Off topic a pověry a bludy všeho druhu
Hanka: Já nejsem hrdopýšek. To užírá nervy. Kniha tam není, má tam bejt, tak se zeptám. Z toho vyrosteš... ;)
Já byl dneska taky v knihovně, dokonce ve dvou. Měl jsem cestu do města, tak jsem se stavil v ústřední a pak ještě cestou domů jsem zašel do Domu čtení. Ale ve Valentinské ulici, kudy se jde od metra do Městské knihovny, je antikvariát, a tam jsem si koupil za dvacku Písně a balady od Roberta Burnse ve skvělým překladu J.V.Sládka.
mají tam venku celý jedno patro v polici nacpaný edicí Světová četba. to je starožitnost z dob mého mládí. Mj. jsem tam viděl i Zpěvy staré Číny, ale ani zdaleka to není jenom poezie, já mám z té edice doma třeba Bylo nás pět a vyšla tam kdysi i Válka s mloky, Rudý odznak odvahy a bůhví, co ještě.
Dědeček učil literaturu? Já myslel, že máš mezi předky samý hajný. Nebo jste v té hájovně bydleli jen tak, že je tam hezky?
Maminka našla tatínka v lese. to je romantický. Moje maminka našla tatínka v kanceláři, kam ji občas babička poslala za dědou do práce něco mu vyřídit.
To jsou teda věci, já jsem si vždycky Salisburskou pláň představoval úplně jinak.
A pokud jde o ten příbytek boží v matematickém hnízdě - sodoma gomorra! ;-p
Je hezké, že takovej informatik pozná po deseti letech svou učitelku. To se pozná vzdělanec. já jsem asi před deseti lety šel takhle jednou od voleb, čumím po vejrech, myslím bůhví na co, a úplně jsem přehlíd malinkou stařenku v bílým baretu, šourající se k volbám. Když se došourala až ke mně, najednou vedle mě zahřměl nezaměnitelný hlas: Nazdar! A ona to byla paní učitelka Veselková, co nás na základce učila zeměpis.
Já naopak na paní učitelku Veselkovou nedám dopustit. Byla to moc moudrá ženská. Naučila nás toho spoustu, nepatlala se s náma a byla s ní sranda.
Maminky mě bavěj.
Dneska jdu po ulici přede mnou mamča s kočárkem, jde co noha nohu mine a při tom telefonuje. Když jsem ji míjel, uviděl jsem, že v kočárku se veze její dcera. Měla růžovej klobouček, v ruce nějakej cuc na špejli, a když jsem se objevil, zakřenila se na mě a nabídla mi lízátko. A mamča, která vytrvale tlachala do teelefonu, se po mě ani neohlídla, nezměnila tempo ani tón hlasu, jenom do toho svého tlachání vložila větu: ne zuzinko (lucinko, jůlinko?) pán to nebude papat, a jela dál; zatímo jsem se vzdaloval, slyšel jsem jak někomu na druhým konci drátu (vlastně bezdrátu) vysvětluje, že zuzinka (nebo jak se jmenuje) nabízí pánovi lízátko.
Jo, to je ono. maminky nikdy nevypínaj. je to obdivuhodné a někdy legrační.
To, že nikdy nevypínaj, je obdivuhodné vždycky. Jen někdy z toho vyplynou legrační momenty.
asi to závisí od uší. Moja mama bola schopná z tretej izby zakričať : "v ľavej ruke fis!"
Vložit příspěvek