Veronika se rozhodla zemřít
Paulo Coelho
A dne sedmého... série
< 2. díl >
Mladá Slovinka Veronika se z omrzelosti nad stále stejným životem i z pocitu vlastní zbytečnosti rozhodne spáchat sebevraždu. Ve svém dosavadním životě se vždy snažila dělat to, co od ní očekávali druzí, neměla odvahu naplnit svou vnitřní touhu a riskovat neúspěch. Teprve když se v sanatoriu pro duševně choré dozví po nezdařené sebevraždě, že má poškozené srdce a že pomalu umírá, probudí se v ní instinktivní vůle k přežití a Veronika začne o svůj život bojovat v prostředí lidí, kteří jsou úředně potvrzenými „blázny”. Při vyprávění Veroničina příběhu se světoznámý brazilský autor opírá o vlastní zážitky z dospívání z riodejaneirské psychiatrické léčebny. Kniha nyní vychází v limitované edici.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2016 , ArgoOriginální název:
Veronika Decide Morrer, 1998
více info...
Přidat komentář
Nie je to prave moj zaner, vlastne uplne mimo,dostal som sa k knihe nahodou,ale davam 5 hviezdiciek.od zaciatku som veronike fandil a ten happyend na konci,takmer som od radosti krical.mozem len odporucat
Jak psát o vážných věcech lehce a s nadhledem, tak to přesně ví autor této útlé knihy. Příběh Veroniky je silný a poučný. Osudy ostatních postav jsou na tom stejně, připomínají nám, že na světě jsou různí lidé, se svými bolístkami, strachy, smutky, ale i radostmi a štěstím. Jsem rád, že jsem nahlédl za oponou jednoho ústavu a dokonce i za závěs myslí jednotlivých lidí. Je to sice krapet voyerské, ale poučné.
Knihu můžu jen doporučit.
"... a pojedeme někam do velehor, abych poznala, jak nebezpečné je být naživu." Tato kniha obsahuje tolik prostých, ale krásných mouder! Nabádá nas k životu, k riskování. Je to o tom nebát se vypadat jako blázen, projevovat emoce a nezůstávat zakotven na jednom místě.
Tohle je taková milá kniha. Myslím, že snad nikoho neurazí a nikomu úplně neuškodí si jí přečíst. Již od začátku má jasné "poselství".
A od začátku je téměř jasné jak kniha dopadne a co vám má předat. Přesto ji nejspíš přečtete až do konce.
Za mě je to moc okaté, ale zas... alespoň to pochopí opravdu každý. Není to tedy nijak složitá kniha. Na mě vyloženě nezapůsobila, ale pokud na někoho ano, tak je to jedině dobře.
Ne že by byla kniha špatná. Nápad je dobrý, to, že se příběh zaměřil i na jiné postavy mu rozhodně přidalo, ale...
Autor se snažil knihou vyslat jasnou zprávu, a již dopředu bylo jasné jaká bude. Ale osobně jsem si z ní žádný hluboký dojem neodnesla. Ano, nemám sice sebevražedné sklony, ale i kdyby ano, nemyslím, že by se mě dotkla více.
Taky mě mnohem více zajímaly příběhy ostatních postav, než ten Veroničin... A prostě víte, že si z knihy neodnášíte to, co by autor chtěl, když vás osud hlavní postavy vesměs ani nezajímá. Možná za to ale celkově mohlo to, že jste s Veronikou vlastně soucítit příliš nemohli. Neměla důvod k sebevraždě, neměla důvod činit jak činila.
Celý ten rádoby milostný příběh byl fádní a rozuzlení asi také nikoho příliš nepřekvapilo
Autorův styl psaní nejspíše prostě nebude pro mě, protože na tomto filosofickém díle vesměs nic filosofického nevidím.
Kniha je krátká, celkem čtivá, ale já osobně si z ní nic neodnáším.
Nádherná kniha se silným příběhem dívky, která pochopila smysl života díky blížící se smrti. Kniha některým z Vás dozajista pomůže si uvědomit, jak každý okamžik na Zemi je vzácný a nic není samozřejmé... Kniha retrospektivně představuje hlavní postavy a perličkou knihy je i nespoutaná láska mezi schizofrenním Eduardem a Veronikou. Knihu jsem si vybrala k maturitě a vřele ji doporučuji.
Veronika se rozhodla zemřít a já během poslechu audioknihy párkrát litovala, že se jí to nepovedlo už na začátku.
Tak zajímavý název, tak dobrý námět - a nic víc. Prý je to filosofické a nutí to k zamyšlení...prosím vás, to, že se máte zamyslet, zda žijete život podle sebe nebo podle druhých, se dočtete i v Cosmopolitanu. Kdo je v tomhle světě vlastně blázen, přiblížení se smrti probudí chuť k životu...tohle má být to filosofično? Vždyť je to všechno tolikrát omleté, že už je to klišé. A to ani nemluvím o důvodech Veroničina rozhodnutí nebo o konci, který tušíte už tak od poloviny a po prokousání se životními příběhy Veroničiných spolupacientů, které vás ani trochu nezajímají, zjistíte, že jste to tipli správně.
Myslím, že z námětu promyšlené, ale nepovedené sebevraždy šlo vytěžit mnohem víc. Budiž. Co mi pilo krev, byla právě ta instantní filosofie vydávaná za hluboká moudra. I z těch mých dvou hvězdiček je jedna lehce pohaslá.
Tak s touhle Veronikou mám společné jen křestní jméno a práci v knihovně. Nemívám deprese a nevidím svůj život černě. Vím , kde je Slovinsko. Doktor, který provedl na Veronice pokus , je velmi zajímavý. Doufám. že se uzdravila.
Film je o dost jiný než kniha , hodně věcí je jiných ale je stejně depresivní.
