451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33119/stupnu-fahrenheita-33119.jpg
4
3815
3815
Guy Montag, hrdina románu žije ve své ohnivzdorné vile obklopen civilizací tryskových aut, raketových letadel, mechanické hudby a také ovšem policejních helikoptér a mechanických „ohařů“, kteří svým chemickým čichem neomylně sledují stopu zločince. Kdo je však tímto „zločincem“? Ten, kdo překročí základní zákon této utopistické civilizace, tj. ještě vlastní a čte knihy, kdo nemyslí tak, jak je předepsáno myslet, kdo se pokouší uvažovat samostatně. Tohoto „zločinu“ se právě dopustí Montag. A o příšerné, hrůzné štvanici, kterou na něho uspořádá policie ve svých helikoptérách, o zmechanizovaném děsu, který je mu v patách v podobě mechanického ohaře s prokainovou jehlou v čelisti, o úděsné televizní reportáži z této honičky a o konečném zániku onoho odlidštěného světa vypráví tento příběh. Je to jedno z nejlepších Bradburyho děl, v němž nastavil křivé zrcadlo fantastiky civilizaci moderního světa, jež člověku nepřinese skutečné štěstí, dusí-li v něm to nejcennější – lidskou myšlenku. Vydavatelství Svoboda v edici Omnia, kniha vydána s názvem 451° Fahrenheita (viz obálka knihy) Vydání druhé Překlad - Jarmila Emmerová, Josef Škvorecký Autor obálky - Leopold Dvořák Vazba brožovaná Počet stran 155 Doslov napsal Josef Škvorecký... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1970 , SvobodaOriginální název:
Fahrenheit 451, 1953
více info...
Přidat komentář
Tuhle knihu už jsem nečetl celou věčnost. Bylo třeba to napravit.
Síla této – po stránce techniky možná trochu úsměv vzbuzující – knihy je jinde. Je to chmurná vize světa, v němž lidé rezignují na kulturu a touhu po vzdělání a vědění.
Je vize společnosti, které nebylo dosaženo „… shora od vlády, cestou nařizovací. Nezačalo to žádným výnosem, žádným usnesením, žádnou cenzurou, vůbec ne! Bohudíky, celý ten kousek provedla technika, masové využití zdrojů a tlak menšin. Jim poděkuj za to, že dnes můžeš být neustále veselý, smíš číst obrázkové seriály, oblíbené senzační životopisy nebo týdeníky plné inzerátů.", jak říká jedna z ústředních postav děje kapitán požárníků Beatty.
Právě dlouhý monolog Beattyho u postele hlavního hrdiny Guya Montaga s mrazivou předvídavostí popisuje společenský vývoj, který předchází vlastnímu ději knihy. Autor knihu napsal v roce 1953 a soustředíme-li se na poselství, lze bez okolků konstatovat, že ji klidně mohl napsat před rokem, minulý měsíc, nebo včera…
Je to vize, k níž máme jako civilizace možná blíže než k jiným dystopiím právě proto, že ke své realizaci nepotřebuje převrat, zbraně a krev na ulicích. Je to plíživá nemoc, jejíž první symptomy můžeme pozorovat i dnes.
V tom je velká síla knih Raye Bradburyho.
A znovu jsem se ocitl v situaci, kdy mi kniha, kterou jsem kdysi četl, v opakovaném čtení poskytuje nové zážitky a nové podněty k přemýšlení.
Nebyl jsem a nejsem čtenář sci-fi, ale řekl jsem si, že s tím zásadním dílem žánru se seznámím. Stálo mě to určité přemáhání při čtení a dostavilo se zklamání. Nabyl jsem dojmu, že psát sci-fi = vymysli si svět přitažený za vlasy, do něj dosaď pár figur a jeď. Až ti dojde nápad, pomož si další nepravděpodobnou situací nebo technickým "vynálezem" a jeď dál... Psychika postav, motivace jednání, uvěřitelnost příběhu mi přišla velmi malá. Vím, že dílo položené do kulis budoucnosti nutně zastará tím, jak se tak budoucnost stane současností, ale mně to prostě připadalo až trapné (domácí příruční kartotéka nebo čmuchající ohař, stejně tak i svobodné enklávy mimo Město...). Sci-fi nebude můj šálek kávy:-/ Abych jen nehaněl, samozřejmě jsem našel i pozitiva - musím vyzdvihnout, jak autor vizionářsky odhadl a uchopil témata "ubavení se k smrti" a otupování se audiovizuálním smogem, abychom nemuseli myslet, vnímat, cítit svou skutečnou existenci. Stejně tak i memento narůstající lhostejnosti mezi lidmi. Za toto musím dát palec nahoru.
