1938 Neporaženi
Jan Drnek
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/344491/bmid_1938-neporazeni-V8v-344491.jpg
5
37
37
Příběh této jedinečné historické mystifikace začíná přesně tam, kde skončila předchozí kniha 1938 Věrni zůstaneme - tedy v noci 30.září, těsně předtím, než zazněly první výstřely války o Československo. Po odmítnutí mnichovské dohody i kapitulace byla válka s Německem nevyhnutelná, už nebylo otázkou zda, nýbrž kdy. Dechberoucí popis osudového střetnutí, plný propracovaných detailů jednotlivých bojových operací a lidských příběhů, je však také zajímavou úvahou na téma národního uvědomění a pospolitosti.... celý text
Přidat komentář
Samozřejmě se tato kniha krásně čte každému Čechovi. Nebo alespoň těm, co by se nikdy nejeli do Mnichova omluvit. Navíc je proti Žábám zpracována mnohem realističtěji, takže to opravdu působí jen jako drobné odbočení ze skutečných událostí. Tu jednu * ale musím strhnout za literární zpracování. Autor zpracoval úžasné množství podkladů. A bohužel je chce všechny detailně využít. Takže jste neustále zásobování kvantem informací jak 7.PD ve spolupráci s 45.PD zaujali prostor původně plánovaný pro 27.PD. V čistě odborné literatuře snad, ale v románu? Podobně už jsem měl s tím problémy v Maxmiliánovi.
Zřejmě nebudu zcela objektivní, protože tato kniha je splněný sen všech bunkráků a podobných snílků. Československo v roce 1938 bojuje, pevnosti se většinou významně osvědčují a poskytují místo pro ofenzivu na jižním směru. Kniha se mi hodně líbila.
Historická fikce, která popisuje, jak by to vypadalo v roce 1938 kdybychom se bránili.
Dal jsem už dříve za 5, ale po čase si neodpustím takový rejpavý komentář. Zatímco se pan spisovatel detailně věnuje v knize Žáby na prameni už opravdu sci-fi vojenské situaci, taktice a strategii, v této knize, která vlastně v rozšířené verzi mapuje Mnichovskou válku je informací poskrovnu. Např.: Jak bojovala a kde z knihy zmizela obrana pevností v Západních Čechách. Dovídáme se o německém tankovém průlomu, ale nic, co k němu vlastně vedlo. Co se stalo s posádkami pevností? Co pevnosti Severních Čech? Také nic. Posádky zmizely? Jižní Čechy, sice pevnostně nedovybavené, ale byly tam! Kam zmizela obrana, že Němčouři tak klidně postupovali?
Navíc mám původní vydání Žab, kde se píše, že Guderian zastavil Sovětskou expanzi až protiútokem v Ardenách.
Je to sice hrozně čtivé, srdce čecháčka jásá, ale nedomyšlené, nedopracované a od druhého dílu Žab málo pravděpodobné.
Byl jsem s autorem v netovém kontaktu, ale jeho stránky zmizely. Tak jsem to napsal alespoň sem.
Trampové mají jednu vlastnost. Když se sejdou, tak ať za chůze nebo za sedu, tlachají a bájí. Ostatně to asi není trampská vlastnost, ale vlastnost řady mužů, která se projevuje i v hospodách tím, co krásně nazval Hrabal pábením. A Jan Drnek jedno z témat povýšil, vymaloval a ladovsky okrášlil natolik, že už je podle mne také součástí historie - "měli jsme se bránit, protože jsme mohli vyhrát". Dvoudílnou knihu o roce 1938 by mohl přijmout za svou skoro každý - autor sice naznačuje "poválečný" vývoj směřující k zdrcující válce v Evropě (zdrcující pro Sovětský svaz) a obnovení rakouské monarchie (a co Maďaři?), ale v této knize jde jen o náznak. Hlavní tu je obrovská neschopnost německé generality samostatně vést válku (až neuvěřitelná) a několik šťastných náhod (např. počasí neumožňující letecké zásahy Luftwaffe; činnost české zpravodajské centrály a předvídavost směru německých útoků). Prostě krásně se to čte, ale člověk by potřeboval ještě "Saturninův výklad všeobecně rozšířených omylů". Prostě ještě jednu celou ságu porovnávající mystifikaci a realitu. A proč jsem na začátku jmenoval trampy? Inu, čtenář a znalec Drnka ví a ostatním to může být jedno. Sice bych mohl ubrat hvězdičku za monarchismus a někdy přehnané pábení, ale proč.
