Nono (aneb štrikovna)
Erilenne, reagovala jsem na komentář, který jsem viděla, vidět mohou i ostatní. Jestli srovnáváte dnes smazaný komentář na DK s utrpením lidí, které jim přinesl totalitní a zločinný režim, který tu byl mezi lety 1948-1989, paní uživatelka šla ještě dál, řekla, že se jí děje ještě větší křivda, tak zkrátka srovnáváte nesrovnatelné. Nevím jak vám, ale mně přijde stydno, že vůbec o něčem takovém vedeme polemiku… a opravdu zrovna dnes.
Nechápu tedy, k čemu je tato diskuze dobrá, když se tu mažou nepohodlné příspěvky.
Sieno, sama jste napsala, že jste dotyčný příspěvek nečetla. A už vůbec nevím, kde jste vzala mé údajné rčení, že se mi děje ještě větší křivda. Vy jste se zeptala o co jde a já vám odpověděla, toť vše. Teď se spíše bavím. Vaše jednání ve stylu, kdo nejde s námi jde proti nám a kdo bude nepohodlný toho umlčíme, až příliš připomíná praktiky komunistického režimu. Mimochodem nevím jak by se k takovému jednání postavila právě paní Milada Horáková, která podle mě byla mimořádně statečná a čestná žena.
https://zpravy.idnes.cz/donald-trump-spolupracovnici-vyhaneni-bojkot-restaurace-obchody-p9v-/zahranicni.aspx?c=A180627_104642_zahranicni_ane
https://zpravy.idnes.cz/vegani-teror-francie-reznici-dik-/zahranicni.aspx?c=A180627_100850_zahranicni_kuce
Text příspěvku byl upraven 27.06.18 v 21:05
Padesátá léta byla šílená ve východním i západním bloku. V USA zase 19. června 1953 popravili Ethel Rosenbergovou.
"Vidím, že cenzura je horší než za komunistů. Ať žije demokracie a svoboda slova."
Trissi, můj dotaz a můj komentář směřoval přesně na to vaše tvrzení a na vaše "horší než za komunistů". Nic víc, nic méně.
A prosím, rozhlédněte se kolem po zdejších diskuzích, můžete mi prosím říci, kde jste nabyla dojmu, že vás, s vaším názorem, tu chce někdo umlčet? Kde ve společnosti toto rezonuje? Kde to říkám, že mne z toho obviňujete? Ještě jednou. To, že vám tu někdo smazal příspěvek nemá co dělat se svobodou slova, se svobodou obecně, s demokracií. Nakonec, je to měsíc, co jsme tu všichni při přihlášení dali souhlas s tím, že naše komentáře jsou de facto majetkem správce těchto stránek, či snad ne?
A ještě jednu poznámku...tato, a nejen tato, diskuze názorně ukazuje, jak jsme se "vyrovnali" s minulostí. Dost často si v komentářích čtenáři kladou otázku, jak to ti lidé mohli dopustit...odpověď nemusí až tak moc dlouho hledat...To, že relativizujeme, že říkáme, že někde a někdy bylo ještě hůře, nic neříká o tom, co se dělo u nás. A hlavně, to spáchané skutky vůbec "neomlouvá".
Text příspěvku byl upraven 28.06.18 v 09:42
Souhlasím se sienou. Nemám pocit, že mne někdo cenzuruje a už vůbec ne, že je to horší, než za komunistů. Toto říct, je, přinejmenším, blábol. Všichni, co tady jsme víme, že tady platí určitá pravidla a nejednou bylo vidět, že moderátoři projevili takřka andělskou trpělivost, než smazali komentáře, které byly tak nenávistné a agresivní, až jsem uvažovala, CO se vlastně těm pisatelům stalo, kde se to v nich bere a jaké mají problémy, že se takto musí ventilovat. Když jsem nad tím přemýšlela, bylo mi jich i trochu líto.
To mi připomíná jednu, už zrušenou stránku , jmenovala se autentické citáty. Byla to velká sranda. Např tam bylo: Tady žádná cenzura není, já můžu říkat co chci. Autor citátu J. V. Stalin.
