40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/262550/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-BvC-262550.png
4
2984
2984
Dvaadvacetiletý Ladislav Zibura v létě sbalil svůj život do 12 kilogramů, hodil batoh na záda a vypravil se po vlastních do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu pěšky ušel 1 400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanul pod Zdí nářků a prožil největší dobrodružství svého života. Jeho cesta je příběhem omylů, pozoruhodných setkání, puchýřů a opruzenin. Těšte se na vyprávění cynického kavárenského povaleče, který vám svým laskavě nekorektním humorem dokáže, že poutník rozhodně nemusí být katolík, asketa ani nudný člověk.... celý text
Přidat komentář
Moc milá a vtipná knížka.Autor si umí udělat legraci sám ze sebe.A měl štěstí na pohostinné lidí, které na své pouti potkal.
Příjemná a čtivá knížka. Cestování má náš nárůdek v krvi, každého to jaksi baví a zajímá a někdo o tom umí i hezky psát. Sláva! Těším se na další cesty, které "s Ladislavem" podniknu, protože jistě nezůstane jen u jeho debutu (prvotinu o Krtečkovi se mi bohužel nepodařilo sehnat ;-) ale já se vlastně ani moc nesnažila...).
Zibura nezklamal. Kniha mne neskutečně bavila a doporučuji ji všem.
Co se vizuální stránky knihy týče, tak mi přišel vtipně pojatý obsah. Vysvětlující rámečky a stripy umístěné v každé kapitole zase osvěžují čtení. Obal sice není tak hezky vyvedený jako u Pěšky mezi buddhisty a komunisty, ale zábavný je úplně stejně.
Jestli se Ladislavovi podařilo, nebo nepodařilo do Jeruzaléma dorazit, o tom se v knize nakonec dočtete. Ale o tom ta kniha není. I když občas jsem si říkal, jak to celé všechno vlastně dopadne a jen skutečnost, že knihu držím v ruce, mne naváděla k závěru, že cestu její autor přežil. Stejně jako jeho druhá kniha (vlastně třetí, opomněl jsem na jeho autorský debut Krtečkova cesta) je i tato kniha zážitcích mladého muže vyzbrojeného evropskými hodnotami a zdravou sebeironií na cestě do zemí nám kulturně vzdálenějších.
V tomto případě do Turecka a Izraele, a to v časech, které ani pro jednu zemi nejsou snadné. Místo nepochopení a nepřátelství tam však nachází přijetí a pohostinnost. Zdá se proto, že ani v tomto případě se nejedná o země tolik kulturně vzdálené. Možná bychom si z nich spíše v některých oblastech mohli brát příklad. V tomto ohledu knihu považuji za obzvlášť cennou, protože vypovídá o obou popisovaných zemích mnohem přesněji než mediální výkřiky vytržené z kontextu (slovy Ladislava: „A tak si říkám, že bychom možná neměli hledat inspiraci u lidových kazatelů, kteří o světě četli na internetu, ale u lidí, kteří svět opravdu viděli.“). Kromě pohostinnosti a kulturních zvláštností Ladislav v těchto zemích nachází také horko. Spoustu horka. A, samozřejmě, úhlavního nepřítele poutníků – náklaďáky.
Knize přidává na zajímavosti i to, že je psána velmi čtivým a milým stylem, na který jsem si rychle zvyknul. Při čtení jsem navíc měl dojem, že si na knize dal Ladislav záležet, takže jsem pro změnu měl jednou pocit, že autor nemrhá časem, který čtenář jeho dílu věnuje. Na rozdíl od některých jiných autorů (např. Murakami v 1Q84). Pouze existuje riziko, že čtenáře to také jednou donutí absolvovat nějakou pouť, nicméně ta určitě stojí za ten čas. Úroveň vtipů má podle mne v průběhu knihy vzrůstající tendenci (od 100. stránky už jsem se zase smál nahlas), takže jí případně zkuste dát šanci, i když vás děj nevtáhne tak rychle.
Jinak se mi moc líbí popisy toho, že všechny spojuje láska k čaji či kávě, a toho, že dát vodu neznámému poutníkovi je samozřejmostí. Je moc fajn pro změnu číst o tom, co máme jako lidé společného a že vlastně nikde nejsme sami, i když se nám to tak může zdát.
Další zajímavé a inspirující střípky, které jsem v knize našel – co to znamená udělat si to hezký (s. 49), všude jsou dobří a špatní lidé (s. 36), co je to respekt (s. 56 dole), jak se na cestě zabavit a řešit samotu (s. 81, považuji za velmi praktické a zábavné!), jak vypadá správná turecká party (s. 102, hodně jsem se nasmál), o nerozčilování se (s. 110), úhel pohledu a jak vidět štěstí (s. 134), být pyšný na svou práci (s. 149), chudoba (s. 153), jak připravit kávu v džezvě 101 (s. 183) a (považuji za stěžejní myšlenku) člověk by si neměl zbytečně zakládat na věcech, které dělá jen pro sebe (s. 216).
