A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532980/bmid_a-kazde-rano-je-cesta-domu-delsi-a--65dda59fe33b1.jpg
4
1417
1417
I loučení bolí méně, když na něj nejste sami Děda se svým malým vnukem Noahem sedávají pravidelně na lavičce a povídají si. Mluví spolu o všem a o ničem: o vesmíru, o životě, o babičce, když ještě byla mladá a když se do ní děda zamiloval. Jenže vzpomenout si je čím dál těžší. Vzpomínky se prolínají, vynořují a zase mizí, omamně voní po hyacintech, jako voněla jeho žena. Co když si ji už nikdy nedokáže vybavit? Uvědomuje si, že jeho svět se pozvolna mění a on se pomalu bude muset rozloučit Od autora bestselleru Muž jménem Ove
„K příběhu o chlapci, jeho otci a dědečkovi se budete vracet a znovu si jej vychutnávat. Je to malá novela s velkým poselstvím.“ - San Francisco Chronicle
Fredrik Backman (* 1981)
Švédský spisovatel pochází ze Stockholmu, pravidelně píše sloupky do novin a na svůj blog. Proslavil se hned svým literárním debutem Muž jménem Ove z roku 2012, který vyšel zároveň se zápisky Co by můj syn měl vědět o světě. Podle jeho prvního románu vznikla stejnojmenná švédská filmová adaptace (režie Hannes Holm, 2015), která získala nominaci na Oscara v kategorii cizojazyčný film, chystá se také remake v režii Toma Hankse. Česky vyšly i další autorovy prózy Babička pozdravuje a omlouvá se, Tady byla Britt-Marie, Medvědín nebo A každé ráno je cesta domů delší a delší. Všechny už mají také svou audiopodobu. Jeho zatím posledním dílem je pokračování Medvědína nazvané My proti vám. Backmanovy knihy vycházejí ve třiačtyřiceti zemích a prodalo se jich přes sedm a půl milionu výtisků, česky je vydává nakladatelství Host.
Pavel Nový (* 1948)
Hrál v Krajském divadle v Příbrami, byl členem souboru Divadla Vítězslava Nezvala v Karlových Varech a od roku 1989 má stálé angažmá v pražském Studiu Ypsilon. Před kamerou se objevil už ve 13 letech ve filmu Václava Vorlíčka Kuřata na cestách (1961). Větší příležitost pak dostal ve snímcích Balada pro banditu (1978) či Postav dom, zasaď strom (1979) a popularitu mu přinesla role Pepy v komedii S tebou mě baví svět (1982). Objevil se rovněž ve filmech Jana Švankmajera Spiklenci slasti (1996), Otesánek (2000) a Hmyz (2018) a za hlavní mužskou roli ve filmu Bába z ledu byl v roce 2018 oceněn Českým lvem. Pravidelně je obsazován do televizních seriálů, např. Přítelkyně z domu smutku, Život na zámku, Zdivočelá země, Ulice, Ordinace v růžové zahradě a v devadesátých letech se uplatnil také jako osobitý moderátor televizních pořadů.
Michal Zelenka (* 1975)
Po absolvování DAMU vedly jeho kroky nejprve do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích a o dva roky později získal angažmá v Činoherním klubu v Praze. Zde hrál v několika úspěšných inscenacích (např. Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho či Jak se baví pan Sloan) a vedle toho hostoval v divadle Viola a v Městských divadlech pražských. Pracoval také jako konzultant ve školicí firmě a lektor prezentačních dovedností. Televizní diváci ho mohou znát ze seriálů Ulice, Vyprávěj, Doktor Martin, Život je ples nebo Rapl a objevil se například ve filmech Tmavomodrý svět, Lidice či Padesátka. Dále účinkoval v audioknize vydavatelství OneHotBook: TO (2017). Audiokniha (P) & © OneHotBook, 2018. Všechna práva vyhrazena.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno:
2018
,
OneHotBook
Originální název:
Och varje morgon blir vägen hem längre och längre, 2016
více info...
