Nightlybird´s YJ Night pub

Douglas Adams, Dlouhý, temný čas svačiny duše:

... pak zahlédl malou kalkulačku I-ťing a byl ztracen.

Nikdy dřív ani netušil, že něco takového existuje. Být schopen pokročit od naprosté nevědomosti o něčem přes stravující touhu po oné věci až k jejímu skutečnému vlastnictví, to vše v rozmezí čtyřiceti vteřin, znamenalo pro Dirka něco jako zjevení.

Kalkulačka byla prachmizerná. Pocházela patrně z některé jihoasijské země, která horlivě zařizuje továrny ve snaze provést Jižní Koreji to, co Jižní Korea dělá Japonsku. Technologie výroby lepidel však v oné zemi zřejmě ještě nedosáhla stupně, kdy slepené věci skutečně drží pohromadě. Zadní strana hned odpadla a bylo ji třeba přichytit izolepou.

Vypadala jako docela obyčejná kalkulačka, až na to, že display s tekutými krystaly byl o něco větší než obvykle, aby se na něj vešly zkrácené soudy krále Wena o každém z šedesáti čtyř hexagramů, jakož i komentáře jeho syna, vévody z Čchou o jednotlivých linkách každého hexagramu. Byl to neobvyklý pohled, vidět přes obrazovku kapesní kalkulačky ubíhat právě tyhle texty, zejména proto, že byly přeloženy z čínštiny přes japonštinu a cestou prožily mnohá dobrodružství.

Přístroj rovněž sloužil jako obyčejná kalkulačka, ale jen do jisté míry. Dokázal zvládnout jakýkoli výpočet, jehož výsledek nepřevyšoval číslo čtyři.

Tak například uměl vypočítat 1 + 1 (výsledek 2), 1 + 2 (výsledek 3) a 2 + 2 (výsledek 4) nebo tangens 74 (výsledek 3, 4874145) ale cokoliv nad 4 označoval pouze jako „záplavu žluti". Dirk si nebyl jist, zda jde o chybu v programu nebo o tak hluboké proniknutí do podstaty věcí, jaké není s to pochopit, ale stejně byl do kalkulačky natolik zblázněný, že za ni ochotně zaplatil dvacet liber v hotovosti.

HTO - Po přečtení té ukázky jsem byl rovněž ztracen. Zase jsi mi ukázal prstem na autora, kterého jsem dosud zcela přehlížel a to zřejmě neoprávněně. Vypadá to na docela dobré relaxační počtení. Nečetl jsem od něj naprosto nic - a neptej se mne proč. Prostě averze bez zjevné příčiny. Už jsem se po něčem od něj začnu poohlížet, asi začnu Holistickou kanceláří, tu jsem dokonce v knihovně zahlédl.
Ta kalkulačka mi připomněla můj první Amstrad, který mi s oblibou a často říkal "Data overflow" (mimo jiné obdobné hlášky) - i když tím riskoval notně svou existenci.

Text příspěvku byl upraven 04.12.12 v 01:15

Stopařův průvodce je geniální. A jsem rád, že jsem ti někam ukázal.

SPPG, 7. kapitola: „Vogonská poezie je ovšem až třetí nejhorší ve Vesmíru. Druhá nejhorší je poezie Azgothů z planety Kria. Když král jejich básníků Chrochtos Nadýmavý recitoval svou Ódu na malou hrudku zeleného hnusu, již jsem objevil v podpaží jednoho letního jitra, čtyři posluchači zemřeli na vnitřní krvácení a předseda Středogalaktické komise pro mrzačení umění přežil jen díky tomu, že si uhryzl jednu nohu. Tvrdí se, že Chrochtos byl poněkud „zklamán" přijetím své básně, a právě se chystal začít předčítat svou epickou skladbu o dvanácti knihách, nazvanou Mé oblíbené chrochty ve vaně, když vtom jeho vlastní tlusté střevo v zoufalém pokusu zachránit životy a civilizaci mu vyskočilo až do krku a zadusilo mozek.