Text příspěvku byl upraven 29.06.18 v 21:45
z rozhovoru (už nevím kdy a kde) s Ondřejem Havelkou:
"Že stačí málo, a je z nás zvíře? I z vás? Ano, mně stačí málo. Otázka je, jaké zvíře se v kom probudí. Jestli vlk, nebo lenochod. Nebo medvídek mýval."
Mám to přesně opačně!
V jezevci, kterým ve skutečnosti jsem, se jen zřídkakdy probudí ... vědomí lidské podstaty.
:-)
To může být dost fajn, to bezvědomí ... :-)
Já jsem asi každou chvíli jiný zvíře - akorát ráno se vždycky z pelechu hrabu s nerudným mručením rozmrzelýho medvěda (zvlášť na budík)...
z rozhovoru s Eliškou Wagnerovou (Respekt 26/27/2018, ptali se Ondřej Kundra a Andrea Procházková):
R: Nedávno jste šla na divadelní představení v Brně, které vyvolalo velkou kontroverzi, protože Ježíš při něm znásilňuje muslimku. Líbilo se vám to?
E.W.: Jezusmarjá, no tak především se mi vůbec nelíbí ta otázka. To, o čem mluvíme, byl dílek představení. Navíc to, jak to bylo provedeno, nebylo nic brutálního, v řadě jiných inscenací vidíme daleko ostřejší, tvrdší scény. Mluvíte o Ježíši, ale to nebyl Ježíš, to byl symbol, já tvrdím symbol Evropy. Té Evropy, která měla, řekněme, kolonie, která řadu zemí, co si budeme povídat, docela vysála, která se k řadě lidí rozhodně nechovala s povinnou úctou. Naopak jim dávala najevo, že jsou "untermench", podlidi.
R: Řady lidí se to představení mohlo dotknout, zkoušela jste se vžít do jejich pocitů?
E.W.: Ti, co tam šli hájit, jak oni říkají, slušnost, ti, co si říkají tzv. Slušní lidé, tak ti prosím vrazili na scénu v samém počátku, ještě než k něčemu došlo. V tu chvíli tam byla jen nahota. Proti čemu protestovali, vždyť to ani neviděli.
R: Jiní to viděli celé, a právě je to mohlo zasáhnout. Ne nahota, ale znásilňování, do nějž jsou vtaženi představitelé náboženství.
E.W.: Velmi brzy se vědělo, o čem to je. Jestli někdo byl zasažen, nevím, proč tam chodil. To je docela masochistické, ne? Nechat se zraňovat úmyslně. Zkusme se na to dívat z hlubší perspektivy Režisér představení byl bosenský Srb, hrůzy, které se v jeho zemi děly, hrůzy, v nichž byli zapleteni křesťané, kteří se k muslimům někdy chovali šíleným způsobem, to přece představuje nějaký kontext toho celého. Jednou z funkcí umění je provokovat společnost k nějakému zamyšlení, mnohdy i nevybíravými prostředky, první plán představení podle mě nebyl urážet křesťany.
R: Co jím tedy bylo?
E.W.: Jsem katolička, zároveň jsem ale milovnice svobody umění a svobodné společnosti. To, co jsem viděla, jsem nevnímala jako útok na křesťanského Boha. Mě to znovu přivedlo k přemýšlení o tom, co se dělo v Jugoslávii v devadesátých letech, mluvím o těch masakrech a jejich příčinách. Pro mě ta divadelní hra byla o tom, že spouštěčem hrozných nenávistí je, když jeden s druhým jedná bez respektu, když ponižuje jeho lidskou důstojnost, v úplně bazální podobě.
R: Na protestující "slušné lidi", kteří přerušili jedno z představení, jste podala trestní oznámení. Co přesně způsobili?
