40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432890/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-vb0-432890.jpg
4
2935
2935
Největší cestovatelské dobrodružství od dob Honzíkovy cesty! Mladý student Ladislav Zibura v létě 2014 hodil batoh na záda a vydal se na pouť do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu pěšky ušel 1 400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanul pod Zdí nářků a prožil největší dobrodružství svého života. Těšit se můžete na vyprávění kavárenského povaleče, který vám svým laskavě nekorektním humorem dokáže, že poutník rozhodně nemusí být katolík, asketa ani nudný člověk.... celý text
Přidat komentář
Čekala jsem, že se pobavím a něco dozvím o cestování v daných zemích - to se mi splnilo. Ale že se tolikrát pozastavím nad Láďovou filozofií, to mě teda hodně překvapilo. Je vidět, že putování rozšiřuje obzory, nadhled a empatii. A grafická podoba knížky - to je skvost. Láďa je fakt frajer a já už se nemůžu dočkat, až si jeho originální vyprávění poslechnu naživo na jeho přednášce a až se začtu do dalšího dílu.
Takový cestopis si nechám líbit, je jiný, přináší pobavení. A to já oceňuji, humoru není nikdy dost a prý prodlužuje život :-).
Cestopis neobsahuje podrobné popisy krajiny a památek, on to vůbec není dokonalý cestopis, je to vtipný popis putování. Autor chodil pěšky, bez mapy, rozhlížel se kolem, potkával zajímavé lidi a popíjel s nimi čaj.
S přirozeným humorem mladého člověka a s nadhledem popisuje jak drobné, veselé příhody, tak překonávání nepříjemností - horka, hladu, žízně a puchýřů.
A poselství knihy? No přece, že svět je plný slušných a zajímavých lidí :-).
Sice jsem se trošku obávala tohoto žánru, ale díky čtenářské výzvě jsem do toho šla a rozhodně nelituji!!! Cestopis je podán zábavnou formou a rozhodně neobsahuje sáhodlouhé popisy krajiny, kterých jsem se tak obávala ....
Velmi vtipne napsaná knížka. Oddychové, nenáročné čtení pro jízdu autobusem,nebo při čekání na cokoliv :) Pan Zibura píše s nadhledem a jeho přirovnání mně vždy rozesmáli.
Kniha se mi hodí do letošní "Výzvy" a také jsem byla zvědavá na tohoto mladého autora, který už má určitý věhlas a musím přiznat, že mě svým stylem vyprávění okouzlil. Své netradiční cestovatelské zážitky podává s velkou dávkou humoru, sebeironie a upřímnosti. Odvaha vydat se bez mapy a sebemenšího zajištění do země, kde se lze jen obtížně domluvit, je pro mě těžko představitelná a jako matka bych z toho byla vynervovaná.
Skvěle napsaná kniha o cestování, doplněná zajímavými postřehy s krásnými obrázky. Kniha o ničem nepoučuje a zároveň člověka obohatí.
Musím se přiznat, že jsem od knihy vůbec nic neočekávala. Četla jsem ji kvůli výzvě, Cestopisy nemusím, nečekám od nich nějaké hlubší poslání a ani věk autora nenasvědčoval, že by to měl být nějaký zázrak. O to víc jsem ale z knihy nadšená a autorovi se tímto velice omlouvám za počáteční skepsi. Moc se mi líbí jazyková stránka, způsob vyprávění, úžasný nadhled a sebereflexe, schopnost si dělat legraci sám ze sebe. A nakonec jsem se dočkala i "hlubšího poznání", protože "Ládík" se občas uchýlí ke shrnutí toho, co prožívá, a je vidět, že to má v hlavě pěkně srovnané, že umí nahlížet "pod poklličku" událostí a že umí své názory velice pěkně - a navíc v dnešní době i statečně - zformulovat. Navíc mi otevřel i nové obzory, protože i já mám poněkud zkreslené názory a byla jsem velice překvapena například tou příkladnou pohostinností v Turecku a myslím, že my Češi bychom se měli velice stydět. Máme se od světa ještě co učit, ne svět a lidi okolo nás zatracovat. Jsem z knihy nadšena. Klobouk dolů, Ládíku.
