151 dní po evropských stezkách: Dobrodružství holky s bucket listem
Lucie Kutrová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/546887/bmid_151-dni-po-evropskych-stezkach.jpg
4
300
300
Kniha úspěšné autorky, ale hlavně cestovatelky Lucie Kutrové se dostává v novém vydání do krásné, celobarevné podoby! Lucie je holka, která si plní přání, holka, která je odhodlaná jít za svým snem, a holka, která se rozhodla projít Pacific Crest Trail, dle spousty lidí nejnáročnější dálkovou pěší trasu na světě, vedoucí z Kalifornie přes Oregon a Washington až ke kanadským hranicím (4 300 km). A povedlo se jí to. A přežila to. A že to párkrát bylo o vlásek. A ve své knize nepíše jen o tom, jaké to bylo, jít bez přípravy divočinou, ale taky o tom, jak taková věc člověka změní. A že když se pro něco rozhodnete a zatnete zuby, dokážete všechno. A ještě se u toho hodně naučíte, dost se nasmějete, najdete pravá přátelství a možná i lásku. Koupí této knihy přispíváte na lepší život v útulcích! #PomahamSMarvelem.... celý text
Přidat komentář
Čekal jsem něco jako cestopis s tipy na výlety, rady, zkušenosti a vůbec informace, co se můžou hodit, kdybych se rozhodl na dané místo zajet. Čekal jsem zbytečně....
Kdysi jsem se pokoušel přečíst knihu o pacifické hřebenovce, tuším to byla Divočina od Cheryl Strayed a to bylo podobné. Vedle ne moc zajímavého popisu putování tam byla spousta rýpání se ve vlastních pocitech, což je přesně to, co nemusím a po pár kapitolách jsem to musel vzdát.
Tato kniha se zdá stejná kategorie - spousta nezajímavé omáčky, ale co by člověka fakt zajímalo, kdyby si tam chtěl zajet - nějaká mapka trasy, kde nechat auto, kde sehnat ubytování - takových informací moc není. Nesedí mi ani koncept bucket listu - na jedné straně si tam autorka napíše udělat školu - a pak píše, jak ji to nebaví, to dost nechápu. Taky dost vadí přehnané používání zdrobnělin a fňukání po zemřelém psovi. Chápu, že je to přítel člověka, ale jednou by snad stačilo.
Kniha mě dost zklamala, odkládám na straně 86. Počítám, že si ji časem prolistuju, ale celé v kuse to moc ke čtení není.
BTW - po pár otevřeních knize praskla vazba a to je fungl nová, nevím, jestli to nebrat jako znamení, že radši neotvírat...
Děkuji za humor, kterého tuto knihu provází! Dokonce jsem prohlásila, že tato kniha není čtení na dobrou noc, protože rodinná historka z návštěvy Karlštejna mě rozhodně neuspala, ale hodně a nahlas rozesmála :)))
Děkuji za tipy na traily a děkuji za poznání lidí, kteří s Lucku traily zažili.
Lucko ať ti to dál šlape a dává smysl! Děkuju!
PS: Bucket list je skvělý nápad a velká inspirace! Jdu do toho.
Tak jsem knihu dočetla, ale bohužel musím konstatovat mírné zklamaní. Po Pacifické hřebenovce jsem se na druhou knihu hodně těšila a mám ji doma již od chvíle, co vyšla, ale možné jsem měla příliš velké očekávání... Původně jsem chtěla napsat i to, co mi na knize vadilo, ale vzhledem k tomu, jak hodně je osobní, zdá se mi, že jakkoliv podaná kritika knihy by působila jako kritika autorky, a to bych nerada... Nakonec tedy dávám tři hvězdičky - za nápad, za autorčinu odvahu, vytrvalost a (bezpochyby) dobré srdce, a za tipy na traily v blízkém (i trochu vzdálenějším) okolí.
Že má Lucka ráda čtyřnohé mazlíčky a život sám o sobě takový, jaký je..., je i v této knize dost znát. Taky se jí musí nechat její obrovská vůle a odhodlání, si sbalit věci a jít - vyrazit za svým ,,snem," cílem.
Tato cestopisná knížka mne oslovila a pobavila, stejně jako ta předešlá. Je v ní spousta krásných fotek, které přímo vybízejí, aby se jeden zvedl ze židle a ,,šel" si tyto skvosty a výhledy prohlédnou - vyfotit sám... ; )
Těším se na další knížku od této nezdolné cestovatelky.
Já tu holku fakt zbožňuju. Opět suprove napsané, vždy jsem se těšila až se zase začtu. A že byl konec trošku jiný ? A copak život je stále růžový ? Není. Naopak se mi velice líbí, že si Luca na nic nehraje. Moc už se těším na další knihu. Cesty z této knihy jsem si některé uložila a budu brát jako inspiraci na letošní rok. A za to moc díky !
Vůbec nevím, jak se ke knize vyjádřit... Aby to nevyznelo, že se mi nelíbila, to NE, naopak, líbila a pobavila mě a okouzlily mě fotky, ale ten konec se mi tam nehodil (můj názor) a bylo to takové rychlé,hodně cest a jim věnováno málo času a někdy takové stejné a s tím Marvelem někdy i na mě (pejskarku) trochu přes čáru. Každopádně si ji ráda zase někdy přečtu, prohlednu a seženu si určitě tu Pacifickou....
Kniha mě zklamala, není to kvalitní cestopis. Většinou nezajímavé, bez zážitků a příhod, jedna cesta jako druhá, popisující co se jedlo, jak spalo, jaká je únava a rozhledy, pořád to samé /a velmi často/ o pejskovi. Pro mě byla už druhá půlka vyloženě nudná. Popis partnerského vztahu je překvapivě nevyspělý.... no, nevyspělý je vlastně celý styl psaní.
