Hořikvět / (Přes peřeje) hodnocení

Dvě novely sovětského prozaika sibiřského původu (*1924). První (Hořikvět, 1960) se odehrává ještě před revolucí a vypráví o muži čistého srdce, který zachrání nalezence před náboženským fanatismem vesničanů a uchýlí se s ním do tajgy. Druhá (Přes peřeje, 1958) je příběhem chlapce-sirotka, jemuž parta vorařů vrátí víru v člověka. Autorův jazyk, prostý a přitom hutný a barvitý, čerpá z pramenů lidové mluvy. Ani stopy po frázích, nabubřelosti, i krása přřírody je tu líčena bez exaltovaných výkřiků. Sibiřští vesničané, lovci, voraři, načrtnutí třeba jen několika tahy, jsou výrazní jako sošky lidového řezbáře. I když autor neobjevuje nové hodnoty, utvrzuje ty nejcennější, které máme rádi právě v ruské literatuře.... celý text