Nightlybird´s YJ Night pub

Čas pokročil, přečtla jsem "o hrdé životní realitě". Ale on to ani není nesmysl.. Jinak souhlas a poděkování, Noční letče.

Přecejen doufám, že bylo pochopeno, že jsem to nemyslela vážně. Ač jsem velká příznivkyně dětských koutků, jsou podniky, do kterých bych nešla, kdyby tam podobné zařízení bylo, neb jejich atmosféra by byla v tahu.

A ještě jedna věc mě v téhle souvislosti napadla. Vzpomínáte na doby, kdy se vůbec nepoužívaly smajlíky?
To byly časy. Pisatel si musel vystačit se slovy a adresát rovněž.
škoda.

Dell - přátelské škádlení a požduchování mi nevadí, vadí mi hlupáci snažící se vyvolat dojem předsedy Mensy, ředitele zeměkoule a laureáta NC v jedné osobě a dotěrní odrzlí vlezlíci. Takže zachovej si v srdci mír a klid, nic se neděje.
Protože je podzim, přidám pár řádek jmenovce :

Tím podzim zdá se mluvit: zbarveným
divokým vírem pršícího listí.
Nějakým smutkem hlasu zbaveným,
umíš-li tajně čísti.

Znáš srdce mého ticho klamavé?
Nelže, ba není ironické.
Nuž, sáhni si naň: jak je krvavé.
A smutné jak a lidské.

Ještě jsem si vzpomněl :
knedlik - nebuď vztahovačná, je to ošklivé!

Text příspěvku byl upraven 15.10.13 v 00:58

Ach! Za dobu, co se smajlíky používají, jsem jich ještě stále nepoužil ani deset.

Birde, já tě s tím rčením neopravoval, jen doplňoval. Můj taťka, budiž mu země lehká, taky říkal „majznu“ (z čehož plyne, že jsem kibicovával, hlavně u žolíků).

Dell, ten překlad je výborný, ale doporučil bych ho spíš někomu, kdo si chce procvičit angličtinu, protože proti originálu působí, a překladatel to sám říká, jazykově bezbarvě. Není v silách převést ty jazykem jemně odstíněné postavy do jiné řeči. Předhazuji tu na téma překladů ještě toto: http://www.visualnews.com/2013/10/01/11-words-english-equivalent/#more-95569

Ale musím říct jednu věc: anglický Švejk má vysvětlivky, takže až z něj jsem se dozvěděl, že polní kurát Otto Katz nebyl dlužen v hospodě, jak jsem se byl domníval, nýbrž v nevěstinci. Komentované vydání Švejka, to by byla veliká radost! Tady je skvělá stať o tom, že si Hašek většinu ve Š. citovaných děl nevymyslel: http://www.databazeknih.cz/knihy/ceska-literatura-mezi-nemci-a-slovany-121153 (občas je skoro neuvěřitelná).

Nightlybirde, dík za krásné verše. Právě něco takového jsem teď potřebovala, ale nemohla najít, udělal jsi to za mě.

Hto, dlouho jsem se používání smajlíků dokázala zdržet, ale pak jsem rezignovala. Nicméně čím dál víc cítím, že mojí přirozenosti to jaksi nesedí. No, budu o tom muset přemýšlet.
K tomu Švejkovi - nikdy bych netvrdila, že se může nějaký jeho překlad rovnat originálu. Nikdy jsem ani žádný překlad Švejka neměla v ruce. Určitě by ale bylo zajímavé zjistit, jak se překladatelé s některými pasážemi vypořádali.

HTO - nevidím důvod, proč bys mne neopravil, pokud řeknu blbost nebo blud. Navíc to má svou logiku - majznout je nepochybně odvozeno od majzl/ík, slangový výraz zřejmě převzatý z němčiny pro sekáč a dalo by se klidně říct = než ti jednu seknu - to by se ale s předchozím nerýmovalo a nemělo by to tu správnou údernost.
Dell - jsem rád, že ti Toník přišel k chuti. Moc často v něm nelistuji, tentokrát jsem jej rozevřel na místě, které mne oslovilo ( z neznámých důvodů mi zejména poslední dobou podzim jaksi vadí a vyrovnávám se s tím všelijak).

