100 dní štěstí
Fausto Brizzi
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/227259/bmid_100-dni-stesti-227259.jpg
4
313
313
„Nejztracenější ze všech dní je ten, v němž jsme se nezasmáli.“ Nicolas de Chamfort Hořce úsměvný román o lásce, chlapském přátelství, slunné Itálii a skvělé italské kuchyni. Budete plakat a budete se smát, jako byste sledovali skvělý film! Nemám žádnou zásluhu, pro kterou bych byl oficiálně vzpomínán. Abych ospravedlnil tu mramorovou desku. Desku, kolem které někdo projde a řekne: „Mrkni mi do Wikipedie, kdo byl tendleten Battistini!“ Nicméně mám ženu a dvě děti, které miluju, úžasné přátele, mužstvo kluků, kteří by za mě dali život. Dělal jsem chyby, další ještě udělám, ale taky jsem se zapojil. Taky jsem tu byl. Možná v koutku, nebyl jsem oslavenec, ale byl jsem tu. Jediné, čeho lituju, je, že jsem musel zjistit, že umírám, abych začal žít.... celý text
Přidat komentář
Je úžasné dostat šanci a napravit, co se pokazilo, dohnat, co se zmeškalo. Z části i cestopis po Itálii a ještě jsem si pak přehrála Buonanotte fiorellino!
" Jenom velcí přátelé a velké lásky dobře snášejí ticho."
Bohužel, osud nevěrníka, který opěvuje více pubertální kamarády než vlastní ženu a děti, mě nedojal. Občas se tam našla zajímavá myšlenka nebo fajn vtip, ale jinak jsem čtení spíš protrpěla. Chápu, že chtěl takto odejít, ale nepřišlo mi to vůbec fér vůči dětem - těm to měl rozhodně říct. A taky mě štvalo, kolik tam bylo odkazů na italskou pop kulturu, které překladatel prostě jen přeložil, takže spousta věcí se nepochybně v tom překladu ztratila... No zkrátka - čekala jsem od ní víc.
Byla to emoční horská dráha. Jak správně autor píše žít se má teď a dnes a ne říkat si potom...ono se může stát, že žádné potom už nikdy nenastane.
Na začátku jsem se nemohla začíst a na konci ukápla slza. Příběh o lásce, osudu, přátelství, o životě.... čte se velmi lehce, obsahuje vtip, ironii, sarkasmus a vážné téma v jednom. Dojemné a inspirující.
Skvělý román, autor je výborný vypravěč. V příběhu je podle mě vše, co tam má být. Emoce, napětí, vztahy, zajímavosti, nové informace...a navíc.... po dočtení knihy podle mě téměř každý, kdo má děti, bude na společný čas s nimi už koukat jinak...
Celkem úsměvný příběh na velmi závažné téma .Jak se smířit v relativně mladém věku s tak konečnou diagnozou.Jak se užít posledních 100 dnů.
(SPOILER)
Velmi emotivní příběh, vyprávěný s nepřekonatelným vtipem a nadsázkou. Obsahuje množství zajímavých postřehů a moudrých bonmotů, které jistě stojí za zapamatování.
O to víc, že autor zprvu sází na humornou strunu, vyznívá pochmurněji osud hlavního hrdiny v několika posledních dnech jeho života.
Zvláště rozhovor mezi Luciem a jeho přáteli, kteří se dozví, že by raději své poslední týdny trávil se svou rodinou místo výletu po Evropě v jejich společnosti, pro mě byl po všech vtípcích a legráckách studenou sprchou, ačkoliv měl Lucio k takovému postoji ve své situaci plné právo.
Trochu hollywoodsky na mě působila scéna v kostele s nápadem ohledně obnovení manželského slibu, která odvedla pozornost od hlavní dějové linky, pro mě trochu nešťastným směrem.
Některým tématům se mohl autor věnovat trochu hlouběji, například niterným Luciovým pocitům, jeho obavám, strachu, myšlenkovým pochodům, fyzickým i psychickým změnám, které nástup vážné nemoci provází. Chápu, autor se snaží tragickou stránku příběhu odlehčit, nicméně už jen to, že si vlastní děti nepovšimnou jakékoliv změny na fyzickém vzhledu člověka, umírajícího na rakovinu, je zvláštní.
