40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/336450/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-Dcp-336450.jpg
4
2985
2985
22letý muž jde pěšky 1400 kilometrů do Jeruzaléma. Pořád se ztrácí a je trochu nešikovný, potká ale dobrý lidi. Jak to skončí: do Jeruzaléma dojde, ale pak ho na letišti málem zabije raketa. Komu to můžeš koupit: komukoliv ve věku 14–99 let se smyslem pro humor. Seznam alergenů: obsahuje vtipy o náboženství a tlustých lidech.
Přidat komentář
Tak bohužel, mám rád cestopisy, které popisují okolní svět a dění daného místa, ne vnitřní pochody zažívací, trávicí, vylučovací... Chápu, že cestopis je nenáročný, tváří se bezprostředně a možná proto má u širší veřejnosti úspěch, protože zabývat se bližším popisem místa, nedej bože jeho historií, je přece pro školomety. Je to útlá kniha, přesto mě neustálé opakování jistých dějů (kavárny, internetové kavárny, soukromé kavárny) či podrobný popis puchýřů neuvěřitelně nudilo a nic jsem se pořádně nedozvěděl. Kdo rád chodí všude pěšky si možná knihu užije víc.
Knížka se ke mě dostala formou štafety. Samotnou by mě ani nenapadlo po takovéhle knížce sáhnout. Byla jsem mile překvapená. Knížka je vtipná, výborně se čte a plná skvělých zážitků. Určitě doporučuji všem
Příjemný pohodový cestopis, který je protkaný velkou dávkou humoru. Nejvíc mě bavila cesta skrz Turecko a poznávání místních, jejich kultury a obří pohostinnosti. Jsem ráda, že jsem si konečně od autora něco přečetla a určitě si přečtu další.
O autorovi vím již nějaký rok, ale neměl jsem odvahu se začíst do nějaké jeho knížky. Přiměla mě k tomu až skvělá známa, která řekla je to fajn čtení! A já ji dávám za pravdu!
Zkratkovitý humor a velmi trefné (nejen) Turecko/Izraelské postřehy mladého pouťaře.
Tato kniha byl můj první čtený cestopis. Byla jsem překvapená, jak se to lehce četlo.
Fajn cestopis se specifickým Ladislavovým humorem, který ne vždy padne na úrodnou půdu. Méně je někdy více, a ne vždy je nutné se pokoušet o vtip.
Ale to nic nemění na tom, že popis jeho putování je moc fajn, a bavilo mě ho číst.
Zpočátku docela fajn, pak převládla nuda. Autor se soustředí hlavně na to, jak přespával u různých hostitelů a pil čaj v kavárnách, jinak se toho v knize nic moc neděje. O to víc prostoru mu tak zbylo na přiblblé komentáře o ženách, kterých zahrnul vážně požehnaně. Jak sám říká: No a tady vidíte, jaké myšlenky se mi na cestě občas honí hlavou. Co jiného taky mám celý den dělat, že?
Dočteno do třetiny.
Skvělá knížka :-) Úplně jsem se zamilovala do Zibiho humoru :-D
Popis jeho putování hlavně po Turecku mě úplně uchvátil :-) Určitě si přečtu i další jeho knihy. :-)
Trošku mě mrzelo, že se poutník nezdržel déle v Jeruzalémě, ale asi bylo účelem opravdu jen putování. Jinak super knížka, vtipná, čte se parádně.
Knížku jsem dostala od Ježíška, netušila jsem co mě čeká, cestopisy jsem nikdy nečetla. Musím přiznat, že jsem byla víc než mile překvapená. Autor velice vtipně a s nadhledem popisuje svoje putování "po vlastních" až do Jeruzaléma. Knížka mě pobavila a jsem ráda, že jsem si ji nenechala na někdy s přečetla hned. Doporučuji jako milé a oddechové čtení.
Přečtená před lety.
Cestopis - deník jednoho mladého blonďáka na cestách po světě. Nevím, co bych o tom měla napsat. Že jeho knihy jednou budou slavné nevěděl asi ani on sám. Originální, srandovní s lehkým sarkasmem, kterému jsem někdy nerozuměla, ale to mi nevadilo v tom, abych knihu dočetla celou. Akorát naše časové intervaly jsou trochu jiné. On cestoval 40 dni, já 13
Vzpomněla jsem si na těch úmorných 40 dní, které dovedly Ladislava Ziburu do Jeruzaléma a vrátila jsem se k tomuto cestopisu. Úžasný životní zážitek, který může autor sdílet se svými fanoušky a čtenáři. Lze se o to vůbec podělit? Životní zkušenost, která se člověku vryje hluboko pod kůži a pozná svět zblízka se všemi krásami i nástrahami, které ho na cestě provázejí.
