Její Veličenstvo ryba přehled

23.01.2021

Kniha, na kterou musíte mít to správné nastavení (aby vám nepřipadalo rozvláčné), neboť se vám dostává do ruky oslavné dílo na Matku Přírodu, Sibiř, tajgu. Nehostinnou, divokou, nádhernou. Nelítostnou a krutou i pro člověka připraveného, protože se musí pěkně otáčet, aby nezmrzl, nezahynul hlady, nebyl sežrán. A nezbláznil se z toho ticha. Na srdečné místní lidi, byť někdy podivínské, prosté až prostoduché, ale vždy ochotné se podělit, pomoct, popít a třeba se i „přátelsky“ poprat :-). Dílo poměrně rozsáhlé (málo stran, ale velký formát), místy až básnicky kudrlinkové. Ale též melancholicky tesknící nad místními pytláky, které k pytlačení vlastně dohnaly nové pořádky, a nad cizími „kořistníky“ či turisty z města - nešetrnými lovci, kteří se přihrnou, dělají hluk, vyloví řeku či kus lesa a zanechávají za sebou zpustošenou přírodu a odpadky, takže z tajgy mizí lesní zvěř, ptáci, ryby. A kdyby jen to: loví nešetrně a nechávají za sebou spoustu zmrzačených a poraněných zvířat a neváhají střílet i na porybného. No, a pak je tu nový člověk-budovatel, který spoutává divoké toky, buduje přehrady, dřevařské závody, strhává staré chatrče a zavádí elektřinu, přiváží hlučné motorové čluny a pohrdá tradičním způsobem života.
Kniha svými rozmanitými příběhy vlastně omílá tutéž neměnnou moudrost: bez pochopení a ctění prastarých zákonů přírody by člověk v tajze pošel. Jenže díky moderním vymoženostem na to rád zapomíná.
Dílo je to navýsost ruské a člověk si tak může připomenout nezměrnou krásu divoké ruské přírody a rozervanou duši ruského člověka.