Napadá mě několik dalších otázek, v knize nedostatečně vysvětlených, například jak Lucio dospěl k rozhodnutí podrobit se eutanázii a co vlastně tomuto finálnímu aktu předcházelo? Z příběhu jsem získala pocit, jako kdyby asistovanou sebevraždu mohl absolvovat každý těžce nemocný člověk, který zrovna projíždí Švýcarskem, přitom ve skutečnosti jde o velice zdlouhavý a náročný proces, a zdaleka ne každému žadateli je umožněn.
Nicméně navzdory určitým výhradám v ději přiznávám, slzela jsem jako krokodýl a už se těším na další páně Brizziho knihu!
Odhalené tajemství. Šest chemických reakcí proběhne dříve, než se signál dostane do mozku. Zvuk se do mozku dostane rychleji než světlo... Čas nemá takovou zásadní hodnotu do chvíle, než "uslyšíme" padat nepostřehnutelná zrnka písku ve vlastních přesýpacích hodinách... Tak a najednou strach jde stranou, co horšího mě dnes může potkat? Ale co si nenechám ujít za žádnou cenu?
Čtenáře čeká přehodnocení priorit. Název napoví a hurá do toho, doporučuji přikořeněno odvahou, zvědavostí a odhodláním.
(SPOILER)
Čte se to jedna radost, protože opravdového tam není nic. Kvůli strachu čteme rádi o snu. Chceme se smát a dojímat. Rádi přijímáme představu vykreslenou autorem: když už to má tak být a nás čeká brzká smrt, napravíme chyby, ještě si všeho užijeme a možná i něco nového objevíme. (V posledním stádiu rakoviny zvládneme všechno, třeba i 100 kilometrů na kole nebo několikeré milování.) A pak sami rozhodneme, jak odejdeme. A samozřejmě tam na nás někdo čeká.
Je to čtivá pohádka. Už od ní jdu ale radši pryč, abych jí nechala ty hvězdičky přidělené těsně po dočtení.
O vážné věci vtipně. Od začátku člověk ví jak příběh dopadne. O to víc jsem byla zvědavá na to co je "uprostřed". Bylo úžasné sledovat podporu všech lidí kolem hlavní postavy. Je to skvělé pokud má kolem sebe člověk takové lidi, kteří v době lámání chleba budou stát při něm, ať už se rozhodne jakkoliv.
Musím říct že ze začátku mě kniha moc nebavila.ale jak se Lucio vydal na cestu s rodinou tak jsem nemohla přestat číst i když jsem věděla jaký bude konec.
Kniha má zaujímavý námet a dobre sa čítala. Mám rada knihy tohto typu, ale s koncom knihy nesúhlasím, ale to je môj osobný názor. Určite však doporučujem na čítanie.
Omlouvám se, ale mě to prostě nebavilo. Konec byl prozrazen hned na začátku a těch 100 dní mi taky nepřišlo úplně zajímavých. Vždyť kromě těch posledních tří týdnů skoro nic nedělal. Další minus byla spousta italských slov, ale na druhou stranu, za to autor nemůže, to je moje chyba.
Tohle je jedinečná kniha a jednoduše tvrdím, že se mi dostala pod kůži a do mého ❤️
Kniha mě zaujala hned svým obalem a názvem. Do té doby jsem autora vůbec neznala. Anotace a velmi kladné recenze mě přesvědčily, abych si knihu přečetla. A udělala jsem dobře.
Autor si vybral velmi smutné téma, a to umírání. A rozhodl se nám popsat svých sto posledních dní. A vzal si na pomoc humor. Tím je ten příběh o to dojemnější.
,, Jediné, čeho lituju je, že jsem musel zjistit, že umírám, abych začal žít."
Na začátku to bylo dost přímé a trochu tuctové, ale naštěstí se to zlepšilo a příběh se vyvinul v čtivou "podívanou". Opravdu mě zajímalo jak to s hlavním protagonistou dopadne (nepamatuju si jméno). Kniha má jedno velké plus - je neuvěřitelně vtipná.
Lehkou rukou psaná kniha o velmi složité životní situaci. Neúprosná diagnóza i čas, kterého není nazbyt. I tak je v knize plno pozitivních momentů. Všem aktérům budete držet palec. Kniha o síle a důležitosti vztahů. Rozhodně nejde o prvoplánový útok na vaše slzné kanálky.