Nejhorší poezie, jaká kdy byla napsána, zanikla spolu se svou tvůrkyní Paulou Nancy Millstone Jenningsovou z Greenbridge v hrabství Essex v Anglii při zkáze planety Země.“

Text příspěvku byl upraven 05.12.12 v 23:16

Je tady nějak ticho.
Něco od mého milého J. S.:

Jako by pokoušel se zrušit svět
snáší se sníh a cesty k nám jsou bílé
jsme zasaženi čistotou té chvíle
a kde je odpověď
Neslyšně za nás vyzvánějí zvony
ohluchlý zvoník usnul v závějích
a zabolela dálka bez ozvěny
když přestal padat sníh

Text příspěvku byl upraven 22.12.12 v 21:08

Ode mne po předlouhé době taky něco. Dočetl jsem Třináct měsíců a na konci jsem objevil nádhernou báseň T. S. Eliota - Čtyři kvartety:

"Neustaneme ve zkoumání,
a až vše prozkoumáme,
dospějeme tam, kde jsme začali,
a poprvé poznáme to místo.
Neznámou bránou v paměti,
kdy poslední kout země, který zbývá objevit,
je onen, jenž byl na počátku;
u pramene nejdelší řeky
hlas skrytého vodopádu
a děti na jabloni,
neznámé, protože je nehledáme,
ale jen sotva zaslechnuté v tichu
uprostřed dvojí mořské vlny."

Všem štamgastům, náhodným hostům i pocestným jen tak kolem jdoucím přeji nejen po dobu vánoční, ale i po celý příští rok život pohody plný. Prý nastává věk Vodnáře, který nás má duchovně povznést, kéž by tomu tak bylo!!! Mám dojem, že už je nejvyšší čas.

Díky za přání, přeji totéž Tobě a všem návštěvníkům Tvého pubu - pohodový svátky vánoční a dobrý následující rok.

A když už se meteorologům ta předpověď povedla a Vánoce jsou opravdu na blátě, posílám všem milovníkům klasických, zasněžených Vánoc drobnost (ale roztomilou) na kterou jsem narazil při poletování noční sítí:
http://www.obrazovka.cz/vanocni/altan.html

A protože je už vlastně kalendářně Štědrý večer - malé varování : nejezte hltavě a pozor na kosti.

Text příspěvku byl upraven 24.12.12 v 01:39

Dell - málem jsem se z toho, že jsi se po čase objevila ve dveřích, skácel a tak přidám jednu "dětskou":

Prosby

Z pěstiček zaťatých
a nevíš jestli smíš
dříve než usneš
maličko poprosíš

aby neplakaly sovy
a nebyl dětský žal
aby klíč nezamykal
ale otvíral

a bylo odemčeno
až začnou chodit sny
aby mohly dovnitř
a zase odešly

Z pěstiček zaťatých
a nevíš jestli smíš
dříve než usneš
o všechno poprosíš

Text příspěvku byl upraven 25.12.12 v 01:59

Nightlybird - altánek i dětská básnička moc hezké. Já tedy jen v rychlosti přeji všem krásné vánoce a šťastný nový rok! A protože jsem Vodnář, nezbývá než věřit, že bude líp.

Nightlybirde, já občas i sedím v rohu a poslouchám, co si povídáte, nejlíp nad nějakým dobrým koňakem. Já nejsem tak ukecaná pořád, to jen někdy. :-)
Zasněžený altán - pium desiderium - z tohoto počasí už to na mě nějak padá. Že by nastal čas na ten koňak? (Pod stromečkem byla jedna opravdu luxusní láhev.)
Díky za báseň, někdy mám pocit, že tak přesně to nikdo jiný vystihnout neumí. Ale ne, je spousta jiné krásné poezie.
Také přeji všem, aby vodnář začal skutečně působit.
Náhodou jsem našla mně dosud neznámou sbírku básní Boleslava Lešmiana, tak tady alespoň malá ukázka poezie z jiných časů:

Kdybych tě zas potkal, jak poprvé, dnes,
ale v jiném lese, ale v jiném sadu -
možná nějak jinak šuměl by nám les,
nastavený mlhou na obzoru vzadu...

Možná jiné květy ze zelených brázd
trhaly by naše rozechvělé dlaně,
nedůvtipná ústa říkala by snad
jiná slova, jiné odpovědi na ně...

Možná by i slunce donutilo nás
vzplanout žárem ducha v růží vodopádu,
kdybych tě dnes potkal, jak poprvé zas,
ale v jiném lese, ale v jiném sadu...

