451 stupňů Fahrenheita
Raymond Douglas Bradbury
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/547237/bmid_451-stupnu-fahrenheita.jpg
4
3814
3814
451 stupňů Fahrenheita je teplota, při níž papír hoří. V Bradburyho temné vizi budoucnosti nejsou hasiči vybaveni vodními stříkačkami, ale plamenomety, které ničí poslední svědectví svobodného myšlení – knihy. Až do dne, kdy si hasič Guy Montag začne klást znepokojivé otázky… Román vychází v nově revidovaném překladu s úvodním slovem Raye Bradburyho. Kniha je doplněna původním doslovem Josefa Škvoreckého k prvnímu českému vydání a esejem Františka Novotného k současnému aktualizovanému vydání.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2024 , Kniha ZlínOriginální název:
Fahrenheit 451, 1953
více info...
Přidat komentář
Já nějak nevím, jak to zhodnotit. Určitě myšlenky tam byly, ale spíše mi to v reálu přijde jako fantasmagorie. Stejně tak jako si dřív mysleli, že je země placatá. Samozřejmě jde o "klasiku" ale nejsem z ní nadšen. I když na jedno nudné odpoledne.....
Námět je vzdáleně podobný Orwellově 1984, ale nějak mě to chytlo o dost méně. Knížka je plná myšlenek, to nelze zapřít. Jen mi asi nesedla zcela alegorie se zákazem knih a jejich likvidací požárníky.
Tahle kniha byla neskutečně úžasná. Většinou do knih nepíšu a nepodtrhávám si v nich, pokud se tedy nejedná o štafety, ale tady bylo až moc skvělých myšlenek a citátů. Už po přečtení prvních pár stran jsem věděla, že si ji zamiluji. Děj plyne rychle a během pár večerů jsem knihu přečetla. Rozhodně ji doporučuji všem, které baví scifi a kteří se rádi nad knihou zamýšlí.
No... co říct. Je to zajímavé, ale že bych z toho padal na zadek, to ne. Ano, je to jedno z těch témat, kde bylo aktuální před padesáti lety a neméně je i dnes. Ale že by to bylo nějaké super čtení nebo kniha, ke které bych se chtěl vrátit, tak to ne. Ale jsem rád, že jsem o ni zavadil.
Tato kniha byla velmi zajímavá a bylo děsivé vidět, kam svět dospěl. Mám z ní po dočtení smíšené pocity, kniha se mě nějakým zvláštním způsobem dotkla a nyní vidím některé věci v novém světle. Vidím tam lehkou podobu i s dnešní společností, která má na tento způsob žití docela náběh.
Klasika, která letos slaví 70 let od svého prvního vydání, není jen kritická antiutopie. Je to o bezmoci nad lidskou leností myslet, raději odvrhnout knihy než zábavy. Svět, který Ray Bradbury popisuje byl v době vzniku tak neuvěřitelný, nyní s šokující podobností našemu světu mnohem bližší. Telestěny, mušky v uších a lidi co pohrdají knihami.
Myšlenka, pálit knihy bohužel nepatří jen do světa sci-fi ale v nejedné zemi se tak skutečně dělo - tedy než přišlo spalování lidí. Tato kniha vznikla jen pár let po této nejhorší zkušenosti lidstva, tedy zprostředkovává díky ucelenému příběhu požárníka Montaga, pálící zakázané knihy, postupně prozře a v celé nahotě svými činy ukáže zrůdnost totalitní společnosti. Doporučuji.
Celá ta myšlenka je rozhodně zajímavá a vlastně i poměrně děsivá, když si člověk představí, že by v takové společnosti měl žít. Děj je svižný a ubíhá rychle. Místy možná zbytečně moc, nebylo přece kam spěchat. I tak ale hodnotím dost kladně a považuju to za jednu z klasik v daném žánru.
