100 miliard neuronů
Petr Stančík
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/360959/mid_100-miliard-neuronu-Ql6-360959.png
3
54
54
Pronikni do kyberprostoru v příběhu z roku 2056 a odhal monstrumentální kolaps hypernetu.
Přidat komentář
Není to žádný zázrak, ale bavilo mne to víc než to co předvedl Kotleta a Neff a to jsem jejich fanouškem o Julii nebudu ani mluvit, ta mne nebavila vůbec.
Tak něco tak zbytečného se mi často do ruky nedostane... Ač tedy většinu knih pana Stančíka považuji za skvostné čtení, zde jeho silné stránky prostě nejsou... Ne že by byla nouze o nápady a fantazie, ale jsou zoufale nemastné a neslané, navíc bídu této knížky ještě násobí snaha o zviditelnění sponzora, nudné, neplastické a nezajímavé reálie světa budoucnosti a ploché postavy s nerozvinutým příběhem. Jediné co bylo aspoň trochu zajímavé byla Škoda Legion a temný nepřítel, ale to na aspoň průměrnou kniha ani zdaleka nestačí.
Jasný odpad a nezdařená snaha psaní na zakázku, ve svém hodnocení bych s chutí využil i pestrého slovníku vulgarit, ale shrnuto, škoda stromů, které musely padnout, aby tato kniha vznikla (a i kdyby to vyšlo i jen jako e-book, tak škoda uhlí na výrobu elektřiny, aby tahle skrumáž slov byla zobrazena).
Leni, zkus to, je to zadarmo! Za tohle bych totiž zaplatila leda pokud by na třešni vyrostly meruňky, co vypadaj jako švestky!
Štítek přiřazený ke knize vypovídá o všem. Nic víc to není. Moje třetí reklama ze čtyř. Fakt to už chci mít za sebou! Že bych taky něco napsala o svém chlebodárci? Protože hledáme mladé, sympatické, šikovné a vždy usměvavé slečny?
Opět, ilustrace, no, ilustrace, obrázky spíš, zase ok, udělali je rovnou s tvorbou stránek tohoto čehosi, které se mi líbí. A za to se nestydim. A obálka je mňam. Proto jako už se stalo zvykem, jedná hvězda.
Očekávání žádné, ale byla to příjemná scifi oddechovka. Reklama na Škoda Auto je okatá, ale dalo se s tím počítat, když je to série Backendstories. Zápletka jednoduchá, ale milá, hlavní hrdina mi moc sympatický nebyl a ta Softélie také moc ne. Rozuzlení je logické a odkazy na historii mne zde překvapily. Stejně tak vyplynoucí myšlenka je pěkná. Autora sice neznám, ale příběh je čtivý a i korektura zapracovala, protože byl bez chyb. Grafické zpracování je moc hezké a poutavé. Ve výsledku průměr, nepřekvapilo ani nezklamalo.
Příběh nebyl špatný, taková oddechovka - jen kdyby tam ta reklama nebyla příliš často a příliš okatě.
Takový druh reklamy bych si nechal líbit. Když by mi místo každých "Sto tabletů týdně" přišla domů knížka od někoho, kdo někdy napsal víc než diktát z češtiny, tak by byl svět hned hezčí místo.
Vypadá to, že se u nás rodí nová, poměrně zajímavá, sci-fi série, kterou spojuje Škoda Auto - místo, kde sám pracuji. 100 miliard neuronů má velice zajímavý námět. Spíš, než příběh, se snaží představit svět v roce 2056 a nutno dodat, že spisovatel Petr Stančík si s oním světem opravdu hodně pohrál. Řadu nových termínů nemá problém podrobně vysvětlit, čímž si přidává na originalitě. Škoda ale, že Škodovku do příběhu tak násilně narouboval. Řada kapitol probíhá popisným a sem tam příběhovým dojmem, aby v posledních několika větách dal najevo, že toto je vlastně reklama na Škodovku a na její IT oddělení. Některé informace nebyly špatné, ale čím dál jsem se do knihy dostával, tím víc mě připomínání Škodovky vadilo, protože v samotném příběhu nemělo žádnou logiku. Jinak ale technicky hodně zmáknuté a nápadité dílo s jednoduchým příběhem, ale podrobně rozebraným světem roku 2056.