Shrnuto: I tato kniha od Ladislava velmi snadno splní test kvality odpočinkového čtení, které svého čtenáře obohatí a posune velmi zábavným způsobem kousek dál v jeho lidství. A to je přesně důvod, proč takové knihy má smysl psát a číst.
Klobouk dolů před poutníkem Láďou. Své skvělé zážitky z cesty, která je skvělá jen nápadem samým, podal čtenáři zcela autenticky, bez příkras. Musím přiznat, že mě nesmírně zaskočila pohostinnost a vstřícnost lidí k "ušmudlanému otrhanci". Dočtete se o věcech, které nenajdete v žádném průvodci, přitom lidská zkušenost je to nejhodnotnější. Vzhledem k tomu, že celá kniha je psána opravdu bezprostředně, bude čtenáře bavit a čtenář se bude také velmi bavit. :)
Putovani po Číně a Nepálu se mi líbilo více tak jsem chtěl původně dat jen 4*. Ta pátá je za ten závěr.
Určitě mě kniha pobavila, některé hlášky a postřehy jsou opravdu úžasné. Na druhou stranu mě donutla vážně se zamyslet se nad jinou kulturou, jiným náboženstvím, nad obyčejnými lidmi, kteří tam žijí. A taky nad tím, že existují lidi, kteří spoustu věcí neřeší a spoléhají na lidskou dobrotu a pohostinnost, umí sami sebe nebrat tolik vážně a sklenici vidí víc poloplnou, než poloprázdnou. Přiznejme si, kdo z nás by to taky dokázal?
Kniha, která vám pravděpodobně zvedne náladu. Za prvé proto, že k vám její autor mluví docela upřímně, což je vždycky příjemné jako důkaz něčí důvěry. Za druhé proto, že jako vypravěč předvádí čistě pozitivní přístup k lidem, k sobě a k událostem, které ho potkávají. Lehce stravitelná inspirace – nejen na cestování, ale hlavně pro život.
„Před branou mě uvítala nepřirozeně široká a hranatá socha Atatürka ověšeného pásy s náboji. Vypadal jako král krabicových lidí, který se rozhodl ztrestat Českou poštu za nešetrné zacházení s jeho poddanými.“
„Zatímco jeden Čech žije v mírumilovné zemi s nejnižší mírou chudoby na světě, jiný žije v zemi plné kriminality a bídy. Náš život přitom neovlivňuje to, jaký svět skutečně je, ale jen to, jak k němu přistupujeme.“
Neskutečně zábavná literatura. Ládík je opravdu nevšední spisovatel a cestovatel.
Jeho hlášky jsou nezapomenutelné :D
Doba, kdy je Ladislav v Turecku, představuje nejlepší část knihy. Autor má (alespoň pro mě) zabíjející styl humoru, dokáže vykouzlit úsměv na rtech snad na každé straně. Skvělá knížka pro někoho kdo rád cestuje, rád se inspiruje od ostatních, rád poznává nové kultury aniž by měl předsudky, nebo se rád těch předsudků zbavuje. Jednu hvězdu strhávám jen za to, že ke konci se kniha opakuje a ztrácí dech. Docela mě ale baví, že autor si je toho sám dobře vědom :-) Při dočtení jsem si uvědomila, jak mi ten humor a autorovo sebemrskačství bude chybět. Tak nezbývá nic jiného, než si přečíst jeho další dobrodružství.
Humorně napsaný cestopis, při kterém si odpočinete. Je pravda, že ta část kdy byl v Turecku je mnohem zábavnější a humornější. Izrael už tak trochu moc spěchal a situace mu nedovolila si více užívat.
Český autor, plus velmi dobré čtení, se rovná vysoké hodnocení.
Téma mě bavilo a zajímalo, líbilo se mi čtení o procházení Tureckem a jeho pohostinnosti :-)
Velice poutavé a zajímavé čtení. Obvykle dávám přednost spíše jiným žánrům, ale po přečtení několika řádků se mi podařilo se s poutníkem Ladislavem sblížit a zajímalo mě, jakým směrem se jeho osud bude ubírat dál. V mezičase jsem měla možnost jeho samotného spatřit na jedné přednášce a byl úplně stejně dobrým vypravěčem jako v knize. Občas bylo toho humoru moc a ne vždy je na něj člověk správně naladěn. Rozhodně se k němu však zase rád vrací. I já se vrátím, až si budu chtít přečíst příběh z jeho další pouti.
Knihu jsem přečetla jedním dechem, asi to souviselo s momentální náladou a naladěním, možná touhou cestování s batohem na zádech. Autor s nadsázkou glosuje současnou situace nejen v České republice, svými názory (i třeba nepřímo řečenými) odhaluje svoje postoje a názory. Všem, kteří chtějí jít a kteří se jen tak nevzdávají a berou život s nadhledem!
