Člověk, moc a spravedlnost přehled

14.04.2024

Řekl bych, že pro tuhle debatu měli oba velmi málo prostoru. Foucaltovo potměšilé šklebení a rýpání se v zubech mnohdy značilo spíše pobavení z polemizování s někým, kdo je přímým oponentem jeho názorů. Ke konci se ani nezdráhal reagovat na Chomského, protože k tomu neměl dostatek prostoru, což asi mluví dost o síle jeho přesvědčení. Chomsky se na lidskou přirozenost, o níž se tu debatuje především, dívá jako na něco co je vrozeno naší mysli, dáno univerzálně, "hleďme do budoucna s vizemi a nějakou pozitivitou". Michel Foucault se zamýšlí spíše nad tím, že jsme produktem dané doby, naší doby, kultury, uspořádání (což mimochodem skvěle rozebírá v 'Dějinách sexuality', které zrovna souběžně čtu), odsud samozřejmě vychází ke svým známým konceptům, jako je moc, moc zakořeněná v zdánlivě neutrálních institucích, záměrně ovlivňující vývoj, nebo taky to, jak myšlenkové směry určité doby ovlivňuje vývoj myšlenkových směrů jiné doby. Pokud se pokusíme re-aplikovat podobné starší postoje, riskujeme i třeba to, že nastolíme podobné uspořádání a podobné problémy. Debata se točí především okolo poznání a moci, Foucaultův postoj je, že moc se nachází ve všech oblastech společnosti a manipuluje naše poznání, podle Chomského je moc v rukou menšího uskupení elit a toto poznání je cestou k osvobození. Debata je nejzajímavější právě v těchto nuancích, které ji ale činí v jejím tempu poněkud obtížnou, protože mnohdy člověku přijde, že, hlavně tedy Chomsky, si hodně mele svoje a Foucault se spíše baví tím, že mu nastiňuje svůj intelektuální pohled a hází před Chomského výzvu obhajoby některých otázek. Není-li člověk na debatu stoprocentně soustředěn, snadno mu může chvílemi unikat... ale zároveň to není špatné, poslechnout si, jak se dá debatovat a nesouhlasit. Nicméně mi po letech přijde, že Chomsky se na Foucaulta dívá s poněkud zhrzeným despektem. Pokud nevíte, ke kterému debatujícímu se váš postoj blíží, stačí si pustit tohle video a odpověď je v tom, zda jej shledáváte funny, nebo ne: https://www.youtube.com/watch?v=-0dM6j7pzQA&;ab_channel=CindersO%27Juniper

09.11.2016

"Pracují na opačných stranách stejné hory ... a každý svými vlastními názory".
Klíčovou otázkou je lidská přirozenost ... "co můžeme označovat jako společnou lidskou přirozenost, díky níž se můžeme navzájem identifikovat jako lidské bytosti?".

Na jedné straně hory tedy máme pana Chomského, pracujícího s instinkty a vrozenými strukturami a na druhé straně kopce pana Foulcaulta pracujícího se sociálními konstrukcemi přirozenosti, kdy tu máme instituce (které si člověk vytvořil) a které pouze zdánlivě šíří vědění, protože jsou vytvořeny k tomu, aby udržely u moci ... takže podle Foulcaulta někteří filozofové, jako např. lingvističtí behavioristé (Chomský), subjektu nepřipisují téměř žádnou tvořivost, ... podle Chomského má člověk tento vysoce organizovaný soubor schopností vrozený (jsou to instinktivní znalosti, které následně umožňují odvodit si ty komplexní a velmi složité, a tento instinkt je základní složkou lidské přirozenosti), ...podle Foulcaulta je tak ale člověk považován za jakýsi „povrch, na němž se postupně setkaly informace, jež si postupně pospojoval“ ... lidská přirozenost v něm tedy vyvolává určité pochybnosti, podle něj sehrála v dějinách vědění jen roli určitého ukazatele, díky němuž si člověk pak zvolí správný diskurz (rámec: biologii, teologii, historii, ...atp.) pro svou debatu ...

... souhlasím s "Jarin212" ... debata z mnoha pohledů aktuální :-)