Nad městem letěly šaškovy střevíce,
překrásně letěly jako dva tažní ptáci
do krajin za mořem, z nichž se už nenavrací.
Jestli jsem miloval, pak podzim nejvíce.

Pod nebem naděje stál se mnou Andersen
a hleděl na husy, jak odlétají k jihu,
vyzul jsem v rákosí všecky své křápy, tíhu
a letěl za nimi přes širý čistý den.

Jestli jsem miloval, pak zakalenou hněď
psích očí podzimu, věrného psa, jenž stárne.
Strašný stesk míjení na této zemi marné,
pod nebem němoty, jež nemá odpověď.

pěkná říkanka HTO

HTO - jak vidím, potvrzuje se, že Ivanové patří k tvým oblíbencům. Ne, nevyčítám ti to. Naopak, inspirovalo mne to k vyhledání všech vydání uvedené sbírky (pokud jsem je dohledal a pokud jsem se nemýlil a je to z té jeho druhé, "brněnské". A protože dobrého není nikdy dost, přidám také pár řádek:
KOUŘ VLAKŮ DÍVÁ SE, JAK PADÁ KRŮPĚJ ROSY
na vrásky baráků a unavených čel.
Tiše se otáčí, jak by se ohlížel,
jak by se ohlížel a hledal ještě cosi.

ty Smetanisti máme rádi
speciálně pro Rusalku bych tady uvítal Smetanu

ne beru to zpět at někdo zadá nové téma

Tady se téma zadávat nemusí, řeč tu plyne sama si, kam a jak chce.. a kam si zrovna, vrtkavě, rozmarně a neovlivnitelně, zamíří. Třeba k věcem dávno minulým? Nebo k tomu, že se lidé dovedou chovat k těm, kdo jim připadají jiní, než jsou zvyklí (ať už vzhledem nebo chováním nebo JEN TAK), jako supové? Nebo že slušnost nemá proti aroganci s ostrými lokty šanci a zlo stále častěji vítězí? Ale tady jsme na knižní databázi, navíc na místě, kde je přítmí, teplo z krbu i ze dřeva léty ohlazené desky stolu, bezpečno.. Tak raději zalistuju v knize.

*

Noc. A déšť. A nebe. V siné bledosti jeho
věže a věžičky městečka gotického
svůj portrét rýsují v dálavě šedivé.
Louka. A šibenice, kde sbor supů rve
ostrými zobany viselce zvolna tlící,
co tančí ve větru podivnou motolici,
jak smečka vlků se jim vrhá po nohou.
Pár keřů trnitých, rostoucích nad strouhou,
a černé houštiny zde hrůzu nahánějí
náhodným příchozím, matouce cestu jejich....


(Paul Verlaine: Noční přeludy. Přeložil Gustav Francl.)

A ještě poděkování za tohle místo a za vás, kdo sem píšete. Od prvního písmene až po nejvyšší, téměř neviditelnou stopu kouře z vlaků.

HTO mne IB inspiroval – projel jsem si Blatného tady na DK a usoudil, že si zaslouží, aby byl v rámci možností zkompletován. U Martina Reinera jsem vyhrabal Blatného bibliografii a začal dohledávat – snad se mi to trochu povedlo. I když doufám, že budou vycházet další vydání jeho básní. No a z knihovny jsem si přitáhl jeho Domovy. Trochu mne pobavilo, když jsem tam uviděl krčit se opuštěně tuhle malou knížku, zatím co opodál se skvěla celá police Bezručů (tím nechci říct, že mám něco proti Bezručovi). A přidám variantu básně, kterou tu odcitoval před pár dny přítel HTO :
NAD MĚSTEM LETĚLY ŠAŠKOVY
STŘEVÍCE
a věci vypadlé ze zaprášené skřínky:
cár pestré kravaty, činely,dýmka, šminky,
kalhoty plné děr, špičatá čepice.

Pár barev, blednoucích při tomto odletu,
se chvělo ve vzduchu: rezavá, karmín, okry.
Můj štětec jako chřest, štíhlý a jitřní, mokrý,
si vysnil nuanci a svlažil paletu.