„ŠKODA IT představuje edici Backend Stories.
Unikátní povídková sci-fi edice představuje netradiční formou vyspělé prostředí IT oblasti mladoboleslavské automobilky. Oslovujeme renomované české autory, kteří vytvářejí poutavé příběhy ze současného světa informačních technologií“.
Velmi zajímavý náborový projekt. Jsou to tedy vlastně sci-fi povídky na zakázku a myslím si dokonce, že s nějakými klíčovými slovy. Pan Stančík tady sice předvedl pár dobrých nápadů, zaujal novými slovy, ale v té záplavě informací o daném tématu, to všechno tak nějak zaniklo.
Petru Stančíkovi se výlet do kyberpunku nápadem i zpracováním povedl, bohužel jej ale kazí právě odkazy na zadavatele, které se mu tam nepodařilo propašovat tak, aby nerušily příběh. Když se ale od toho oprostíte, samotný děj vás vtáhne a necelých 140 stran slupnete jako malinu. Zajímavostí je také množství novotvarů, které autor využívá k popisu moderního prostředí a jejichž vysvětlivky v rámečcích krásně dokresluje celé prostředí. Půl hvězdičky k plusu za krásné grafické zpracování a ilustrace!
Není to úplně špatný kyberpunk. Jen těch reklam je tam až příliš a zejména ke konci jsou příliš otevřené a hrozně to kazí dojem. Ale jako příjemná oddechovka to ujde.
Povídka, kterou asi není možné měřit standardními kritérií hodnocení, jelikož pak by musela, alespoň u mne, naprosto propadnout. Když na ní ale nahlížím jako na materiál, který vznikl asi primárně za účelem náboru čerstvých absolventů IT do řad Mladoboleslavských pracantů, která se snaží budovat jakýsi kult značky Škoda, tak se mi jeví jako poměrně originální prostředek k uvedenému.
Pustila jsem se do toho hlavně, protože je to taková jednohubka a měla jsem to za kousek jednoho odpoledne vážně přelouskané. Ze začátku mě to docela bavilo, ale konec mi přišel dost odfláknutý, asi jsem ho úplně nepochopila a škodovácký nábor zaměstnanců tam byl tak nějak divně vecpaný. Doufám, že se Kotleta se zadáním v 21 úderech popere lépe.
Ač Petra stančíka považuji za výborného prozaika, seznam mých výhrad k tomuto dílku by vydal na pořádně dlouhý komentář... třeba se někdy později pustím do recenze. Tak alespoň pár nejzávažnějších připomínek... Stančík si vybral pro svůj škoda powered náborový projekt subžánr vědeckofantastické literatury kyberpunk. Ten si svůj vrchol prožil před nějakými 30ti lety... a v současnosti se mu posledních 20 let nikdo moc nevěnuje, neboť se svými tématy a náměty již vyčerpal. Vzhledem k tomu, že se celý točí kolem virtuálních světů a infromatiky, na první pohled si Stančík vybral dobře... nicméně kromě toho se odehrává ve světech, kterým vládnou korporace, povětšinou zlé korporace... proti kterým bojují individualističtí a svobodu milující hackeři, digitální rebelové (proto onen punk v názvu žánru... nicméně hodně zjednodušuji) No a tady vznikl kyberpunkový příběh, jehož cílem je nalákat ajťáky za klávesnice jakési korporace. Tím naprosto degradoval a znásilnil ducha žánru, touto podivnou ironií vyřízl srdce ze svého vlastního příběhu. Mimochodem Stančík pravidla žánru pochopil a nadvládu korporací v textu několikrát zmiňuje... a trochu vtipně a dost alibisticky o Škodě auto (Vokswagenu) mluví raději jen jako o "firmě"... no a (spoiler alert) na konci jedna z hlavních hrdinek příběhu, ona svobodomyslná a rebelantská hack(track)erka bez nejmenšího odůvodnění