Její Veličenstvo ryba
Viktor Astafjev (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/50335/bmid_jeji-velicenstvo-ryba-QRU-50335.png
5
4
4
Kniha v pestré mozaice zachycuje přírodní a sociální prostředí života Sibiřanů minulého století. Filozoficky laděný román o lovcích a rybářích v sibiřské tajze. Na pozadí dramatických epizod, prodchnutých svérázným smyslem pro humor, se skrývá zamyšlení nad člověkem, který kořistnickým vztahem k přírodě a jejímu bohatství ničí podmínky svého budoucího života.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1981 , Lidové nakladatelstvíOriginální název:
Царь-рыба (Car-ryba), 1976
více info...
Přidat komentář
Kniha, na kterou musíte mít to správné nastavení (aby vám nepřipadalo rozvláčné), neboť se vám dostává do ruky oslavné dílo na Matku Přírodu, Sibiř, tajgu. Nehostinnou, divokou, nádhernou. Nelítostnou a krutou i pro člověka připraveného, protože se musí pěkně otáčet, aby nezmrzl, nezahynul hlady, nebyl sežrán. A nezbláznil se z toho ticha. Na srdečné místní lidi, byť někdy podivínské, prosté až prostoduché, ale vždy ochotné se podělit, pomoct, popít a třeba se i „přátelsky“ poprat :-). Dílo poměrně rozsáhlé (málo stran, ale velký formát), místy až básnicky kudrlinkové. Ale též melancholicky tesknící nad místními pytláky, které k pytlačení vlastně dohnaly nové pořádky, a nad cizími „kořistníky“ či turisty z města - nešetrnými lovci, kteří se přihrnou, dělají hluk, vyloví řeku či kus lesa a zanechávají za sebou zpustošenou přírodu a odpadky, takže z tajgy mizí lesní zvěř, ptáci, ryby. A kdyby jen to: loví nešetrně a nechávají za sebou spoustu zmrzačených a poraněných zvířat a neváhají střílet i na porybného. No, a pak je tu nový člověk-budovatel, který spoutává divoké toky, buduje přehrady, dřevařské závody, strhává staré chatrče a zavádí elektřinu, přiváží hlučné motorové čluny a pohrdá tradičním způsobem života.
Kniha svými rozmanitými příběhy vlastně omílá tutéž neměnnou moudrost: bez pochopení a ctění prastarých zákonů přírody by člověk v tajze pošel. Jenže díky moderním vymoženostem na to rád zapomíná.
Dílo je to navýsost ruské a člověk si tak může připomenout nezměrnou krásu divoké ruské přírody a rozervanou duši ruského člověka.
Štítky knihy
ruská literaturaAutorovy další knížky
| 1986 |  Lovci a dravci |
| 1981 |  Její Veličenstvo ryba |
| 1989 |  Smutný detektiv |
| 1963 | Hořikvět / (Přes peřeje) |
| 1983 | Poslední pocta |
Časově tato kniha volně navazuje na Poslední poctu. Skládá se z příběhů ve kterých je někdy zastoupen i autor sám jiné se udály jeho známým nebo příbuzným a některé postavy se v oněch příbězích objeví vícekrát. Vše se točí především v okolí Jeniseje a jeho přítocích a jak už je z názvu patrné, v nějaké roli je zde vždy zastoupena ryba a to buď v hlavní, nebo alespoň okrajové. Ne všechny příběhy mne zaujaly stejně a dá se říct, že první půlka byla z tohoto pohledu spíše slabší. Kniha nesporně potřebuje určité čtenářovo rozpoložení, protože tempo rozhodně není nikterak strhující. Ve druhé půli, a to především díky příběhu Sen o bílých horách, ve kterém se rybaří nejméně a je bojem lovce v tajze o život nejen svůj, ale i další osoby, se moje zaujetí vyšvihlo do pětihvězdného souhvězdí.
Celkově dávám ne zcela jasné, ale přeci jen čtyři nad Jenisejem a tajgou svítící hvězdy s tím, že trpělivému správně naladěnému čtenáři budou svítit mnohem jasněji a i ve větším počtu.