A básníkem být nechci
Emily Dickinson
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12699/a-basnikem-byt-nechci-12699.jpg
4
35
35
Nový výbor 135 básní geniální americké básnířky 19. století (1830 – 1886), opět v překladu Jiřího Šlédra, navazuje na rozsáhlý výbor 373 básní ve sbírce Neumím tančit po špičkách, publikovaný v r. 1999 (dotisky v létech 2001 a 2004, Argo). Díky mnohaleté vytrvalosti a nadšení jejího věrného překladatele se českému čtenáři naskýtá možnost seznámit se s „nepřeložitelnou“ poezií této autorky ve skutečně velkém záběru. Důraz tohoto nového svazku je položen na básnířčino nejproduktivnější období, zejména na rok 1862, kdy vytvořila neuvěřitelných 366 básní, o jednu více než je dnů v roce. Chronologické uspořádání básní bude stejné jako v předchozím výboru, což umožní fanouškům Emily Dickinsonové pohodlné řazení básní do jednoho celku.... celý text
Přidat komentář
Verše této autorky znamenají porozumět jejímu vnitřnímu světu - něha, cit a přemýšlivost ....
Hledala jsem informace o jejím životě, o světě, před nímž se uzavřela, o její oblibě v bílé barvě .....
Na svoji dobu byla bílou vránou - žila v osamění, zůstala neprovdána, nepoznala mateřství - ona žila ve svém světě ....
Nejvíce jsem jí snažila chápat až v pozdějším věku :
" Starší dnes, o ročník moudřejší,
a slabší též, dík moudrosti,
vidím, že dosud hledám
palác, který mne vyhostil ......"
" Aby zde nebyl ráj
vždy překážka nám brání,
jež dělá rozdíl o stupeň
mezi rájem a námi ..... "
Svou dobou nepochopena - tak aspoň nyní našla čtenáře ....
„Já hovor varhan vyslechla
v chrámových starých zdech
a nechápala smysl slov,
však zatajila dech,
povstala, vyšla sblížená
se svatým Bernardem.
Však nevím, co mě postihlo
v těch katedrálních zdech.“
Pokud jde o racionální porozumění veršům, cítil jsem se při čtení jako šifrant-amatér. Místy jsem měl pocit, že rozumím naprosto přesně (to je případ úryvků, které přikládám k tomuto komentáři). Místy jsem i přes opakované čtení nenašel klíč ke smyslu napsaných slov. A ve většině básní jsem se pohyboval na poli větší či menší nejistoty. To ale není výtka – to k dobré poezii (a literatuře vlastně obecně) patří.
Emocionální přijetí - to bylo něco úplně jiného. Zde jsem měl od prvního slova pocit velké blízkosti a intuitivní spřízněnosti. Snad je to i tím, co jsem si o paní Emily přečetl, o jejím přístupu ke světu, o jejím způsobu řešení krizí, o životních prioritách. Ale hlavně je to v těch básních, v té záplavě vřelosti, upřímnosti a touhy po co nejpoctivějším vyjádření.
Je to trochu záhada, dělí nás přes šest tisíc kilometrů a 150 let, a přitom cítím tak intenzivní sounáležitost, jako u poezie už dlouho ne. Alma-Nacida v komentáři píše, že má pocit, že paní Emily zná osobně, to je, myslím si, příhodné vyjádření. S pocity, které chovám k živým lidem, se to samozřejmě srovnat nedá, ale silné je to i tak.
„Když všechny žaly, jež mám mít,
by přišly v dnešní den,
kdy jsem tak šťastná, věřím, že
by prchly s úsměvem
Když všechna radost, již mám mít,
by přišla v dnešní den,
nebude velká jako ta,
jež nastává mi teď“
„Když zdržím srdce od zhroucení,
nebudu marně žít.
Když zmírním jedno utrpení,
či vrátím klid,
či přijdu slabé vrabče
do hnízda vysadit -
nebudu marně žít.“
Na knihu přečtenou z donucení do školy překvapivě čtivé a zajímavé. Sama bych si ji asi nevybrala, ale nakonec jsem docela ráda, že jsem na ni narazila, protože verše to jsou emotivní a neskutečně silné. Po přečtení mám asi tři básně, které jsem si okamžitě přidala do své sbírky oblíbených, protože něco tak úžasného tam nesmí chybět.
Básně Emily Dickinson mám ráda pro jejich životnost, energii a autenticitu.
Básně moc nečtu, to je pravda, i když jsem si jich několik vyslechla ve škole asi jako každý. Nějkteré knihy mě uchvátily, ale bylo jich příliš málo, snad dvě... Ale tahle mě nadchla! Přála jsem si ji k Vánocům a skončila jsem ji číst teprve teď, vskutku dlouhá doba, ale nemohla jsem to jen tak přeletět jako nějaký román. V každé básni byla nějaká úvaha a myslím, že když si knihu přečtu třeba za měsíc, zase budu mít nad čím přemýšlet. Opravdu doporučuji! :))
Poezie Emily Dickinson je opravdu těžko přeložitelná a o to větší hold skládám překladateli. Verše jsou tak živé, emotivní, silné, že se mi zdá, jako bych Emily znala osobně. Promlouvá ke mně skrze hradbu času i prostoru.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1999 |  Neumím tančit po špičkách |
| 2017 | Duše má být vždy dokořán |
| 2006 | A básníkem být nechci |
| 1977 | Můj dopis světu |
| 2006 | Svůj podíl noci snést |
Moje první setkání s Emily Dickinson nesu za vinu sobě. Básnířka píše skvěle, ale já se nedokázala cítit krásu jejích básní.