Cestopisy nejsou zrovna můj šálek kávy. Samozřejmě s výjimkou věci jako Milion, Na cestě nebo zde zmiňované Hrozny hněvu. Bohužel minimálně 75 % této knihy je o ničem. Tedy o tom, jak se nedomluvil anglicky, spal u cizích lidí na gauči, pil čaj a jedl kombinaci zeleniny, rýže a fazolí. Těch zajímavých příhod je opravdu poskrovnu. Nechápu proč musel popisovat každý den, i když se absolutně nic nestalo. Proč to nevzal zkratkou a nerozepsal se více o těch pár zajímavostech. To by odlišilo souborné vydání poznámek a literaturu. To že odmítá mapy a nenaučí se ani pár základních frází jazyka země, kde tráví měsíc života mi připadá spíš smutné než vtipné. Před lety jsem čítával v Cykloturistice zajímavější příhody z cest.
Vtipné, pohodové čtení. Cestopis jsem ještě nikdy nečetla, přesto je mi jasné, že toto asi není klasický zástupce tohoto žánru. Je to spíš takový prázdninový deníček o zážitcích jednoho dobrodruha.
Pár cestopisů jsem přečetla, ale málokterý zaujal, většinou je to jen popis země/místa a to mě nebavilo. Tady se člověk pobavil i dozvěděl spoustu užitečných věcí, jako jak si uvázat hamaku na bilboard nebo ošetřit puchýř v Mrtvém moři ;-) Zvláštní pouto cítím i proto, že je autor stejně starý jako můj syn a kdyby ten přišel s takovým nápadem, že půjde pěšky 1000km kamkoliv, přivážu ho za nohu k posteli a nepustím, dokud ho to nepřejde ;-)
Objevila jsem, že autor dělá i přednášky a už se těším, až ho uvidím naživo. Určitě přečtu všechno, co napsal. Za mě velký palec nahoru.
Pěkný cestopis (téměř) pěší cesty do Jeruzaléma. Vtipně a příjemně napsané a zajímavé. Faktografické informace však nečekejte, vše je podřízeno sérii vtipných historek z cesty. Pěkná motivace pro vlastní cestování.
Velmi vtipné a nenáročné čtení, skvělý oddech mezi těžkými tématy. Zvlášť doporučuji číst během nemoci, člověk u toho nemusí myslet a smích mu pomůže k dřívějšímu uzdravení. Oceňuji též autorovu otevřenost.
Akorát k plánu vyrazit po přečtení na pouť mě tato kniha nenavnadila ani omylem, spíš naopak ;)
Po roce jsem se opět vrhla na další knihu Ladislava Zibury. Už minule jsem měla dojem, že jeho knihy si člověk opravdu musí dávkovat - dějově nejsou příliš bohaté. Sem tam se dozvíte něco zajímavého, oceníte sarkasmus a humor, cca první polovinu knihy si užijete a pak už to bude pořád stejné. Takže zase chvíli (rok?) počkám a pak se vrhnu na tu třetí, která mi ještě zbývá.
Velmi příjemné a vtipné čtení, kde autor upřímně a bez obalu líčí radosti a strasti poutníka. Několikrát jsem byla na autorových přednáškách a vždy jsem se skvěle bavila. Styl jeho psaní je dost podobný.
Moje druhá kniha od Zibury, takže už jsem věděla, co čekat.
Ladislav nepíše typické cestopisy ve smyslu místopisů. Jeho knihy jsou především o lidech, se kterými se na cestách setkal. Jeho přístup k životu i k lidem, nezdolná dobrá nálada a radost z cesty samé, bez ohledu na to, kam ho zavede, mě hodně obohatily.
Štítky knihy
přátelství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
tak z tehle knizky jsem hodne rozpacita..do pulky super, ale pak? myslela jsem, ze knizku odlozim, popis den co den skoro stejny prislo mi to jako ve smycce ktera nekonci.. ale ke konci byly popisy dni zase.mnohem lepsi a cteni utikalo a bylo zajimave..takze hodnotim jako prumer