A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366045/bmid_a-kazde-rano-je-cesta-domu-delsi-a--YKQ-366045.jpeg
4
1460
1460
I loučení bolí méně, když na něj nejste sami. Děda a Noah si povídají na lavičce. Pod lavičkou roste hyacint, stejný si děda kdysi pěstoval i na zahrádce. Děda s Noahem si můžou povídat úplně o všem. O všech otázkách života, závažných i nicotných. Při rozhovorech s vnukem si děda vždycky vzpomene, jak se zamiloval do babičky a jak o ni pak přišel. Zatím ji pořád vidí před sebou, a děsí se dne, kdy si ji už nebude schopný vybavit. Cítí, že jeho svět se mění. Proto by rád zůstal tady na lavičce, kde je stále ještě obklopuje silná vůně hyacintu. Jenže zachytit vzpomínky je čím dál těžší a oba se musejí naučit to nejtěžší: rozloučit se. Fredrik Backman v knize líčí boj stárnoucího muže o zachování nejdražších vzpomínek. Činí tak něžně a způsobem, jak to dovede jen on.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2018 , HostOriginální název:
Och varje morgon blir vägen hem längre och längre, 2016
více info...
Přidat komentář
Čtení této knihy mi dalo hodně. Nejednou jsem u ní plakala. Myšlenka a příhěh je krásný. Doporučuji všem.
Tak citlivý a výborně napsaný příběh. Je dobře že se z textu na blogu stala kniha. Nese v sobě tolik něhy a tomu, kdo se s tímhle setkal osobně musí zaručeně vehnat slzy do očí. Určitě doporučuji přečíst,má i krásné zpracování.
Hodně pěkné, probrečela jsem všechny části o vztahu s babičkou. Vždy, když dočtu Backmana, zesílí můj pocit, že jediné, na čem v životě opravdu záleží, jsou blízké mezilidské vztahy.
Tuhle knihu jsme četla v 14 letech a celou jsme ji probrečela. V rodině jsme měli něco podobného, takže nebylo těžké se do knihy vžít. Teď jsem si ji přečetla znovu a mám z ni mnohem lepší pocit! Zařadím ji mezi nejkrásnější knihy, které jsme kdy četla!
Kniha jako jedno velké upřímné vyznání.
“Univerzum příliš velké na to, abychom se na ně zlobili, ale život je dost dlouhý, abychom si mohli vzájemně dělat společnost.”
Děkuji za krásná slova, která nakonec vyšla knižně.
Tahle kniha je taková...jiná. Je to prostě zcela jiný Backman, než kterého jsem doposud poznal. Svojí poetikou mi toto dílko připomíná Malého prince, kterého jsem si zamiloval a začal chápat až po x-tém přečtení. Myslím, že Noahnoah bude podobný případ a někdy v budoucnu mu dám ještě šanci...
Důkaz toho, že i 80 stran stačí k tomu, aby si člověk přečetl dojemný příběh hodný k zamyšlení. Více takových.
Fredrik Backman je pro mě objev roku, po přečtení Babička pozdravuje a Tady byla Britt jsem se chystala na další skvělou oddechovku. Jeho knihy mě dokážou v jedné větě rozesmát i dohnat k slzám. A najednou jsem objevila tuto povídku. Povídky moc nečtu, přijdou mi krátké a většinou mi tam něco chybí. Ale zde je vše.....5* je prostě málo. Uplně mě to odrovnalo a to se mi u knihy dlouho nestalo.Zde je pro mě uplně vše a vřele doporučuji každému si těch pár stránek přečíst.
ta krásná vyznání a obyčejně mimořádné vztahy mezi lidmi UMÍ popsat prostě až k slze...a tu setře smrtelnou alergií na koriandr:)
Jsem ráda, že se Fredrik Backman rozhodl tuto povídku vydat knižně. Jako ve všech ostatních knihách se mu podařilo svým typickým způsobem přiblížit nelehké téma. Na jednu stranu je mi líto, že díky kratšímu rozsahu jsme nemohli postavy blíže poznat. Na druhou stranu, možná právě v tom spočívá kouzlo této knihy.
"Selžeme jedině tehdy, když se znovu nepokusíme o to, co jsme chtěli."
Na můj vkus až moc poetické, ale jinak jsou tam pěkné myšlenky a téma je rozhodně k zamyšlení.
Tuto útlou knížečku jsem přečetla za hodinu.Fredrik Backman mě vždycky dostane. Téma je smutné, ale bohužel patří k životu. No ukázka mi i slzička.Doporučuji určitě přečíst.
Z počátku jsem to nechápala. Naštěstí Backman píše velice poutavě, takže jsem se nemusela do čtení nutit a záhy jsem porozuměla. Jedná se o jakési střípky - vzpomínky, rozhovory skutečné i imaginární, které dohromady poskládají celou mozaiku. Nakonec moc pěkné čtení a mám pocit, že se k téhle knížce ještě někdy vrátím.
Štítky knihy
stáří švédská literatura vzpomínky demence (nemoc) Alzheimerova choroba babička dědeček novelyAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Krátké, ale intenzivní. Další Backman, co mi vehnal slzy do očí!