451 stupňů Fahrenheita
Raymond Douglas Bradbury
451 stupňů Fahrenheita je teplota, při níž papír hoří. V Bradburyho temné vizi budoucnosti nejsou hasiči vybaveni vodními stříkačkami, ale plamenomety, které ničí poslední svědectví svobodného myšlení – knihy. Až do dne, kdy si hasič Guy Montag začne klást znepokojivé otázky… Román vychází v nově revidovaném překladu s úvodním slovem Raye Bradburyho. Kniha je doplněna původním doslovem Josefa Škvoreckého k prvnímu českému vydání a esejem Františka Novotného k současnému aktualizovanému vydání.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2024 , Kniha ZlínOriginální název:
Fahrenheit 451, 1953
více info...
Přidat komentář
Zajímavý námět, místy až děsivě připomínající dnešní dobu. Škoda, že to bylo takové krátké, ale zase to čtenáře donutí se nad tím pořádně zamyslet.
Pro mě první Bradburyho kniha, ale rozhodně ne poslední. Sedla mi, zabývá se zajímavou myšlenkou a rozhodně si zasloužila povědomí čtenářů po celém světě. Jediné co mi na ní vadilo, byl vleklý konec - oproti celému dílu, které zrychlovalo a zrychlovalo a najednou nic. Gradace zmizela a poslední část se táhla.
Byl to první knižní titul, který jsem od Bradburyho četla
Tato kniha byla skvělá. Velmi dobře napsaná, i když chvilku trvá než se začtete. Poté jsem ji hltala plnými doušky. Původně jsem ji četla, že ji budu mít v maturitním seznamu, nakonec jsem ji tam nenašla, což mě vcelku zklamalo, jelikož je myšlenky v knize jsou velmi nadčasové a člověk se nad nimi zamyslí, nebo si je zapíše.
Není to naposled, co jsem knihu četla. Rozhodně ji ale doporučuji.
Tohle je velké varování pro společnost.
Příběh, z kterého se čtenáři může zatočit hlava a udělat špatně.
Kvalitní scifi, jen mi chvilku trvalo se začíst. Kniha nabídne zvraty, zajímavé momenty a určitě jí můžu doporučit.
(SPOILER)
Úžasná kniha, která mě úplně pohltila a vím, že bude jednou z těch, ke kterým se budu často vracet. Určitě se jedná o jedno z kultovních děl sci-fi, ale když tak přemýšlím o Bradburyho díle, tak se dnes v některých ohledech stává i skutečností. Možná, že by se sám divil.
A pár hezkých vět, které mě zaujaly:
"Slovo "intelektuál" se stalo nadávkou, jak si také zasloužilo."
"Kniha je jako nabitá puška v nejbližším sousedství. Spal ji - vyndej ze zbraně náboj. Vlámej se do lidské mysli! Kdo ví, kdo se může stát terčem sečtělého člověka?"
"Tak a teď se vydáme proti proudu", řekl Granger. "A mějte na mysli jedno: nejste důležití. Nejste všechno. Jednou snad náklad, který s sebou vláčíme, někomu pomůže. Ale vždyť ani tenkrát, když jsme měli knihy po ruce, nevyužívali jsme toho, co jsme z nich získávali. My jsme doslova uráželi mrtvé. My jsme doslova plivali na hroby všech těch, kteří zemřeli před námi. V příštím týdnu, měsíci, roce potkáme spoustu osamělých lidí. A když se nás zeptají, co děláme, můžeme říct: pamatujeme si. Tímhle nakonec zvítězíme. A jednoho dne si toho budeme pamatovat tolik, že zkonstruujeme největší bagr v dějinách, vyhrabeme největší hrob všech dob, hodíme do něho válku a zaházíme ji. Teď pojďte, nejdřív vystavíme továrnu na zrcadla, celý příští rok nebudeme vyrábět nic než zrcadla a pořádně se do nich budeme dívat."
Veľmi nadčasové.
"Lenže to je na ľudskej rase prekrásne: nikdy nebude taká znechutená alebo beznádejná, aby sa vzdala opakovania záchrany múdrosti."
"'Naplň si oči údivom,' radil mi, 'ži, akoby si mal o desať sekúnd padnúť na zem mŕtvy.'"
Dělalo mi hrozný problém se do toho začíst a když už se mi to povedlo tak jsem byl na konci. Z mého pohledu zklamání jako hrom a to mám hodně rád Bradburyho povídky.
Relativně krátká klasika, poslouchal jsem to už k maturitě, ale to jsem tomu nevěnoval moc pozornosti, takže jsem si to teď znovu užíval pořádně. Od Bradburyho jsem četl zatím jen tohle, těším se ale i na další knížky. Možná bych ocenil méně popisnosti a více děje, především u tak malého rozsahu stran, bavilo by mě i pokračování, i když chápu, že co do abstraktnosti by to ztratilo na atmosféře. Četl jsem vydání z roku 2015 od Plusu a trochu mě zklamal doslov Františka Novotného, který takovým zastaralým a pesimistickým pohledem popisuje jak se dnešní doba řítí do záhuby (nebo už tam skoro je) a přirovnává ji k té knižní.
