40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/262550/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-BvC-262550.png
4
2984
2984
Dvaadvacetiletý Ladislav Zibura v létě sbalil svůj život do 12 kilogramů, hodil batoh na záda a vypravil se po vlastních do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu pěšky ušel 1 400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanul pod Zdí nářků a prožil největší dobrodružství svého života. Jeho cesta je příběhem omylů, pozoruhodných setkání, puchýřů a opruzenin. Těšte se na vyprávění cynického kavárenského povaleče, který vám svým laskavě nekorektním humorem dokáže, že poutník rozhodně nemusí být katolík, asketa ani nudný člověk.... celý text
Přidat komentář
Uznávám bylo to vtipné, některé komentáře byly dokonce hodně vtipné... Ale to bylo tak asi všechno. Tesila jsem se na vůni exotiky a dostalo se mi vůně desinfekčního prostředku na puchýře a potu. Autora asi omlouvá věk.. V jeho věku jsem asi taky brala veci takto... Nevím no....
Šel pěšky, měl puchýře, bylo horko, nevěděl, kde bude spát, pil čaj a potkal spoustu milých lidí. Takhle to zní trochu nudně. Ale číst tuhle knihu je neskutečná zábava.
Princ Ládík mě baví nejen stylem psaní, ale hlavně s jakým nadhledem se baví nejen světem okolo sebe ale i sebou samotným. Obdivuji jeho odvahu a vytrvalost s jakou dojde je svému cíli. Tuto prvotinu jsem četla až po Ládíkově druhé knize a besedě s ním, nebavila mě ale o nic míň. Těším se na další knihu i besedy z letošní cesty.
Velice inspirativní kniha nejen pro poutníky. Škoda, že rasistických vtípků nebylo ještě víc, nadhled mě na knize velmi bavil. Autorův spisovatelský styl a smysl pro humor sedne především otevřeným čtenářům s notnou dávkou nadhledu. (Audiokniha)
Jak napsat vtipně, edukativně, neotřele a čtivě cestopis? Přesně takhle!
PS. Prince Ládíka doporučuji vidět osobně i na nějaké jeho besedě.
Vcelku vtipně pojatý cestopis jednoho milého mladého muže napříč Tureckem a částí Izraele, okořeněný notnou dávkou idealismu a nadšení. Ládík (jak autor sám sebe často nazývá) v sobě nezapře studenta žurnalistiky - styl psaní je lehký, někdy (až příliš plánovitě) vtipný, nechybí sebereflexe.
Nicméně mne nedokázal úplně zaujmout. Už v půlce knihy jsem se těšila na konec, k dočítání se musela trochu přemlouvat. Přitom vyprávění z cest obecně ráda mám, pěší chůzi taktéž. Asi jsme se s Ládíkem tak úplně nepotkali na stejné pěšině.
Skvělá kniha, dokázala pobavit, rozesmát, ale hlavně donutila zamyslet se. Vřele doporučuji k přečtení.
Ladislavovo vyprávění je skvělé na odreagování, to jak vtipně dokáže podat každou drobnost, je opravdu fascinující. Kniha se četla jedním dechem, se zaujetím. Navíc ji provází vtipné ilustrace, které se mi velice líbila.
PS: mám tuhle knihu raději, než Mezi buddhisty a komunisty.
Příjemné a oddechové čtení. U některých Ladislavových zážitků jsem se musela zasmát i nahlas (oslava, při které tančil za zvuku výstřelů ze zbraní a "vylepšovák" ve formě dámských vložek do bot), jeho humor je mi blízký a styl psaní mi také vyhovoval. Někdy jsem si říkala, jestli se tolik vtipných okamžiků a "nehod" může stát jednomu člověku při jedné cestě. Moc se mi líbily Ziburovy úvahy a postřehy (obzvlášť začátek kapitoly Den 38), ilustrace knihu navíc příjemně ozvláštňovaly. Má můj obdiv, že takovou pouť podnikl a těším se na další zážitky z cest při čtení Pěšky mezi buddhisty a komunisty.
