A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
I loučení bolí méně, když na něj nejste sami Děda se svým malým vnukem Noahem sedávají pravidelně na lavičce a povídají si. Mluví spolu o všem a o ničem: o vesmíru, o životě, o babičce, když ještě byla mladá a když se do ní děda zamiloval. Jenže vzpomenout si je čím dál těžší. Vzpomínky se prolínají, vynořují a zase mizí, omamně voní po hyacintech, jako voněla jeho žena. Co když si ji už nikdy nedokáže vybavit? Uvědomuje si, že jeho svět se pozvolna mění a on se pomalu bude muset rozloučit Od autora bestselleru Muž jménem Ove
„K příběhu o chlapci, jeho otci a dědečkovi se budete vracet a znovu si jej vychutnávat. Je to malá novela s velkým poselstvím.“ - San Francisco Chronicle
Fredrik Backman (* 1981)
Švédský spisovatel pochází ze Stockholmu, pravidelně píše sloupky do novin a na svůj blog. Proslavil se hned svým literárním debutem Muž jménem Ove z roku 2012, který vyšel zároveň se zápisky Co by můj syn měl vědět o světě. Podle jeho prvního románu vznikla stejnojmenná švédská filmová adaptace (režie Hannes Holm, 2015), která získala nominaci na Oscara v kategorii cizojazyčný film, chystá se také remake v režii Toma Hankse. Česky vyšly i další autorovy prózy Babička pozdravuje a omlouvá se, Tady byla Britt-Marie, Medvědín nebo A každé ráno je cesta domů delší a delší. Všechny už mají také svou audiopodobu. Jeho zatím posledním dílem je pokračování Medvědína nazvané My proti vám. Backmanovy knihy vycházejí ve třiačtyřiceti zemích a prodalo se jich přes sedm a půl milionu výtisků, česky je vydává nakladatelství Host.
Pavel Nový (* 1948)
Hrál v Krajském divadle v Příbrami, byl členem souboru Divadla Vítězslava Nezvala v Karlových Varech a od roku 1989 má stálé angažmá v pražském Studiu Ypsilon. Před kamerou se objevil už ve 13 letech ve filmu Václava Vorlíčka Kuřata na cestách (1961). Větší příležitost pak dostal ve snímcích Balada pro banditu (1978) či Postav dom, zasaď strom (1979) a popularitu mu přinesla role Pepy v komedii S tebou mě baví svět (1982). Objevil se rovněž ve filmech Jana Švankmajera Spiklenci slasti (1996), Otesánek (2000) a Hmyz (2018) a za hlavní mužskou roli ve filmu Bába z ledu byl v roce 2018 oceněn Českým lvem. Pravidelně je obsazován do televizních seriálů, např. Přítelkyně z domu smutku, Život na zámku, Zdivočelá země, Ulice, Ordinace v růžové zahradě a v devadesátých letech se uplatnil také jako osobitý moderátor televizních pořadů.
Michal Zelenka (* 1975)
Po absolvování DAMU vedly jeho kroky nejprve do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích a o dva roky později získal angažmá v Činoherním klubu v Praze. Zde hrál v několika úspěšných inscenacích (např. Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho či Jak se baví pan Sloan) a vedle toho hostoval v divadle Viola a v Městských divadlech pražských. Pracoval také jako konzultant ve školicí firmě a lektor prezentačních dovedností. Televizní diváci ho mohou znát ze seriálů Ulice, Vyprávěj, Doktor Martin, Život je ples nebo Rapl a objevil se například ve filmech Tmavomodrý svět, Lidice či Padesátka. Dále účinkoval v audioknize vydavatelství OneHotBook: TO (2017). Audiokniha (P) & © OneHotBook, 2018. Všechna práva vyhrazena.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2018 , OneHotBookOriginální název:
Och varje morgon blir vägen hem längre och längre, 2016
více info...
Přidat komentář
Chápu to poselství, které se mi autor snaží předat - ale asi mi nějak nesedí ta forma. Příběh se mě nedotýká, místy se až ztrácím v autorových myšlenkových pochodech, necítím emoce, které bych asi cítit měl. Mrzí mě to, hodně jsem se na svoje první setkání s Backmanem těšil, ale co se dá dělat. Časem možná zkusím ještě něco dalšího, a případně se budu muset smířit s tím, že zkrátka nejsem autorova cílová skupina :-))
“zabloudila mi do srdce a nenašla cestu ven, nikdy nemněla orientační smysl.”
Pripravte si kapesníky, pretože si poriadne poplačete. Kniha o láske, spomienkach, pomalom odchádzaní, o strate milovanej osoby - jednoducho o tom čo robí človeka človekom. Skvelá kniha. Nebojte sa, že je útlá, pretože je nabitá myšlienkami ktoré Vás prinútia prehodnocovať, sumarizovať, zamyslieť sa. Nie je to kniha na jeden večer, pretože mnohé myšlienky treba vstrebať.
Mé první setkání s autorem. Kniha mě mile překvapila a líbila se mi. Určitě si přečtu i jeho další knihy.
