40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432890/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-vb0-432890.jpg
4
2935
2935
Největší cestovatelské dobrodružství od dob Honzíkovy cesty! Mladý student Ladislav Zibura v létě 2014 hodil batoh na záda a vydal se na pouť do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu pěšky ušel 1 400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanul pod Zdí nářků a prožil největší dobrodružství svého života. Těšit se můžete na vyprávění kavárenského povaleče, který vám svým laskavě nekorektním humorem dokáže, že poutník rozhodně nemusí být katolík, asketa ani nudný člověk.... celý text
Přidat komentář
Ladislav Zibura nic moc neřeší, míjené památky ho víceméně nechávají chladným, jde stále dál a v navštívených místech ho zajímá především, kde se může najíst a kde vyspat, kdo s ním prohodí pár slov a pozve ho na čaj :-) Vyprávění je to vtipné a s tak příjemnou atmosférou, že se moc těším na další knihy autora. Myslím, že kouzlo knihy nijak neohrozím, když přidám jednu zajímavost... už letmý pohled do mapy mi totiž ukázal zvláštní nesrovnalosti mezi vyprávěním a realitou. Proč se autor tak pozastavuje nad tím, že ho autobus nedovezl do Edirne, ale vysadil na dálnici (prý 20 km od města), když jediná dálnice z Bulharska do Istanbulu vede přímo po obvodu tohoto města (je jeho obchvatem)? Proč se v Silivri ptal na cestu k moři a píše o tom, že se k němu musel vracet na západ, když je Silivri přímořské město a pobřeží má takřka rovnoběžkový západo-východní průběh? Tyto dvě nesrovnalosti mě docela zaujaly a protože jsem sledoval v mapě pro prostorovou představu celou cestu, poučen jsem si všímal dalších. V Büyükçekmece jsou dva mosty přes záliv a za oběma jsou pouze bytovky, nikoli romantické domky jako z řeckého venkova a úzké uličky, o kterých autor vypráví (ačkoli poučen knihami Orhana Pamuka o bouřlivé přestavbě Istanbulu tuším možnost vysvětlení v neúprosně ubíhajícím čase). Jeho popis hledání cesty Evliya Çelebi je taky podezřelý, když se z Yalovy nechtěl vracet nazpět na její začátek, přitom cesta začíná na východ v 10 km vzdáleném městě Altınova, kam by šel místo na jihovýchod do Izniku... navíc, pokud ji úplně neminul, tak nutně na ten východ jít musel. Taky nechápu, proč se v Izniku tak vyděsil zapáchajícího jezera, když kolem něj musel nutně jít už několik kilometrů před vstupem do města (jiná silnice tam z tohoto směru nevede). Z města Afyonkarahisar chtěl původně jít do města Çay, což se mu kvůli názvu vůbec nedivím, které leží na jihovýchod, ale nakonec byl nucen jít do města Şuhut. Podle jeho slov poněkud vzdálenějšího, reálně výrazně bližšího a navíc na rozdíl od předchozího města přesně na jih, tedy ve směru jeho putování (zkrátka si tak značně zkrátil cestu). V Izraeli už autor názvy měst neuvádí, takže kromě silnice 444, která až do Jeruzaléma zdaleka nevede, jsem na žádnou geografickou nesrovnalost nenarazil. Ladislav Zibura asi nemá mapy tak moc rád, že si ji nevzal k ruce ani při psaní této knihy. Bude tedy zřejmě lepší ji u čtení taky odložit a vydat se s autorem na cestu bez představy, kde zrovna jsme :-)
Přiznám se, že nejsem zrovna milovník Ládíka. Přijde mi, že už má kolem sebe až moc velkou bublinu ze které těží....ale zas, kdo umí, ten umí. Líbí se mi jeho černý humor. Také mě baví, že podává cestování tak nějak syrovně. Jen si nejsem jistá, zda některé zážitky nejsou trochu poupravené. Protože princ Ládík je tak trochu kecálek =). Nad některými příhodami člověk jen kroutí hlavou. Ale kniha má svou hodnotu a rozhodně ji řadím jako jeden z povedených cestopisů u kterého se rozhodně nikdo nudit nemůže.
Cestopisy povětšinou nečtu a k tomuhle jsem se dostal díky čtenářské výzvě. Byl jsem velmi mile překvapen! Princ Ládík je cvok , ale chvála Bohu za to! Četl jsem pár komentářů, jak je kniha monotónní a jen o tom, jak a kde PL spal. Možná, ale lidé, kteří tyto komentáře napsali, podle mého jen postrádají fantazii, která je při čtení potřeba. S ní je kniha úžasná.
