Off topic a pověry a bludy všeho druhu
Hanko, jsi tu někde? Tak jsem byl v knihovně a báječně jsem si početl, i když ten spisek je jenom takovej malinkatej. Ale moudrej... :D
Hola! Bracháčkové! K napajedlům! Že víno má mnohé přednosti a že léčí nemoce ducha je jistá věc. Člověk, je-li střízliv, jest tak uzpůsoben, kterak praví Aristoteles, totiž že zoufá si a bojí se napořád, ať je horko nebo mráz, ať má grešle nebo nic.
S knížkama na "doporučení" ať už od kohokoliv mám spíš špatné zkušenosti. Jednak člověk často zjistí, že to všechno vidí jinak než ten doporučitel a jednak se mi často stane, že si doporučené donesu domů a nějak se mi do toho nechce. A radši se pustím do jiných knih, který jsem popadnul třeba jen tak náhodou. Doporučení nakonec spíš odrazuje a k té knize se třeba vrátím úplně jindy, třeba za rok, sám od sebe.
Ty jdeš na všechno moc vědecky. Psychohygiena - to u mě funguje spíš samospádem, než abych si něco vědomě "ordinoval". Myslím, že tělo i mysl vědí samy od sebe, co potřebujou.
to radši ne. já se vyhýbám i procházkám svou vlastní myslí, dokud to není vyloženě nutné. člověk nachází spoustu krámů, který tam nemají co dělat, o některých ani netuší, kde se tam vzaly a bojí se něco vyhodit, kdyby to třeba bylo důležitý. to ty, jako spořádaná osoba nemůžeš znát. ;)
Zbytek života... to je moc dlouho. Taková pěkná zuřivá scéna občas přinese čisté povětří.
To jsme dva - ne že bych už čet třetí knihu která mě nebaví, ale ten Leibowitz je na mě nějakej tuhej. Já ty postapokalyptický historky moc nemusím, zvlášť když se člověk musí prokousat půlkou příběhu, než pochopí o co jde. Tak si zatím pomaloučku pročítám Dějiny Evropy a uvidím; buď mě svědomí dotlačí, abych to ještě zkusil anebo přijde čas ho vrátit - podle toho, co nastane dřív.
Jak říkám, uvidíme. Teď mi zase meldujou, že dorazil další díl Agathy Raisinové, tak si propláchnu hlavu lehkým žánrem a třeba to pak uvidím jinak.
Vidíš, Maigret, to býval můj oblíbenec a potom jsem na něj nějak zanevřel. Mám jich sice doma asi pět nebo šest, ale už léta jsem do nich nenakouknul. To je dobrej nápad, Maigret. Možná ho zase zkusím. :)
Já jsem maigretovek přečet celý stohy. Česky i francouzsky. Možná některý i anglicky - vždycky někde na nádraží nebo na letišti v těch stojanech mívají detektivek spoustu, ale když člověk zrovna není ve Francii, tak bývají ve francouzštině málokdy. Z nemaigretovek znám asi jenom "Muž co pozoroval noční vlaky". Jo, a ještě byla taková knížka povídek, jmenovalo se o Doktůrek. To bylo o obyčejným praktickým doktorovi, co se každou chvíli nachomejt k nějakýmu vyšetřování. Nic moc. Já mám Maigreta rád jako figuru, ale ty příběhy v podstatě nemají žádnou logickou stavbu. Maigret se prostě ochomejtá kolem, povídá si s lidma, nasává atmosféru, občas si nechá donést pivo a sendviče a pak najednou odhalí vraha.
Já se do Maigreta bezhlavě zamiloval před třemi lety, kdy nám sousedka dala skoro čtyři stovky detektivek po babičce. Už jsem Simenonů četl skoro sto, to byl fantastický chlapík. A Paříž v jeho knihách je jako další postava.
Nojo, "Paříž, Paříž hraje prim..." to je jasný, jenže to taky mají být detektivky. ;)
Inu, detektivky jsou různé. Simenon je Balzac 20. století. Ale přivedl mne k tomu, že jsem začal detektivky obecně číst o hodně víc a za to jsem mu vděčný, hlavně za dvojici Sjöwallová / Wahlöö. A teď si jdu na hlavu nasadit čajovou panenku.
Dopil jsem čaj a mám chuť to udělat; kromě toho mi to připomíná Mluvící balík.
Aha, tak to už si skoro vůbec nepamatuju. Měl bych si to znovu půjčit od neteře dřív, než to dostanou do spárů její děti.
Já to čet taky jako dospělej, synovec s neteří mi to půjčili, jenže už je to spoustu let - dneska už se můj prasynovec učí číst, takže mluvící balík ho čeká co nevidět.
Vložit příspěvek