Dívej se, jak umírají
Ed McBain
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/5612/divej-se-jak-umiraji-5612.jpg
4
130
130
Detektivové z 87.revíru obdrží nečekaný telefonát,který celou situaci změní.
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2003 , BB artOriginální název:
See Them Die, 1960
více info...
Přidat komentář
Tak jsem se po hodně dlouhé době vrátila k této detektivní klasice. Stále má své kouzlo a asi začnu od začátku :)
(13. 8. 24 - 18 226 - 41)
Pro mě byl tento díl smutný, protože Frankieho Hernandeze jsem si zamilovala. Tím, že se rekrutoval mezi detektivy z portorikánské menšiny velkoměsta, to neměl lehké. A život v této čtvrti, která zasahovala do 87. revíru nebyl lehký. A o tom je vlastně celá tato kniha. Je asi víc psychologická než ostatní díly a nutí zamyslet se i když děj je vymyšlený. Kolik měst má své cizinecké menšiny, kterým se nežije dobře nebo se naopak odmítají přizpůsobit, a tam se pak zločinu všeho druhu daří.
Nebýt ta kniha v sérii 87. revír, řeknu že je povedená. Jenže nám tady trochu probublal Evan Hunter a místo nekomplikované McBainovské zábavy jsem se dočkal psychologické sondy do života hispánské menšiny.
Thrillerová jednohubka, zajímavé postavy i jejich vývoj. Děj má spád, je zcela realistický, čtivý.
Slabší příběh o proti ostatním. To se nedá říci, ale je jiný a to dost. Spíše než na řešení nějakého zločinu se zde zaměřujeme na etické otázky ohledně rasizmu a segregace lidí na základě jiného etnika a následných dopadech. Moc hezky se to čte jako román 87 revíru jeto na 3/5 ale hodnotím to trochu samostatně jelikož je tam 87 revír spíše okrajově a dávám tomu 5/5 jako dílo které velice dobře staví na etnických problémech v Americe tehdejší doby.
80%
... Pro mnohé z těch lidí byl Miranda prostě rebel a vyděděnec. Vědomě či nevědomě mu fandili. Přáli si, aby se postavil té obrovské armádě mužů v modrém, prostřílel si cestu z toho nešťastného bytu, narazil si klobouk na stranu, poslal polibek dámám a odcválal kamsi k západu slunce...
_______________________________________________________________________________________________________
Tento díl byl hodně smutný. Skoro celý se týká velkému zátahu policie na místě, kde se ukrývá nechvalně proslulý grázl Pepe Marino.
Kniha je poutavě napsaná a emočně silná. K přečtení ji doporučím.
Tak tento díl se mi vůbec nelíbil. Naštěstí byl krátký, i tak jsem s četbou měla problém.
O malinko slabší díl, ale i tak se mi to líbilo. Příběhy 87.revíru mám ráda a těším se na další díl. Autor dokonale popsal atmosféru v Americe,gangy, prostituce atd. Určitě doporučuji.
(SPOILER) Audiokniha. Trochu netradiční „pátrání" 87. revíru se odehrává v této knize. A nejen pátrání, ale pár mini příběhů, od figurek z místního gangu, přes námořníka na vycházce, až po zločince, který „odolává" nájezdu policie. Není to úplně styl McBaina a jeho party detektivů, ale jenom taková malá epizoda z Isoly a jejich občanů...
Prvý dôkaz o spisovateľskom majstrovstve Salvatore Lombina je práve v tejto knihe, druhým dôkazom je kniha Džungľa pred tabuľou - vtedy bol už úplne vyzretým spisovateľom. Áno, tento príbeh letmo sa dotýkajúci 87ho obvodu je skvelou ukážkou pisateľskej zručnosti, ale zároveň nás, skalných čitateľov Salvatoreho príbehov, necháva tak trochu chladnými, pretože toto nie je typický príbeh z 87čky. Teda je, len je inak napísaný, netypicky v porovnaní s inými jeho knihami. U mňa spisovateľsky bez výhrad, samotný príbeh však gradáciu a spád najlepších Salvatoreho diel nedosahuje.
Tentokrát žádné velké pátrání, žádná razantní honička. O to víc si můžeme užít výstižných popisů komplikovaných vztahů mezi policisty a dramatických životních příběhů hlavních postav, především z komunity portorikánských přistěhovalců. Často mám u McBaina pocit, že mí oblíbení domácí vypravěči policejních historek, Dominik Dán a Martin Goffa, byli jeho pilnými čtenáři.
Stručné, výstižné, napínavé, smutné.
90 % (aktuálně 92 hodnocení s průměrem 78 %).
P.S.
V akci tentokrát hlavně Parker, Fernandez, Carella a poručík Byrnes.
Tento díl mě ani napodruhé s odstupem času nebavil. Vystupující mládež byla děsně nesympatická. Carella se v příběhu jen mihnul a Andy Parker dojem moc nevylepšil.
Tomu se říká sisyfovská práce, honit jednoho zločince za vysokou cenu a za zády dorůstají další adepti péče 87. revíru. Autor se na malém prostoru dotknul mnoha témat, která zdaleka nejsou minulostí, jak by se snad zdálo.
Není to vysloveně brack, ale už jsem četla lepší díly. Dost podivný vleklý začátek, každopádně je tu dost silná otázka Portorikánců v Americe a jejich úloha. Jejich začlenění do společnosti a chování "domorodců". 1 z nich je od mala posuzován jako lump, aby dostál "své nálepce", je opravdu ten lump, kterého detektivové a policisté musejí dostat za každou cenu. Obě strany ví, že někdo při tom určitě umře.
Navíc je tu otázka maličké party dospívajících kluků, kteří mají svou mini partu a hodlají "se zviditelnit".
Těžké téma i dnes
Špičková kniha autora to není, ale nudou jsem při čtení netrpěl. Domnívám se, že taková byla atmosféra ve Spojených státech v šedesátých letech minulého století a autor ji popsal dokonale.
Ed McBain je mým oblíbencem a i když Dívej se, jak umírají nepovažuji za jeho vrcholné dílo, přesto mě rozhodně nezklamalo. Oceňuji především autorův nezaměnitelný styl psaní. Když popisuje červencové horko v Isole, při čtení se začínám potit taky, prostě věřím mu každé slovo. To je myslím hlavní rozdíl mezi ním a některými současnými autory thrillerů. Navíc nepotřebuje napsat 500 a více stránek, aby čtenáře zaujal (nebo spíše unudil?). Vcelku jednoduchý příběh na 188 stranách líčí osudy několika portorikánských přistěhovalců, kteří se dostali na "šikmou plochu".
Věřila jsem, že Mistr mě nikdy nezklame. Ale, ouha, tohle mne nejen nebavilo, ale hlavně to nebyl žádný "případ 87. revíru" (ani detektivka, ani krimiromán). Jakoby to bylo uzavření jakéhosi jejich případu, které se dramaticky a tragicky zkomplikovalo v portorikánské čtvrti.
Autor si tady tedy pohrál jen s rozuzlením ve stylu zbeletrizované černé kroniky, nic víc, nic míň (ani pointa či naučení mi nebylo úplně jasné), takže je mi líto: 50%
Z nostalgie k autorovi dávám aspoň jednu hvězdičku. Dřív jsem na něm vyrostla. Tento příběh mě ale vůbec nebavil, divně vymyšlený, divně napsaný, divné postavy a přesto, že to byla jen jednohubka, četla jsem ji dlouho, neb mě nedokázala vtáhnout do děje.
Trochu jinak pojatý 87. revír. Na konci jsem byl hodně smutný.
Velmi uspokojivé.