Deset plus jeden

02.07.2016

Vše začalo v červenci 2009. Tehdy jsem v Levných knihách na Novodvorské objevil Eda McBaina, brožovaná vydání knih Dej mládencům ruku jako lopatu a Překupník. Protože mě zaujaly samotné obálky, formát knih i obsah, rozhodl jsem si je koupit. Tak začala moje láska k 87. revíru, která vyvrcholila v první červencový den roku 2016. Bylo to krásných 7 let, během kterých jsem přečetl celou sérii o tom nejlepším pátracím oddělení ze zlého, velkého města jménem Isola, jehož skutečným předobrazem je New York. Sedm let, během kterých jsem zhltal všech 55 příběhů o 87. revíru v čele s doslova nesmrtelným Stevem Carellou a nejlepším padouchem všech dob, Hluchým.

Je to drsný svět, resp. město, v němž se Steve Carella, Meyer Meyer, Andy Parker, poručík Byrnes, Bert Kling, Arthur Brown, Hal Willis, Cotton Hawes, Miscolo a další nacházejí. Jsou to přímočaré detektivky, ve kterých není nouze o nečekané zvraty, ale které netrpí žádnou překombinovaností.

Líbí se mi, že první příběhy se odehrávají několik let po druhé světové válce, na kterou se také několikrát odkazuje, zatímco v posledních dílech se objevuje zmínka o počítačové hře GTA. Série 87. revír "žila" v letech 1956 až 2005, ale postavy zestárly jen o pár let.

Deset plus jeden pro mě představovalo velké finále. Byl to strhující příběh, kde snad v každé kapitole někdo zemřel. Lepší rozloučení s celou sérií jsem si nemohl přát. Nechci znít morbidně, ale čím víc vražd v detektivkách, tím lepší.

Od McBaina si dám na chvíli přestávku, ale vím jistě, že k 87. sérii se jednou vrátím. A přečtu si ji pěkně od začátku do konce, takto jsem totiž četl vše na přeskáčku. Sečteno, podtrženo - McBaine, díky za vše! Byla to strhující, sedm let trvající jízda!

P. S.
Posledního McBaina jsem přečetl při čekání na koncert Lucie v průběhu několika málo hodin. Díky tomu mi čekání hodně rychle uteklo, snad nejvíc v životě. Je to taková má tradice vzít si McBaina při čekání na koncert v Edenu. To samé jsem udělal i 24. června 2013, když tam hrál Bon Jovi. Jenže vzhledem k tomu, že celý den pršelo, nepřečetl jsem ani řádku a po koncertě jsem zjistil, že se mi kniha promočila... O tři roky později už naštěstí pálilo sluníčko... Takže až půjdu příští do Edenu na koncert, zase si vezmu Carellu s sebou!

26.03.2016

I zde jsou nejsilnější částí příběhu rutinní vyšetřovací metody. Společné úvahy o případu mezi Carellou a Meyerem, výslechy svědků, z nichž mnozí jsou podivné existence , řada omylů a nedorozumění. Z tohoto pohledu je zlatým hřebem rozhovor Carelly s detektivy Monoghanem a Monroem.Celkově je tento díl klasickým McBainovým standardem.

11.09.2015

Po dlouhé době jsem vzala do ruky MCBainovku a moc mne nenadchla. Asi si dám na další dobu zase pauzu.