Moc a teror
Noam Chomsky
Volné pokračování knihy 11.9., které vzniklo u příležitosti natáčení japonského snímku Moc a teror: Noam Chomsky v dnešní době. Jedná se o soubor rozhovorů a přednášek, ve kterých se Noam Chomsky vyjadřuje nejen k otázkám Blízkého východu, ale k postavení Spojených států ve světě v souvislosti s jejich zahraniční politikou obecně. Jako obvykle neopomíná své výklady ve správnou chvíli okořenit konkrétními příklady, kterými dokáže vyrazit dech, stejně jako typicky kousavými, leč trefnými a vtipnými komentáři.... celý text
Literatura naučná Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2007 , MezeraOriginální název:
Power and Terror, 2003
více info...
Přidat komentář
Spolu s posledními částmi Stoneových Neznámých dějin Spojených států skvělé shrnutí skutečných teroristických činů konce století. Je zajímavé číst tyhle přednášky s odstupem, srovnávat predikce a nedávné posunutí hodin zkázy nasvědčuje, že lidé jsou ve většině nepoučitelní (nebo takto - zlepšování je minimální). U této publikace zamrzí odfláknutý překlad s častým opakováním slov i vynechávkami různých spojových výrazů.
Jako velký fanoušek zbytku Chomskyho knih musím i tento soubor přednášek a rozhovorů pochválit. Jako obvykle nám zde Chomsky predkládá myšlenku - tentokrát je onou ideou nutnost používat totožných měřítek na jednání nepřátelských států stejně jako na chování států spřátelených(Izrael, Turecko) či rovnou na USA. Přestože jsou podobné věty omílány možná až příliš často, pokaždé je autor "doloží" jinými, ovšem stále šokujícími důkazy. Na závěr ještě jeden postřeh: celkem mě udivuje, že se po celou knihu, na každé stránce, opakuje slovo "zvěrstvo" - domnívám se, že to bude vina nepříliš šikovného překladu, neboť pochybuji, že by jeden z nejznámějších lingvistů světa měl takto chudou slovní zásobu. :)
Autorovy další knížky
| 2019 |  Kdo vládne světu? |
| 2007 |  Moc a teror |
| 2005 | Člověk, moc a spravedlnost |
| 2015 | O Palestině |
| 2001 | 11. september |
Naprosto dechberoucí (mj.) je Chomskyho citace závěrů analýz držitele Nobelovky Amartya Sen, který na statistikách úmrtnosti vyvrátil kliché o tom, že největší zkázou pro občany států ve 20.století byly diktatury vykrádající myšlenky komunistického manifestu (čínský hladomor v důsledku Maových reforem, sovětské hladomory v průběhu Stalinovi kolektivizace apod.). Poválečná demokratická Indie s liberálně tržním nastavením ekonomiky produkovala ve srovnání s komunistickou Čínou po celou 2. polovinu 20.století každých 8 let nadúmrtnost 100 milionů, ačkoliv úmrtnostní poměry obou zemí byly v roce 1947 obdobné. Tuto nadúmrtnost nedokázali Číňané "dorovnat" ani hrozivými 20 miliony mrtvých v důsledku "centrálně plánovaného" hladomoru. Prudkého zlepšování čínských úmrtnostních poměrů bylo dosaženo především centrálně řízenými investicemi do veřejného zdravotnictví a jeho rozvoj na zaostalém venkově (na rozdíl od demokratické Indie, kde toho nebylo tržní cestou dosaženo).
Na tomto příkladu je krásně vidět jak inspirativním myslitelem Chomsky je - rozhodně se nedá říci, že je jednostranně orientovaný. Na druhou stranu je trvale konzistentní v identifikaci zla - ať již pochází od kohokoliv. Ostatně svůj první alarmující článek napsal v reakci na pád Barcelony (1939), který (po Habeši, Mandžusku, Rakousku a Československu) znamenal další pád demokratického státu do spárů fašistického režimu.