Off topic a pověry a bludy všeho druhu
Stephen Leacock má takovou pěknou povídku o Vánocích. Kluk dostane vláček, holka panenku, táta cigarety, máma soupravu na bridž, dědovi koupěj výpravné vydání bible se spoustou barevných map, děda koupí synovi flašku whisky a vnukovi foukací harmoniku. A když to ježíšek všechno rozdělí těm obdarovaným, tak druhej den přijde návštěva a dárky se vrátí tam, kam patří - maminka s kamarádkou si hrajou s panenkama, kluci kouřej, holky mažou karty o peníze, táta se sousedem pouštějí vláček a děda u sebe v pokoji nasává whisky a hraje na harmoniku. zajímavý je, že o té bibli v tom druhém "modelu" není ani zmínka. ;)
Tak jsem tady. Žádnej lov se nekonal, jenom jsem vrátil dvě přečtené knížky a vyzvedl si rezervovaný 5. díl Agathy Raisinové. A cestou domů jsem si koupil jahody, heč!
já na samosběry nechodím. Já chodím na trh. Anebo k zelináři, co mívá stánek před poliklinikou. ;)
Tohle mě bavilo, když jsem byl kluk. Majitelé s tím nesouhlasili. Dneska jsem už spíš na ty tržnice a tak. Jednak už nemám léta ani figuru na to lezení a taky se mi špatně utíká. ;-p
My rádi chodili na borůvky, ještě, když táta sázel stromky, tak jsme s ním jezdili na Klínovec a měli jsme sbírat na doma, samozřejmě jich skončilo plno v puse. :D
A při sbírání hub jsme sbírali i ty jahody. I na ty stromy jsme lezli.
Dřív mě to hodně bavilo.
Hm, kolem silnic budou ty třešně trochu olověný. Ale mám pro tebe typ. Zkus takhle na přelomu srpna a září vyrazit do Alsaska. To je taková zvláštní, podlouhlá země. Pod Vogézama, kde končí les, začínají vinice - nekonečnej pruh od severu k jihu - a za vinicema je další pruh z ovocných stromů. Jablka, hrušky, ořechy, špendlíky, blumy, švestky, ryngle, všechno možný. Úplně všude a v hrozných kvantech. Lámou se větve, ovoce se válí po zemi. Víno dozrává až o něco později, asi o měsíc. Ale takový ovocný šílenství jsem nikde jinde neviděl.
Není tam o nic víc hadů než u nás. Sem tam nějaká zmije nebo užovka. A nad tím vším hory a na každým druhým kopci je hrad. V těch horách jsou taky rozhledny, trochu to připomíná Jizerky, jen rozlehlejší a v jižní části vyšší. Ale zajímavý je, že to ovocné pásmo je jenom od vinic k silnici Štrasburg-Mylhúzy. Na východ od silnice až k Rýnu už pak je jenom samá pšenice a kukuřice.
Mně taky ne. Proto říkám, že je to zvláštní země. Poskládaná z proužků, každej z nich se dá projet, aniž bys vlezla do těch ostatních.
Hory porostlý lesem, stráně s vinicema, mírně zvlněnej ovocnej ráj, za silnicí placka s obilím, mezi tím vším sem tam starožitný města a vísky a nakonec Rýn. A není to daleko. Blíž než do Košic. ;)
Kdyby ses tak strašlivě netěšila na Dijon, mohla sis prohlídnout aspoň ten Colmar, to je nádherný město. A koneckonců i ve Štrasburku je toho spousta k vidění, nejenom katedrála. No, zkrátka Alsasko jsi vynechala, tak by ses tam měla někdy vrátit. Třeba na dvou kopcích nad městečkem Otrott, to je kousek od Obernai, stojí hned dva hrady a kousek odtud, když se zajede kousek do hor, je klášter Mont st. Odile. A ve Štrasburku na nábřeží sv. Guillauma je kostelíček téhož světce - místo křížku má na věži kotvu - a hned vedle přes uzoučkou uličku je hospoda U modrého čerta. Ta není nijak pamětihodná, ale svého času jsem bydlel v patře nad hospodou. ;)
Na Kléberově náměstí tam bejvalo báječný knihkupectví "Librarie internationale Kléber" kde se daly sehnat knihy ve spoustě různých jazyků. Jednou tam měli dokonce i Astérixe v japonštině.
Text příspěvku byl upraven 18.04.16 v 18:45
off topic: dneska už zase v českém rozhlase hubili škůdce. měli tam parazitologa, kterej velmi složitě vysvětloval, jak bojujou proti klíšťatům. pochopil jsem z toho jenom tolik, že ta klíšťata chovají, ale už nevím přesně proč. To ta komáří kampaň na Hané mi připadá mnohem zajímavější.
Já právě nevím, ten parazitolog mluvil dost zmateně. paní moderátorka se z něj pokoušela vyrazit nějakou konzistentní odpověď, ale moc se jí to nepovedlo. Ovšem že by chovali klíšťata kvůli zábavě, to se mi moc nezdá. Ten vědátor byl dost nudnej patron.
mimochodem, vzpomněl jsem si jak tu některá uživatelka vyprávěla o manželovi, kterej přitahuje breberky všeho druhu. Já jsem na tom trochu opačně. Ne že by se mi vyhejbali komáři a mouchy, ale v životě jsem neměl klíště a nikdy mě nebodla včela ani vosa.
pane jo, fyzika... to je pro mě skoro jako chemie - ne, to bych přeháněl, na rozdíl od chemie ve fyzice sem tam něčemu rozumím. ale jednou si náš táta koupil knížku Fyzika jako dobrodružství poznání od Einsteina, protože si říkal, že by se měl aspoň pokusit přijít na kloub té teorii relativity - a nepřišel. Tak jsem to zkusil já a dopadlo to stejně. Zlatej Newton, na tom jsme se shodli.
Já mívám občas z takových lidí komplexy. Nemusí to být vědec, stačí obyčejnej elektrikář. Když můj synovec začne mluvit o schémátkách, odporech a kondenzátorech, je to jako čínština.
Kdysi v kurzu řídících letového provozu jsme měli předmět radiotechnika - naštěstí jenom jako doplňkovej, neklasifikovalo se to - a s většinou kolegů jsme se shodli, že z výkladu rozumíme jenom spojkám a předložkám. Učil nás to takovej fousatej inženýr, kterej nám na začátku řek, že se ho máme ptát, kdybychom něčemu nerozuměli. A když pak se jeden z nás zeptal "pane inženýre, co je to ta impedance?" vědec hrozivě zablejskal brejlema a pravil: "v tomto případě samozřejmě vlnový odpor" a jel dál. pak už jsme se ho ptali nejvejš na to kolik stojí všesměrovej maják...
Text příspěvku byl upraven 19.04.16 v 12:21
Vložit příspěvek