100 dní štěstí
Fausto Brizzi
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/227259/bmid_100-dni-stesti-227259.jpg
4
313
313
„Nejztracenější ze všech dní je ten, v němž jsme se nezasmáli.“ Nicolas de Chamfort Hořce úsměvný román o lásce, chlapském přátelství, slunné Itálii a skvělé italské kuchyni. Budete plakat a budete se smát, jako byste sledovali skvělý film! Nemám žádnou zásluhu, pro kterou bych byl oficiálně vzpomínán. Abych ospravedlnil tu mramorovou desku. Desku, kolem které někdo projde a řekne: „Mrkni mi do Wikipedie, kdo byl tendleten Battistini!“ Nicméně mám ženu a dvě děti, které miluju, úžasné přátele, mužstvo kluků, kteří by za mě dali život. Dělal jsem chyby, další ještě udělám, ale taky jsem se zapojil. Taky jsem tu byl. Možná v koutku, nebyl jsem oslavenec, ale byl jsem tu. Jediné, čeho lituju, je, že jsem musel zjistit, že umírám, abych začal žít.... celý text
Přidat komentář
Zajímavě a poutavě napsané, ale téma mi zrovna nyní nesedí. Nechám si takovou na příznivější období. Nedočetla jsem.
Táto kniha ma nejak extra neoslovila, veľmi sa mi páčil nápad a už som sa tešila na uslzené čítanie, ale občas som sa celkom nudila. Myslím že hlavná myšlienka bola moc fajn, len by to chcelo trošku lepšie prevedenie. Nie že by bola úplne zlá, bolo to také oddychové čítanie.
Kniha byla fajn a četla se pěkně...místy mě trochu nudila, nejsem úplně cílová skupina. Mám raději knihy, které mají rychlý spád.
Zajímavě napsaná kniha, ikdyž takové téma nevyhledávám. Knihu mi doporučila paní v knihovně. Smutný příběh, přitom plný optimismu, humoru. Nejvíc mě pobavil den 66. Obdivuhodné, jak se k takové zprávě Lucio postavil ...
Knihu jsem právě dokončila - a nemám slov. Konec jsem probrečela, i když celý ten příběh byl tak hezky pozitivní a nesl se ve stylu "carpe diem". A optimismus, který celou knihu prolíná, je nejen obdivuhodný, ale i nezničitelný. Tohle mě fakt dostalo...
Vtipné pojetí boje s těžkou nemocí v italské režii. Užívej každý den, nevíš, co bude ráno. Řeš jen to důležité, protože když jde o život, to ostatní není podstatné. Vyrovnej se s lidmi a sám se sebou.To je poselství této knihy a já nemůžu nic víc, než s tím souhlasit.
Nemůžu dát jako většina hodnotících 5 hvězd... Za prvé mě dost štval překlad. Slova jako "chemoška", "lávstorka", taštička pro kočky (místo kapsička) atd. To ovšem není chyba autora.
Začátek knihy mě ohromně chytil. Ale v druhé půli už mi přidal děj nepravděpodobně barvotiskový a tak přehnaně pozitivní, že to pro mě nebylo uvěřitelné. Skutečně by se na smrt nemocný člověk dokázal postavit ke svému umírání takto čelem a nazakolísat? Nebyl by ani trochu zlý ke svým nejbližším, necítil se více ublíženě? Dost nestravitelný problém pro mě byla dcerka Eva, která v šesti letech psala ve škole slohové práce (!) a pronášela neuvěřitelné perly. Jako dítě z reklamy. A protože nechci uvádět spoiler, naznačím jen, že řešení ke konci knihy "o dětech bez dětí" se mi vůbec nelíbilo. Zvlášť když šlo o děti autorem popsané jako na svůj věk velmi vyzrálé. Já bych na to jako manželka a matka nejspíš nepřistoupila. Zkrátka, kniha plynula hezky, až příliš hezky na můj skeptický vkus. Přes všechny mé výhrady je to však kniha nutící k zamyšlení a hodnocení svých dnů. Život je sakra krátký...
Nemám rád příběhy, které to hlavní odhalí hned na prvních stránkách, ale šlo by to napsat v tomhle případě jinak? Krásné, dojemné vyprávění o rodině, přátelství a hořkosladké cestě Lucia s rodinou a "přítelem Fritzem"(s kterým by člověk neměl jezdit nikdy a nikam), do cílové stanice.
Filmové zpracování se chystá, takže se budu těšit.
Úžasně čtivé díky minikapitolkám a lehkému až žertovnému jazyku, i když o nevyhnutelném konci. Pro mne nejdojemnější pasáž - seznam dárků. Ubírám jednu hvězdičku za chování manželky.
Strašně krásný a zároveň strašně smutný příběh? To je kniha 100 dní štěstí. Opravdu se budete smát a plakat zároveň. Je to kniha ze života. Takový, jaký je. A tím si mě kniha získala. Uvědomíte si, že se často zabýváme a trápíme malichernostmi, na kterých ve finále ale vůbec nezáleží. Užívejme si každého dne, protože nikdy nevíme, kolik nám jich ještě zbývá. Dávám pět hvězd.
