Žena jako meč
František Dlouhán Bulánek (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/152597/bmid_zena-jako-mec-QKe-152597.jpeg
4
6
6
Svou práci o Elišce Krásnohorské označil F. D. Bulánek právem podtitulem "Z kroniky jednoho života". Není to životopisný román, kde by autor příliš volně fabuloval, beletrizoval rozváděním efektních intimit a neprokázaných domněnek. Přísně se drží dostupného životopisného materiálu, vzpomínkových knih Krásnohorské, popřípadě její korespondence, takže v tomto smyslu stojí kniha téměř na pomezí literatury faktu. Současně s životem Krásnohorské sleduje Bulánek i umělecké dění té doby a zalidňuje vyprávění postavami, s nimiž se stýkala. K. Světlá, B. Smetana, J. Vrchlický, Sv. Čech, J. Zeyer, J. V. Sládek, J. Neruda, J. Arbes jsou zde představeni nekonvenčně, tak jak je Krásnohorská viděla ve svých vzpomínkách a dopisech, neboť je znala nejen jako velké umělcké osobnosti, ale i z jejich lidských stránek. Autor se omezuje na poměrně krátký úsek spisovatelčina života - od roku 1874, kdy přesídlila z Plzně do Prahy, do založení dívčího gymnázia Minerva v roce 1890. Nenechává samozřejmě stranou její vlastní literární práci, ale zaměřuje se především na její emancipační úsilí a její nezdolnou bojovnost v ženském hnutí, pro kterou ji Zdeněk Nejedlý ve svém uznalém nekrologu ve Varu nazval "ženou jako meč".... celý text
Přidat komentář
Na knize se mi nelíbí, že nemapuje celý život Krásnohorské, což bych velice uvítala, neboť způsob, jakým bylo podáno krátké období let 1874 - 1890, mi bylo velmi blízké. Další věc, se kterou se prostě nemůžu srovnat, není chyba knihy, nýbrž skutečnosti, že povahy Karoliny Světlé a Elišky Krásnohorské mi prostě nesedí, ačkoliv jako spisovatelek a bojovnic za ženskou otázku si jich velice vážím.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Knížka pro kulihráška |
| 1981 |  Žena jako meč |
| 1938 | Pepku, musíš vpřed! |
| 1966 | Mladé lásky |
| 1947 | Vanda |
Eliška Krásnohorská pro mě znamená zejména jméno z hodin literatury a dějin hudby, jakožto autorka několika libret. Tato útlá knížečka mi ale představila silnou a velmi nemocnou ženu, které i já mohu být vděčná za možnosti, které dnes ženy mají. Beletristický příběh, který autor vystavěl na základě Eliščiných pamětí a korespondence Vám věrně představí počátky vzdělávání žen na našem území. Další střípek historie, o kterém jsem nevěděla, (nebo ho možná už zapomněla). Ač kniha vyšla v r. 1981 velmi příjemně se četla. Doporučuji!