Namlsán Ziburovými živými vystoupeními jsem se začetl do literární verze jeho poutí. Zatímco Ziburova představení jsou regulérním komediálním stand-upem, jeho kniha je opravdu... no, literaturou. Dokonce tu ani nejsou žádné fotografie, Láďa Zibura sází na své vypravěcí schopnosti a ty určitě nepostrádá.
I v knize je Zibura často vtipný, ale také tu poměrně detailně popisuje dny své cesty. Ve zkratce jde o nudu (ale zábavně popsanou), pár podivných setkání a desítky přátelských lidí, kteří mu aktivně dávají jídlo, pití a ubytování.
Narozdíl od vystoupení se ale se Láďa Zibura hodně dělí o své pocity a myšlenky. Nestylizuje se do nějakého experta a guru, naopak se vtipně shazuje, ale beze studu zdůrazňuje svůj pozitivní přístup k lidem a ke světu.
Ladislav Zibura je menším zjevením, protože zastává hodnoty a názory, které jsou v české společnosti často odmítány, ale prezentuje je s velkou pokorou a bez patosu. A dělá dobrý fóry.
Dávám osm vyhladovělých poutníků z deseti.
Cestopisy jsem nikdy nečetla, ale musím říct, že nelituji. Knihu jsem přečetla víceméně během pár dní a musím říct, že se mi fakt líbila a dost často jsem se i bavila a taky už jsem ji doporučila dál. Jako oddechovka mezi detektivkami, které čtu nejčastěji je super.
První cestopis, který jsem v životě četla. Asi bych po něm ani sama nesáhla, ale knihu mi doporučila hodně přátel a i na internetu jsem četla velmi kladné recenze. A musím říct, že rozhodně nelituji :) Moc se mi líbil autorův humor, který neztrácel ani při závažnějších situacích... A hodně mě překvapilo, jak jsou lidé v Turecku pohostinní ke všem poutníkům, i když sami mají málo peněz a jídla... z knihy mi přišlo, že by se vždy ochotně rozdělili i o to poslední jídlo. Nedokážu si to moc představit v ČR. Já bych se s cizím člověkem s batohem na zádech ani nezastavila k rozhovoru, natož, abych mu nabídla svůj dům k přespání! Možná mám tedy o čem přemýšlet!
Čtivá, velmi vtipná, jednoduchá oddychovka. Není to samozřejmě cestopis, ale humoreska. Jediné co sráží body jsou občasné nepodstatné historiografické minelky a hlavně úsměvně nezvladatelná nepokora/naivita autora a jeho pokusy poučovat, což jsou asi jediné momenty v knize, které myslel vážně, ale vyznívají vlastně taky komicky.
Velice čtivá a zajímavá kniha s velice trefným a příjemným humorem. A vlastně po dlouhé době první cestopis, do kterého jsem se dokázala začíst. Vřele každému doporučuji!!!
Nesmírně příjemné, poutavé a vtipné čtení, plné životního nadhledu a optimismu.
Štítky knihy
přátelství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
"Neprozkoumat za cely svuj zivot svet, do ktereho jsme se narodili, je podobne divne, jako si neprohlednout prave pouzity toaletni papir."
"Jednim z nejkrasnejsich okamziku cesty je ocekavani, co bude za vrcholem kopce."
"Můj kamarád Martin mě naučil jednu nesmírně důležitou věc - dělat si to hezký. Jak na to? Je to prosté. Vytipujete si hezké místo a obklopíte se něčím, co máte rádi - lidmi, hudbou, jídlem, dobrým vínem, krásnou slečnou, příjemnou vůní... čímkoli. Prostě vytvoříte dokonalý moment jako z reklamy na štěstí. A pak se zastavíte, mlčíte a intenzivně vnímáte všechnu tu krásu a radost. Lidé podle mě takové chvíle prostě potřebují a měli by si je sami vytvářet. Postupem času zjistíte, že si podobnou radost můžete udělat každý den."
"A tak si rikam, ze bychom mozna nemeli hledat inspiraci u lidovych kazatelu, kteri o svete cetli na internetu, ale u lidi, kteri svet opravdu videli."
Ladislav Zibura je vyborny a vtipny vypravec. Prvni knihou, kterou jsem od nej cetla, bylo putovani Nepalem a Cinou. Tato kniha me neskutecne bavila. Musim rict, ze jsem byla zvedava, jaka bude jeho prvotina (vynechame-li krtecka). ;) A ani tady Zibi nezklamal. Svezi cteni, psane s zivotnim nadhledem, sebeironii a pokorou.
Zakoupila jsem si druhe vydani a obal je perfektni! Taky se mi moc libily "komiksove" vsuvky - "Dneska jsem na strope kavarny videl povesenou formu na babovku. Jen nevim, jestli to byl lustr, nebo mucholapka na hipstery."