Geniální dílo o jednotlivci, nikoli společnosti. Nalezení vnitřního hlasu, který nám našeptává, že něco není v pořádku. Strach z toho, že nevidíme pravdu, která ve skutečnosti neleží v knihách ale v nás samotných. Kniha je krásnou připomínkou toho, že skutečné bohatství nosí člověk uvnitř sebe. V příběhu je několik důležitých mezníků, které je nutné si připomínat v každé etapě, do které společnost postupně přichází. Je to například eliminace individuality jedince a neustálá generalizace. Potřeba ústupu emočního prožitku a vybočování z davu. Montag v sobě nachází vnitřní sílu a začíná naslouchat vlastním instinktům, které jej přivedou k vnitřní katarzi. Důležitý je také aspekt potenciálního pádu režimu, kdy touha a motivace stačí k tomu, aby se základy začaly bortit zevnitř. Jako v každé totalitě je důležité přesvědčit dav o tom, že pro něho děláme to nejlepší. Následně začneme dav přesvědčovat o tom, že za potenciální selhání může vždy jedinec, což vede k psychologickému efektu potřeby ztráty jedinečnosti a nutnosti zařadit se do šedého průměru. Přesvědčit dav o tom, že být individuální jednotkou je sobecké a odporuje to "dobru společnosti".
Rychle se to četlo. Až tak, že mi popisované dny ústřední postavy přišly jako jeden den. Bylo to svižné. Bohužel jsem se nedokázala oprostit od srovnání s Orwelem a proto se mi tento příběh zdál příliš jednoduchý. Ale neumenšuje to velikost myšlenky, která zůstává i po dočtení:). Doporučila bych komukoliv k zamyšlení, přesto, že jsem dala 3 hvězdičky.
Škoda, že ma od prečítania tejto knihy dlho odradzovalo to, že ide o sci-fi. A áno, je to síce sci-fi, ale to je len kulisou. Hlavnú úlohu hrá ľudská ľahostajnosť spôsobená nedostatkom ochoty premýšľať (čo je pre dnešnú dobu celkom príznačné). Kniha o tom, že čítať knihy je naozaj dôležité.
4,5/5
Aj keď knihu napísal v r. 1953 a zhodou okolností v nej spomína aj rok 2022 po ktorom ľudstvo spôsobilo atómové vojny, živo sa dá prirovnať aj k dnešnému spôsobu života. Opísal tam nelichotivý obraz spoločnosti, ktorá je založená na nevzdelanej spoločnosti, ľudia nemajú vlastný názor, nerozmýšľajú samostatne, každý kto nezapadá do väčšiny sa netoleruje. Sú závislí na určitom druhu virtuálnej reality, autor ju nazýva “rodinka”- telesteny, ktoré sú miesto stien v domoch. Používajú naslúchadlá, cez ktoré sú vedený čo si majú myslieť. Všade samá reklama a propaganda. Človek zabudol mať radosť z bežných radostí života. Miesto vône púpavy, pocitu stekajúceho dažďa po tvári, cítiť, že vôbec žijú, žijú vo virtuálnej realite a dopujú sa tabletkami. Je normálne že sa zabávajú tak,že v noci rýchlou jazdou zrazia náhodného chodca aby vyvolali v sebe aspoň minimálnu emóciu. Samovraždy sú úplne bežné. Deti sa po narodení dajú do škôl a keď ich rodičia majú doma,trávia čas pred telestenou. Objavujú sa tu živé-neživé tvory, psy, obsluhujúce roboty. Na pozadí deja sa odohráva začínajúca vojna. Nad hlavami lietajú bombardéry. Propaganda miesto 10 milión naverbovaných hlása jeden milión, tvrdia im, že o týždeň sú doma. Po prečítaní ďalšej dispotickej predstave spoločnosti od A. Huxley- Konec Civilizace, je to ďalšie dielo ktoré Vás prinúti vypnúť televízor, počítač. Zastaviť sa, poobzerať sa okolo seba a začať si znovu vážiť a žiť život.
Návrat ke kdysi pro mne pouze „dobré“ scifi se dnes změnil na objev vytříbené, literárně vysoce zdařile zpracované, hluboké myšlenky svobody člověka být sám sebou – tady číst knihy a myslet – a odvěké snahy vládnoucích elit člověka svázat, zavázat mu oči a uši, směřovat, řídit. A lovit či zabíjet, když si chce pásku z očí sejmout a dívat se na svět vlastníma očima.
