40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432890/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-vb0-432890.jpg
4
2935
2935
Největší cestovatelské dobrodružství od dob Honzíkovy cesty! Mladý student Ladislav Zibura v létě 2014 hodil batoh na záda a vydal se na pouť do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu pěšky ušel 1 400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanul pod Zdí nářků a prožil největší dobrodružství svého života. Těšit se můžete na vyprávění kavárenského povaleče, který vám svým laskavě nekorektním humorem dokáže, že poutník rozhodně nemusí být katolík, asketa ani nudný člověk.... celý text
Přidat komentář
V rámci čtenářské výzvy 2019.
Vlastně ani netuším, proč cestopisy nečtu daleko víc - tenhle je vtipný, krásně napsaný a skvěle se čte. Člověk má hned chuť hodit si sbalenou krosnu na záda a podniknout něco podobně šilenýho.
Ale protože i já už mám taky něco na tomhle světě našlapáno (většinou ve vysokých horách), tak na druhou stranu vím, že víc než častěji si říkám "Proč já sem vlastně lezu..."
Přesto: perfektní počtení!
Moc cestopisy nečtu, ale když už to je potřeba do Výzvy... Co se týče cestopisné části, bylo to fajn čtení. Co se týče "humoru", místy jsem se zasmál, ovšem většinou mi to přišlo trochu zbytečné tlačení na pilu, místy padající až k trapnosti. A průběžné (a hlavně koncové) filozofování mě dost rušilo.
Každopádně vlastně děkuji autorovi za tento naturalistický popis, už nikdy nebudu mít cuky zkusit si něco takového? Maximálně tak Santiago v nějakou rozumnou roční dobu.
Tak tohle mě bavilo od první kapitoly až do konce.
Už se těším na další knížky od autora a nejspíš zajdu i na nějakou cestovatelskou přednášku.
Pobavilo i bavilo, ale pouze jako audiokniha... Nevim proc, do knihy jsem se zacist nedokazala...
Před třemi lety mi zavolala má nejmenovaná kamarádka Kačka, že na cestě autobusem z Brna do Olomouce potkala okouzlujícího Ladislava, který měl mít večer v U klubu svou cestovatelskou prezentaci. Čirou náhodou sehnala na tuto beznadějně vyprodanou událost vstupenky a toužila po mé společnosti. Ok, po jeho společnosti toužila asi víc, ale jen těžko s ní mohl sedět na vlastní přednášce v publiku, to dá přece rozum... Od touhy po mém doprovodu ji neodradil ani fakt, že na všechny popisy a připomínky jeho osobnosti jsem zarputile vrtěla hlavou, že ho jako vážně neznám... Až tak neodolatelná a nepostradatelná jsem byla! :) Co bych to byla za člověka, kdybych se k takové pomoci bližnímu svému nepropůjčila?!
A co bylo dál?
Přednáška se konala, rande nikoliv. Podezírám totiž Ladislava, že si podobně nečestným způsobem zajišťuje standardně vysokou návštěvnost svých prezentací.
Za trest jsem jeho první knihu přečetla až teď. (A to pochopitelně jen kvůli splnění čtenářské výzvy, pozn. autorky).
Příjemné, vtipné, poučné i zábavné ... Ladíkův styl humoru je blízký mému srdci.
Příjemné a odpočinkové vyprávění o pěší pouti do Jeruzaléma. Kniha je napsána s lehkostí a vtipem, dýchá z ní svoboda, pohoda a radost a nechybí ani autorovy postřehy o sobě samém. Knížka je doplněna pěknými obrázky. Líbila se mi.
Bohužel tento autor asi nebude úplně můj šálek čaje. Bavila jsem se na začátku a ke konci, ten prostředek už byl takový monotonní. Možná by bylo lepší ho nečíst najednou. Kdo ví.
Ale jako velké plus bych dala představení nám neznámé kultury lidi úplně z jiného úhlu pohledu.
Možná si od něj další knihu přečtu, ale až za nějaký ten čas.