Nadčasová kniha, ve které Ray Bradbury v podstatě předpověděl existencí sociálních sítí a velkoplošných obrazovek na úkor knih. Občas jsem se podivovala nad nezvyklou skladbou vět. V dnešní době se už nejedná o nijak šokující knihu, ale jedná se o sci-fi klasiku, kterou jsem si ráda doplnila.
Tuto knihu znám už dlouho a jak jsem zhruba věděl děj a na čtení se těšil, přiznám se, že jsem si ji trochu idealizoval a bál se toho, že budu zklamaný.
Nestalo se tak a já jsem po dočtení nadmíru spokojený. Poselství je jasné, nestárnoucí a tak úderně podané, že každý, kdo má alespoň trochu skepse ohledně toho, kam naše civilizace směřuje, si bude připadat přesně jako,, lidská schránka,, kdyby to náhodou jednou bylo potřeba.
Doslov od pana Františka Novotného byla třešnička na dortu.
Od knížky jsem měla hodně velká očekávání, bohužel se úplně nenaplnila. Téma bylo skvělé, ale pro mě místy rozvleklé, což je u tak útlé knížky překvapení. Navíc místy i nudné. Jinak teda doufám, že tahle vize se nikdy nenaplní, už tak mi přijde jako peklo každá domácnost, kde televize hraje jako zvuková kulisa a my se při tom zvuku přeřváváme. Hnusný zvyk.
31/2
Tohle Bradburyho dílo musí být noční můrou všech spisovatelů a nejenom jich. Obecně je to varování před stále uspěchanější dobou, kdy lidé více a více konzumují a méně myslí a uvažují. A když se podíváte, jak jsme na tom dnes, kdy během pár let konzumenti místo dvouminutových nebo delších videí začali preferovat párvteřinové skeče na TikToku, musí se vám z toho dělat zle. Abych ale nemluvil jenom o tom špatném, tak je tato kniha také oslavou knih samotných a všeho, co nám přináší. A takové myšlenky nikdy nezemřou, alespoň dokud tu bude poslední člověk, který by je nesl.
Pokud bych měla soudit podle vyřčených myšlenek, pět hvězdiček je málo. Měla jsem o díle jen povrchní znalosti ze školy a zařadila jsem si to kamsi mezi 1984 a spol., takže jsem očekávala jakousi kritiku totalitních režimů. Ale jak už tu někdo psal, ono to není ani o totalitě typu střední a východní Evropa té doby (byť autora prý "inspirovalo" Hitlerovo pálení knih), ale spíš kritika zvrhlé konzumní společnosti. Dnešní čtenář může být docela v šoku, když v knize z 50. let čte o lidech, kteří celé dny jen tupě čumí na obrazovku, o infotaimentu jak z TV Nova (sorry) či dokonce se tam objeví zmínka o cancel culture.
Na druhou stranu, umělecky mě ta kniha moc nenadchla. Ani neurazila. Spíš je to takový průměr. Postavy nijak zvlášť vykreslené, včetně hlavního hrdiny, a myšlenky trošku ubírají prostoru ději.
Skvělé, napínavé, nutící k přemýšlení a tak aktuální! Některé knížky se mě skoro fyzicky dotknou a 451 stupňů Fahrenheita k nim rozhodně patří.
Na začátku jsem byla z knihy naprosto unešená, protože jsem si říkala, že na tu dobu je to úžasně průkopnické a čtivé dílo. Kniha má je rozdělena do čtyř částí a neobsahuje žádné kapitoly. Jak jsem byla nadšená, říkala jsem si, že bych ji mohla přečíst na jeden zátah. To se mi bohužel nepovedlo, ale možná to zkusím někdy znovu.
Zajímavostí také je, že autor napsal příběh jako povídku, tedy nikdy na něj nepomýšlel jako na samostatnou knihu a napsal ji za pouhé 3 dny!
Příběh má opravdu zajímavou a pro mne šokující myšlenku, ale jak jsem z ní byla nadšená, tak mě postupně začalo ubíjet autorovo „filosofování“ a odkazování na známá díla. Chyběla mi také propracovanost některých příběhových linek. Nicméně jak už jsem psala, příběh byl myšlen pouze jako povídka a je tedy nutné na něj tak pohlížet. Přestože jsem knihu chtěla původně dát pryč, nakonec v mé knihovně zůstává. Za 1. se mi povedlo sehnat první české vydání z roku 1957 a za 2. bych si ráda knihu ještě někdy přečetla „na jeden zátah“.
