A neřekl jediné slovo

Böllův třetí román, završení jeho ranné tvorby v duchu tvz. „Trommelriteratur“ (tvorby, zachycující období bezprostředně po konci 2. světové války v Německu) a tedy určitý mezník prvního tvůrčího údobí. Velmi čtivá sonda do života i niterního prožívání dvou manželů a do krize jejich vztahu – do vnitřního světa jejich nadějí, přesvědčení a víry.

Příběh románu je vystaven z prolínání vnitřních monologů manželů Bognerových (Freda a Käte), na pozadí jejich prohlubující se manželské krize a vzájemného odcizení. Fred, který přežil válku a její hrůzy na frontě, se po návratu nedokáže adaptovat na nové podmínky (a na nastupující hospodářský zázrak) v poválečné společnosti, uniká ze stísněných podmínek manželství a soužití s rodinou v malém chudinském bytě na předměstí, uniká od povinností a zodpovědnosti. Svoji skrovnou výplatu posílá téměř celou své ženě, sám se protlouká od měsíce k měsíci a přespává u znamých a v různých levných noclehárnách. Půjčuje si peníze, oddává se jakémusi „snění za bílého dne“ a alkoholu. Po určitých událostech, které se stanou Fredovi i Käte (Kätina zpověď ze svých problémů, myšlenky Freda i Käte na tragickou smrt jejich dvou dětí za války a jejich duševní konfrontace s ní, setkání obou s mladou provozovatelkou kiosku a jejím postiženým dítětem), vyeskaluje manželská krize při společném setkání v laciném nádražním penzionu – kdy Käte Fredovi oznamuje, že je těhotná, a že od něj definitivně odchází

Na pozadí manželské krize autor popisuje především vývoj západoněmecké společnosti krátce po 2. světové válce. Všímá si lidí, kterým válka vzala nejen naděje a iluze, ale často je i psychicky či fyzicky poznamenala – a uvrhla do chudoby. Na druhé straně popisuje nástup poválečného hospodářského zázraku a jeho vlivu, včetně například i růst vlivu katolické církve ve společnosti, jako určité síly, která status quo podporuje a dodává mu jistou (často falešnou) duchovní legitimitu. Oproti těmto aspektům a dějům působí hlavní motiv románu – snaha o vzájemné (znovu)nalézání sebe sama i vztahu dvou hlavních postav, umocněna tradičními Böllovými motivy křesťanského humanismu - setkání obou manželu s provozovatelkou kiosku a její rodinou je zde například takovým motivem – symbol setkání s čistou podobou lidskosti. Oproti odcizenosti a amorálnosti okolního světa je stavěna snaha o přiblížení člověka k člověku v duchu ideálů humanismu – v duchu křesťanské pospolitosti. Otevřený konec dává jen tušit, jakou cestou tato snaha vyústí, což může korespondovat s očekáváním, jakým směrem se západoněmecká společnost bude z úhlu tohoto pohledu nadále vyvíjet.

18.04.2019

Tady skutečně není nad čím polemizovat. Jasných pět...