451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33119/stupnu-fahrenheita-33119.jpg
4
3815
3815
Guy Montag, hrdina románu žije ve své ohnivzdorné vile obklopen civilizací tryskových aut, raketových letadel, mechanické hudby a také ovšem policejních helikoptér a mechanických „ohařů“, kteří svým chemickým čichem neomylně sledují stopu zločince. Kdo je však tímto „zločincem“? Ten, kdo překročí základní zákon této utopistické civilizace, tj. ještě vlastní a čte knihy, kdo nemyslí tak, jak je předepsáno myslet, kdo se pokouší uvažovat samostatně. Tohoto „zločinu“ se právě dopustí Montag. A o příšerné, hrůzné štvanici, kterou na něho uspořádá policie ve svých helikoptérách, o zmechanizovaném děsu, který je mu v patách v podobě mechanického ohaře s prokainovou jehlou v čelisti, o úděsné televizní reportáži z této honičky a o konečném zániku onoho odlidštěného světa vypráví tento příběh. Je to jedno z nejlepších Bradburyho děl, v němž nastavil křivé zrcadlo fantastiky civilizaci moderního světa, jež člověku nepřinese skutečné štěstí, dusí-li v něm to nejcennější – lidskou myšlenku. Vydavatelství Svoboda v edici Omnia, kniha vydána s názvem 451° Fahrenheita (viz obálka knihy) Vydání druhé Překlad - Jarmila Emmerová, Josef Škvorecký Autor obálky - Leopold Dvořák Vazba brožovaná Počet stran 155 Doslov napsal Josef Škvorecký... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1970 , SvobodaOriginální název:
Fahrenheit 451, 1953
více info...
Přidat komentář
Knihy pana Bradburyho byly pro mně těžkopádné a nemohla jsem se do nich začíst. Tím neříkám, že jsou špatné. Ale pro mne tento druh literatury prostě není. A to jsem zkoušela i s odstupem let. Ale zase abych nepomlouvala, tak určitě je to dílo, které v sobě má i hluboké myšlenky nad kterými by se lidstvo mělo zamyslet.
Konečně další antiutopie do sbírky. V některých ohledech až překvapivě vizionářské, byť televizi nahrazují sociální sítě, před kterými není úniku. Ale z těch paralel až mrazí v zádech. Často mě dokázala kniha strhnout a nemohl jsem přestat číst, přestože to měl někdy hlavní hrdina překvapivě snadné, hlavně útěk. Na plný počet to ale není - zpočátku jsem měl trochu problém se vyrovnat s Bradburyho stylem psaní, který mi připadl až obrazově básnický a květnatý, ale to si po chvíli sedlo. Pak mi ale trochu chybělo vykreslení fungování světa do detailu... Kdo vyrábí cokoliv (především s ohledem na zbrojení), když se všichni baví? Kdo tam vládne?
Jinak ale dobrá kniha, nutící k zamyšlení.
Kniha má skvělý potenciál, ale já bych to potřebovala trochu víc rozepsat... Chtěla bych více popsaný svět, možná i trochu víc informací o minulosti a bylo by to skvělé.
Bradbury představil nadčasový dystopický svět unifikovaného (ne)myšlení a povrchních a pokleslých forem zábavy vymývajících lidem to, co mají místo mozků. Svět, kde se kniha může stát rozsudkem smrti. Svět, ve kterém není čas se zastavit, lelkovat, v klidu popřemýšlet, kde se ze všech stran valí barevná blikající světýlka, uřvaná hudba, hesla, slogany… Samozřejmě doplněný o ve své době patřičně futuristickou technologií – takovou, kterou my dnes o 70 let později denně užíváme, čímž se pro nás kniha stává ještě naléhavější a aktuálnější.
Za mě je problém, že svět opravdu jen představil, ale nerozpracoval. Ty opravdu zajímavé postavy se příběhem jen minou, veškerá pozornost je zaměřena na schematického Montaga, jehož proměna mi přišla stejně povrchní jako svět, ve kterém žije. První část skvělá, pak to jde z kopce. Útěk byl tak bezproblémový, až se mi nechtělo věřit. A závěrečný deus ex machina odpovídá době vzniku, ale dnešního čtenáře spíš rozhořčí – prostě bum a konec, jdeme vstříc lepším zítřkům, a přitom citujeme klasiky a filozofujeme o nesmrtelnosti chrousta.
451 stupňů vyšlo původně jako povídka – možná u toho měl autor zůstat. Námět geniální, plný zajímavých, nadčasových myšlenek, ale utopený v rozvleklých, nepříliš čtivých pasážích a formě, která rozhodně nesedne každému. Za mě zklamání, existují lepší, čtivější a promyšlenější dystopie.