Dell - Tvoje reakce ve mně vyvolala asociací vzpomínku na Desiderata, tu anonymní (? – kdo ví jak to vlastně bylo, znám dvě verze o autorství) a snad až ideovou proklamaci bouřlivých let šedesátých. Také to jaksi patří do kategorie pium desiderium (byť asi neplněných či nesplnitelných) a mám docela dost chuť to tady připomenout – je tady docela dost lidiček tápajících a hledajících smysl bytí, kteří by si z toho mohli něco pro sebe vybrat. Na druhou stranu ale … citovat něco takového v dnešním čase, kdy víc než jindy je spíš takřka od kolébky většině vštěpován jako vůdčí idea především pragmatizmus moci, zosobněný hlavně pragmatizmem peněz, mi zavání skoro bláhovostí, ne-li bláznovstvím.
A tomu bych se rád vyhnul a tak raděj začnu z jiného soudku – Lešmiana jsem dosud neznal, jeho melodika v tom vzorku mne ale docela zaujala(a je navíc zajímavý zlozvyk básníků potkávat "své Múzy" na podobných místech) a tak jsem se po něm poohlédl a – světe div se – narazil jsem na překlad Dvořáčkové, ze kterého na mne (mezi jiným) vybafl tygr (mám čas od času období, kdy mi zcela neodbytně, bez jakékoliv návaznosti, zní v hlavě útržek nějakého textu nebo melodie – teď je to Blakeův „tygr žhnoucí“) a tak to tady musím vložit (když už jsem o to "zakopl"), i když je do jara ještě dlouho k uzoufání :

Jarní přízraky
Utíká dívka lesem. Čas se jí zelení…
Vlasy má rozevláté, šum lesa běží s ní.

Z mravenišť slunce zvedá poprašek v zlatých mhách
a jí se hrudí šíří májový krásný strach.

Vždyť vlkodlak k ní přišel dnes ve snu zšeřelém,
dva rytířové v zbroji, s nimi tři andělé.

Zpěv se jí zdál a tanec, ptáci, zvěř veškerá
a meč a krev a oheň. Snem dlouho běžela.

Teď běží, ale v bdění lesem až na okraj,
a loupežný máj za ní! Jen pohleď – tygr máj!…

A dívka hoří hněvem… zatíná bílou pěst…
Kolem ní voní kvítí… Přej, Bože, květům kvést!

Voní kvítí a sluncem dusí se prameny!
Purpur – zeleň – i zlato! Kvetoucí šílení!

Hřmí jaro! Buší vedro, šíj růží krvavíc!
Ó štěstí, štěstí, štěstí! Dneska, či nikdy víc!…

Hej, děvče, poslyš, děvče! Čas se nám zelení!…
Poznal jsem lásku – kdysi – zase chci žíti s ní…

Já byl tím vlkodlakem ve tvém snu zšeřelém –
i ti dva rytířové i ti tři andělé!…

Já jsem ten zpěv a tanec, ptáci i lesní zvěř!
A meč a krev a oheň! Tvým snem jsem běžel též…

Běžel jsem, tebe honil, tvůj věrný tygr máj!…
A celý les jsem taky – celý až po okraj!

A ještě odkaz - http://www.youtube.com/watch?v=pHEb4h8eLok

Text příspěvku byl upraven 29.12.12 v 00:32

Jedna z mých oblíbených knih je Po nás potopa, od Josefa Tomana. Dovolte, že napíšu, co deklamuje na scéně herec a mluvčí římské chudiny za doby vlády císaře Tiberia, Fabius Scaurus. Ono mi to leccos připomíná...
První větu si malilinko upravím, zbytek už ne.

Kdo byl viník hlavní?
Viníci tu jiní jsou, vznešení a slavní,
bílí jak ti pekaři,prohnaní však více,
ne vzduch, kšefty dýchají
jejich mocné plíce.
Rody jejich Romula za otce si vedou,
kromě ždímat, hrabat, brát prachnic nedovedou...
Žerou, tloustnou, prasata,
z naší těžké dřiny, paláce maj ze zlata,
srdce plný špíny.
Pečou pro nás zákony a plesnivej chleba,
žer jen, římský občane,čeho víc ti třeba?
Když to strávit nemůžeš, blij to z plných hrdel,
kuš a líbej uctivě urozenou prdel.

Tak to jsem teď dala romantice asi na tu prdel, co?

Alix - ono to není o romantice, ale spíš o realitě. Tomana moc neznám, mám jen Dona Juana a Sokrata a z té zbývají tvorby jsem nic nečetl. Nediv se proto, že mi vrtá hlavou - nebyl on mimo spisování knih a nesporný talent nadán též jakýmisi jasnovideckými vlohami a v těch 60. letech nepopisoval naši současnost (pochopitelně s použitím umělecké invence) vložením do Scaurovy huby? Stálo by to za zamyšlení.