Abych řekla pravdu, pan Zibura mi v různých svých vystoupeních nijak zvlášť sympatický nebyl, ale musím uznat, že kniha se mu velmi povedla. Neválela jsem se při čtení smíchy, ale dobře jsem se bavila a užívala si autorův nadhled a smysl pro humor. Řekla bych, že to není ani tak cestopis, jako spíš lidopis - Zibi se nevěnuje tolik památkám či městům, jež při svém putování navštíví, ale hlavně lidem, které potká. Moc se mi líbilo, že poctivě popsal každý den, i když se zdánlivě nestalo nic zajímavého - i drobné události v jeho popisu jsou náhle významnější. A některé jeho úvahy a názory, jimiž začínal kapitoly, by měly být vytesány do kamene. Povedená je i grafická podoba knížky.
Druhá kniha od Zibiho se mi líbila o poznání více, ale ani na první nedám dopustit. Zajímavá se mi zdála celá cesta, hlavně několik posledních stránek v Jeruzalémě. Znovu jsem se hned několikrát smála nahlas, ale je zde vidět, že Zibi teprve hledal cestu, jakou příběh podat.
"Všude na světě jsem potkal jen dva druhy lidí. Ty dobrý a ty špatný. A žádný politik, náboženství ani válka na tom nic nezmění."
Pro mne velmi milé překvapení. Čekala jsem klasické zážitky z cest, ale dostala jsem mnohem víc. Příběh je provázen nejen autorovým nadhledem a humorem, ale také je v něm spousta hlubokých myšlenek.
Kniha nám velice milým způsobem připomíná fakt, že spoustu věcí, které v každodennosti vnímáme jako samozřejmost, jsou ve své podstatě zázraky - stejně jako život sám.
Určitě doporučuji!
"Turecká" část je neskutečně vtipná, smála jsem se v podstatě u každé stránky. Konec už takovou kadenci neměl, ale i tak se jedná o skvělou knížku, která mě velice mile překvapila. Závěrem jediné.....Ladislave, putuj a piš dál :)
V podobných knihách jsem se nikdy nikterak nevyžíval, ale musím říct, že jsem se čtením pobavil. Čtením se o zemích nic vyloženě nového nedovíte, spíše nahlédnete do běžného života a to s příjemným autorovým nadhledem a humorem.
Skvělá kniha! Už dlouho se mi nestalo, že bych se u četní smála tolikrát nahlas :D Jeho styl humoru mě vážně baví stejně jako filozofická okénka a jeho pohled na život :) Momentálně jsem v půlce Pěšky mezi buddhisty a komunisty a vážně škoda, že knížky nejsou delší - doufám v další výlet ! ;)
Tato kniha se mi moc líbila.Autorovy zážitky z Turecka i Izraele jsou velmi zajímavé.Ukazuje nám,že i v těchto pro nás neklidných zemích ho zahrnuli lidé různých náboženství a národností laskavostí a pohostinností.
Tuto knihu mohu všem doporučit.
Hodnotím pěti *
Velmi zdařilá kniha. Humor v ní je lehký a nenásilný. Vzhledem k mému orientačnímu smyslu bych se i já měla řídit Ladislavovým příkladem a na výlety si s sebou nebrat mapy, protože pokud jste nikdy nevěděli, kde jste, nemůžete se ztratit.
Tuto knihu jsem četla až po Ziburově druhé knize Pěšky mezi buddhisty a komunisty, za sebe musím říct, že autorova prvotina je trochu slabší (toto je můj osobní názor a rozhodně tím knihu nekritizuji), přesto jsem ji četla s nadšením a upřímně doufám, že se princ Ládík zase někam vydá a napíše o cestě knihu.
Bavila mě od začátku až do konce. Láďův humor mě jednoduše pokaždé nakopne. Je skvělé, jak si dělá srandu ze sebe v jakékoliv životní situaci. Jak všecko dokáže brát s nadhledem. Jasně, nevíme, jak vše doopravdy vnímal, jak ve stresu byl, když šlo, naštěstí málokdy, do tuhého. Ale i tak, jeho humor mě opravdu baví, nemůžu se dočkat dalších knih. Věřím, že jeho přednášky naživo musí být prostě skvělé. Snad se na jednu z nich dostanu a obohatí mi tak zážitky z knihy o své vyprávění.
Štítky knihy
přátelství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Mně se kniha moc líbila. Příjemné čtení od pohodového člověka, který s humorem podává různorodé zážitky, které přináší cestování na vlastní pěst.