Můj první "Princ Ládík". Kniha obsahuje přesně to, co slibuje. Ilustrace skvěle doplňují Ládíkův styl. Někteří čtenáři si stěžují, že ke konci se opakuje a ztrácí na zajímavosti... No ale, když to tak zažil, tak těžko může psát něco jiného... U podobného putování lze předpokládat, že se autor bude opakovat. Mně to nevadilo, bavila jsem se, autor se podělil i o "radosti" pěší pouti, které jiní opomíjejí a utvrdil mě v domněnce, že podobná dobrodružství nejsou pro mě :) Určitě si časem přečtu další.
Poslouchal jsem jako audioknihu načtenou autorem. Ládík nezklamal, kniha je plná prožitků a příjemně podaných i nepříjemných chvilek, nejde tady tak o cíl, jako spíš o cestu a člověk se celou dobu baví, až by si rád na takovou tůru sám vyrazil.
Cestopisy moc nečtu, ale tento byl zábavný a dobře se četl. Určitě zkusím i další knihy od tohoto autora.
Milý a vtipný cestopis. Veľakrát mi však prišlo, že sa dej opakuje a miestami mi tam chýbala záživnosť. V porovnaní s cestopismi, ku ktorým som sa dostala predtým nemôžem dať 5*, ale aj 4* sú nadpriemer :-) Autorovi fandím a ďalším knihám sa nebránim.
Výborný cestopis psaný přesně tím stylem humoru, který je mo blízký. Za mě TOP cestopis. Rozhodně doporučuji i ostatní knihy autora.
3,5 * - Všeobecně cestopisy moc nemusím, než číst o cestách jiných, tak raději zažívám ty své vlastní :-) Autor je ale velký sympaťák a knížka se mi hodila do knižní výzvy. Určitě nedoporučuji se do knížky pustit těm, kteří očekávají nějaké rady či návody jak cestovat, naopak doporučuji těm, kteří se chtějí zasmát, kteří chtějí "cítit" nadhled autora, pousmát se (či přímo zasmát) nad jeho velmi trefným popisem osob, které potkal, i vlastně nepotkal.
Báječně šílený a bezprostřední, mladý muž, s kterým se nebudete nudit , tady s jeho knihou :-)
Knížku jsem si vybrala do knižní výzvy. Nic jsem neočekávala a kniha mě velmi překvapila. Velmi zábavné čtení, knížka rychle ubíhá, je vtipná a tak ji doporučuji hlavně jako odpočinkové čtení v náročnějším období...
Moje první kniha od tohoto autora, přišla jsem na ni díky čtenářeské výzvě. Za mě milé a zábavné čtení, pohled do kultury z jiného pohledu. Bavilo mě, určitě si přečtu i jeho další poutě.
s Ladislavem Ziburou musí být zábava na 5 hvězdiček. Bohužel kniha už taková není. možná je to tím, že sama raději cestuji, než o cestách jiných čtu. sem tam jsem se zasmála nad trapasy a vtipnými chvilkami, ale u spousty jsem si klepala na čelo ve stylu "tohle už mi nepřijde odvážné, ale hloupé". také mě zaujala poznámka níže od hanzmb, že je smutné, když se nenaučí nic základního o zemi, kam se chystá. na jednu stranu to byl asi záměr, skočit do neznáma. ovšem kdyby měl na co navázat, možná by to nebylo o tom, kde spát a kolik čaje vypije.
Vtipně popsané zážitky z pěší pouti mladíka z Čech. Kniha krásně ubíhá, postřehy autora jsou zajímavé, ve většině případu i pravdivé a doplněné povedenými ilustracemi. Pokud se mi do ruky dostane další z autorových knih, přečtení se bránit nebudu.
Já jsem ten Láďův humor a ironii už potřebovala jako sůl! Kniha mě bavila, stejně tak jako její mladší sestry, se kterými jsem už měla tu čest. Pokud si chcete přečíst vtipnou a originální knihu plnou úsměvných příhod a zároveň malých zamyšlení nad životem a světem, tak určitě nesáhnete vedle! Ba právě naopak. :) Již teď se těším na Ladislavovu 4. knihu.
Štítky knihy
přátelství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Zábavný cestopis pojatý trochu jinak. Kniha je důkaz, že se správným přístupem lze i dramatické životní situace přežít s nadhledem a humorem. Lehké a inspirativní čtení.