40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/336450/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-Dcp-336450.jpg
4
2985
2985
22letý muž jde pěšky 1400 kilometrů do Jeruzaléma. Pořád se ztrácí a je trochu nešikovný, potká ale dobrý lidi. Jak to skončí: do Jeruzaléma dojde, ale pak ho na letišti málem zabije raketa. Komu to můžeš koupit: komukoliv ve věku 14–99 let se smyslem pro humor. Seznam alergenů: obsahuje vtipy o náboženství a tlustých lidech.
Přidat komentář
Milý cestopis, který pěkně utíká a dává člověku pocit, že dobří lidé ještě nevymřeli.
Přestože si autora vážím jako skvělého člověka, úžasného humoristu a bezprecedentního cestovatele, ani po jeho pátém cestopisu se nedokážu přenést přes to, že na své stránky nevnáší více faktů a zajímavostí o svých cestách. A v této jsem jich našla snad nejméně, což je věčná škoda.
Já se bohužel řadím mezi menšinu, kterou kniha nenadchla. Na jeho přednášce řval celý sál smíchy. A věřím, že live představení Ziburovi sedí mnohem víc než psané slovo. Kniha se celým svým rozsahem veze na stejné vlně: optimistické putování od jednoho člověka ke k druhému, od šálku čaje k šálku kávy, vedro, puchýře, žízeň, hledání noclehu, hledání cesty. Zpočátku vtipné, pak už to ztrácí šmrnc. Ocenila bych, kdyby nám autor dovolil s ním prožít i nějakou tu špatnou náladu, zlost, patálii... Aby kniha nebyla tak emočně stejnorodá. Není tam ani taková ta gradace v historkách, možná by bylo fajn přidat i fotky. O místech jako takových se nedozvíte téměř nic.
Milá, veselá kniha, cestopis. Bez predsudkov a bez zbytočného pozlátka. Dobre sa to čítalo, bavilo ma to.
Škoda, že sa svet za tých pár rokov, čo túto cestu pán Zibura absolvoval, tak veľmi zmenil. Aktuálne by bolo asi veľmi riskantné sa vybrať do týchto končín.
Keby ľudia radšej takto chodili, spoznávali svet, a nemali čas na rozmýšľanie nad hlúposťami (komu, čo patrí...kto má na čo nárok...kde má kto žiť a kto tam nepatrí...koho máme nenávidieť a prečo...).
Velmi mě baví knížky pana Zibury. Nejen pro milovníky cestování. Jsou prostě výborně napsané.
Moje první Ziburovka, která překvapila a hodně jsem se nasmal jeho sveráznému humoru.
Kniha mě příjemně pobavila ... cesta hlavně přes Turecko a Izrael ... jiné zvyky obou zemí byly skvěle napsány autorem ... úžasné čtení...
Kdysi před lety mi dcera doporucila tento první cestopis od L.Z. Tak mě jeho bezprostřední humor a popis putovaní nadchnul , že jsem začala chodit i na jeho přednášky a tešila se na další knihu. Doufám, že v putování a vydávání knih bude ještě dlouho pokračovat :)
Knížkám Ládi Zibury jsem dlouho odolávala. Věděla jsem, že v jeho cestopisech se asi nedozvím tolik faktických informací, kolik bych preferovala. Nakonec mě k němu ale dovedl tinnitus - pěkná to potvora :-) Láďův humor mě baví, navštívila jsem i přednášku a hodnotím také velmi kladně.
Táto e-kniha bola k dispozícii zdarma ešte niekedy v dobe covidu, ale dostala som sa k nej až teraz. Bola som celkom zvedavá, pretože som už o tomto autorovi veľa počula, ale trošičku som mala tušenie, že to nebude úplne pre mňa. Hneď na začiatok chcem vyjadriť obdiv, že sa niekto pustí do takéhoto putovania a ešte k tomu v lete, keď sú horúčavy neznesiteľné (ja už teraz nevychádzam z bytu, nie to ešte ísť pešo cez Turecko). Taktiež sa mi to čítalo veľmi ľahko, čo bola po Dune príjemná zmena. Ale mám pocit, že mi toho kniha veľa nedala. Humor mi až tak nesadol, mnoho vtipov mi vtipných neprišlo a hlavne mám pocit, že som sa toho dozvedela veľmi málo. Autor si dopredu o mestách skoro nič nevyhľadával, takže nejakých zaujímavosti som sa nedočkala. Prišlo mi to, že iba kráčal a nechával sa pohostiť ľuďmi a tak dookola. Niektoré rozhovory s miestnymi obyvateľmi boli zaujímavé, ale veľa ich nebolo. Taktiež sa mi to miestami zdalo rozťahané, keďže autor na začiatku avizoval, že to bude písané strohým štýlom, čo mi neprišlo (možno to bol iba vtip, ktorý som nepochopila). Ale ako som písala na začiatku, klobúk dole pred touto cestou. A aj keď ďalšie knihy si už od autora pravdepodobne neprečítam, tak táto bola pre mňa príjemnou oddychovkou.