Přidat komentář
Dlouho byla na mém seznamu Chystám se číst a pak se mi najednou dostala do rukou jako audiokniha . Pavel Nový ji načetl energicky se stopou smutku v hlase a krásně vystihl náladu knihy . Je smutná a krásná zároven a já jen závidím tomu, kdo měl takové rodiče a prarodiče a něco tak lidského prožil.
Už budu mít spojenu vůni hyacintu s tímto příběhem. Koriandr také nemám ráda.
Audio kniha na CD má jako bonus ukázky z jiných knih a ty jsem si také užila.
Malá a útlá knížečka svou velikostí, ale nekonečně obrovská svým obsahem. Tolik krásných a moudrých myšlenek na pár stránkách. Za mě nevšední zážitek a já tímto autorovi velice děkuji.
Život, láska, úcta ke stáří, pokora a loučení, donutí vás k zamyšlení..
A jen jedna z pasáží, která se mi moc líbila: "Učitelka nás donutila napsat slohovku o tom, čím chceme být, až budeme velcí," spustí Noah. "A co jsi napsal?" "Napsal jsem, že nejdřív se chci soustředit na to, že jsem malý." "To je velmi dobrá odpověď." "Viď? Já bych chtěl být radši starý než dospělý. Všichni dospělí se pořád vztekají, jen děti a staří lidi se smějí." "To jsi taky napsal?" "Jo." "A co učitelka?" "Ta mi řekla, že jsem nepochopil zadání." "A co ty na to?" Že to ona nepochopila odpověď."
Slyšeno se synem (9) při cestě autem. S občasným dovysvětlením to bylo pro eM stravitelné zpodobnění Alzheimerovi choroby. Vlastně fajn. Krátké, nenáročné.
7/10
74 stránek se rychle přečte a přesto mi příběh uvízl v hlavě. Mají to všichni, kteří takhle odcházejí, stejně? Je to opravdu tak? Nikdo neví, ale Backmanovi se podařilo ten zmatek ve vzpomínkách a realitě dobře popsat. A ještě hvězdička za krásné ilustrace!
"Noah miluje vesmír, ten totiž nikde nekončí. Neumírá. Je to jediná věc v jeho životě, která ho nikdy neopustí."
"Kdo na život spĕchá, toho smutek čeká." Hluboké myšlenky v útlé knížce. Moc hezké čtení.
Spousta krásných vět, které jsem si musela zapsat. Dojemné zamyšlení nad ztrátou paměti ve stáří.
"Na lavičce to voní vodou a sluncem. Ne všichni lidé vědí, že voda a slunce nějak voní, ale je to tak, jen musíte poodejít dost daleko od všech ostatních vůní, abyste si to uvědomili."
"Když umřela babička, dlouho tu pršelo. Pak už se to nikdy nedalo úplně do pořádku."
Krásná novela s tak vážným tematem, které by se mohlo v literatuře objevovat více. Hořkosladký příběh, u kterého se po dočtení zamyslíte.
Dosud jsem s Fredrikem Backmanem měla dobré zkušenosti, ale tady jsem bohužel narazila a nedokážu hodnotit vysoko. Ačkoliv teda očividně půjdu spíš proti proudu, když vidím zdejší hodnocení. Ale tak stane se, no...
Samotná pointa knihy je bez pochyby silná a má určitě význam, to nechci nijak zpochybňovat. A asi chápu, s jakým záměrem autor tuhle knihu psal a nakonec vydal. Ale bohužel mi neseděla ta forma, kterou si tu autor zvolil.
Pohybujeme se tu na pomezí fantazie a reality, což samo o sobě nutně nemusí být špatně. Ale i když podstata toho sdělení má svoji sílu a dotýká se asi každého, celkově se to pro mne tratilo v tom stylu psaní. Z nějakého důvodu mi to přišlo poněkud ploché, klouzající po povrchu. Nevím, patrně to měl být záměr, aby tím snad autor zdůraznil úskalí Alzheimerovy choroby? Možná. Ale to asi pak říkám, jestli to pak v tom případě není zbytečně zjednodušující.