Mohu se jen ztotožnit s ostatními komentáři... Kniha je úžasná. Moc dobře se četla a v podstatě je to čtrnáct dní po přečtení a stále se k ní v myšlenkách vracím.. Silné téma, bohužel v dnešní době aktuální.
Tyhle knihy nazývám "roztomilými" a rozhodně se tím nesnažím snižovat jejich úroveň. Je to jedna z těch, která donutí člověka se pousmát a vzápětí vážně přemýšlet nad životem. Ač pojednává v podstatě o smutném tématu, nenajdeme v ní tolik smutku, jak by se možná čekalo. A i když je kniha poměrně předvídatelná, myslím, že to v tomto případě ani tolik nekazí celkový dojem. 5 hvězd jednoznačně zasloužených!
Kniha se mi neskutečně líbila. Četla se jedním dechem, dlouho jsem si jí přála až mi nakonec přítel udělal velkou radost. Názorná ukázka lásky, přátelství, rodiny i chyb. V Římě jsem byla a všechno jsem si dávala dohromady a spojovala s místy, jež v knize byly popsány.
Moc se mi líbilo, že autor nechával čtenářům volné stránky pro jejich poznatky, že mluvil (psal) přímo jim.
Myslím, že kniha mi v srdci zůstane ještě dlouho.
Kniha o lásce, o klopýtnutích, o rodině, o přátelství. Krásná, vtipná, smutná, laskavá, k zamyšlení. Nezapomenutelná. Opravdu jsem se nahlas smála a ač jsem nechtěla, tak i slzy tekly. Vtipné dialogy, např. když syn vypáčil skříňku s chemikáliemi ve škole a oba nevědí, jak to sdělit matce:
Řeknu jí to já , prohlásím s výrazem obhájce.
Paolin jekot byl slyšet až na římský obchvat.
Nitroglycetin? Tvůj syn si vyráběl jen tak pro zábavu nitroglycerin?
Když říká "tvůj syn", je fakticky hodně naprdnutá.
Napadlo mě, jestli Brizzi sám neumírá, že je kniha tak sugestivně napsaná.
"Potom.
Slovo, které vyslovíme během života tisíckrát. Zavolám ti potom.
Je nějaké potom?
O potom už vím všechno, je to jediné skutečné uspokojení, které máte, když umíráte dřív, než vaši přátelé.
Potom není zlé. Ale užívejte si teď, to je lepší."
Nie je nič prekvapivé na tom, že tento námet prinúti čitateľa zamyslieť sa nad bytím. Asi najvyššou substanciou bude zoznam ľudí, ktorí sú pre nás v živote najdôležitejší..... deti, manželka, rodičia, priatelia..tí skutoční. Aj ja som si takýto urobil. Tých sto dní je neuveriteľne krátkych. Nedá sa dobehnúť, čo sme v živote zameškali. A presne tak to pociťuje aj Lucio. Nebýva to často, ale Lucio sa stal mojim priateľom. Celý čas som mu neuveriteľne fandil, prehováral som jeho manželku, aby nestrácali ani jediný deň. Myslel som na neho ešte dlho po prečítaní knihy. Veľa múdrych myšlienok vložil Fausto Brizzi do Luciových úvah . Dejová línia jednoduchá, napriek tomu úžasný výsledok.
Kniha je úžasná a v něčem mi pomohla pochopit mou mamku, která si po vvyslechnutí krutého ortelu začala plnit některé sny co vždycky byly, hlavně kvůli rodině, přesunuty na 'až později', které se nekonalo. Nejsem žádná plačka, ale u této knihy jsem si pobrečela. A pokud bych se dostala do podobné situace vezmu si tuhle knížku jako průvodce.
Asi první kniha, kterou jsem se odvážila číst, i když jsem věděla, jaký bude mít konec. A rozhodně toho nelituji! Krásná kniha plná úžasných dialogů, která ve mně ještě týdny po přečtení nechala spoustu emocí a zamyšlení nad životem.
Krásně napsaná kniha, čte se sama a její interaktivní části donutí k trochu jinému zamyšlení, skvělý nápad...mohu jen doporučit...autor měl pravdu, budete plakat, budete se smát a při tom všem okolo vás bude plynout lidský příběh, který může zažít každý z nás....
Bože, jak někdo mohl napsat něco takového.... Smála jsem se tak, že dcera i manžel nechápali... a plakala tak strašně moc..... Děkuji pane Brizzi....
Tohle téma mě baví, ale to zpracování a pojetí této konkrétní knihy už míň. Spoustu věcí mi tam přišlo zvláštních, taková klišé a ohrané věci, které se mi nezdají moc reálná. Navíc mi to hodně připomíná knihu Než jsem tě poznala. Závěrečné gradování bylo na tom všem asi nejzajímavější, ale celkově bych to neřadila k velkým trhákům. I tak jsem ráda, že jsem měla knihu v ruce, občas se tam objevily zajímavé myšlenky a citáty. A člověk měl možnost se zamyslet nad svým vlastním životem.