40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/262550/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-BvC-262550.png
4
3015
3015
Dvaadvacetiletý Ladislav Zibura v létě sbalil svůj život do 12 kilogramů, hodil batoh na záda a vypravil se po vlastních do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu pěšky ušel 1 400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanul pod Zdí nářků a prožil největší dobrodružství svého života. Jeho cesta je příběhem omylů, pozoruhodných setkání, puchýřů a opruzenin. Těšte se na vyprávění cynického kavárenského povaleče, který vám svým laskavě nekorektním humorem dokáže, že poutník rozhodně nemusí být katolík, asketa ani nudný člověk.... celý text
Přidat komentář
Velice čtivá a zajímavá kniha s velice trefným a příjemným humorem. A vlastně po dlouhé době první cestopis, do kterého jsem se dokázala začíst. Vřele každému doporučuji!!!
Nesmírně příjemné, poutavé a vtipné čtení, plné životního nadhledu a optimismu.
Cca do půlky jsem měl pocit, že čtu velmi dobrý a krásně vtipný, stále však jen průměrný, cestovní deník. Pak se to zlomilo a došlo mi, že je to čtení velmi nadprůměrné. Naprosto perfektní úderný humor, krásný jazyk, skvěle vypointované příběhy. Úvodní zamyšlení každé kapitoly je pro mě jedním z bodů, které knížku povyšují o stupeň nad jiná žánrově podobná díla. A asi nejkrásnější na celé knížce je to poselství o dobrotě a jisté rovnosti lidí bez ohledu na jejich rasu, národnost či víru - bez nadsázky, přebytečného sluníčkaření nebo patosu. Díky za to!
Deník o Ladislavově putování jsem si přečetla s chutí, je napsán lehce a s humorem. Ikdyž spousta situací určitě byla docela vážných, je dobře, že dopadly tak, že je možné o nich později psát vesele a s nadhledem. A líbily se mi taky myšlenky na začátku každého dne i vtipné ilustrace.
Určitě si přečtu i další Ladislavovu knihu a přeji mu další šťastné poutě.
Ať se zamýšlím, jak se zamýšlím.. této knize se v podstatě nedá nic vytknout. Přiznám se, že jsem před tím, než se mi dostala kniha do ruky, byla trochu skeptická, ale dostalo se mi moc milého překvapení. Kniha je plná nejen vtipných a úsměvných pasáží, ale také zajímavých postřehů o jiné kultuře. Je vidět, že ji psal někdo, kdo má vyspělý a ucelený názor na svět a nebojí se ho sdělit..
A navíc je krásné vidět, že člověku stačí ke štěstí kolikrát velmi málo.
Ladislav se s tím nemaže a dělá si srandu ze všeho a všech, včetně sebe. Je to krásná oddychovka, ale zároveň se pod vším tím humorem vynořují krásné myšlenky a inteligentní názory. Děkuji za propagaci poutnictví a také za to, že mi ukázal, jak pohostinní umí lidé být! Je opravdu škoda, že občas zapomínáme, že jsme všichni jeden živočišný druh.. lidé... a tak bychom měli držet při sobě.
Ak zoberiem autorovu cestu, odvahu a optimizmus, klobúk dolu. Ak to beriem ako knižku, bolo to vtipné, ľahké a nenáročné čítanie. Trošku štylizované, občas (hoci umne zakrývané) kvapôčku sebastrené a trošku až ... príliš ľahké. No .. a v určitom momente akoby autor začal strácať dych a chlpil sa. Určite neurazí, dá sa pri tom príjemne oddýchnuť, na strane druhej je to kvalitou porovnateľné s viacerými cestovateľskými blogermi.
Na knize mi nejvíce sedl autorův humor, vysvětlování pohnutek poutě a lehký styl, jakým je napsaná. Určitě si přečtu další cestopis (Ziburův svérázný popis cesty necesty...) i když vlastně ve výsledku toho člověk moc neobjeví, protože buď jde, seznamuje se anebo pije čaj v Turecku. :-)
Kniha je deníkem z putování Ladislava Zibury po Turecku a Izraeli. Ze začátku mi trošku trvalo si zvyknout na deníkový styl, ale pak mě začala kniha docela bavit. Autor svá putování a příhody popisuje s nadsázkou a vtipem.
Kniha je psaná svěžím a velmi čtivým stylem. Je to, jako byste se sešli na skleničku s kamarádem a poslouchali jeho vyprávění z cest. Deníkové zápisky jsou doplněné vtipnými ilustracemi. U knížky se čtenáři mohou nejen bavit, ale také žasnout nad tureckou pohostinností a zapřemýšlet nad "problémy světa".