Styl psaní a humor Ladislava Zibury byl pro mě při prvním díle atraktivní, při druhém neurazil a při poslechu této audioknihy mi přišlo, že už jsem přeziburovaná. Možná to bylo poslechem, možná se mi opravdu autorův humor přejedl.
Protože je to už několikátý cestopis, věděla jsem, že nemůžu čekat v knize výčet historických památek a jiných turistických atrakcí. Ale věděla jsem, že se pobavím u humorného a přitom napínavého popisu cesty. Hlavní je totiž pro Ládíka cesta, ne cíl.
Při své pouti do Izraele přes Turecko měl docela štěstí na místní obyvatele, až na jednoho moc přítulného Turka (ale poradil si). A taky měl štěstí, že ho neroztrhaly hordy zdivočelých psů, které často potkával.
Ještě nejsem ani v půlce a pochybuji, že se do Jeruzaléma dostanu. Nechápu vysoké hodnocení, nepřijde mi to ani zábavné, ani vtipné. Nějak mám pocit, že dnes už může vydat knížku kdekdo. Zápisky z cest, kde jsem co jedla a že mě bolely nohy, mám v šuplíku taky. Ale to je jen pro mě, pro někoho jiného to nemá žádnou hodnotu.
Ladislav Zibura se prezentuje jako tak trochu matlal. Tohle je první kniha z jeho cest, kde se vydal z Istambulu do Jeruzaléma. Část cesty letadlem, protože je to jeho výprava a on si může jít jak chce. Je to ten typ cestopisu, kde se dozvíte, jak probíhala cesta, ale nedozvíte se skoro nic o historii, kulturních souvislostech, nebo památkách, protože "je to nuda" a autor tomu stejně nerozumí. Princ Ládík je v Česku velký fenomén, pokud vám sedne jeho humor ("jsem to ale nešika", "to jsem nedomyslel"), tak vřele doporučuju i další díly. Na to, v kolika letech byla kniha napsaná, tak působí spíš jako od autora, který píše 20 let. Líbily se mi některé úvahy na začátcích kapitol, které hodně vybočovaly ze standardních popisů dní: bylo horko, zapomněl jsem si vzít víc vody, bolí mě nohy, podivný týpek mě pozval na večeři, podivný týpek mě osahával v posteli, ehm.
Třeskutě vtipné čtení. Princi Ládíkovi zobu z rukou a raduji se úplně z každého jeho cestopisu. Turecko a Izrael nevyjímaje. Skvělé, opravdu.
Druhá kniha, kterou jsem od Ládíka četla. Tentokrát už mi jeho styl psaní a humor sednul dokonale. Bavila jsem se a vžila hezky do příběhu.
První knihu kterou jsem četla od L. Zibury byla: Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii, ale po přečtení této knížky, mi přišla tato o mnoho lepší, než ta o Gruzii.
U této knížky mi čtení pěkně odcejpalo a jsem moc ráda, že tato knížka není klasický: "cestopis", ale pan Zibura zde vypráví to co se nedočtete nikde, své praktické poznatky z cest: Puchýře, brýle, voda, propocené tričko, laskaví lidé... :-) .
Je pravda, že člověk při četbě této knížky nabyde dojmu, že Ladislav své dobrodince vyjídal zadarmo, ale když jsem na internetu viděla jednu jeho přednášku, tak tam zmiňoval, že to bohužel v knížce nezmínil, ale že svým dobrodincům vždycky zaplatil nebo se jim nějak revanšoval, ale tuto informaci jsem měla dřív než jsem knížku začala číst = může to určitě mít velký vliv na názor na pana Ziburu a jeho knížku. (ale tuto informaci jsem měla dříve, než jsem začala číst tuto knížku).
Každopádně, knížka je to skvělá a občas se i člověk zasměje.
Zcela se ztotožňuji s komentářem Hall 3006.
Jen dodám, že kdyby se vynechaly všechny opakující se pasáže o jídle, žízni, spánku a puchýřích,tak by zbylo vyprávění o tom, že v Turecku a Izraeli je horko a všichni lidé se kterými se autor setkal,byli nesmírně milí a pohostinní.
Humor, ironie a nadsázka mi prišly přiměřené jeho mládí.
Jediné moudro, které jsem zaregistroval bylo, že časem hezké vzpomínky zůstávají a nehezké jsou potlačeny.
A ty by mě zajímaly a ty v knize bohužel nejsou.
Štítky knihy
přátelství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Posloucháno jako audiokniha. Několikrát jsem se smála nahlas. Pan Zibura má specifický humor. Samotné vyprávění pěší cesty v kapitolách zhruba po dnech je proložené tzv. "infoboxy", což jsou krátké souhrny zajímavých informací a také "audioilustracemi". Audioilustrace mě bavili nejvíce - jde o přepsaný (přemluvený) rozhovor s lidmi, které poutník na své cestě potkal. Tyto úryvky jsou někdy naprosto bizarní. A tím zábavné. Určitě zkusím někdy i další knihy autora. Povahou působí pan Zibura jako hodný člověk, taková nezkažená dušinka, což samo o sobě je velmi příjemné.