Co musím pochválit, jsou krásné fotografie.
Tak nějak nevím. Osobně se mi více líbila první kniha, která byla celistvá. Tohle bylo na mě moc rozkouskované. A na konci byla Lucka fakt otravná.
Prislo mi to zabavnejsi nez prvni knizka. Ne, necekejte zadny suchoparny cestopis ve stylu - tady zabocte vlevo, tady naberte vodu. Je to opravdu vic o zivote nez o cestovani. I kdyz moc nejsem na holcici romantarny, musim uznat, ze to ma stavu a cetlo se to jednim dechem. Klobouk dolu (i pred temi, kteri s Lucy vydrzeli jit).
Některé traily jsou méně zábavné formou, jiné jsou "stará dobrá lůca" vtipné, osobní, čtivé. Kniha nezklamala a celkově dodržela laťku i přes slabší části, není to jen suchý popis cest ale osobní otevřený deník. Těším se na tu třetí;
Na knize oceňuji, že dává tipy na traily, které by mě předtím ani nenapadlo vyhledávat. Obrazová příloha je jako vždy kouzelná. Ta barevnost je návyková.
Nutno podotknout, že Lůca je cestovatelka nikoliv spisovatelka. I když mě popisy cest bavily, knize chybí jakási celistvost a ukotvenost. Jako inspirace dobrý.
Vtipný a velmi osobní spontánní styl vás prostě dostane. Přestože s Luckou prožijete velmi těžké chvíle, je to pohodové čtení. Nicméně knížka jako celek působí nevyváženě.
První knížku Lucky jsem zatím ještě nečetl, ale určitě se po ní poohlédnu. Tato knížka je dle mého názoru čtivá, vtipná inspirativní a prostě pohodové čtení. Velmi potěší odkazy v textu na krásné fotografie. Přeji Lucii ještě spoustu splněných snů.
Bývá to tak že ty nejlepší věci jsou občas náhoda. Stejně je tu u mě a knihy Lucie Kutrové. Tu knihu jsem viděl v knihovně na pultě a váhal zda si ji půjčit. Teď budu objednávat obě knihy z eshopu autorky a těšit se na pokračování. Humor Lucie je mi dost blízký. Zjistil jsem že nějaký seznam přání už mám taky, jen jsem ho nedal na papír. Až mi ale nebude někdy dobře a budu ležet s chřipkou doma, nebo v této těžké době s covidem pro mě tyto knihy budou skvělé. Není to jen o cestování. Mě občasného turistu po horách to nadchlo k najít další cesty a trasy, ikdyž radši než hory mám hrady a muzea. Někomu ta kniha může na první pohled připadat až moc sluníčková. Plná krásných zážitků, cestování, splněných snů, ale přesto to není úplně pravda. Lidská stránka a náhled do svého soukromí v závěru knihy ukazuje že Lucka řeší problémy jako každý z nás a hlavně ukazuje že je v první řadě člověkem s velkým srdcem. Těším se na nějakou přednášku kde poznám další zážitky z cest Lucie a jejího psa Sibiřského huskyho Marvela. Co mě lehounce vadilo? Dvě narážky do lidí co mají 100 kg. Mám je taky a k tomu 197 cm, ale taky mám v posledním desetiletí 20 kg dole, zaběhnutý pulmaratón a snažím se žít alespoň nějak aktivně. Každý člověk se 100 kg není tlusté, líné prase Lucie! xD
Mám ráda hory, mám ráda psy, mám ráda chození po horách se psem. Teoreticky bych tedy měla být cílovka, ale na to jsem evidentně moc stará. Každopádně myslím, že by knize prospělo víc zásahů ze stran redakce, té "autentičnosti" bylo možná až moc... Formát instagramových příspěvků tomuto stylu psaní sluší mnohem víc!
Už nyní se nemohu dočkat třetího dílu! Druhá kniha byla lepší než ta první. Byla o nejenom o cestování, trailech a horách. Byla o životě, o reálném životě. Že ne vše je procházka růžovou zahradou. Ale pokud máme kolem sebe ty správné lidi a také trochu té víry, že vždycky vše dopadne dobře, překonáme i ty nejtěžší překážky! A o tomto je celá tato kniha! Díky, Lůco!
Tak nějak mě to nenadchlo. Věřím, že hory a traily jsou krásné, ale Lucka mi to neuměla předat.
"Je mi vedro. Bolí mě nohy. Jee výhledy. Je mi zima."
A tohle se opakovalo tak 3456krát. Knížka je oddechová, jen občas repetitivní.
Budu stručná. Lůca má koule, obrovské srdce a neskutečný vypravěčský talent :-)
Obě její knihy jsou poměrně tlusté a hustě popsané, ale člověk se ani vteřinu nenudí, i když závěr není úplně veselý. Navíc je zde spousta krásných fotek. Jestli kdy o sobě v knize pochybovala, tak nemusí. Je obrovskou inspirací, přeju ji jen to dobré a doufám, že se brzy dočkáme další knihy. Třeba z CDT :-)
Asi jsem čekala trošku něco jiného, i přesto, že inspirace pro traily v blízké vzdálenosti tam je. Konec knihy je takový...pochopitelný, ale myslím si, že s odstupem času by ho i sama Lucka chtěla smazat. Vím, že takhle přemýšlí každý po rozchodu, přesně takové myšlenky se kolikrát honily v hlavě i mně, a až mě vyděsilo, jak podobné pocity všichni prožíváme. Bohužel si myslím, že takto vypsané pocity patří spíše do deníku nebo do zpráv určeným kámošům, a ne do knihy, která je na hlavních stojanech v knihkupectví.