Žádná autorská sebestylizace. Zibura píše stejně, jako mluví. Pokud jste absolvovali jeho povídání o pouti do Jeruzaléma, těžko si při čtení odmyslíte specifický způsob jeho (sebe)prezentace, v němž se sympaticky mísí narcismus se sebeironií a zdravým nadhledem. Zároveň ale budete podstatnou část zaznamenaných historek již znát (a vědět, nakolik má vámi preferovaný humor blízko k lehce infantilnímu humoru autora). Osobně jsem proto nejvíce ocenil kurzívou psané úvahové úvody k jednotlivým kapitolám, názorně dokládající, že co se týče vyzrálosti názorů a rozhledu, rozhodující není nutně věk, nýbrž to, co jste zažili, resp. čím jste si prošli. Komplexní obrázek života v dnešním Turecku a Izraeli, z něhož byste čerpali při vlastních cestách do uvedených zemí, kniha nenabízí a ani nemá tu ambici. Dokáže ale pobavit a dodat vám odvahu, abyste si jednou taky někam zašli. Inspirativní je na způsob "trabantích" cestopisů Dana Přibáně. Nakažlivým přesvědčením, že když se chce, tak to jde, smělostí a bezelstností, s jakou Zibura zkrátka vyrazil na cestu a šel. Slovy autora, "stačí být vytrvalý a nemít strach." Jestli se jednou sám vydám na delší pěší cestu, o čemž začínám vážně uvažovat, nepůjde o zásluhu článku v Oně Dnes, nýbrž Ziburovy přednášky a knihy.
Ladislavov humor naprieč celou knihou bol ľahko ironický a optimistický. Vďaka nemu sa jeho cesta zdá byť ľahšia ako v skutočnosti bola. Najviac ale čo som si z knižky odniesol bolo správanie sa obyvateľov Turecka a Izraela ku Ladislavovi. Ich pohostinnosť mi prišla už vskutku nereálna a tak-nejak sa nepodobá na tú ako nám ju prezentujú tunajšie média. A schválne ako by sme sa ku nim zachovali my ? :)
Skvěle napsaná kniha doplněna výbornými ilustracemi. Autor dokáže s lehkostí a zároveň velice humorně s trochou ironie popsat svou dalekou cestu. Inspirativní kniha, Ladislav musí být skvělý muž.
Výjimečné. Kniha přetékající humanismem, optimistickým přístupem k životu a přes relativní mládí autora, plná moudrých, vyzrálých úvah o světě, podstatě naší existence, o krásách lidského života a smysluplném způsobu jeho prožití. To vše zabaleno do neotřelého, upřímného způsobu vyprávění, z kterého září autorův smysl pro humor. Je to téměř manuál na život pro všechny "kindred spirits" - dychtivé duše, toužící poznávat svět. (Quote: "Jaká bude další cesta? To nevím. Ale jsem si jist, že nějaká bude. Nemít nic před sebou totiž znamená mít všechno za sebou.")
Dokonalé vyprávění jedné dlouhé pouti bez mapy se všelijakými trampotami, které autor bere s nadhledem a humorem sobě vlastním. Takový odpočinkový humorný cestopis, vřele doporučuji.
I já jsem si tuto knihu dala v audio podobě. Jediné co bych jí mohla vytknout byl hudební doprovod, nějak mi k Ladislavovi a jeho vyprávění neseděl :-). Co by matka devatenáctiletého synka a hyperaktivního manžela, který "začal chodit" a já musím chodit s ním, mě sem tam hodně mrazilo v zádech. Hluboce smekám před rodiči Ládíka. Já osobně bych musela být asi po celou dobu pod sedativy.
Knihu jsem koupila dceři, která byla i na přednášce (mrzí mne, že jsem nešla taky). Čekala jsem klasický cestopis, ale tato forma, ač mne ze začátku překvapila, byla autentická, čtivá. Bylo mi až líto, že už se se Ladislav blížil ke konci cesty a já tím pádem ke konci knihy. Umí opravdu přenést atmosféru. Těším se na další knihy. (Z Číny a Tibetu?)
Štítky knihy
přátelství, kamarádství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistikaAutorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Čtivá, velmi vtipná, jednoduchá oddychovka. Není to samozřejmě cestopis, ale humoreska. Jediné co sráží body jsou občasné nepodstatné historiografické minelky a hlavně úsměvně nezvladatelná nepokora/naivita autora a jeho pokusy poučovat, což jsou asi jediné momenty v knize, které myslel vážně, ale vyznívají vlastně taky komicky.