Cestopisy jako žánr mne dlouhodobě míjely, ale jelikož zrovna princ Ládík se u nás na našem českém rybníčku těší vcelku oblibě, říkala jsem si, že mu dám šanci. Začala jsem jeho poutí do Jeruzaléma, kterou jsem vyposlechla jako audioknihu, a nakonec se z toho vyklubal velmi příjemný zážitek.
Hodně tomu dodal fakt, že audioknihu namluvil sám autor knihy, takže ve svém mluveném projevu mohl skvěle vypíchnout to, jak chtěl, aby kniha obsahem vyzněla. A předat tím to, co vlastně chtěl tímto svým titulem předat. Chuť cestovat, vydat se na pouť, pokud vás to láká, nebát se vyrazit naslepo, nebát se lidí, nebudovat vůči svému okolí předsudky, a pokud už nějaké máte, tak se nebát změny a postupně se nechat přesvědčovat, že vaše předsudky mohou být dost dobře mylné.
Ziburovo putování Tureckem a Izraelem je plné napínavých momentů, občas jde našemu milému poutníkovi o kejhák, ale vždycky (a možná až překvapivě) to dobře dopadne. Celkově z knihy sálá takový příjemný, nezdolný optimismus a touha překonávat překážky, včetně sebe sama. Koukat kolem sebe a nasávat to, co vám vaše okolí může nabídnout ve své nejryzejší podobě, - to zní jako zážitek a zkušenost k nezaplacení.
A víte co? Nějak to ve mně vyvolalo chuť taky se někam podívat. Ne asi úplně pěšky, ale obecně a tak vůbec, vyjet někam ven za naše české hranice a vidět něco nového, nasávat vůně a barvy světa. A to jsem se prosím vždycky považovala za zápecníka obecného, co rád zůstává ve své komfortní zóně ve svém známém koutečku Prahy a kterému je v něm dobře.
Každopádně audiokniha mne bavila, byť teda nedávám plný počet hvězd, a na další autorovy knihy, resp. audioknihy se určitě časem také vrhnu.
Velice příjemné čtení. Sympatický autor píše zdánlivě prostě, ale přitom velmi barvitě popisuje atmosféru pěší poutě. Je vtipný a legraci si dělá hlavně sám ze sebe. Čtenář se s ním snadno ztotožní.
Poslouchal jsem jako audioknihu a mohu pouze doporučit. Sám autor ozvláštňuje povedený, netradiční cestopis svým osobitým přednesem.
Mě to prostě bavilo:-). Autor si nehraje na všeznalého cestovatele, ale na obyčejného kluka, který se sbalí a jde projít svět. Přiznává , že i cestování je občas nudné a popisuje krize po cestě. Po dočtení ve mně převažuje ale naprosto pozitivní pohled na svět a lidi v něm a dobro v nich. Jsem ráda, že jsem si přečetla :-).
Skvělý cestopis s výbornými historkami z cesty do Jeruzaléma. V knize jsou příběhy lidí, které autor na cestě potkal, popisy zajímavých míst v dané zemi a nechybí ani humor, který mi teda opravdu sedl. U knihy jsem se moc bavila a hned jsem měla chuť začít cestovat.
Skvela kniha, ma prvni od Zibury. Obdivuji jeho optimismus na cele ceste, kterou sel pesky. Diky jeho vypraveni vse vypada jednoduse a clovek by se v jeho krocich hned vydal poznavat dany kout zeme. Tesim se na dalsi jeho knihy. Krasna oddechovka, ktera vas obohati
Moje první kniha od Zibury a bylo to super, humor přesně podle mého gusta. A taky asi moje první knížka v životě, u které jsem se opravdu smála nahlas. Původně jsem chtěla dát 4 hvězdičky, protože to mělo místy slabší pasáže, ale jako celek to bylo prostě skvělý. A ten závěr byl takovej milej, že si to těch 5* zaslouží :)
Štítky knihy
přátelství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
(audiokniha) Tenhle člověk mě nepřestane překvapovat svým optimismem a nadhledem nad všemi strastmi a nepohodlím. V srpnovém vedru, desítky kilometrů denně po rušných tureckých silnicích, s puchýři na nohou a se začínajícím tinnitem v uchu, může jít opravdu asi jen Ladislav. Přesto člověka vysloveně nadchne pro cestování. Škoda, že si většina(včetně mě) hledá plno malicherných důvodů, proč takovou cestu podniknout nemůže.
PS: Oceňuji osvětu ohledně tinnitu. Hned jsem si o této problematice dohledával víc a následně upozornil alespoň své blízké okolí. Všem kdo tímto trpí, přeju brzké uzdravení nebo alespoň vytěsnění z mysli.