47 róninů
Takeda Izumo , Namiki Senrjú , Mijoši Šóraku
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/256940/bmid_47-roninu-g2b-256940.jpg
4
10
10
Hra zpracovává historickou událost z ledna 1703, kdy se 47 bývalých vazalů rodu pánů z Akó pomstilo za incident, který vedl k rituální sebevraždě jejich pána. Jedná se o mnohokrát a mnohými žánry zpracované téma, hra autorského kolektivu složeného z osobností Takedy Izumoa, Namiki Sósukeho a Mijošiho Šórakua nicméně patří k nejznámějším a nejcitovanějším. Děj hry pochopitelně akcentuje dlouhé a složité přípravy pomsty, které museli vazalové konat tajně a s omezením osobního kontaktu. Róninové mají ve hře coby kód přiděleny jednotlivé znaky japonské slabičné abecedy. Zároveň se během jedenácti dějství hry setkáváme s časovými skoky, respektive s retrospektivami, které dokreslují hlavní dějovou linii, tvoří detailnější pozadí hlavních událostí a vykreslují komplexní obraz japonského konceptu vazalské věrnosti. Ve hře je tak dokumentována vertikální struktura japonské společnosti, ve které jsou dodnes patrné vztahy mezi podřízeným a nadřízeným, odpovídající dřívějšímu vztahu mezi pánem a jeho vazalem. Za hlavní a dodnes živé téma hry lze označit obětování osobního štěstí a blaha vlastní rodiny ve prospěch skupinového cíle. Osud róninů, vykořeněných osobností postrádajících autoritu, je (nejen pro Japonce) dodnes aktuální, jako róninové jsou v Japonsku například označování i neúspěšní uchazeči o studium na vysoké škole. Dá se tedy říci, že důvody popularity hry „Pokladnice samurajské věrnosti“ nejsou pouze kulturní, ale i sociologické.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2014 , ArgoOriginální název:
Kanadehon čúšingura
více info...
Přidat komentář
... Neskutečný příběh z japonské historie. Když jsem si knihu kupovala na dovolenou, netušila jsem, že ji přečtu jedním dechem a zároveň si budu přát, aby děj neskončil. Nádherný příběh o lidské odvaze, věrnosti, trpělivosti a všech ctnostech i neřestech, které lidé mohou mít. Úžasný popis toho, že být samurajem potažmo róninem není jen prázdné gesto a název funkce... Ale celoživotní poslání, pocta a dar. Vřele doporučuji. Náš šestiletý syn dostal její komiksovou podobu a přečetl jedním dechem.
Nebýt komentáře Ruth Benedictové k tomuto příběhu v její analýze japonské společnosti (kniha Chryzantéma a meč) ,asi by mnou toto dílo zůstalo nepovšimnuto.Ona ale tvrdí,že V Japonsku je drama o 47 ponížených samurajích,které je založeno na skutečném příběhu, povinné čtení.Takže něco jako u nás Babička Boženy Němcové:-) Učí se o tom prý již žáci základní školy…
Toto vydání je psáno rodilými Japonci proto víc autentičtější,než převyprávěná americká Alvinova verze…
Musím souhlasit,že komentátoři co dramatičnost zde popsanou srovnávají se Shakespearem se nemýlí. Jakoby vedle mně po celou dobu čtení nějaký bubeník bušil na ony pověstné taiko bubny ,jako ve starých japonských samurajských filmech, a napětí hned od prvního dějství by se dalo krájet...
Pro našince však těžko pochopitelné jsou některé scény a to především ty,kde se vysvětlují různé pohnutky hlavních hrdinů a kterým bych bez přípravy Benedictovou nerozuměl ba dokonce bych se jim smál jako naivnímu blábolení.To co je pro nás servilnost až slizké sladké lichocení,je pro Japonce projev zdvořilosti.Význam slova "upřímnost" tam zase ztotožňují se svědomím a svědomitým plněním povinností.Ne to, že někdo řekne pravdu za každou cenu jako u nás... A konečně tím,že Japonská společnost je přísně hierarchizovaná nelze beztrestně zabít padoucha,pokud tento pochází z výše postavené společenské vrstvy.Je sice možné se padouchovi pomstít za zlo které provedl,ale pak je nutné přijmout odpovědnost a spáchat na sobě samém rituální sebevraždu (seppuku).Jinak by jeho potrestání byla pouze prachobyčejná vražda.("Smrt je lehká jako pírko,nic neznamená").Samuraj se stoickým klidem smrt rozdává,stejně jako jí přijímá a to je něco co mě ohromilo.
Čest u Japonce stála nade vším.Nad úplnou ztrátou majetku,nad totálním ponížením až do prachu země,stála dokonce i nad životem nejbližších…
Jistě, v dnešním moderním Japonsku se takhle již nežije.Globalizace téměř setřela rozdíly mezi „námi a nimi“.V chování či motivaci se prakticky téměř nelišíme.Ale část té staré historické duše,toho kulturního povědomí v nich zůstalo a rozhodně se vyplatí ji objevovat.
Štítky knihy
japonská literatura samurajové
Autoři knihy
japonská, 1691 - 1756 Namiki Senrjú
japonská, 1695 - 1751 Mijoši Šóraku
japonská, 1706 - 1777
Nelze jinak než dát plný počet hvězdiček. Příběh samozřejmě znám (četl jsem jiná zpracování i viděl film) a tahle verze se mi hodně líbila. I když mou nevýhodou je, že čtu rychle a nepořádně, takže se ke knize budu určitě vracet.
Díky poznámkám mám zase spoustu věcí, které budu googlit a o kterých si budu číst.
A Japonci jsou prostě divní. Vždycky byli a snad i vždycky budou. :-)
Jedinou výtku a palec dolů mám ke zpracování knihy. Původně to vlastně měl být palec nahoru, protože se mi formát i papír líbil. Ale bohužel se mi kniha v průběhu čtení rozlepila a rozpadla a vypadávaly mi z ní chumly stránek.