Fredrik Backman, pro mě neznámý autor, kterého jsem objevila na internetu. Jeho knihy měly velmi dobré hodnocení. První, která se mi dostala do ruky, Babička pozdravuje a omlouvá se, vůbec mi nesedla. Vůbec mě nebavila, bylo to pro mě utrpení. Na internetu jsem si musela znovu najít hodnocení, zda jsem nevzala špatnou knihu. Někdo psal, že se kniha rozjede až později. Pro mě se nic nerozjíždělo, musela jsem knihu odložit, s tím, že toto není autor pro mne. Po delší době jsem na internetu opět narazila za zmíněného autora a knihu, A každé ráno je cesta domů delší a delší", řekla jsem si, dám autorovi ještě šanci. A tato kniha, je naprosto úžasná. Bavila mě hned na první stránce. Moc se mi líbila. Je tam spousta krásných vět - citátů - úvah. Spousta lásky, spousta soucitu, porozumění. Je vtipná a je také smutná. Krásná knížka, kterou chci mít doma v knihovně. Tedy objednávám tuto pro sebe domů a nějakou další, od tohoto autora z knihovny.
Prvý Backman. Na tohto autora sa chystám už dlho a prišiel ten správny čas. Začala som jeho najútlejším dielom a neľutujem. Dojemný príbeh starého otca, ktorému postupne prestáva slúžiť mozog a pamäť. Autor krásne opísal vzájomné vzťahy s manželkou, synom, vnukom. Téma, ktorá sa mňa osobne dotýka, lebo niečo podobné prežívame v našej rodine s babkou a preto som vďačná za toto útle dielo.
ednohubka ke kávě, myslela jsem si. A ona byla... Ale trochu jiná než jsem myslela. Čekala jsem milé oddechové čtení. A pak jsem měla přes slzy slanou kávu...
Kniha o odcházení, o tom jaké je to někoho ztratit, i když tu fyzicky ještě je...
Pokud jste o nějakého svého starouška přišli, pravděpodobně vás dostane jako mě. Obzvlášť pokud v tom hráli roli ti pojídači lidské osobnosti, demence a alzheimer.
Pokud jste o nikoho nepřišli a bude vám to připadat spíš jako klišoidní kýč, což věřím, že někomu připadat může, tak jste šťastní lidé.
Čekala jsem úplně jiné čtení a příběh. Je to milé, motiv odcházení je zpracováný pěkně. Já čekala to, co je na obálce, ale příběh je jiný než obrázek a je to dobře.
Meditace, která je pohlazením po duši, ačkoli se týká velmi smutného tématu. Rozhodně doporučuji - raději za melancholického zimního večera než v létě na pláži.
„Noah sedí na lavičce a pohupuje nohama, kterýma ani nedosáhne na zem, zato hlavou dosáhne až do vesmíru, protože ještě nežil dost dlouho na to, aby někdo jeho myšlenky spoutal na zemi.“
Celú knihu som mala akési tušenie, že mi to niečo pripomína. A potom mi to došlo! Rozprávku Up, Vzhůru do oblak, či Hore, ak chcete. Ak si spomeniete na úvodnú montáž o živote staručkého pána z tej rozprávky, tak to je presne atmosféra a pocity, ktoré vo mne táto kniha vyvolala. Nádherné, citlivé, aj slzička vykĺzla.
„Nejhorší na stárnutí je to, že už vás nic nového nenapadá. … Takže fantazie to také někdy vzdá dřív než tělo.“
Ačkoliv je knížečka velmi útlá, dojem zanechala jako leckerá o mnoho stránek vydatnější... Nezbývá než jen doporučit...
Věděla jsem, že mě to rozseká a rozsekalo. Obdivuhodné, na tak malém prostoru tolik lásky, porozumění, bolesti i úlevy. Není co dodat
Príbeh plný empatie, lásky, porozumenia a áno, smútku.. a všetko to smutné je tak krásne vyjadrené a opísané..s citom a láskou.
Kniha má v sobě hlubokou myšlenku na strašně málo stranách. Ne každý té myšlence pochopí a dá mu smysl. Knihu jsem zhltla během dne a našla jsem v ní moudro, dojemné chvilky a umocnila ve mně, abych si vážila každé chvíle v životě s těmi, které mám ráda a na kterých mí záleží.
Štítky knihy
stáří švédská literatura vzpomínky demence (nemoc) Alzheimerova choroba babička dědeček novely
Autorovy další knížky
2014 | Muž jménem Ove |
2017 | Medvědín |
2020 | Úzkosti a jejich lidé |
2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
2016 | Tady byla Britt-Marie |
Rozsahem jednohubka a přesahem spíš něco jako končící nekonečno. Líbí se mi zvláštní styl, a zdá se mi, že autor tady dávkuje dojetí kapátkem, což je moc dobře. V takovém tématu je totiž snadné sklouznout ke klišé a dojáku. Čtyři hvězdy dávám, protože jsem přeci jen četla mocnější knihu o stejném námětu, a to Starý král ve vyhnanství.