Kdysi jako ještě dost mladý jsem tohle dílo viděl jako film a moc jsem to nechápal - požárníci a pálí knihy... Ale zaujali mě lidé-knihy. Nedávno jsem si na to vzpoměl a zatoužil jsem si přečíst předlohu.
Řekl bych, že je to kniha, která se do dnešní doby dost hodí - zdá se mi, že se málo čte a moc hledí do bedny, vytrácí se myšlení a hlavně to kritické. Ne že bychom byli blízko tomu, co se děje v knize, ale dnes se může stát skoro všechno.
Překvapilo mě, jak je kniha útlá, film byl docela dlouhý a košatější, docela bych se kouknul znovu. A grafický román podle knihy má přesně tolik stran, co knížka. Není špatné číst obojí najednou.
A citát, který mě zaujal: Až se nás zeptají, co děláme, můžeme jim říci, že si pamatujeme.
Tak tedy čtěte a také si pamatujte. Může se to jednou hodit.
Trochu víc se mi líbilo Orwellovo 1984, které jsem dočetla těsně před tím. Ale jinak další skvělý antiutopický román, o společnosti bez knih připoutané k televizním stěnám.
451 stupňů Fahrenheita - teplota, při které hoří papír...
Mel jsem problem se zacist. Musel jsem si i pomoci internetem.... Ale pak to bylo uz dobre. Zvyraznena myslenka kdy blbost ma vetsi vahu, nez inteligence je hodne priznacna kazde dobe, ve ktere inteligenci strida populismus a buranstvi.
Nadčasové sci-fi staršího střihu s myšlenkovým přesahem.
Za mě svěží old school klasika namířená všem čtenářům napříč věkem.
Na to, že byla kniha poprvé vydána v roce 1951 (Amerika), klobouk dolů za nadčasovost. Kdysi jsem od autora četla jinou knihu (“Marťanská kronika”), kterou jsem byla okouzlena a i přesto, že je mi o víc jak deset let víc od četby jeho knihy (výše), se mi zamlouvá stejně jako před lety.
Dvě skutečnosti k vytknutí jsou za mě:
- místy dost chaotický popis (např. str. 141 a násl.,158-159);
- překombinovaná dějová linka (SPOILER: Hned po útěku válka-jako vážně? KONEC SPOILERU).
Přijde mi skvělé, že tato kniha je poměrně stará a tak nadčasová. Asi bych se nebála říci, že Bradbury je americký Čapek :D Jestli váháte zda si knihu přečíst, tak rozhodně neváhejte a přečtěte si ji. Tato kniha je pohlazení po duši. Doporučuji!
Mějme v každé době kousek světla v sobě.
Dobrý sluha,ale zlý pán.
Největší objev lidstva.
............
Človíček vynalezl ohen ehm dejme tomu spíše si ho ochočil.Napíchnul si nějakej ten buřtík.Teda nějakýho toho mamuta když byl zrovna k mání.A ted světe div se.Opečeným masem se údajně zvětšila kapacita a míra přemýšlení.Až takhle vděčíme za mnoho ohni.
Uběhnul nějaký ten čas a na pozadí války která je tu jakousi kulisou.Není podstatné kdo a proti komu.Tak v této blízké době se ohně užívá spíše k utlumení myšlenek a ne k obohacení ducha.
............
Pochoden však neuhasla.Plamen sálá a nikdy nezhasne.Jiskřičky vzdoru se derou na povrch.A nemusíte zrovna pobíhat po žhavích uhlících abyste pochopili...kdo je blízko ohně ten se spálí.
Bradbury básník poeta i klasický romantik vypráví velmi osobitým svébytným způsobem pojednání.
Nemusí věty pálit to rozhodně ne.Jen umně slovy dokáže rozehřát srdce čtenářovo.
Celé je to dá se říci význáním lásky knihám kinihovnám a čtení jako takovému.
Pro zamilované do čtení.Oda na otáčení stránek.Radost při čtení.Duch autora i všech spisovatelů žije napříč staletími.Myšlenky ty nevyhasnou.Knihy jsou věčné a musíme je chránit (jako malej jsem si stříhal v encyklopedii,kaju já se kaju) i když budou digitální z paměti nevymizí jen změnila se jen forma.
...........
Jestli je někdo požárník nebo hasič.Záleží na době.Na nás.
Ač někdy se v okolí potkáte s označením knihomol nebo vás považují snad i za výstředního.Nebudeme plameny používat k vzájemnému ničení.Ten ohen v metafoře poneseme dál.
My bysme to nikdy těm lidem (knihám) neudělali,vid tati ?
Ne za žádnejch okolností.
Protože jsme ti hodní,ano.A neseme ohen.
Neseme ohen,přesně tak.Musíme dál.