Kdo by dnes neznal pointu dystopie 451 st. F (cca 233 st. C), teplota, při které se vznítí a hoří papír. Přes jistou nevyrovnanost v charakteru postav požárníka (nikoliv hasiče!) Montaga, ale především jeho ženy Mildred, která přes popisovanou percepční otupělost zjevně moc dobře ví, jak v určitou chvíli reagovat, jde o vynikající dílo z pera vynikajícího spisovatele. Co mě fascinuje je, jak jednotně pozitivní reakce u nás kniha vyvolává napříč čtenářským a politickým spektrem. Naplňuje mě proto uspokojením a trochou naděje, že v naší společnosti, kde uspěje leckterá pochybná ideologie, není ještě úplně všechno špatně. I když tatíčka Masaryka už si taky stihl přivlastnit kdekdo.
„Nezáleží na tom, co člověk dělá, jen když při tom něco změní…“
Poslechnuto jako audiokniha. Ok. Doporučuji. Na svou dobu revoluční, jsem rád, že jsem ji slyšel, ale podruhé až za dlouho.
Dílo mne moc nenadchlo, mám radši Orwella. Idea ohledně vzniku hasičů a reálie zajímavé, ale jinak dost filozofie, ne vždy mi do toho pasovala. Asi by mi to stačilo jako povídka. Několik nadčasových myšlenek a naděje na konci.
(SPOILER)
Úžasné dílo a Bradburyho nadání vyjádřit v podobenství mnohá palčivá zákoutí přetechnizované společnosti.
Dovolím si srovnání s Orwellovským 1984:
1) Orwell zlo popisuje jako vnější aspekt, který prolíná a drtí hlavního hrdinu celou knihu až ve výsledku podlehne. 451čka klade mnohem větší důraz na zlo vnitřní, na prázdnotu v nás samotných.
2) Winston je celou knihu víceméně konstantní, snažící se čelit Velkému bratru, avšak bez úspěchu. Montag prochází obrovskou katarzí, procitá a revoltuje.
3) 451čka přináší naději, 1984ka ne.
4) V 451čce má moc porazit systém každý, kdo procitne. Největší zbraní je myšlenka a uchování vědění. 1984ka nemá východisko, je absolutní a nezměnitelná.
5) Bradbury používá snad téměř všechny básnické prostředky - nádherné metafory, metonymie, synekdochy, zakládá si na anaforách. Orwellův text není tak malebný, jeho úlohou je jen popsat charakter a působení všudypřítomného zla.
Bradbury tak u mě zcela jistě vede! Už se těším na další jeho knihy!
Pochválen buď ten, kdo má ve své knihovně dlouhou řadu knih od Ray Bradburyho. Jeho 451 patří mezi vyčnívající vrcholy plovoucích ledovců v tichém oceánu kvalitní literatury. Na rozdíl od bahnitých zátočin a septických knih, které zaplavují dnešní knihkupectví. Smutné je, když se zeptáte mladé prodavačky na Bradburyho. Odpoví vám otázkou: A to je nějaký román? 451 je úžasná nadčasová kniha, v dnešní putinovské době velice aktuální. Ještě lepší prožitek nabízí výstižně namluvené CD a opravdu dobře vytvořený komix Tima Hamiltona. Doporučuji s ***** P.S. Každý čtenář si u něj najde tu ,,Svoji parketu,,. I kniha a zejména povídka Kočičí pižámko má svoje kouzlo.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno útěk 20. století americká literatura budoucnost tajemství symbolismus hasiči rozhlasové zpracování pragmatismus o knihách technologie budoucnosti oheň knihy
Autorovy další knížky
| 2001 |  451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Nevím proč, ale vlastně jsem od knihy měla asi jiná očekávání. Námět je zajímavý, ale pokud bych měla hodnotit antiutopistická díla, ty Orwellova ve mně rozhodně zanechala hlubší stopu