Knihovna vojáka

edice

291 knih, nakladatelství Naše vojsko

Se zřetelným čtenářským zájmem se během šedesátých let setkávaly svazky Knihovny vojáka (1948–1973, 311 sv.). Knižnice byla zprvu určena k distribuci pouze v ozbrojených složkách, část nákladu však byla posléze poskytována i do volného prodeje. V roce 1963 se rozčlenila na základní, malou a ilustrovanou řadu (svazky malé řady byly číslovány jednak samostatně, jednak v rámci základní řady, ilustrovaná řada se od základní lišila pouze vloženými ilustracemi, číslování odpovídalo řadě základní). S uvolňováním politických poměrů edice postupně opouštěla jednostrannou orientaci na autory ze zemí socialistického bloku a práce tematicky zaměřené především na dějiny velké vlastenecké války v SSSR a redaktoři se snažili přiblížit i díla západní literatury, která se ve větší či menší míře rovněž vztahovala k vojenskému prostředí či válečným konfliktům. Charakter vojenského nakladatelství, jež se specializovalo na válečnou tematiku, umožňoval vydání několika moderních světových románů, jež by v jiných nakladatelstvích mohly vyjít jen stěží. Tak se v roce 1963 dostal ke čtenářům román Irwina Shawa Mladí lvi, o rok později vyšla v českém překladu poprvé Hlava XXII Josepha Hellera a román Pierra Boullea Most přes řeku Kwai. S Hellerem tematicky souzněl humoristický román Maca Hymana Hrůza padá na seržanty. Sérii čtenářsky populárních titulů završily v roce 1968 dokumentární román Alexandera Klugeho Zkáza šesté armády (Popis jedné bitvy) s doslovem Ludvíka Kundery a psychologický román Ennia Flaiana Čas zabíjet v překladu Josefa Kostohryze. V roce 1965 v edici vyšel výbor z nejlepších povídek irských spisovatelů Ni králi, ni císaři, který sestavil a přeložil Aloys Skoumal. Na začátku sedmdesátých let se však edice vrátila ke koncepci let padesátých; roční počet svazků byl omezen na 5–6 titulů, v nichž opět převažovali sovětští autoři (Josif Gerasimov, N. A. Gorbačev, V. A. Kuročkin ad.).... celý text

90 %

Poslední kapitola 107. v edici, Olga Scheinpflugová, 1958