Moje první čtenářské setkání s cestopisem a můžu říct, že kniha předčila má očekávání. Četla se jedním dechem, navíc bych nikdy nečekala, že se u tohoto žánru tak skvěle pobavím. Obdivuji každého dobrodruha, který se na takovou pouť vydá. Turecko ani Izrael nepatří k destinacím, které by mě lákaly k návštěvě, o to víc jsem si ale čtení užívala a vstřebávala informace. Moc se mi také líbily odstavce s praktickými informacemi. Ráda se pustím do dalších Ladislavových dobrodružství.
Humorné, lehce naivní, prostě od dvacetiletého mládence milé počtení. A tak to má být. Přeji autorovi, aby se na svých cestách i nadále setkával s lidmi dobrými a jeho anděl strážný byl stále ve střehu. (Napadlo mne, jak by asi kniha vypadala, kdyby autor nebyl XY ale XX.) Za ten sportovní výkon si pan Ladislav rozhodně zaslouží palec nahoru.
První setkání s Ladislavem a JO! moc dobrý. Určitě to nebylo naposledy. Výborný humor a pro mě velmi příjemná forma zprostředkování jeho pěších zážitků.
Ladislava opravdu žeru. Baví mě jeho humor, jeho schopnost být nad věcí. Jeho besedy jsou plné humoru, poutavého vyprávění, které doplňují skvělé fotky. Nevím proč, ale do jeho knih se nemůžu začíst. Ze začátku super ale postupem času se mi dny začnou slívat a přijdou mi podobné. Při jeho vyprávění naživo se mnohem lépe dokážu přenést na místo vyprávění. Při čtení knížky mi to bohužel nejde...
Spojení "zábava i poučení" je obvykle dost klišé, tady to ale vážne platí. Je to čtivé, netáhne se to, je to i legrace, a čtenář se hodně dovi o tom, jaké jsou Turecko a Izrael a jejich obyvatelé zblízka. Toho Turecka je většina, což může překvapit, pokud čekáte hlavně ten Jeruzalém, ale vubec to není na škodu.
Je to poslední díl "cestopisů", který mi od Ládi chyběl přečíst.
Opět povedené.......... Jednu hvězdu ubírám za trošku rozvleklý závěr.
Žasnu nad Láďovou odvahou. Tohle bych rozhodně nedokázala a ani si to nedokážu představit.
Jsem ráda, že jsem si jako svůj první cestopis vybrala zrovna tenhle. Lehký humor, úsměvné a někdy i méně úsměvné situace, které mě nerozrušily jen z toho důvodu, že autor je ještě naživu.
Láďa má můj obdiv, že něco takového dokázal. Já se však jen přesvědčila o tom, že by takové tůry nebyly nic pro mě. Mám ráda pěší turistiku a miluju objevování nových míst a zemí. Ale zároveň mám ráda ten pocit, když si po celodenní námaze dám sprchu, lehnu si do pohodlné postele a hlavně si zajdu v klidu na záchod :D.
Bylo ale milé vidět, že se najde tolik lidí, kteří dokážou neznámého poutníka vpustit do domu, nakrmit ho a vlastně od toho nic nečekat oplátkou.
U knihy jako takové mi vyhovovaly krátké kapitoly doplněné o vtipné obrázky. Lehce se četla, zkrátka oddechovka. Nejvíc mě zaujaly úvodní články každé kapitoly, u kterých se člověk fakt zamyslel. Co jí však škodí je to, že po pár listech vám začnou připadat jednotlivé dny stejné a tím pádem i nudné. Celkově bych hodnotila tak 3,5. Fotky z cesty najdete na Láďově Facebooku.
Štítky knihy
přátelství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Cestopisy nemusím. Tohle však bylo něco jiného. Tohle snad ani cestopis nebyl. Jak totiž může cestovat někdo takovej? :P
Navíc to byla neskutečná zábava, Ládínkovi hlody dost pobavily a navíc občas nějaká hluboká myšlenka.
Ale taky to přineslo pohled, který bych nečekal. Třeba to, že lidé na tureckém venkově jsou hlavně lidé. A že i o ramadánu se umí chovat přátelsky a pohostinně...