Knihu jsem přečetl téměř jedním dechem. Celou dobu mně během jejího čtení běhal mráz po zádech. Je až děsivé, jak věrohodně dokázal Bradbury vykreslit současnou situaci, kdy si lidé kupují větší a větší televize, které instalují skoro do každé místnosti, a tráví u nich čím dal více času. Jak jsou lidé lehce manipulovatelní přes sociální média a nekriticky přijímají vše, co se jim v televizích nebo na internetu řekne. Jak bezduše civíme hodiny denně do našich telefonů místo toho, abychom se rozhlédli kolem sebe. Lidstvo hloupne, děti čtou čím dal tím méně a více času všichni trávíme ve virtuálním prostoru. Toto všechno dokázal pan Bradbury před téměř 70 lety mistrně vykreslit v tomto geniálním románu. Tato kniha na mě hluboce zapůsobila! Zároveň se mi moc líbí jazyk, jakým je kniha napsána.
Při prolétnutí okolních komentářů opět vidím, že co se týče žánru dystopie, Orwella četli skoro všichni a Huxleyho (Brave New World, česky jako Konec civilizace) skoro nikdo... (I když věřit se mi tomu nechce.) 1984 je z těchto tří knih asi na nejvyšší literární úrovni (pominu-li, že Bradbury je větší básník a Huxley má víc načteno), ovšem není to relevantní prognóza pro dnešní dobu – spíš ukazuje, jak by to vypadalo, kdyby se nějaký totalitní režim opravdu zvrhl. V tom nemá konkurenci.
451 stupňů má daleko blíž právě ke Konci civilizace, neboť v obou těchto vykontruovaných světech se lidstvo přivedlo do srabu samo – aniž by si toho bylo až na čestné výjimky vědomo. Bradburyho 451 stupňů je spjato s tehdy všudypřítomnou hrozbou atomové bomby (Studená válka) a tuto hrozbu také naplňuje, přesto však ze všech tří dystopií ponechává nejvíc naděje.
Hodně silné poselství, knihy jsou největší bohatství lidstva. Jen mi trvalo dostat se do příběhu a nebylo to dostatečně napínavé. Ve stylu 1984, akorát méně promyšlené, ale i přesto nelituju přečtení.
Asi jako každýmu to na mě dýchlo vzpomínku na 1984. Tam sice jako mučení použili krysu, ale tady se asi každýmu čtenáři dělá zle z toho ohně.
Velmi poutavě napsaná kniha s hororovou realitou bez knih. Bylo zajímavé číst, jak se celá společnost odklání od hlubokých vědomostí a směřuje k ploché zábavě v TV. Místy trochu až moc skákal děj, ale jinak velmi dobré dílo. Skoro jako dnes, všichni s mušličkami v uchu...
Fahrenheit je další originální dystopické dílo s působivou myšlenkou a poutavým dějem srovnatelným s Orwellovým 1984. Nicméně na rozdíl od 1984 zde autor nekritizuje manipulativní, trestající a všemocnou vládu, nýbrž samotnou společnost, která skrz svou lenost, ublíženost a všeobecnou slabost sama způsobila masivní úpadek vzdělanosti, charakteru a kultury. Dnešní často laciná a konzumní zábava se příliš neliší od té v této knížce. Během čtení mi v paměti nostalgicky běžel film Equilibrium, který se Bradburym jistě inspiroval. Odpočinková četba...
Jste-li vášnivý čtenář a své drahocenné knihy hýčkáte a opatrujete jako vlastní děti, Bradburyho vidina budoucnosti vámi zaručeně otřese.
A pak že Stephen King píše horory...
František Novotný shrnul knihu do souvětí:"Bez technologie se civilizace případně obejde, ale bez kultury už nebude civilizací". Toto není kniha, ale záznam toho, co už se děje. Vztyčený prst od pana Bradburyho je zlomený. Nečti to. Neblbni. Seď, pusť si růžovku a ticho...
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno útěk 20. století americká literatura budoucnost tajemství symbolismus hasiči rozhlasové zpracování pragmatismus o knihách technologie budoucnosti oheň knihy
Autorovy další knížky
| 2001 |  451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Výborná, nadčasová kniha, která nutí k zamyšlení.