A míchal pozorně podzimní barvu. Nuže!
Od mizejících žen ochutnal se rtů růž,
klad měkce liščí srst, hrst slunce na kaluž,
zachytil v zahradě poslední čmouhu růže.

(byla hned na vedlejší stránce)

Text příspěvku byl upraven 25.10.13 v 01:48

Hledala jsem na netu (sbírku z roku 1941), chtěla jsem ji sem vložit, ale nenašla jsem. Tak ji dávám sem, ať se neztratí:


XXI

Loď se srazila s lunou.
Posádky se rázem namazaly.
Všichni jsme mluvili ve verších
a svěřovali si svá nejtajnější přání.
Ale luna šla ke dnu
přes všechny naše romantické snahy.

*

Carlos Pellicer
/Šestiúhelníky, 1941/

elfos - tem kluk mexická mi nic neříká, mám mlhavý pocit, že jsem snad od něj něco četl, ale jen asi ve Světovce. Nezaujal mne ale natolik, abych se po něm nějak pídil a pochybuji, že by od něj v češtině něco vyšlo. Ono vůbec mám vůči jihoameričanům dost velký čtenářský dluh, ať už jde o básníky nebo beletristy.

Asi máš pravdu. Potkala jsem ho na netu, a myslela jsem si, že Šestiúhelníky je sbírka, která mu u nás vyšla v roce 1941 (nebo antologie poesie, v níž, mimo jiné, byly i jeho básně). Ale jak říkám, nenašla jsem.

Nicméně mi ty verše připomněly "mořský " zážitek poblíž řecké Pargy, který by se dal ve stručnosti popsat po vzoru Pellicera:
Kocábka se srazila s bouří
posádky rázem zsinaly.
Pasažéři blili přes bort do zdmutých vln
a šeptali k obloze protínané meči blesků
úryvky modliteb.
Snad proto jsme dopluli do přístavu.
Hodili jsme za hlavu bouří, vlny i modlitby
a houfně se i s kapitánem kolosálně namazali.

Prostě historka k popukání - nicméně svoji drahou polovičku od té doby nedostanu na loď, pokud nemá rozměry USS Theodore Roosevelt a marně jí tvrdím, že i Titanic se potopil, zatím co my vyvázli jen s následnou kocovinou.

myslíte si že by uměl psát světové verše Jirka Žáček

Tyziku - nejdřív by bylo třeba si ujasnit, co jsou to "světové verše". Pokud by se za ně daly považovat verše, které vycházejí i v zahraničních překladech, tak opravdu netuším, jestli Žáčkovi nějaké jeho básně v zahraničí vyšly. Myslím si ale, že spíš ne, protože je to především autor píšící pro děti a to je dost specifický druh poezie, který se nejspíš moc do cizích jazyků nepřekládá. Já sám mám jenom jeho Rýmy pro kočku a pod psa (http://www.databazeknih.cz/knihy/rymy-pro-kocku-a-pod-psa-114605) - to jsou spíš veršované hříčky a i ty jsem si kdysi před léty koupil kvůli Bornovým ilustracím.
Jinak by se jako světové daly označit verše autorů, kteří už zemřeli a jejich verše stále znova vycházejí a to i v překladech do cizích jazyků. A ani to není Žáčkův případ. Pořád je naživu.
Ono ale není podstatné, jestli jsou verše světové nebo nesvětové - kvůli tomu se básně skutečně nečtou. Čtou se proto, že tě nějak osloví, vyvolají v tobě nějaké pocity, sdělí ti nějakou myšlenku. Musí promluvit právě k tobě. To ale pochopitelně nepoznáš, pokud nějakou nepřečteš. A když už je řeč o Žáčkovi, tak tady jednu přidám :
Příteli, mluvíš jako hňup!
Nebo se blíží konec světa?
Což skonči Homo sapiens
odrůdou konzumního skřeta?

Kam jen se poděl lásky žel,
kam vášně, jež se dmuly hrudí?
Bez konce i dnes láska je,
leč pornofilmy bezy znudí.

A tihle dnešní básníci?
Oč lepší býval mladfý Šrámek!
Když hučel do žen jako splav,
svedl víc nežli sbírka známek.