spustí marketingovou písničku o tom, jak se těší až půjde pracovat pro škodovku... Vůbec chování postav nedávalo žádný smysl... jakákoli motivace nepochopitelná. Příběh byl naprosto banální s rozuzlením, které bylo až k smíchu. Na drsné trackery z budoucnosti postavy mluvili jak nějací troglodyti z 19 století... na druhou stranu jim bylo rozumět lépe než takovým hlavním hrdinům legendárního Neuromancera... ale i díky tomu měl Neuromancer neopakovatelnou atmosféru a vytvořil si statut legendy. Nejzajímavější ze všeho byly neologismy a jejich popisy v rámečcích... a skvělé ilustrace, jinak příběh jeden velký průser. Jak, kurňa, funguje sekera nebo palcát ve virtuálním prostoru???!!! Takových hovadin tam byla hromada... popis světa byl fajn, ale je také potřeba trochu promyslet fungování onoho všudypřítomného hypernetu... jinak ať tam autor postavy raději neposílá! Také by mě zajímalo, jestli ony reklamní vsuvky do textu nacpali "marketéři" ze škodovky, nebo to tam dle zadání vsouval autor sám. Rušilo to a ještě víc kazilo už tak zkažený dojem. Jo a abych nezapomněl... hned na začátku vypravěč píše, že komunikuje se čtenářem pomocí jakéhosi stroje času a to z důvodu, že od čtenáře bude potřebovat pomoct... celou dobu jsem čekal, jak to dopadne, jak vlastně hrdinovi jako čtenář budu moci pomoci? A víte co? Nijak. Na konci sice vypravěč poděkuje, ale za co? Upřímně jsem čekal nějakou rafinovanou literární figuru jak ze čtenáře udělat spolutvůrce příběhu... ale nic, prostě nic. Čistá samoúčelnost. Upřímně doufám, že Škoda Petru stančíkovi alespoň slušně zaplatila, když už se pod tohle musel podepsat.
Taková škodovácká jednohubka. Je to spíše povídka, jak samostatná kniha. Ale je to velmi dobré a čtivé. Petr Stančík i vytvořil nové pojmy, které třeba časem mohou být realitou. Každopádně se mi to líbilo a hvězda dolů jde jen za to, že to není plnohodnotná kniha. Uvidíme co další díly.
I když jsem čekal, že to bude plné reklamy, kterou si rozhodně kluci ze Škoda IT zaslouží (bez nich bychom se tohohle příběhu nedočkali), v závěru už se na ni hodně tlačilo. To mi bohužel dost zkazilo dojem. Je to plné nápadů, je to poutavé, čtivé... Ale kvůli již zmiňované tlačence v závěru se spíše přikláním ke ★★, protože však na našem malém písečku je to nevídaný projekt a moc rád uvidím další Backend Stories, je to ve finále za 3.
EDIT: Po přečtení další knihy ze série Backend stories jsem se utvrdil ve svém hodnocení té první. Stančík tu má skvělé nápady, ale ta reklama působí strašně samoúčelně a ničí veškerý dojem. Kotleta ukázal, že to jde i trochu jinak.
Podle mě taky super! Prý by to měl být první díl z celé série, ale nevím, co je na tom pravdy. :) Online jsem četl taky a dnes mi přišla i knižní podoba poštou.
Musím říct, že jsem se ze začátku trošku obávala, co mám očekávat od Škodovky a taky to přece jen byla moje první sci-fi zkušenost, ale rozhodně nelituji! Zábavný a jedinečný příběh, škoda jen, že tak krátký... Rozhodně ale dávám palec nahoru.
+ Knížku si nemusíte ani kupovat, protože celý příběh je online.
Štítky knihy
reklama a propagaceAutorovy další knížky
| 2014 |  Mlýn na mumie |
| 2021 |  Pravomil aneb Ohlušující promlčení |
| 2016 | Andělí vejce |
| 2017 | H₂O a tajná vodní mise |
| 2008 | Pérák |
No, asi jsem to úplně nepochopila... Ta Škodovka mi tam nakonec vadila vlastně nejmíň.