Chápu, že řadě čtenářům to přinese silný čtenářský zážitek. Bohužel u mne se tak nestalo a ten přesah, v který jsem tu doufala, jsem si z knihy neodnesla.
Hezký podvečer, který autor vás zatím nikdy nezklamal a proč právě Fredrik Backman?
,,Když zapomeneš nějakého člověka, zapomeneš taky, že jsi zapomněl?
Ne, občas si vzpomenu, že jsem zapomněl. A to je vůbec nejhorší druh zapomnění. Jako bys uvízl venku za bouřky. To se pak ze všech sil snažím vzpomenout, tak intenzivně, až se celé náměstí rozhoupe.
Proto jsi tak unavený?,,
Děda si povídá se svým vnukem Noahem na lavičce. Ocitáme se v hlavě dědy, který se snaží za každou cenu udržet vzpomínky na svoje milované. Jenže zachytit vzpomínky je čím dál těžší. Jak se rozloučit s někým, koho nepoznáváte, či kdo nepoznává vás?
Chtěl jsem napsat příběh o tom, jaké to je, když mozek odejde z tohoto svět dřív, než tělo. Vyšly mi z toho krátké, láskyplné rozhovory starého muže s vnukem, mladého muže s jeho velkou láskou a konečně i otce se synem.
Jsem ohromena rozsáhlostí a obsahem tak tenounké knížečky. Tolik mouder, citátů a hlubokých myšlenek, že jsem měla problém vybrat některé jako stěžejní do recenze. Jde o obyčejně neobyčejný příběh jednoho starce, tak moc intenzivní a přesto něžně podaný, přesně jak to Fredrik umí! Občas se ztrácíte v myšlenkách dědy, jenže přesně to má kniha za účel.
Byla jsem unešena velkými myšlenkami, možstvím metafor i dojemnou láskou v rodině. Ostatně můj děda měl Alzheimera a ke konci už nikoho z nás nepoznával. Vždycky jsem si říkala, že pro něj to nebylo takové peklo jako pro rodinu, protože to nevěděl. Ale po přečtení této knihy mám vtíravé myšlenky (co když....).
Fredrik je zkrátka sázka na jistotu a snad žádná kniha nemá pod 80 % na DK (jestli ano, tak mě vyveďte z omylu). Proto hodnotím 5/5 a těším se na jeho další knihy. Zatím mám za sebou Muž jménem Ove a Úzkosti a jejich lidé.
Backmanova lyrická, introspektivní a leitmotivy protkaná povídka o starém matematikovi ztrácejícím paměť (a své blízké) tematizuje jeden z univerzálních lidských strachů - z bezmoci, odkázanosti na druhé a pozbývání sebe sama -, a to velmi něžným způsobem, který mi však nepřišel zidealizovaný.
* [...] díval se s ním na noční oblohu a vysvětloval mu, že se vlastně skládá ze samých čísel. Matematika je v tomhle ohledu pro chlapce požehnání, protože už se nebojí toho, čeho se bojí většina ostatních: nekonečna.
* [...] ty mu to vysvětlíš, jako jsi mu vždycky vysvětlil úplně všechno: jako by byl chytřejší než ty.
* Na náměstí začíná sněžit, zhruba ve stejném tempu, jako se malé děti dávají do pláče, nejdřív jako by to ani nebyla pravda, ale zakrátko jako by snad nikdy neměly přestat.
* Činil tak s tvrdohlavostí, jakou v dospělém muži umějí vzbudit jen přírodní vědy [...].
Štítky knihy
stáří švédská literatura vzpomínky demence (nemoc) Alzheimerova choroba babička dědeček novely
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Kratučká novela o odchádzaní v backmanovsky jemnom dojemnom podaní. Chvíľami som sa v nej strácala. Úplne rovnako, ako sa v nej stráca dedo. Dúfam, že moje námestíčko sa ešte dlho nebude zmenšovať.