Nechal jsem si den abych si urovnal myšlenky o této knize a mohl tu napsat co si o ní myslím.. Musím říct, že stále nevím co k tomu napsat. Tato kniha ve mě zanechala docela hlubokou stopu. (Myšleno pozitivním smyslu.) Se spoustou výroků a myšlenkových pochodů s postavami souhlasím a dokonce jsem se i zamyslel nad životem jako takovým. Za mě každopádně 5*
Coelho knihy čtu ráda. Vždy mi mají do dát. Život v blázinci, nebo v "normálním" světě? Zajímavě napsaná kniha.
Autorovy knihy se snadno a rychle čtou a ještě snadněji chápou. Snad právě pro tu jednoduchost sdělení je to takový fenomén. Pro mě osobně je to muž jedné knihy a všechny ostatní jsou variacemi na totéž, což neznamená, že jejich četba pro mě představuje zklamání, knihy zhnuseně odhazuji do kouta a odcházím se léčit Bratry Karamazovými. Čas od času si nějakou přečtu, ale v knihovně je mít nepotřebuji. Stále hledám nějakou, ve které překročí Alchymistův stín. Tahle to není, neboť je v ní řečeno, samosebou stručně, rychle a čtivě, že problematika duševních nemocí souvisí s životním stylem, což je asi stejná pecka, jakože problematika bolavého kolene souvisí s nadváhou. Stará Škopková už to vyádřila lakonicky, že lidi samou roztažeností nevědí, co by do tý huby dali…. Náš nepřítel je, stejně jako vždycky, strach, přičemž to vypadá, jako že když nejde v životě o život, tak jde o proslulé H, takže čeho se bát? Kdyby to bylo až takto jednoduché, jen si tak přečíst dalšího Paola a vyrazit Slunci naproti….
Vybrala jsem si tuhle knížku v knihovně zcela náhodně, protože mě jen zaujal její název, ale jinak jsem o ní vůbec nic nevěděla. A nakonec to nebyla až tak špatná volba.
Není to tak dávno, co jsem četla Čtyři dohody, a celá tahle knížka mi připadala jako ukázka toho, jak to vypadá, když čtyři dohody navlékneme do kabátu příběhu – všichni máme svou vlastní realitu, kterou si vytváříme sami; svůj vlastní „sen“. Dělejme to, co chceme, ne co chtějí druzí, protože cokoliv kdo dělá, dělá pro sebe. Nenechme se odradit od dělání věcí jen proto, že nejsou běžné, i když je dělat chceme – buďme trochu blázni... atd.
Na druhou stranu, nemám z té knihy pocit, že by mi řekla něco objevného nebo mi otevřela nějaké široké obzory... Je to možná tím, že to není první kniha, která se zabývá nějakým osobním rozvojem, kterou čtu, nebo je možné, že ještě nedokážu úplně pochopit plný dosah toho příběhu... Taky mi některé situace nebo postavy nepřišly úplně realistické, ale co já můžu vědět, jak se člověk chová s vědomím, že má brzy zemřít nebo jaké to vlastně je v takovém ústavu.
Asi bych knížku doporučila těm, kteří při rozšiřování svých obzorů dávají přednost epice před lyrikou a spíš pomocí příkladů ze života než obecnému povídání.
ako súčasť väčšiny nie som hoden hodnotiť bláznovstvo iných. Pre mňa jedno z tých lepších diel od Coelha.
Kniha je tenká, proto jsem ji měla přečtenou za dva dny. Nenadchne, neurazí, to je mé hodnocení. Asi na tyhle filozofické knížky nejsem ta pravá osoba, jelikož mě posléze neoslovil ani Alchymista.
První půlka byla fajn, zajímavé prostředí, občas dobrá myšlenka k zamyšlení, ale jinak jsem se docela nudila.
Největší plus má ode mne opět obálka, ta se mi líbí.
Poslední šanci dám Coelhovi nejspíš ještě u knihy Jedenáct minut.
Velmi pěkná kniha,z prostředí do kterého se jen tak nikdo z nás nepodívá a o to to je zajímavější. Co když si spousta lidí jen hraje na blázny , protože jinak by se v našem světě plném intrik,nevěr a pomluv prostě zbláznili?? Coelho knihy musíte číst ve správný čas a oni se vám pak odhalí v celé své kráse a pochopíte co vám autor chtěl sdělit
Skvěle napsané, spousta skvělých myšlenek. A přestože byl konec moc rychlý, vůbec jsem se nenudila a s očekáváním dočítala poslední stránky. Jedna z nejlepších knih!
Poctivě přečteno do cca osmdesáté strany, pak už jsem to nedávala. A to opravdu nemám ráda nedočtené knížky. Nesedl mi styl psaní, příběh mne nezaujal... Nenašla jsem na knize nic, abych ji alespoň dočetla. Škoda...
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno psychiatrické léčebny brazilská literatura Slovinsko inzulin astrální projekceAutorovy další knížky
2005 | Alchymista |
2009 | Jedenáct minut |
2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
2014 | Nevěra |
2002 | Poutník – Mágův deník |
Moje prvni a zatim jedina kniha od tohoto spisovatele. Knihu mi pujcila kamaradka s tim, ze tato knizka je dobrym zacatkem na seznameni se s P. Coelhem a s tim, ze je to opravdu zajimave pocteni. Bala jsem se toho, ze bude knizka velice depresivni a slozita, ale kupodivu se mi i pres tizi nametu cetla docela dobre. V knize si myslim kazdy najde spoustu materialu k zamysleni, pritom to neni prehnane tezke a rozvlacne cteni. Zatim jsem nepocitila neodolatene nutkani hned si od Coelha precist jine knihy, ale do budoucna se tomu nebranim.