A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532631/bmid_a-kazde-rano-je-cesta-domu-delsi-a--65d5e8484427f.png
4
1379
1379
Malý Noah s dědou sedávají na lavičce a povídají si. Pod lavičkou rostou stejné hyacinty, jaké děda kdysi pěstoval pro babičku. Děda s Noahem si můžou povídat úplně o všem. O všech otázkách spojených se životem a vesmírem, závažných i nicotných. Při rozhovorech s vnukem si děda vždycky vzpomene, jak se zamiloval do babičky a jak o ni ve stáří přišel. Zatím ji pořád vidí před sebou a děsí se dne, kdy si ji už nebude moci vybavit, protože cítí, že jeho svět se mění. Jenže zachytit vzpomínky je čím dál těžší a oba se musejí naučit tomu vůbec nejtěžšímu: umění se rozloučit.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno:
2018
,
OneHotBook
Originální název:
Och varje morgon blir vägen hem längre och längre , 2016
Interpreti: Pavel Nový , Michal Zelenka
více info...
Přidat komentář
Útlá knížečka, kterou budete mít brzy přečtenou. Přiznám se, že jsem zpočátku nechápala, připadalo mi to takové chaotické. Pak najednou začalo do sebe všechno zapadat a souviset. Smutná knížka, ale i to "odcházení" je součástí života. Četla jsem ji o Dušičkách, takže doplnila mé osobní vzpomínání.
"... slib mi jednu věc, jednu poslední věc: až to své rozloučení vypiluješ k dokonalosti, tak mě prostě nech být, odejdi a neohlížej se. Žij svůj život. Je hrozné, když se ti stýská po někom, kdo tu ještě je." (str. 62)
"Nikdy není pozdě zeptat se vlastního syna na něco, co má rád." (str. 67)
Krásný příběh, který ukazuje, že není důležité, jak je kniha dlouhá, ale jak veliké má myšlenky.
Souhlasím, že by byla škoda, kdyby tento text nevyšel jako kniha. Díky pane Backmane.
Dědové tu nebudou napořád
Rozsahově útlá kniha a přesto s velkou myšlenkou. Konkrétně má tento titul 90 stran. A každé ráno je cesta domů delší a delší je další vážnější knihou od Backmana, ale poněkud jiná. Nezaměřuje se totiž na více témat, ale jen ta to jedno hlavní. Pokud mohu za sebe soudit tak i skvěle zpracované. Vždycky mě fascinuje, jak se do tak malého prostoru dokáže vměstnat tak silná myšlenka, tolik poselství, ale ono to jde. Velké plus si opět zaslouží postavy. Dědečka je vám líto a vnoučkovi možná závidíte jeho mládí a zároveň si někteří z nás řeknou i proč netrávili více času ze svým dědou. Právě takové okamžiky patří mezi koření života a neměli bychom na ně zapomínat, ale naopak je vyhledávat. V dnešní uspěchané době vlastně budeme rádi, když někdy za čas takový okamžik budoucí dědové se svými vnoučaty budou mít, ale to snad přeháním a tak černé to nebude. Bohužel do černoty se začínají topit i ztracené vzpomínky. Takže si važme těch, které zatím máme a snad nám je nikdo nevezme, ale bohužel nemoc si nevybírá. Kniha je jednoduše nasáklá lidskostí a co jiného než ona nás lidi dokáže zaujmout a vyvolat v nás pocity. Prostředí byť docela takové jednoduché si taky zaslouží pochvalu. Ona lavička jakýsi momentální středobod celého vesmíru pro dědu s vnoučkem a hyacint se svou omamnou vůní jeho připomínka. Ať už si pro radost koupíte třeba zmíněnou květinu, tak knihu tohoto minidílka určitě doporučuju. Sice vám udělá radost jen na chvíli, ale zase vás donutí přemýšlet a vzpomínat a to se vyplatí. Za mě zase plných 100 %.
Čtení této knihy mi dalo hodně. Nejednou jsem u ní plakala. Myšlenka a příhěh je krásný. Doporučuji všem.
Tak citlivý a výborně napsaný příběh. Je dobře že se z textu na blogu stala kniha. Nese v sobě tolik něhy a tomu, kdo se s tímhle setkal osobně musí zaručeně vehnat slzy do očí. Určitě doporučuji přečíst,má i krásné zpracování.
Hodně pěkné, probrečela jsem všechny části o vztahu s babičkou. Vždy, když dočtu Backmana, zesílí můj pocit, že jediné, na čem v životě opravdu záleží, jsou blízké mezilidské vztahy.
Tuhle knihu jsme četla v 14 letech a celou jsme ji probrečela. V rodině jsme měli něco podobného, takže nebylo těžké se do knihy vžít. Teď jsem si ji přečetla znovu a mám z ni mnohem lepší pocit! Zařadím ji mezi nejkrásnější knihy, které jsme kdy četla!
Kniha jako jedno velké upřímné vyznání.
“Univerzum příliš velké na to, abychom se na ně zlobili, ale život je dost dlouhý, abychom si mohli vzájemně dělat společnost.”
Děkuji za krásná slova, která nakonec vyšla knižně.
Tahle kniha je taková...jiná. Je to prostě zcela jiný Backman, než kterého jsem doposud poznal. Svojí poetikou mi toto dílko připomíná Malého prince, kterého jsem si zamiloval a začal chápat až po x-tém přečtení. Myslím, že Noahnoah bude podobný případ a někdy v budoucnu mu dám ještě šanci...
Důkaz toho, že i 80 stran stačí k tomu, aby si člověk přečetl dojemný příběh hodný k zamyšlení. Více takových.
Fredrik Backman je pro mě objev roku, po přečtení Babička pozdravuje a Tady byla Britt jsem se chystala na další skvělou oddechovku. Jeho knihy mě dokážou v jedné větě rozesmát i dohnat k slzám. A najednou jsem objevila tuto povídku. Povídky moc nečtu, přijdou mi krátké a většinou mi tam něco chybí. Ale zde je vše.....5* je prostě málo. Uplně mě to odrovnalo a to se mi u knihy dlouho nestalo.Zde je pro mě uplně vše a vřele doporučuji každému si těch pár stránek přečíst.
ta krásná vyznání a obyčejně mimořádné vztahy mezi lidmi UMÍ popsat prostě až k slze...a tu setře smrtelnou alergií na koriandr:)
Štítky knihy
stáří švédská literatura vzpomínky demence (nemoc) Alzheimerova choroba babička dědeček novely
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Ačkoli je příběh o neveselem tématu zapominání, stejně tak je také o lásce k životu. Pohladí i rozpláče. Úsměvné a přitom hluboké jsou rozhovory na téma škola a nesmyslné dárky. A nejvíce něžných vzpomínek je věnováno milované babičce. Konec je nadherny....