Žena jako meč hodnocení

Svou práci o Elišce Krásnohorské označil F. D. Bulánek právem podtitulem "Z kroniky jednoho života". Není to životopisný román, kde by autor příliš volně fabuloval, beletrizoval rozváděním efektních intimit a neprokázaných domněnek. Přísně se drží dostupného životopisného materiálu, vzpomínkových knih Krásnohorské, popřípadě její korespondence, takže v tomto smyslu stojí kniha téměř na pomezí literatury faktu. Současně s životem Krásnohorské sleduje Bulánek i umělecké dění té doby a zalidňuje vyprávění postavami, s nimiž se stýkala. K. Světlá, B. Smetana, J. Vrchlický, Sv. Čech, J. Zeyer, J. V. Sládek, J. Neruda, J. Arbes jsou zde představeni nekonvenčně, tak jak je Krásnohorská viděla ve svých vzpomínkách a dopisech, neboť je znala nejen jako velké umělcké osobnosti, ale i z jejich lidských stránek. Autor se omezuje na poměrně krátký úsek spisovatelčina života - od roku 1874, kdy přesídlila z Plzně do Prahy, do založení dívčího gymnázia Minerva v roce 1890. Nenechává samozřejmě stranou její vlastní literární práci, ale zaměřuje se především na její emancipační úsilí a její nezdolnou bojovnost v ženském hnutí, pro kterou ji Zdeněk Nejedlý ve svém uznalém nekrologu ve Varu nazval "ženou jako meč".... celý text