Tak jo.
Úryvek převzat (s laskavým nesvolením) od Cormac McCarthy.
Poslouchané jako audiokniha . Na to, že jde o skoro 60 let staré sci-fi to bylo dost dobré. Ale i tak by si to zasloužilo o špetičku míň filosofických úvah - přistihla jsem se, že v těchto chvílích ztrácím pozornost, začínám přemýšlet o vlastních záležitostech a pak se divím, kam jsme se to vlastně v ději dostali.
Přiznám se, že jsem asi od knihy čekala trochu více. Rozhodně poklona autorovi za téma, které si vybral a skvěle zpracoval. Na druhou stranu jsem chtěla něco víc surového, například jako Orwellova Farma zvířat.
V hodnocení jsem rozpolcený. Na jednu stranu – výborně (a v padesátých letech!) popsaná dnešní realita politické totality, zakrytá tupou, ale strašně atraktivní digitální zábavou, která z lidí dělá nemyslící zombíky. Výborně popsaný důvod, proč totalita pálí knihy – mají obsah („hodnotu“ a „strukturu“), který může být v kombinaci s dostatkem času a svobodou aktivity pro společnost nebezpečný.
Na druhou stranu – je strašně těžké přijmout svět, ve kterém se požárníci stali zbytečnými, protože domy nehoří a začali být používání ke spalování zakázaných knih (a občas i jejich čtenářů). Je těžké prokousat se Bradburyho lyrickými úlety, ale dobře – jsem asi až příliš racionální.
Hodnotím jak hodnotím. Hodnotím to tak ve svých čtyřiačtyřiceti, když doháním čtení sci-fi klasik. Ale je docela možné, že až si to přečtu znova, hodnocení zvýším.
10 z 5!!!
Prvých 5 je za príbeh ako taký. Keď sa tak občas rozhliadnem vo svojom okolí, mám pocit, že ju ešte stále čítam...podobne ako Bastián a Nekonečný príbeh, len tu si nie som istý šťastným koncom...vyzerá to, že o chvíľu už príbeh nebude sci-fi a z toho mrazí.
Ďalších 5 je za čas, v ktorom príbeh autor písal. Stále nedokážem uveriť, že to bolo v roku 1953 a nie včera...
Bravó!
Kniha mě opravdu zaujala svou nadčasovostí. Až fascinující bylo, kolik moderních technologických vymožeností se v knize objevilo, vzhledem k jejímu datu napsání. Kniha, která určitě stojí za to si ji přečíst.
Na tuto knihu jsem narazila náhodou. Jednou jsem ji uviděla v knihovně a vzpomněla, že už jsem o ni někde slyšela, přesněji z recenze na instagramu. Po krátkém přemýšlení jestli kniha stojí za přečtení, jsem se rozhodla jí dát šanci a. A byla jsem mile překvapená.
Líbil se mi svět, který autor vytvořil a jak děsivě vystihl dnešní dobu, která k tomu pomalu ale jistě spěje. Svět, ve kterém lidé neznají nic jiného než umělé obrazovky a nemají žádný život. Svět, který místo aby poháry hasil, schválně oheň zakládá a trestá tak každého kdo má u sebe knihy. Ano, přesně tak. Ty krásné věci bez kterých by si mnoho z nás nedokázala představit život byli vládou prohlášené za hloupé a urážející. Osobně bych v tomto světě žíti nechtěla. A nejen z tohoto jednoho důvodu.
Kniha vypráví příběh o jednom z těch lidí, kteří zakládají požáry a pálí knihy. Ze začátku je to pro něj rozkoš, pálit. Později však, díky několika náhodným setkáním s jednou dívkou, zjišťuje, že nic není takové, jaké se to dříve zdálo. Poznává opravdovou hodnotu knih a dochází mu, že v tomto světě je něco v nepořádku. A rozhodne se s tím něco dělat...
Čtyři hvězdičky dávám z důvodu lehce zmateného a zvláštního stylu psaní, který není úplně můj styl. Jinak ale knihu můžu ve všech směrech jen doporučit. A na závěr přidávám krátký citát z této knihy.
"Máme všechno, co potřebujeme ke štěstí, ale šťastní nejsme."
Je to nadčasové, ty představy jsou super, ale kniha mě vůbec nebavila. Bradbury neumí moc psát.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno útěk 20. století americká literatura budoucnost tajemství symbolismus hasiči rozhlasové zpracování pragmatismus o knihách technologie budoucnosti oheň knihy
Autorovy další knížky
| 2001 |  451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Knihy neboli informace obecně, jasný nepřítel každého totalitního režimu. A jsou i hlavní obětí příběhu "451 stupňů". Při každém výjezdu požárníků, srdce čtenáře knihomola zapláče.