřeboval radu ohledně křeče lýtkové, nehtů lámavých, vlasových příčesků a paruk, nádobí cínového, žíní na smetáku i v matracích, molů ve skříni, zeleniny přesolené, brambor moučných a mnohého dalšího, ví již, kam se obrátit. Ovšem smůla, o sprše se zde nepíše nic.
A drobným problémem může být též shánění přípravků jako Gong, Ikar, Saponit, Prapon atd.
A ještě jedna rada, kterou by mohli uvítat i ti, koho neoslovila předchozí ukázka:
Pivo a víno v lahvích zůstane studené, ovineme-li láhve mokrým ručníkem a postavíme je do průvanu.
Myslím, že se chladí i na slunci, je-li ovinuto něčím mokrým, protože voda se odpařuje a tím se láhev (džbán) ochlazuje.
Dell - děkuji za info. Pokud jde o sprchu, stačí mi znalost základní poučky pro chování ve sprše - za žádných okolností se ve sprše neohýbej, byť by ti upadlo třeba i značkové mýdlo. Držím se toho i doma, dneska jeden neví, kdy mu kdo vleze do baráku.
HTO - jako vínaznalec v.v. místopřísežně prohlašuji, že vínu je nejlépe při teplotě cca 36,6 (+- 0,1) C. Ty řeči o teplotě bílého či různě barevného atp. jsou jen marketinkovým trikem vinařů, po případě snahou vinařských snobů o výlučné postavení. Nemusím doufám rozvádět, jak té teploty nejlépe a nejefektněji dosáhnout. Dokonce za určité konstelace je nejlépe nejen vínu, ale i konzumentovi - pokud se z kategorie vínaznalec nepřesune do skupiny vínapytel.
Ještě přidám citát a pár veršů :
"Bez vína je život šedivá próza, s vínem barevná báseň."
In vino veritas
Ve víně je pravda,
ale – hrome – v kterém?
Proto raný burčák
střídej s pozdním sběrem.
Pro jistotu koštuj
od každého druhu –
nejvíc pravdy pozná,
komu to jde k duhu.
Hlavně ať ta pravda
není příliš smutná,
aby nezkazila
víno, co ti chutná.
Jistě, je to Žáček - a pro tebe příteli, jelikož je ti nepřízní osudu milostivost vína odepřena
posílám https://www.youtube.com/watch?v=4LgQ1Raalaw spolu se vzpomínkou na Pálavu. Znovu sedím v mysli na hraně Obřího kamene pod stěnou Martinky, klátím nohama a upíjeje z láhve, kterou jsem si přinesl ze sklepa pana Panáčka, trápím kytaru a halekám do kraje. Ó, té blaženosti. Té mnohokrát hlavy bolení. Té bujarosti mladých let.
Text příspěvku byl upraven 10.02.13 v 01:26
Tak jsem vzpomněl, že už to bude pomalu rok, co odjel na svůj poslední vandr Kapitán Kid, autor řady detektivek, dobrodružných a fantastických románů, ale taky písničkář pěkné řádky trampských a folkových písniček, které budou i po jeho odchodu znít u táborových ohňů.
Připomenu ho tady kouskem z Krinolíny :
......
jsem zkřivený a hořký jako babí hněv,
ač mrtev, přesto žiju napořád.
V nábojích prach mám z dálných cest,
já brodil řeky, projel údolí,
žíznil jsem v poušti, viděl tisíc měst,
mám koně, laso, hlad a pistoli.
Protože se občas taky tak cítím.
Poznámka :
JEHLICE TRNITÁ V ČESKÉM HERBÁŘI Z ROKU 1899:
Babí hněv (Ononis spinosa) [jehlice trnitá] roste na polích, pastvinách, podle cest; kvete v květnu až do srpna. Kořen jest dřevnatý, lodyha 1 — 2 st. vysoká, kulatá, chlupatá, trnitá. Květy má růžové, někdy bílé. Potřebuje se co lék proti dně, hostci; vaří se kořen i listí, sleje a pije denně 1—2 ltr. po delší čas. Též při tripru a proti močovým kamínkům se radí. Poněvadž žene na moč, radí se — a sice ve způsobu odvaru — proti vodnatelnosti.
V pradávných dobách, které dnes už nikdo nepamatuje, údajně staré báby mrskaly pruty z jehlice trnité nevěrná děvčata. Od těch dob se také tato rostlina nazývá lidově "babím hněvem".
Text příspěvku byl upraven 14.02.13 v 13:13
Tady je učiněná studnice informací! A díky za ni! Můj známý trpí dnou, ale opravdu! Takže mu mohu směle poradit jehlici trnitou. Pravda je, že pokud nezačne jíst ovoce a zeleninu, tak si moc nepomůže, ale síla víry je velíká!
A to, že kdysi staré báby, nepochybně s radostí, mrskaly pruty z jehlice trnité nevěrná děvčata, by asi většina z prvně zmíněných využila i teď. Teď už mají jen jazyky i když připouštím, že některé dnešní mladé dámy bych občas nazvala trošku jiným slovem.
Ze skvělé antologie Hiršala a Grögerové Nonsens.
Domenico di Giovanni Burchiello (1404 – 1449)
* * *
Mazlavý sýr, s ním olej fialový
a mlynář, co má uhlí plný džber,
vyšli si včera ráno vpodvečer
na veselku, udělat velký povyk.
Hlemýždi strhli kravál mnoha slovy,
že lidi mají bídný charakter,
že nedovolí bobu vyrůst z děr,
protože okov teče, byť byl nový.
Vtom v dřevácích se zvedla opice,
aby se kopím s Achillem zle střetla,
hlasitě křičíc: Zhasněte ta světla!
A já jich viděl žhnout snad tisíce,
jak k uvítání Kuřátek tu vzlétla,
že žáby chtěly zvonit Hromnice:
A pak mě štika spletla
– mám o tom mlčet? – zvláštní prací svou.
Prozradím přec: Plnila sudy mhou.
A já jsem našla toto:
Láska, kterou cítíme každý k sobě, není výjimečný stav, ale od přírody pěstěný pocit.
Vypjatý egoismus naproti tomu zasluhuje výtku spravedlivou,
neboť je sebeláskou vystupňovanou přes míru.
Aristoteles
Dovolte lidem, aby byli šťastni podle jejich vlastního uznání.
Boleslaw Prus
Tato diskuze byla uzavřena a není možno do ní vkládat nové příspěvky.