Závěrem bych ale chtěl podotknout, že nejsem žádným odborníkem jak na Žáčka, tak na dětskou poezii a už vůbec ne na světovou, takže jsem možná říkal samé nesmysly a možná to někdo kompetentnější uvede na pravou míru.

Text příspěvku byl upraven 03.11.13 v 00:48

nyghtlybird- shodneme se že Žáček pracuje pro děti v česku jedna jeho světová verše je romance o Jozefu Ladovi k tomu by nám mohli něco dodat kolega HTO

Před časem tady byla řeč o Janu Křesadlovi - vzpomněl jsem si na to, když jsem nahodile při svém poletování narazil na diplomku o něm a musím konstatovat, že její autorka Pavla Částková sesbírala řadu docela zajímavých věcí o tomto poněkud excentrickém literátovi a do jisté míry enfant terrible české exilové literatury druhé poloviny minulého století.
Pokud někoho z ctěných uživatelů osobnost a dílo Jana Křesadla zaujala doporučuji tu diplomku přečíst - najdete ji zde : http://www.kresadlo.cz/pavca.htm

moderní světové verše si představuju takhle
opravdu!
Jo Jo to sem já Julitélie
No kde jsi už tě tady čekám večnost
jo tu kávu ani nepij... je studená jak led
strašně jsem se na tebe těšila
hele posloucháš mě vůbec
Ano
tak si sundej ty sluchátka
Co budeme dělat
Mám si taky něco sundat
hele nemáme moc času za chvíli ta písnička skončí
Chceš se milovat nebo se chceš projít!!
je to pěkné že jsi ti ale za chvíli nám ta písnička skončí já vím hudba hory přenáší miluji tě...
a co to je to to by měl správný Čech vědět je to na vás mimochodem aby to nebylo tak lehký musel jsem si text upravit dík

Text příspěvku byl upraven 01.11.13 v 13:51

Narazil jsem při prohlížení komentářů na jednu zajímavost u knihy http://www.databazeknih.cz/knihy/kovar-bozi-160134 - kniha (kterou nijak nehodnotím, protože jsem ji nečetl a nejspíš číst nebudu) totiž vyšla vlastním nákladem. Nechápu proto, co tady dělá, domnívám se, že je to v rozporu s nastavenými pravidly. To by tady za chvíli - protože dnes, kdo má díru do zádele se cítí být spisovatelem a vzhledem k technickému a jinému pokroku není problém si nechat pár výtisku "vydat" - mohlo taky vypadat ne jako v Databázi knih, ale jako v Databázi sr**ek. A to je představa, která ve mně příliš libé emoce nevyvolává a udivuje mne, že to "dílo" nikdo z moderátorů dosud nesmazal. A ví bůh, kolik takových skvostů tady ještě straší.

Text příspěvku byl upraven 12.11.13 v 02:36

To, co tu straší, bude časem eliminováno. :-)

Vlastním nákladem mohou vycházet i oficiální knihy. A taky, je to hrozně individuální záležitost. Tak po zavedení ISBN je to jednoduché, oficiálně vydaná kniha má své ISBN, které se dá najít (i s knihou) např. v databázi Národní knihovny ČR - a může být vydána vlastním nákladem. NK tam často neuvádí nakladatele Vlastním nákladem, ale jméno toho, kdo knihu napsal (a taky vydal).

Druhá věc je to individuální rozlišení knihy. U knih vydaných před zavedením ISBN je to trochu složitější. Ale, vlastně ani ne až tolik moc složité. Dá se rozpoznat, jestli knihu vydal - příklad - v té době zakázaný spisovatel (či někdo z jeho spisovatelského okolí) a jedná se o literární skvost a chloubu každé knihovny i databáze DK, nebo zda nějakou zběsilost napsala, v Lese na tiskárně v počtu pěti kousků si vytiskla, obálkou pastelkami vybarvenou opatřila, koníkem secvakla a na DK si drze vložila elfos - tu bych odtud smázla jak malinu!

Prostě, je potřeba posoudit každou takovou knihu individuálně a pouvažovat nad ní. Nic není černé, nebo bílé, nejde nastrkat do škatulek, a vlastním nákladem neznamená vždy amatérsky, neoficiálně a nekvalitně.