E.W.: Tím, že vtrhli na jeviště, znemožnili vidět představení, na které diváci přišli. Dopustili se tak výtržnictví. Je navíc neuvěřitelné, že někdo mi má říkat, na co se mám koukat a na co už ne, to je zjevná, hrubá neslušnost. V tom se cítím daleko víc ohrožená, než když někdo ukáže holý zadek.
Věta "Jestli někdo byl zasažen, nevím, proč tam chodil.", mi připadá trošku divná. Kdybych tam nechodil, tak nebudu zasažen nebo jsem tam šel proto, abych byl zasažen? Nebo jsem to chtěl vidět, abych pak tím byl zasažen? Lidé jsou prostě zvědaví. Já osobně jsem to neviděla a ani bych to vidět nechtěla. Z hlubší perspektivy bych režiséra pochopila, kdyby problém muslimové vs křesťané, podal jiným způsobem. Pokud měl režisér v úmyslu provokovat společnost k zamyšlení, tak si myslím, že se mu to nepodařilo. Prvotní plán možná nebyl urážet křesťany i když já si myslím, že ano, ale plán byl spíš ponížit symbol, jakým Ježíš bezesporu je. A to se mi nelíbí. Režisérovy pohnutky chápu, ale za hrůzy v jeho zemi nemohl Ježíš. Mohli za to zas a jen lidé, ať už muslimové nebo křesťané.
Proč divná - dávno před uvedením divadelního představení se o tom zuřivě všude diskutovalo a psalo v novinách i na webu, takže se asi těžko mohlo stát, že by tam šel nějaký nepoučený divák.
Tomáš Němeček napsal o Elišce Wagnerové pěknou knížku: https://www.databazeknih.cz/knihy/padni-komu-padni-zivot-a-pripady-elisky-wagnerove-232239
Z rubriky pravidelný výběr ze světových médií (poslední Respekt - 28/2018):
Jak temné trumpovské časy inspirují filmaře, aby upřednostňovali laskavost před konfliktem - o této nové vlně tzv. nicecoru píše ve svém komentáři David Ehrlich na serveru IndieWire: "Současná záplava lidských a optimistických filmů - takových, kde je málo sporů, hodně hřejivosti a pojednávají vysloveně o lidské dobrotě - naznačuje, že současný politický debakl vede k tomu, že mnozí filmaři přehodnocují, jaké příběhy nám vlastně chtějí vyprávět. Vymanili se z diktátu filmových škol, který velí, že filmové vyprávění žene vpřed chemická reakce mezi konfliktem a jeho řešením. Tato nová vlna nicecoru říká, že laskavost sama o sobě může být transformační silou. Přestože Trumpova éra stále ještě s politováním trvá, na světové scéně se už pomalu formuje její kulturní dědictví," popisuje své pozorování Ehrlich a ihned přispěchá s nečekaným příkladem. Tím je Paddington 2 .. (...) ..medvídek Paddington je v celém filmu zachraňován laskavostí lidí, ke kterým se předtím choval slušně. Prokazoval jim služby, byl k nim pozorný sám od sebe, přestože je mohl klidně brát jako cizí a nevšímat si jich. "Nejsou tu vztahy 'něco za něco', ten film je o tom, co se stane, když členové komunity vzájemně jeden druhého pustí do svých životů a dovolí sami sobě změnit se k lepšímu,".. (...) ... filmy jako Paddington 2 nelákají diváka do kinosálu, aby se tam ukryl před hrůzami světa a zapomněl na všechny problémy. Naopak. "Povzbuzují nás, abychom ve světě hráli aktivnější roli. Může být velmi podnětné spatřit, že empatie umí pohnout dějem. Nicecore přichází s tvrzením, že laskavost není slabost a útěk - je to protiútok."
Nevím, zda to patří sem, ale mne toto video s Janem Krausem zaujalo. Netušila jsem, že to je tak nezávislý člověk. Moc mu to přeji. Pokud máte cca 1,5 hod. volného času, velmi doporučuji.
https://www.youtube.com/watch?v=R7PzC9dCcVY
..je to záznam jeho setkání s mladými lidmi...prima den.
Vložit příspěvek