Po přečtení 1. dílu jsem celkem věděl, co čekat. V první polovině knihy jsem si říkal, že by to sice byla klika, ale pořád mi ty události přišly uvěřitelné a jako pro vlastence byla pro mě podobná alternativa dějin pohlazením po duši. V druhé polovině bylo ale kombinace náhod a štěstí a neschopnosti Němců tolik, že jsem už kroutil hlavou. Za alternativní minulost to prostě považovat nemůžu, tohle už byla utopie. Nicméně následný epilog považuji za pozoruhodný i z dnešního pohledu. Celkově knížku hodnotím rozhodně kladně, četlo se to velmi dobře.
Kniha nabízí zajímavý pohled na naši historii. Prostřednictvím osudů různých osob se čtenář dostává do roku 1938 a chvíli, kdy jsme po Mnichovské dohodě neopustili naše hranice, ale naopak do posledního muže bránili naši malou zemi. Autor Čechům jako správná sudička dal do vínku obrovské štěstí, ať při zastřelení velitele útočících jednotek vojákem, aktivním skautským vedoucím, který využil znalost prostředí, nebo reakcí jednotlivých velitelů a vlád. A čeští vojenští velitelé to plně využili.
Kdo má rád military a alternativní historii, určitě by si neměl tuto knihu nechat ujít.
Jak psali již ostatní - čte se to jedna báseň. Korektury jsou však bohužel stále nedostatečné, což v době internetu a automatické korekce MS Word je velká ostuda a škoda. Znalcům to při četbě tolik vadit nebude a nezasvěceným je (bohužel) asi jedno, jak se jméno generála Höp(p)nera píše nebo, do jaké Pilsen!ě! že se Němci vlastně přesouvají.
To jsem si teda šmáknul! Fantasticky detailní vykreslení, jak by to mohlo být, kdyby... S velkou chutí jsem četl, jak naši generálové mistrně zvládli tuto válku, jak by vypadaly pohyby vojsk, techniky a vůbec politické pozadí všech s tím spojených událostí. Tady musí zaplesat srdce každého vlastence. Jen mě zarazilo to, že i v říjnu vychází slunce kolem 5:00 a začíná útok. Ale každopádně, kdo si chce spravit chuť z mnichovské zrady, tak tady si jí spraví měrou vrchovatou.
Byt to herni strategie, ktera skonci stejnym vysledkem, pak by Nemecko muselo pred zahajenim valky obdrzet (penalizace) -50 % inteligence, -70 % stesti a -60 % znalosti. CSR naopak :)
Celkove jedna z nejlepsich alternativnich historii, co jsem kdy cetl. Zvlaste ocenuji neglorifikovane hodnoceni Benese.
Přifouknutý Žáby v mlíku, pořád jsem to ale četl jedním dechem, korektury oproti žábám jednoznačně lepší, narazil na jednu hrubku polykarpov místo polikarpov.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) ozbrojené síly
Autorovy další knížky
| 2011 |  Žáby v mlíku |
| 2016 | 1938: Věrni zůstaneme |
| 2010 |  Žába a škorpion |
| 2016 | Žáby na prameni |
| 2012 | Žáby v bouři - Operace Barbarossa naruby |
(SPOILER) Když jsem přečetla první díl, tak jsem prostě musela šáhnout i po druhém dílu.
Který mě nadchl, některé pasáže jsem četla vícekrát.
Je to román o tom, jak mohla dopadnout část naší historie, kdyby Češi nepřijal mnichovskou dohodu. Otázkou je nakolik by to takhle mohlo být.
Při čtení takových knih, se člověku vybaví pocit vlastenectví, který jsme díky mnichovské dohodě a komunismu ztratili a už nikdy nezískali zpět.
Líbilo se mi, jak se autor vypořádal s českými komunisty. Přišlo mi zvláštní, že by Češi nevěděli o uranu na svém území.
Jásala jsem s českými vojáky, když se dozvěděli novinky z fronty. U obsazování Vídně jsem byla velice dojatá. U zaplavování údolí říčkou, které navrhl člověk pracující u kanalizací a dodání luků, jsem se smála nahlas.
A ještě takové tematické mi přijde, že jsem knihu dočetla 28. října.