Hořikvět / (Přes peřeje) přehled
Viktor Astafjov (p)
Dvě novely sovětského prozaika sibiřského původu (*1924). První (Hořikvět, 1960) se odehrává ještě před revolucí a vypráví o muži čistého srdce, který zachrání nalezence před náboženským fanatismem vesničanů a uchýlí se s ním do tajgy. Druhá (Přes peřeje, 1958) je příběhem chlapce-sirotka, jemuž parta vorařů vrátí víru v člověka. Autorův jazyk, prostý a přitom hutný a barvitý, čerpá z pramenů lidové mluvy. Ani stopy po frázích, nabubřelosti, i krása přřírody je tu líčena bez exaltovaných výkřiků. Sibiřští vesničané, lovci, voraři, načrtnutí třeba jen několika tahy, jsou výrazní jako sošky lidového řezbáře. I když autor neobjevuje nové hodnoty, utvrzuje ty nejcennější, které máme rádi právě v ruské literatuře.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1963 , Mladá frontaOriginální název:
Стародуб / Перевал (Starodub / Pereval)
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Hořikvět / (Přes peřeje). Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Hořikvět / (Přes peřeje) v seznamech
v Přečtených | 4x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 1x |
v Chystám se číst | 5x |
v Chci si koupit | 1x |
Štítky knihy
ruská literatura náboženský fanatismus Sibiř vesnice vorařství sovětská vesnice sirotciAutorovy další knížky
1986 | Lovci a dravci |
1981 | Její Veličenstvo ryba |
1989 | Smutný detektiv |
1963 | Hořikvět / (Přes peřeje) |
1983 | Poslední pocta |
Dvě novely prodchnuté "sibiřstvím". Svou atmosférou trochu připomínají díla jako Gionův Muž, který sázel stromy nebo Seethalerův Celý život, kde hrdinou je prostý člověk, který žije v sepětí s krásnou a zároveň drsnou přírodou. V textu je jakási tichá síla a skoro až meditační klid bez ohledu na děj. To pak člověk začíná chápat, proč jsou Sibiřani jako úplně jiný živočišný druh :)
(následuje možná trochu spojler)
HOŘIKVĚT je o chlapci, kterého "přinesla řeka". Při nešťastném manévru vorařů se všichni utopí, on se "jen" přitopí a přijde o tři prsty. Místní vesničané jsou však pověrčiví fanatičtí "modláři" a v chlapcovi a jeho přežití vidí špatné znamení, takže nejen že ho nechtějí přijmout mezi sebe: rádi by se ho zbavili! (kdyby se nebáli). Proto zasáhne samotářský Fajefán Kondraťjevič, který žije hluboko v tajze, mimo vesnici a vezme ho k sobě. Z chlapce vyroste vnímavý muž, který tajgu zná a ctí. Vesničany naopak tajga vůbec nezajímá - pěstují si zeleninu na svých zahrádkách a chovají dobytek. Jenže dlouhotrvající sucho a požáry zničí jejich obživu a jak známo, zoufalí lidé dělají zoufalé věci....
PŘES PEŘEJE je o desetiletém polosirotkovi jménem Ilka. Jeho matička se utopila a otec, který je buď v lese nebo v kriminále, se podruhé oženil s příliš mladou a vzteklou ženou. Macecha Ilku surově týrá, až jednou pohár přeteče, on ji v zoufalé sebeobraně přizabije a ze strachu uteče z domova. Po pár beznadějných dnech na útěku jej u řeky objeví voraři a vezmou ho do party. Po mnoha dnech těžké dřiny je konečně všechno dřevo splaveno a oni jsou jako jedna rodina. A to je víc než v co kdy doufal.
V téhle novelce se občas vyskytují "povinné" zmínky o budovatelském úsilí, nicméně text neopanují a v klidu se dají abstrouhat.
Za mě krásné staromilské čtení, které jde k samotné podstatě bytí - k (sibiřské) moudrosti, ke které člověk dospěje jen dlouhým pobytem v lůně přírody, v tichu a samotě (o čemž Palánovi šumavští samotáři ví své).
Doporučuji.