I always believed captain Beatty was the good one..
Již od začátku mi kniha silně připomíná onu atmosféru Orwellova 1984 a myslím si, že Bradburry mohl být 1984 silně inspirován. Čtenáři se jména postav nenávratně vryjí do paměti stejně tak jako tomu bylo u Winstona a Julie. Přitom tento silný , antiutopický příběh (a dle mého Clarissa McClellanová) nutí člověka přemýšlet. A mě hlavně o tom, jak to, že se toto dílo neocitá na seznamu maturitní četby...
Konečně jsem se dostala k téhle klasice.
Smekám před Bradburyho fantazií a mrazí mě toho, jak je tohle dílo nadčasové.
Nadčasová úžasná kniha. Ovlivňování myšlení lidí a dělání z nich loutky. Tupý přetechnizovaný život, kdy se lidé jen baví, ale vlastně nic neví. Neuvědomují si strach ani radost nebo štěstí. Prostě jen žijí, ale jak. Úžasně popsané procitnutí do reality, se kterou si vlastně ani nevíte rady. Více snad ani netřeba komentovat.
Rozhodně se musí nechat, že je kniha krásně napsaná. Ačkoliv to někdy znělo spíše jako reptání, něco na tom přece jenom bude, byť, jak vidíme, že je doba přetechnizovaná, lidé říkají už dlouho a civilizace se stále nezřítila.
(SPOILER) Skvelé audio podanie knihy ma prekvapilo. Skvelý dej, len som mala chvíľami problém so vstrebaním každého slova. Ťažko sa mi verí, že autor toto napísal tak dávno. Vynikajúco zachytil budúcnosť (vynálezy, pocity, hodnoty), bola som napätá a držala hlavnému hrdinovi prsty. Dúfala som však, že sa mu podarí zmeniť/zachrániť manželku.
Příběh napínavý jako kšandy, bez zbytečných zdlouhavých popisů a umělého protahování. Audioverzi knihy velmi pomáhal hudební podkres a různé jemné zvukové efekty, které dokreslili perfektně atmosféru knihy. Obsazení také velmi zdařilé. Konec knihy překvapivě rychlý a strohý, ale opět spíše v pozitivním smyslu.
Samotná četba mě popravdě moc nebavila, nesedl mi jazyk knihy. Ovšem poselství, které nese, mě hluboce ovlivnilo. Kniha je skoro 70 let stará, ale věrně popisuje dnešní dobu, i vynálezy. Třeba mušličky - airpody. Povrchnost lidí a závislost na rychlém dopaminu. Četla jsem ji v rámci maturitní četby, a zase mě ke čtení trochu namotivovala.
Po dlouhé době kniha, která mě opravdu dostala do deprese, kvuli překvapivě přesnému vykreslení dnešní doby. Pro citlivé povahy nedoporučuji, číst ji před spaním. Až se mi tajil dech nad tím, jak je lidstvo líné, nenávistné, sebestředné a hloupé. Vše se zrychluje, digitalizuje, usnadňuje a není potřeba nad ničím zaměstnávat mozek. Prostě zastávíš, zasníš se a zemřeš...
Doufám, že k takovému "vývoji" do budoucna nedojdeme a že zmínka v knize k letošnímu roku se nevyplní. Mrazivě čtivá sci-fi, určitě se k ní za čas vrátím.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno útěk 20. století americká literatura budoucnost tajemství symbolismus hasiči rozhlasové zpracování pragmatismus o knihách technologie budoucnosti oheň knihy
Autorovy další knížky
2001 | 451 stupňů Fahrenheita |
1959 | Marťanská kronika |
1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
1995 | Pampeliškové víno |
2017 | Ilustrovaný muž |
Skvělá kniha. Dle mého názoru mnohem lepší než Orwellovo 1984, které mě ke konci pouze deptalo. U Fahrenheit má člověk celou dobu pocit naděje a také běh světa, kdy se lidstvo motá v kruhu a z každé katastrofy se vyhrabe jen o malý ale přeci jen významný chlup lepší, dává větší smysl a pocit realnosti. Takže jo, lidi sice jsou čím více zblbli, ale také přibývá nás ostatních exotu, kteří třeba vůbec nevlastní televizi a místo toho čtou, věnují se kreativní činnosti, vlastním dětem nebo jeden s druhým mluví. Také mě pobavila myšlenka, že pokud nechcete, aby lidé samostatně přemýšleli, dejte jim kromě TV také nadbytek sportu. To opravdu trochu připomíná současný trend.
Jediné, co mě mrzelo, byl krátký výstup Clarissy. Taková hezká postava a těch scén s ní bylo tak málo...