Nightlybird - tak nějak. Já jsem zase od J.Tomana nečetla nic jiného, než tuto knihu, ale když jsem se k ní po dlouhé době vrátila, úplně mne to vzalo. A ty verše jsem měla pořád v hlavě, tak jsem je tady musela napsat.

Nightlybirde, ten tygr je prostě krásný. I v lednu. A to možná ještě krásnější. Díky.
Asi mi v té zimě vypovídá paměť, byla jsem přesvědčená, že jsem na Tygra reagovala hned, ale jak vidím, nic tu není, ... :-)

Alix, přesně tak, takovej je život. K romantice to má sice daleko, k realitě ale bohužel ne.

Nemůžu v této době nemyslet na mého milého Havlíčka, a tak se taky podělím:

Chceš-li v strachu, v nepokoji žít,
musíš k tomu vtip a rozum mít;
chceš-li dodělat se vezdejšího chleba,
bývej hloupým, kde je toho třeba.

A ještě jeden epigrámek, teď obzvlášť výstižný:

Umí historii, věřte mně,
střední sice jenom prostředně,
starou zato však již zapomněl,
škoda jen, že k nové nedošel.

Dell - krátké a výstižné...

Dell - škoda, že to jistý ctitel Havlíčka necituje místo své oblíbené "Zle matičko....." Mám dojem, že by to bylo nejen výstižnější, ale i pravdivější.

Nevim proč, ale pokaždé když sem vlezu si připadám jako prosťáček, co drží knihu poprvé v životě mezi partou sečtělých inteletuálů.:)

A ne, nemyslím to nijak negartivně, naopak.

Ruw - jestli si jako prosťáček pouze připadáš, nebo prosťáček jsi to musíš posoudit ty sám, ty se nejlíp znáš a pokud jde o závěrečnou část tvé věty, není mi jasné jak to myslíš. Jeden můj nahodilý známý z krčmy, jinak také cca před rokem zesnulý básník, používal slovo "intelektuál" ve spojení s jistým anglickým slovem jako údernou a expresivní nadávku. Tak protože neznám důvody tvých pocitů - neporadím ti co s tím. Mohu jen konstatovat, že nepamatuji, že by zde někdy někdo nazval kohokoliv prostomyslným pablbem (i když jsem byl osobně v SZ již obdobně otitulován a jak vidíš, přežil jsem to).

Ruwe, vůbec si tu nemusíš připadat jako prosťáček. Jen si tu tak klábosíme o všem možném i nemožném, co nás zajímá či zaujme, a objevujeme při tom všelicos.. třeba velryby v zahradách. Jde to samo. :-) Tak zavítej i častěji.

Ruw - já jsem si připadala stejně, ale pak jsem zjistila, že je to zbytečný strach a plané obavy. Napíšeš, co chceš, co se ti líbí a nikdo tady nebude na tebe koukat skrz prsty. Skrz prsty, to je krásný jazykolam, žejo? Je to přesně tak, jak nightlybird někde na začátku psal. Kdo chce, staví se tady, posedí, poklábosí a když je mu tady fajn, zase se vrátí. Tak přijď zase posedět...

elfos - velryba, to je věc, už mám knížku" Zahrada" vedle postele a před spaním si ji po pár stránkách užívám.

Alix, musím se přiznat, ostuda jsem. Zahradu jsem viděla (a milovala) jen jako film, vůbec mě nějak nenapadlo, že vyšla i knižně. To jsem zjistila až mnohem později. Doma ji ještě knižně nemám, ale moje knihovna už se na ni těší, jednou v ní bude na čestném místě, v blízkosti (mj.) Medvídka Pú, Pudlenky a Mluvícího balíku.

elfos - ostuda sice jsi, ale musím ti prásknout, že i nightlybird, náš bard, si Zahradu přečetl, aspoň doufám, až když jsme mu ji s HTO psychicky vnutili. Aspoň pokud si vzpomínám, abych ho neznectila? Nebo jsme mu ji vnutili s Dell?

Vy dvě toho naděláte se Zahradou. To víte, že jsem ji musel přečíst, když do mne Alix a HTO hučeli jak do dubu. V knihovně na mne hleděli jak na dvouhlavé tele, když mi ji šli hledat do dětského. Zachránil jsem to rčením: "To budou mít vnoučátka radost!"
Takže je zřejmé, že ji nevlastním - nejsi tedy elfos sama. Ono to ani nejde, zajímavých (svým způsobem) knih jsou prostě kvanta, mění se to s časem a dobou a člověk se s řadou knih jaksi míjí. I když, jak je vidět, se občas s některou i po letech potká.